Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 662/2020Usnesení NS ze dne 12.08.2020

HeslaKrádež
Spolupachatelství
Trest
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.662.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku

§ 23 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 662/2020-314

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2020 o dovolání obviněného R. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 6 To 63/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 222/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 1 T 222/2019, byli obvinění R. B. a M. T. (nar. XY v XY, bytem XY) uznáni vinnými dvěma skutky, přičemž skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině spáchal obviněný M. T. sám. Pro účely tohoto dovolacího řízení je podstatný pouze skutek uvedený pod bodem 2) spočívající v tom že:

obžalovaní M. T. a R. B. společně

ve XY dne 8. 11. 2019 kolem 20.30 hodin za pomoci klíčů, které měl obžalovaný R. B. v dispozici od jeho přítelkyně M. J., vnikli do domu na ulici XY a následně do kolárny domu, odkud odcizili volně stojící neuzamčené jízdní pánské horské kolo značky GT, model Avalanche 2.0, rok výroby 2009, a tímto jednáním způsobili poškozenému P. S., nar. XY, škodu ve výši 9 000 Kč,

přičemž obžalovaný R. B. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 2. 2016, č. j. 48 T 65/2014-430, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 10. 2016, č. j. 6 To 125/2016-475, odsouzen mimo jiné za pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a který vykonal dne 14. 2. 2019.

2. Jednání obviněného M. T. v bodech 1) a 2) výroku soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný v bodě 2) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za výše uvedený přečin a dále za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, spáchaný zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. 3 T 42/2019, který ve výrocích o vině a trestu ve vztahu k obviněnému M. T. nabyl právní moci dne 6. 1. 2020, mu soud uložil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. 3 T 42/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Shora popsaný skutek obviněného R. B. nalézací soud právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud stanovil nejprve obviněnému M. T. povinnost nahradit poškozené L. M., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 4 600 Kč, a dále uložil povinnost oběma obviněným společně a nerozdílně nahradit poškozenému P. S., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 9 000 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. B. odvolání, které však Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 6 To 63/2020, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

5. Obviněný R. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Fišera proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť byl přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ač byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Dovolatel vytkl soudům extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Sám rozhodně odmítl, že by jeho úmyslem bylo cokoliv odcizit. Ke skutku se navíc plně doznal spoluobviněný M. T., který je usvědčován také kamerovým záznamem. Okolnost, že věděl o tom, že je pod dohledem kamerového systému, vylučuje závěr o jeho úmyslu odcizit předmětné jízdní kolo. Nadto nebyl na rozdíl od spoluobviněného v hmotné nouzi. Dále namítl, že nebyla náležitě a bez důvodných pochybností zjištěna výše škody. Odborné vyjádření považoval za nedostatečné, poukazoval na prodejní inzerát na obdobné kolo, jehož cena byla 3 000 Kč. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1160/2019, podotkl, že závěr o nadbytečnosti znaleckého posudku lze akceptovat, ovšem za předpokladu, že určená hodnota bude odpovídat reálné, či spíše nižší ceně v souladu se zásadou in dubio pro reo.

7. Obviněný se neztotožnil ani s uloženým trestem odnětí svobody, který považoval za nepřiměřeně přísný. Upozornil na to, že před zadržením žil spořádaným životem, měl stabilní práci, staral se o nezletilé dcery. Rodina je na něm závislá psychicky, finančně i materiálně. Požadoval proto aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 6 To 63/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 1 T 222/2019, a přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně zde činná se bez výhrad ztotožnila s logickými závěry odvolacího soudu, na které v podrobnostech odkázala. Sama vyzdvihla zejména objektivní důkaz kamerovým záznamem a v souvislosti s ním i výpověď spoluobviněného M. T. a svědkyně AAAAA (pseudonym). Dále poznamenala, že výhrady obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení věci, nýbrž pouze proti skutkovému základu výroku o vině, a proto nemohly naplnit žádný ze zákonných důvodů dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

10. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 12. 6. 2020). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Obviněný zvolil právě druhou ze zmíněných alternativ, a to ve spojení s následujícím dovolacím důvodem.

14. Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

15. Obviněný ve svém podání nejprve namítal, že jeho úmyslem nebylo odcizit předmětné jízdní kolo, dále že nebyla náležitě zjištěna výše způsobené škody, a závěrem, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Ani jedna z právě uvedených výhrad však jím zvolený dovolací důvod nenaplňuje. Pokud jde o prvé dva okruhy dovolacích námitek, tyto směřují v celé své šíři proti způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich následně vyvodil. Již shora však bylo výslovně uvedeno, že skutkové otázky nemohou být předmětem dovolacího přezkumu, a to na základě nejen uplatněného, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Proto je Nejvyšší soud oprávněn a v zásadě i povinen takto formulované výtky odmítnout, aniž by se jimi po věcné stránce vůbec zabýval.

16. Je ovšem vhodné doplnit, že zásah do skutkových zjištění je možno i v dovolacím řízení mimořádně a zcela výjimečně připustit, a to v případě tzv. extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů, jehož důsledkem je porušení základních principů spravedlivého procesu. Ani Nejvyšší soud totiž nemůže ignorovat stav, kdy nesprávnou realizací důkazního řízení dojde k zásahu ústavně garantovaných práv a svobod obviněného. K tomu srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.

17. Dovolatel sice extrémní rozpor v souvislosti se zjištěným skutkovým dějem vytýkal, Nejvyšší soud se však s jeho názorem neztotožnil. Naopak hodnotil jako naprosto správné úvahy soudu prvního stupně, jenž zcela ve smyslu zásady volného hodnocení důkazů neuvěřil nekonzistentní a v průběhu řízení se měnící výpovědi obviněného. Tato byla spolehlivě vyvrácena objektivním důkazem kamerovými záznamy, a dále též výpovědí spoluobviněného M. T. z přípravného řízení i svědectvím nezletilé AAAAA. Soud také logicky konstatoval, že změněná výpověď spoluobviněného u hlavního líčení – učiněná zjevně a neskrývaně ve prospěch dovolatele – byla zcela nevěrohodná a do jisté míry postrádala smysl. Důvodnost nelze přiznat ani dovolatelově výhradě týkající se odborného vyjádření k hodnotě odcizeného kola. To bylo v prvé řadě vypracováno subjektem (zastavárnou), který v příslušné oblasti provozuje svou podnikatelskou činnost, a v daném směru proto disponuje dostatečnými odbornými znalostmi. Nadto je potřeba podotknout, že vyšší cena jízdního kola v návaznosti na jeho stáří byla dána zejména jeho nezanedbatelným zhodnocením, které poškozený P. S. provedl nedlouho před jeho odcizením.

18. Tímto je možno uzavřít, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě nezjistil ani náznak dovolatelem namítaného extrémního rozporu, a to jak ve vztahu k závěrům nalézacího soudu o konkrétním průběhu rozhodných událostí, tak ve vztahu k výši způsobené škody. Procesní postup soudu při provádění i hodnocení důkazů byl v plném souladu se zákonem i principy spravedlivého procesu, a Nejvyšší soud je tudíž povinen přijatá skutková zjištění bezvýjimečně respektovat a žádným způsobem do nich nezasahovat.

19. Mimo zákonný rozsah uplatněného dovolacího důvodu se nachází i poslední námitka obviněného, tj. že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Je sice pravdou, že v rámci tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení je možno vytýkat i některá pochybení týkající se ukládání trestu. Tak je tomu například za situace, kdy soud nesprávně zhodnotil hmotněprávní podmínky pro uložení úhrnného, souhrnného či společného trestu. Nepřiměřenost trestu ovšem do této kategorie nespadá, a to ani tehdy, pokud soud nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho, uložil nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný trest. To totiž není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 a 36/2004 Sb. rozh. tr.). Do kategorie „námitky nepřiměřeně přísného trestu“ ve své podstatě spadá i požadavek obviněného na aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, který však také nelze podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ze stejných důvodů, které byly již zmíněny výše, tedy že jeho užití záleží na volné úvaze soudu, a není na něj právní nárok.

20. K tomu je vhodné pro větší přesvědčivost tohoto usnesení doplnit, že takto formulovaná dovolatelova argumentace není způsobilá naplnit ani žádný další dovolací důvod podle § 265b tr. ř., a to včetně ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které se vztahuje výhradně na případy, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ani jedna ze zde uvedených vad výrok o trestu v posuzovaném případě nezatížila. Lze proto konstatovat, že námitkou směřující proti výši uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody nebyl Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn blíže se zabývat. Již jen nad rámec uvedeného lze ovšem doplnit, že i kdyby dovolací soud měl zákonnou možnost přezkoumávat konkrétní výměru trestu, který byl dovolateli v této trestní věci uložen, velmi pravděpodobně by (s ohledem na jeho předchozích 26 odsouzení) nepřiměřenou přísnost neshledal.

21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 8. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru