Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 618/2020Usnesení NS ze dne 25.06.2020

HeslaPojistný podvod
Pokus trestného činu
Popis skutku
Škoda
KategorieC D EU
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.618.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku

§ 21 odst. 1 tr. zákoníku

§ 120 odst. 3 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 618/2020-238

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání obviněného D. S., nar. XY, státního občana Rakouské republiky, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 44 To 566/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 40/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 10. 2019, č. j. 1 T 40/2019, byl obviněný D. S. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným, že

dne 19. 9. 2017 v 10:39 hod. telefonicky z blíže nezjištěného místa při uplatnění práva na plnění z havarijního pojištění č. 3229076184 při škodní událostí č. 2172060729, úmyslně uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, a to tak, že při hlášení dopravní nehody motocyklu značky Kawasaki Z1000, reg. značky XY, ke které došlo dne 18. 9. 2017 kolem 17:35 hodin, v Praze 10, ul. XY, prvotně uvedl jako řidiče motocyklu sebe a jako spolujezdce bratra A. S., následně jako řidiče uvedl J. S., ačkoliv věděl, že řidičem byl A. S., avšak šetřením pojišťovny bylo zjištěno, že jeho oznámení není pravdivé, a v případě vyplacení pojistného plnění by způsobil poškozené společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, Praha 8, ul. Pobřežní 665/23, škodu při uplatnění pojistného plnění ve výši 177 216 Kč.

2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za výše uvedený přečin a za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, a to dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 14 T 50/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 10 To 291/2019, mu uložil podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, když denní sazba činí 300 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to kovového páčidla červené oprýskané barvy. Současně soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 14 T 50/2019, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 10 To 291/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 44 To 566/2019, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Voříška dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.

5. Nejprve se dovolatel zaměřil na námitky, v nichž spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vyjádřil přesvědčení, že posuzovaný skutek je neúplný. Rozsudkem nalézacího soudu byl uznán vinným a odsouzen za to, že „úmyslně uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje“. To ovšem nelze. Státní zastupitelství v obžalobě i soud v rozsudku totiž musí jednoznačně určit, zda obviněný buď uvedl nepravdivé, anebo hrubě zkreslené údaje, a nikoliv aby byl uznán vinným skutkem, který měl spáchat nejasným způsobem. Jedná se o podstatnou vadu popisu skutku, takže dovolatel vlastně neví, z čeho byl uznán vinným. Přitom ani veřejnost, případně Nejvyšší soud nesmí spekulovat, jak to soud vlastně myslel. Za další pochybení vztahující se k popisu skutku obviněný považoval, že byl uznán vinným z toho, že výše zmíněné nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje uvedl „při hlášení dopravní nehody motocyklu“. Ve skutkové větě se však vůbec nepodává, komu měl tyto údaje hlásit, jinak řečeno, koho měl vlastně podvést. Je zde pouze uvedeno, že měl způsobit škodu, což ale pro popis skutku nestačí. Oba namítané nedostatky přitom bylo v silách soudů obou stupňů precizovat.

6. Své další výhrady obviněný opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru mu byl nesprávně připsán pokus způsobení škody ve výši 177 216 Kč, která vychází z telefonátu těsně po nehodě, kdy měl předběžně odhadovat škodu na tuto výši. Během řízení opakovaně zdůrazňoval, že vycházel z informace tzv. lovce nehod. Pokud by se pojišťovna ve smyslu jeho žádosti zabývala likvidací škodné události, byl by poškozený motocykl opraven v servisu, čímž by byla také objektivizována příslušná škoda. Byl tak nespravedlivě odsouzen za to, že jako laik nesprávně odhadl předběžnou škodu, když vycházel z tvrzení lovce nehod. Motocykl si následně nechal opravit v servisu za 31 915 Kč, což je částka představující škodu, která mohla vzniknout pojišťovně. Pokud by soud tuto jeho obhajobu respektoval, musel by jeho jednání posoudit podle nižší trestněprávní kvalifikace, a to § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku s výrazně nižší sazbou pro stanovení výše trestu. Ve věci měl být vypracován znalecký posudek ke škodě na motocyklu. V rámci druhého jím zvoleného dovolacího důvodu ještě na závěr podotkl, že trestnost jeho činu zanikla, neboť včas zanechal svého jednání a pojistné plnění již dále nevymáhal.

7. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 44 To 566/2019, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný (dále jen „státní zástupce“) v úvodu svého vyjádření poznamenal, že námitky dovolatele, uplatněné v rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu s výjimkou námitky týkající se neprovedení důkazu znaleckým posudkem ke stanovení výše škody vzniklé na předmětném motocyklu, která směřuje výlučně proti úplnosti provedeného dokazování. Uplatněné námitky však nepovažoval za důvodné.

9. V podrobnostech státní zástupce uvedl, že pokus trestného činu je charakterizován absencí následku. V této souvislosti připomněl skutková zjištění soudů, že v době ohlášení pojistné události jednal obviněný s představou, že cena opravy motocyklu bude činit 177 116 Kč, protože tak opravu „nacenil“ servis. Jeho úmysl v době spáchání pokusu trestného činu tedy směřoval ke způsobení škody v této výši. Dovolatel proto musel být s tímto následkem minimálně srozuměn i pro případ, že by tato částka nebyla pojišťovacím ústavem v plné výši akceptována. Skutek byl tudíž správně právně kvalifikován jako pokus přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku. Je přitom irelevantní, do jaké míry bylo jednání dovolatele ke způsobení škody ve výši 177 116 Kč objektivně způsobilé, resp. jak by se věc vyvíjela, pokud by pojišťovací ústav plnění z pojistné smlouvy zcela neodmítl a „rozporoval“ pouze výši požadované částky.

10. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného stran zániku trestnosti. Konstatoval, že základní podmínkou aplikace § 21 odst. 3 tr. zákoníku je dobrovolnost upuštění pachatele od dalšího jednání směřující k dokonání trestného činu. Obviněný však od dalšího uplatňování nároku na pojistné upustil až poté, kdy pojišťovna na základě provedeného šetření odmítla vyplatit pojistné plnění. Nejednal tedy dobrovolně, ale pod vlivem existence objektivní překážky, která dokonání trestného činu bránila nebo je alespoň činila značně obtížným. Nebyla tudíž splněna základní podmínka zániku trestní odpovědnosti za pokus trestného činu. Pro úplnost státní zástupce dodal, že v základní skutkové podstatě podle § 210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl trestný čin dokonán již sdělením nepravdivých údajů pojišťovně.

11. Pokud dovolatel své další výhrady opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ty podle názoru státního zástupce příslušnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť vady popisu skutku – pokud by v jejich důsledku ve skutkové větě chyběl popis okolností odpovídajících některému ze znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným – by v obecné rovině bylo možno namítat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelem tvrzené vady však nezakládají ani ten. Státní zástupce připustil, že formulace, podle níž obviněný „úmyslně uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje“, je poněkud neobratná – jde pouze o opakování právních pojmů obsažených v ustanovení § 210 odst. 1 tr. zákoníku. Na místě by bylo spíše podrobnější rozvedení, jaký význam měl údaj o osobě řidiče pro rozhodování pojišťovny o poskytnutí pojistného plnění. Z tzv. právní věty však jasně vyplývá, že dovolateli je přičítáno uvedení nepravdivých údajů. Nevznikají tedy pochybnosti, o kterou formu jednání uvedenou v § 210 odst. 1 tr. zákoníku jde. Co se týče subjektu, kterému byl nepravdivý údaj sdělen, pak z celkového kontextu skutkové věty logicky vyplývá, že jím byl příslušný pojišťovací ústav, když hlášení pojistné události komukoli jinému by postrádalo jakýkoliv smysl.

12. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

13. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 29. 5. 2020). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se vtahuje na případy, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V jeho rámci jeho prvé alternativy lze namítat, že rozhodnutí neobsahuje určitý výrok jako celek, ačkoliv jej měl soud podle zákona do výrokové části pojmout. Druhou variantu je možno vytýkat, neobsahuje-li určitý výrok některou jeho podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

17. Obviněný v tomto ohledu namítal „neúplný skutek“. Lépe řečeno neúplný či spíše nepřesný popis skutku. Takto vytýkané pochybení ovšem nelze chápat jako neúplnost výroku jako takového – tak by tomu bylo pouze v případě, že by chyběla některá ze zákonem stanovených obligatorních náležitostí určitého výroku. Požadavky na popis skutku obsahuje poslední část ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. a zahrnuje uvedení místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, dále též uvedení všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Veškeré tyto komponenty skutková věta rozhodnutí soudu prvního stupně obsahuje. Pokud jde o neurčitou formulaci, že dovolatel měl uvést „nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje“, je již ze samotného charakteru dané informace (tj. že řídil motocykl někdo jiný, než tomu ve skutečnosti bylo) zřejmé, že je nepravdivá a nikoliv hrubě zkreslená. Tomu pak odpovídá i právní věta výroku o vině, která na skutkovou větu bezprostředně navazuje. Obviněnému nelze přisvědčit ani v námitce, že by z popisu skutku nebylo patrné, komu měl nepravdivé informace hlásit, a tedy koho měl podvést. Ve skutkové větě rozsudku je totiž jako poškozená výslovně označena Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, přičemž z povahy trestného činu pojistného podvodu je nepochybné, že nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nemohou být v konečném důsledku poskytnuty nikomu jinému než finanční instituci, která má pojistné plnění vyplatit. Právě její omyl (plynoucí přímo těchto z údajů, které neodpovídají skutečnému stavu věcí) je rozhodující pro to, aby poskytla (neoprávněné) plnění, čímž je jí zároveň způsobena škoda.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

19. Za využití tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že mu byl nesprávně připisován pokus způsobení škody ve výši 177 216 Kč, když skutečná škoda na motocyklu činila pouze 31 915 Kč. V daném směru vytkl, že „byl nespravedlivě odsouzen za to, že nesprávně jako laik odhadl za pomoci tvrzení lovce nehod předběžnou škodu na motorce“. Další jeho námitkou bylo, že trestnost jeho činu zanikla, jelikož svého jednání „včas zanechal“ a pojistné plnění již nevymáhal. Obě zmíněné výhrady sice spadají pod tzv. „právní posouzení skutku“, nicméně v kontextu s listinnými důkazy obsaženými ve spisovém materiálu zcela postrádají na opodstatněnosti a mohou se jevit až úsměvně. Níže zmíněné důkazy se staly základem pro skutková zjištění soudů nižších stupňů, která dovolatel nikterak nezpochybňoval ani nepožadoval jejich revizi, nic proto nebrání tyto podrobněji připomenout.

20. Telefonátem s operátorkou poškozené České podnikatelské pojišťovny, a. s. (přepis na č. l. 81 spisu) obviněný dne 19. 9. 2017 v 10:39 hodin (tedy nikoliv „těsně po nehodě“, jak nepravdivě tvrdil, ale až následujícího dne v dopoledních hodinách) oznámil pojistnou událost – nehodu motocyklu zn. Kawasaki. Uvedl přitom, že stroj řídil on sám a předběžnou škodu odhadoval „kolem 100 000 Kč a více“. Pojišťovna škodnou událost zaregistrovala a požádala jej o zaslání dalších dokumentů (č. l. 45 spisu). To obviněný učinil a kromě jiného poslal také listiny k opravě stroje, jednak od firmy J. H. s názvem „Diagnostika rámu motocyklu“, v němž je cena opravy (resp. „rozpočet poškození“) vyčíslena právě na částku 177 216 Kč (č. l. 53 – 55 spisu), a dále též blíže neoznačený dokument, kde údajná cena opravy měla dosáhnout dokonce částky 194 627 Kč (č. l. 59 spisu). Pojišťovna ovšem uzavřela škodní případ bez náhrady, jelikož zjistila, že motocykl ve skutečnosti řídil A. S. (bratr obviněného), jenž k tomu neměl příslušné oprávnění (č. l. 61 spisu). Na to se obviněný ozval znovu, telefonicky i mailem, a začal tvrdit, že motocykl řídil jeho kamarád J. S., což dokládal i videozáznamem, a žádal o přehodnocení původního zamítavého stanoviska. Je však podstatné zmínit, že ani tehdy výši požadovaného pojistného plnění nijak nemodifikoval (č. l. 72 a 75 spisu). Pojišťovna věc znovu prošetřila, nakonec ale nárok obviněnému opět nepřiznala (č. l. 76 spisu). Ten reagoval dalším odvoláním (č. l. 77 spisu), kterému pojišťovna také nevyhověla (č. l. 78 spisu), obviněný se ovšem znovu odvolal (č. l. 79 spisu), volal rovněž na klientskou linku (č. l. 81 spisu), pojišťovnu urgoval (dokonce měl vyhrožovat i právním sporem), až ji ve své podstatě „přiměl“ k podání trestního oznámení (srov. mail na č. l. 85 spisu). To bylo policejnímu orgánu doručeno dne 28. 2. 2018 (č. l. 1 až 3 spisu), dne 12. 4. 2018 byly podle § 158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení v této věci (č. l. 4 spisu), přičemž přípisem ze dne 18. 4. 2018 pojišťovna policejnímu orgánu sdělila, že obviněný nadále požaduje pojistné plnění ve výši 177 216 Kč (č. l. 80 spisu).

21. Naznačoval-li tedy dovolatel, že měl svého jednání včas zanechat, Nejvyšší soud mu opravdu přisvědčit nemůže, jelikož má zcela jiné (zákonu odpovídající) představy o tom, jak by dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu mělo vypadat. Navíc státní zástupce správně připomněl, že k dokonání posuzovaného přečinu v jeho základní skutkové podstatě došlo již samotným sdělením nepravdivých informací. Ve stadiu pokusu zůstalo pouze způsobení těžšího následku ve formě větší škody, ve vztahu k němuž obviněný naopak prokázal nemalou míru odhodlání a vytrvalosti ve snaze „dovést věc až do konce“. O zániku trestnosti pokusu ve smyslu § 21 odst. 3 tr. zákoníku proto nelze vůbec uvažovat. Žádnou roli nehraje ani fakt, že skutečná škoda na motocyklu byla nakonec mnohem nižší, než výše škody vyčíslená ve skutkové větě výroku o vině. Podstatné totiž je, že obviněný po celou dobu několikaměsíčního jednání s pojišťovnou setrvával na požadavku vyplacení přinejmenším oněch 177 216 Kč. Šlo o nejnižší sumu, s níž operovala pojišťovna při projednávání předmětné škodní události s tím, že tato nebyla určena pouhým „laickým odhadem“ obviněného, nýbrž doložena shora zmiňovaným oceněním, které na první pohled působí dosti věrohodně. Mimo to i jeho předběžný (a tentokrát asi opravdu laický) odhad, stejně jako další jím předložená listina zněly na částky pohybující se v rozmezí (více než) 100 000 Kč až (téměř) 200 000 Kč, tj. v limitech škody větší ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku. To vše za situace, kdy obviněný věděl, že na žádné pojistné plnění nemá nárok. Je tudíž zřejmé, že jeho úmysl – § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku – směřoval ke způsobení škody ve výši nejméně 177 216 Kč, a tím i k naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku.

22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného D. S. jako celek podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru