Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 520/2017Usnesení NS ze dne 27.09.2017

HeslaPodvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.520.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 4142/17 ze dne 19.06.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 520/2017-124

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání obviněného M. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 6 To 37/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 1/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 69 T 1/2014, uznal obviněného M. H. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že

jako advokát zapsaný v seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou se sídlem Z., L., s dlouholetou praxí vykonávanou v advokátní kanceláři Z. v období od 1. 1. 2000 do 13. 11. 2011 zneužívaje své dobré jméno advokáta a své advokátní kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení v blíže neupřesněných obchodních aktivitách obžalovaného, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od níže uvedených poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem na účet, zpravidla však v hotovosti nebo je nechal složit do advokátní úschovy, přičemž zapůjčené či složené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, případně použil na jiný účel než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých dřívějších dluhů a svou potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy si musel být vědom toho, že nebude schopen svým slibům dostát, čímž úmyslně poškozené uváděl v omyl, kdy

1) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2000 do 24. 2. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 5.362.000 Kč od J. T., trvale bytem V., V., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do 31. 7. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl J. T. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 5.362.000 Kč,

2) dne 8. 1. 2010 ve Z., přijal od J. T., trvale bytem V., V., v hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 1.500.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 8. 1. 2010, na zakoupení nemovitosti, přičemž finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí J. T., použil pro vlastní potřebu, a po opětovných urgencích je zpět nevrátil, čímž uvedl J. T. v omyl a způsobil mu škodu ve výši 1.500.000 Kč,

3) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2000 do 30. 9. 2009 ve Z., si na základě písemné smlouvy o půjčce postupně vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 2.000.000 Kč od J. L., trvale bytem M., Z.-M., které byly zajištěny smlouvou o půjčce ze dne 30. 9. 2009 splatnou do 13. 10. 2009, vrátil pouze částku 200.000 Kč a zbytek nevrátil, a to ani po prodloužené době splatnosti do 31. 12. 2011, čímž uvedl J. L. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.800.000 Kč,

4) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2003 do 23. 5. 2007 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody postupně vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 12.955.000 Kč od P. K., trvale bytem S., K., které byly zajištěny 2 směnkami ze dne 23. 5. 2007 se splatností do 31. 12. 2007, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 12.955.000 Kč,

5) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 21.500.000 Kč od I. K., bytem K., Z., zajištěné vlastní směnkou splatnou k datu 31. 12. 2009, které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, dále v průběhu roku 2008 ve Z. si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.200.000 Kč a v průběhu roku 2009 ve Z. si vypůjčil finanční prostředky ve výši 320.000 Kč, zajištěné vlastní směnkou se splatností k datu 31. 8. 2009, přičemž jistiny přes opětovné urgence do současné doby nesplatil, vyplatil pouze dosud neustanovenou částku na dohodnutých úrocích, a tímto I. K. uvedl v omyl a způsobil mu škodu nejméně 24.020.000 Kč,

6) v době od 14. 9. 2006 do 6. 11. 2006 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, převzal na základě ústní dohody pod záminkou jejich zhodnocení na svém bankovním účtu, finanční prostředky v celkové výši 1.320.000 Kč od P. V., trvale bytem B. n., Z., které postupně převzal v hotovosti na základě výdajových pokladních dokladů ze 14. 9. 2006 na částku 370.000 Kč, ze dne 15. 9. 2006 na částku 375.000 Kč, ze dne 18. 9. 2006 na částku 375.000 Kč a ze dne 6. 11. 2006 na částku 200.000 Kč (částku ve výši 200.000 Kč dne 6. 11. 2006 M. H. vrátil), částka ve výši 1.120.000 Kč byla dne 13. 5. 2008 zajištěna směnkou se splatností do 31. 12. 2008 s tím, že tyto finanční prostředky vrátí dle aktuální potřeby P. V., přičemž za tyto poskytnuté prostředky vyplatil v průběhu let 2006 až 2008 pouze zhodnocení v dosud nezjištěné výši, a v průběhu měsíců dubna až listopadu 2011 po opakovaných ústních výzvách k vrácení poskytnuté částky ve výši 1.120.000 Kč vrátil pouze 75.000 Kč a zbývající částku použil pro svoji osobní potřebu, splatnost prostředků oddaloval, čímž uvedl P. V. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.045.000 Kč,

7) v období od 1. 1. 2007 do 3. 12. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, uvedl v omyl poškozenou I. Ch., trvale bytem M., Z.– M., tím, že pod záminkou zhodnocení finančních prostředků od této přijal na základě ústních dohod vklad hotovosti 111.625 EUR zajištěný směnkou ze dne 1. 3.2009 se splatností do 31. 12. 2009, dne 5. 5. 2009 vklad hotovosti 100.000 EUR se splatností do 31. 12. 2009 a dne 3. 12. 2009 vklad hotovosti 100.000 EUR se splatností k datu 31. 12. 2010, přičemž v červenci 2010 vrátil pouze částku 11.400 EUR, tyto vklady patřičně nezhodnotil a odměnu nevyplatil, jistiny nevrátil, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž poškozenou I. Ch. uvedl v omyl a způsobil jí škodu ve výši nejméně 300.225 EUR, což po přepočtu odpovídá částce 8.086.491 Kč,

8) v době od 15. 1. 2007 do 29. 1. 2009 ve Z., přijal od společnosti Agropodnik, a. s., IČ: 454 74 761, Skalice nad Svitavou 169, na bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky v celkové výši 2.600.000 Kč, které mu byly postupně vypláceny z titulu uzavřené písemné plné moci o právním zastoupení se společností Duräumat CS, s. r. o., IČ: 454 74 761, třída Osvobození 1487, 686 04 Kunovice a následné dohody o narovnání mezi společností Agropodnik, a. s. a společností Duräumat CS, s. r. o, přičemž z této celkové částky postupně vyplatil finanční prostředky ve výši 2.182.825 Kč, dle potřeb společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., které bylo toto plnění dne 3. 1. 2007 postoupeno a zbylou část svěřených prostředků ve výši 417.175 Kč, po požadavku společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., již nevyplatil, neboť je použil v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí zástupců společnosti je vybral a použil pro vlastní potřebu, čímž uvedl v omyl společnost Agro ZS Morava, s. r. o., zastoupenou jednatelem Z. S., trvale bytem T. O., K. a způsobil jí tak škodu ve výši 417.175 Kč,

9) v době od 29. 12. 2008 do 31. 12. 2008 ve Z., přijal od Z. S., trvale bytem T. O., K., jednatele společnosti Agro ZS Morava, s. r. o., IČ: 607 40 957, V Ú., K., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 1.000.000 Kč, na základě příjmových pokladních dokladů vystavených na částku 350.000 Kč ze dne 29. 12. 2008, na částku 350.000 Kč ze dne 30. 12. 2008 a na částku 300.000 Kč ze dne 31. 12. 2008, z titulu uzavřené písemné plné moci o právním zastoupení ze dne 30. 7. 2007 a ústní dohody o úschově finančních prostředků pro vyplacení pohledávky společnosti KOVO, s. r. o., IČ: 629 66 162, Zaříčany 59, 285 72 Bílé Podolí, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami dohody a bez vědomí zástupců společnosti Agro ZS Morava, s. r. o. použil pro vlastní potřebu, čímž uvedl v omyl společnost Agro ZS Morava, s. r. o., zastoupenou jednatelem Z. S., trvale bytem T. O., K., a způsobil tak škodu ve výši 1.000.000 Kč,

10) dne 3. 2. 2010 v K., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, uzavřel se společností Agro ZS Morava, s. r. o., IČ: 607 40 957, V Úzkých 1487, 686 04 Kunovice, písemnou smlouvu o bezúročné půjčce peněz na celkovou částku 750.000 Kč, která mu byla vyplacená postupně v hotovosti na základě příjmových pokladních dokladů vystavených na částku 375.000 Kč ze dne 3. 2. 2010 a na částku 375.000 Kč ze dne 4. 2. 2010, se splatností do 11. 2. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž společnost Agro ZS Morava, s. r. o., zastoupené jednatele Z. S., trvale bytem T. O., K., uvedl v omyl a způsobil tak škodu ve výši 750.000 Kč,

11) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2008 do 20. 1. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil v několika případech finanční prostředky v celkové výši 6.750.000,- Kč od J. K., trvale bytem K. S., F.– H. V., které mu byly postupně vypláceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do 6. 3. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 1.160.000 Kč, čímž J. K. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 5.590.000 Kč,

12) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 1. 2008 do 1. 1. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 12.200.000 Kč od L. S., trvale bytem U K., Ch., které mu byly vyplaceny postupně v hotovosti a byly zajištěny směnkou ze dne 16. 9. 2009 na částku 9.200.000 Kč splatnou do 30. 7. 2010 a směnkou ze dne 16. 9. 2009 na částku 3.000.000 Kč splatnou do 11. 4. 2011, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl L. S. v omyl, a způsobil mu tak škodu ve výši 12.200.000 Kč,

13) v době od 10. 1. 2008 do 29. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 6.360.000 Kč od P. F., trvale bytem N. P., Z.-V., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, na základě vystavené směnky na částku 2.000.000 Kč ze dne 10. 1. 2008 se splatností do 20. 2. 2008 a směnku na částku 2.000.000 Kč ze dne 26. 6. 2008 se splatností do 31. 7. 2008 a směnku na částku 2.360.000 Kč ze dne 29. 9. 2009 se splatností do 6. 10. 2009, přičemž vypůjčené finanční prostředky k datu splatnosti nevrátil, splacení oddaloval, až na základě sepsaného notářského zápisu ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. NZ 72/2010 uhradil poškozenému prostřednictvím několika splátek částku 140.000 Kč, zbylou část po opětovných urgencích do současné doby nevrátil, čímž uvedl P. F. omyl, a způsobil mu škodu ve výši 6.220.000 Kč,

14) v přesně nezjištěnou dobu od 20. 5. 2008 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 8.000.000 Kč od E. T., trvale bytem S., Z., které mu byly vypláceny v hotovosti, kdy částka 4.000.000 Kč byla zajištěná směnkou se splatností k datu 6. 6. 2008 a částka 4.000.000 Kč byla zajištěna směnkou se splatností k datu 13. 6. 2008, dále dne 1. 11. 2010 si na základě ústní dohody vypůjčil od E. T. finanční prostředky ve výši 319.000 Kč, které mu byly vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností k datu 30. 11. 2010, přičemž po lhůtě splatnosti vrátil poškozenému po několika urgencích pouze částku 40.000 Kč a částku ve výši 36.888 Kč vyfakturoval poškozenému za právní služby a tímto jednáním E. T. uvedl v omyl a způsobil mu škodu nejméně 8.242.112 Kč,

15) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 7. 2008 do 2. 9. 2008 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 4.300.000 Kč od M. G., trvale bytem H., M., které mu byly vyplaceny postupně v hotovosti, zajištěné notářským zápisem NZ 343/2009 ze dne 2. 9. 2008 se zástavním právem na byt v budově na adrese H., Z., se splatností do 20. 11. 2008, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. G. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 4.300.000 Kč,

16) dne 29. 10. 2008 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.200.000 Kč od F. K., trvale bytem H., H., které mu byly vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností do 5. 12. 2008, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl F. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 2.200.000 Kč,

17) od 4. 12. 2008 do 12. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 13.700.000 Kč od M. K., trvale bytem L., O.-Ch., které mu byly postupně vyplaceny převodem na bankovní účet vedeného u Volksbank CZ, a. s., zajištěné směnkou ze dne 25. 9. 2009 na částku 4.000.000 Kč se splatností do 12. 10. 2009, směnkou ze dne 25. 9. 2009 na částku 8.400.000 Kč se splatností do 8. 10. 2009 a částku ve výši 1.300.000,- Kč ze dne 12. 11. 2009 zajištěnou exekutorským zápisem ze dne 15. 10. 2010 se splatností do 28. 2. 2011, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 13.700.000 Kč,

18) v době od 21. 12. 2008 do 31. 8. 2010 ve Z. si na základě ústní dohody vypůjčil ve třech případech finanční prostředky v celkové výši 8.120.000 Kč od M. S., trvale bytem M. S., S.-B., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, které byly zajištěny směnkami na částku 4.030.000 Kč ze dne 21. 12. 2008 se splatností do 31. 3. 2012, na částku 2.090.000 Kč ze dne 23. 8. 2009 se splatností do 31. 3. 2012 a na částku 2.000.000 Kč ze dne 31. 8. 2010 se splatností do 31. 3. 2012, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. S. v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 8.120.000 Kč,

19) dne 23. 3. 2011 v B. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S.– B., v hotovosti na základě písemného potvrzení finanční prostředky ve výši 300.000 Kč, finanční prostředky ve výši 350.000 Kč dne 29. 3. 2011 v H. a finanční prostředky ve výši 70.000 Kč dne 3. 6. 2011 v Bílovci za účelem vyřízení a složení peněžité záruky pro A. S., trvale bytem M. S., S.-B., v rámci jeho trestního stíhání, pro které byl vzat usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2011 pod sp. zn. 0Nt 235/2011 do vazby z důvodu ustanovení § 67 písmena a), b), c) trestního řádu, přičemž o nahrazení vazby peněžitou zárukou u Okresního soudu v Karviné nepožádal, návrh na složení peněžité záruky nepodal, peněžitou záruku ani nesložil, kdy nahrazení vazby touto zárukou nebylo ani za existence důvodu vazby podle § 67 písmena b) trestního řádu přípustné, přijaté finanční prostředky do úschovy přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M. S. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou M. S. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 720.000 Kč,

20) dne 3. 6. 2011 ve Z. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S. –B., finanční prostředky ve výši 3.018.000 Kč, z titulu uzavřené smlouvy o úschově ze dne 3. 6. 2011, na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., za účelem koupě nemovitosti, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když následně finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M. S. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozené M. S. způsobil škodu ve výši 3.018.000 Kč,

21) v době od 1. 1. 2009 do 18. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě písemných smluv o půjčkách zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 5.935.000 Kč od I. S., trvale bytem K., Z.– M., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti zajištěnou směnkou ze dne 29. 7. 2009 na částku 2.060.000 Kč se splatností do 1. 9. 2009, směnkou ze dne 4. 8. 2009 na částku 1.050.000 Kč se splatností do 7. 9. 2009, směnkou ze dne 18. 9. 2009 na částku 2.825.000 Kč se splatností do 29. 9. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl I. S. v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 5.935.000 Kč,

22) v blíže nezjištěnou dobu od 1. 9. 2009 do 15. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.584.000 Kč od M. S., trvale bytem T. T. B., Z., které mu byly vyplaceny v hotovosti, zajištěné směnkou se splatností do 22. 9. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 2.084.000 Kč, čímž uvedl M. S. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 500.000 Kč,

23) v době od 10. 5. 2009 do 15. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě smluv o půjčkách zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 11.900.000 Kč od P. Z., trvale bytem K., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, smlouva ze dne 10. 5. 2009 na částku ve výši 4.000.000 Kč splatná do 17. 2. 2010, smlouva ze dne 23. 6. 2009 na částku 2.000.000 Kč splatná do 22. 2. 2010, smlouva ze dne 17. 8. 2009 na částku 4.000.000 Kč splatná do 2. 3. 2010, smlouva ze dne 15. 9. 2009 na částku 1.900.000 Kč splatná do 2. 3. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtách splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. Z. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 11.900.000 Kč,

24) dne 5. 6. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč od B. J., trvale bytem Z., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností do 5. 8. 2009, přičemž ze zapůjčených finančních prostředků po opětovných urgencích vrátil pouze částku 60.000 Kč, čímž B. J. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.940.000 Kč,

25) v době od 10. 6. 2009 do 23. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 3.800.000 Kč od B. P., trvale bytem V., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a zajištěné směnkou ze dne 10. 6. 2009 na částku 1.200.000 Kč se splatností do 22. 6. 2009 a směnkou ze dne 23. 11. 2009 na částku 2.500.000 Kč se splatností do 30. 11. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl B. P. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 3.800.000 Kč,

26) v době od 11. 6. 2009 do 16. 7. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.545.000 Kč od L. S., trvale bytem K., Z.-M., které mu byly postupně vypláceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností do 16. 7. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl L. S. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 1.545.000 Kč,

27) v době od 30. 6. 2009 do 9. 11. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod vypůjčil finanční prostředky v celkové výši 6.965.000 Kč od M. P., trvale bytem P., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a zajištěny směnkou na částku 5.090.000 Kč vystavenou dne 30. 6. 2009 splatnou do 17. 8. 2009, směnkou na částku 1.545.000 Kč vystavenou dne 29. 6. 2010 splatnou do 30. 9. 2010, směnkou na částku 250.000 Kč vystavenou dne 19. 10. 2010 splatnou do 19. 11. 2010 a směnkou na částku 80.000,- Kč vystavenou dne 9. 11. 2010 splatnou do 20. 11. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti po vyhotovení dohody o uznání dluhu a splátkách ze dne 18. 1. 2011 postupně uhradil pouze částku 50.000 Kč, čímž uvedl M. P. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 6.915.000 Kč,

28) dne 19. 8. 2009 přijal na svůj podnikatelský bankovní účet, vedený u Volksbank CZ, a. s., peněžní prostředky ve výši 703.300 Kč, které mu byly převedeny Krajskou nemocnicí T. Bati, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy o právním zastoupení a plné moci ze dne 11. 3. 2002 s V. M., trvale bytem k., V., k zastupování při žalobě na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v penězích, proti žalované Krajské nemocnici T. Bati, a. s., kdy rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2009 pod č. j. 24C 30/2002-284 byla V. M. přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích ve výši 500.000 Kč a M. H., jako právnímu zástupci žalobkyně, ve výši 203.300 Kč, přičemž v úmyslu získat tyto peněžní prostředky a použít je pro vlastní potřebu, tyto zamlčel a nevyplatil je poškozené dle smlouvy o právním zastoupení, čímž V. M. uvedl v omyl a způsobil ji škodu ve výši 500.000 Kč,

29) dne 16. 9. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 5.000.000 Kč od J. H., trvale bytem P., L., které mu byly převedeny na jeho bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., zajištěné směnkou se splatností do 31. 12. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl J. H. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 5.000.000 Kč,

30) dne 25. 10. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.500.000 Kč od K. V., trvale bytem J. P. – H., které mu byly dne 27. 10. 2009, převedeny z účtu vedeného u České spořitelny, a. s., na účet vedený u Volksbank CZ, a. s., se splatností dle potřeby K. V., přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl K. V. v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 1.500.000 Kč,

31) dne 16. 11. 2009 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 1.000.000 Kč od I. R., trvale bytem P., Z., které mu byly vyplaceny v hotovosti, zajištěné směnkou se splatností do 15. 12. 2009, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil částku ve výši 935.000 Kč, čímž uvedl I. R. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 65.000 Kč,

32) v době od 19. 11. 2009 do 26. 10. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil opakovaně finanční prostředky v celkové výši 9.700.000 Kč od P. K., trvale bytem K., Z.-M., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti, dne 19. 11. 2009 částka ve výši 1.700.000 Kč zajištěna směnkou se splatností do 30. 11. 2009 a dne 19. 4. 2010 částka ve výši 4.000.000 Kč zajištěna exekutorským zápisem EZ 2/10 se splatností do 31. 7. 2010, dne 26. 10. 2010 částka ve výši 4.000.000 Kč zajištěna směnkou splatnou do 30. 6. 2011, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 9.700.000 Kč,

33) v době od 14. 12. 2009 do 26. 2. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody a smlouvy o krátkodobé finanční výpomoci zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 9.000.000 Kč od J. T., trvale bytem V., T., které mu byly postupně vyplaceny na jeho bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s. a dále v hotovosti, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 1.650.000 Kč, čímž uvedl J. T. v omyl a způsobil mu škodu ve výši 7.350.000 Kč,

34) dne 21. 12. 2009 ve Z. přijal od M. T., bytem D., P., na svůj osobní bankovní účet, vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši 230.000 EUR, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 21. 12. 2009, zajištěné směnkou se splatností do 8. 1. 2010, na zakoupení nemovitosti, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí M. T. vybral a použil je pro vlastní potřebu, čímž poškozeného M. T. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu nejméně 230.000 EUR, což po přepočtu odpovídá částce 6.065.100 Kč,

35) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 3. 2010 do 12. 4. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody zapůjčil finanční prostředky ve výši 875.000 Kč od P. K., trvale bytem O., Z.– M., které mu byly postupně vypláceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do 12. 8. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 875.000 Kč,

36) v přesně nezjištěnou dobu od 1. 3. 2010 do 12. 4. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky v celkové výši 875.000 Kč od J. R., trvale bytem N., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny směnkou se splatností do 12. 8. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, až po datu splatnosti postupně uhradil pouze částku ve výši 45.000 Kč, čímž J. R. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 830.000 Kč,

37) dne 9. 3. 2010 ve Z. přijal od poškozeného F. B., Š., Z., na svůj osobní bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši 800.000 Kč, z titulu uzavřené ústní smlouvy o úschově na zakoupení nemovitosti, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem je nevrátit, sebe obohatit a nepoužít na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí F. B. vybral a použil je pro vlastní potřebu, čímž poškozeného F. B. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu nejméně 800.000 Kč,

38) dne 11. 3. 2010 ve Z. přijal od Z. K., trvale bytem L., M., na svůj bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky v částce 500.000,- Kč ze dne 11. 3. 2010, v částce 500.000 Kč ze dne 12. 3. 2010 a na základě příjmového pokladního dokladu v částce 300.000 Kč ze dne 23. 3. 2010, v celkové výši 1.300.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 11. 3. 2010 na zakoupení nemovitosti od L. Z., trvale bytem J., V. n. V., přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí Z. K. použil pro vlastní potřebu, přičemž po nabytí právní moci rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Z. kraj, Katastrální pracoviště Z., na svůj bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši 9.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 19. 5. 2010, na zakoupení stavebních pozemků, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, tyto finanční prostředky neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a bez vědomí zástupců společnosti Pronext, a. s., použil pro vlastní potřebu, přičemž po opakovaných urgencích vrátil jen celkově částku 1.050.000 Kč, zbylou část prostředků do současné doby nevrátil, čímž uvedl společnost Pronext, a. s., zastoupenou předsedkyní představenstva E. K., trvale bytem P. ž., Z., v omyl a způsobil tak škodu ve výši 7.950.000 Kč,

45) dne 28. 5. 2010 ve Z., přijal od společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ: 26950421, se sídlem v Bystřici pod Hostýnem – Hlinsko pod Hostýnem 74, 768 41 Hlinsko pod Hostýnem, na svůj bankovní účet vedený u Volksbank CZ, a. s., finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 28. 5. 2010, za účelem obstarání nemovitosti ke koupi do data 15. 7. 2010, kdy v případě nezrealizování koupě mělo dojít ke zpětnému vrácení finančních prostředků do data 31. 7. 2010, následně dne 15. 6. 2010 od této společnosti opět přijal na bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 15. 6. 2010, za účelem koupě nemovitosti do data 5. 7. 2010, kdy v případě nerealizování koupě mělo dojít ke zpětnému vrácení finančních prostředků, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je pro obstarání a koupi nemovitosti, finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí zástupců společnosti použil pro vlastní potřebu, čímž společnost H.– STAVBY, s. r. o., zastoupenou jednatelem P. H., trvale bytem V., V., uvedl v omyl a způsobil tak škodu v celkové výši 4.000.000 Kč,

46) dne 30. 6. 2010 ve Z. přijal od I. J., trvale bytem T., Z., na bankovní účet vedený u Komerční banky, a. s., finanční prostředky ve výši 2.100.000 Kč z titulu půjčky, která byla zajištěna smlouvou o úschově ze dne 30. 6. 2010, kde jako důvod úschovy bylo uvedeno zakoupení nemovitosti, která bude identifikována do data měsíce srpna 2010 a v případě nemožnosti identifikace nemovitosti v dané lhůtě budou finanční prostředky do pěti dnů vráceny složiteli, přičemž finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, čímž uvedl I. J. v omyl a způsobil mu škodu ve výši 2.100.000 Kč,

47) dne 8. 7. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústních dohod zapůjčil finanční prostředky ve výši 4.000.000 Kč od I. J., trvale bytem T., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny smlouvou o půjčce a směnkou se splatností do 31. 8. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl I. J. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 4.000.000 Kč,

48) dne 27. 8. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě písemné smlouvy o půjčce zapůjčil finanční prostředky ve výši 600.000 Kč od L. Š., trvale bytem Ř., P., které mu vyplatil v hotovosti, zajištěné směnkou se splatností do 24. 9. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil a až po datu splatnosti uhradil pouze částku ve výši 240.000 Kč, čímž uvedl L. Š. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 360.000 Kč,

49) dne 10. 9. 2010 ve Z. přijal od H. R., trvale bytem V., P. – N. M., na bankovní účet vedený u Raiffeisen Bank, a. s., finanční prostředky ve výši 1.500.000 Kč z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10. 9. 2010 a znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, přičemž tyto finanční prostředky přijímal do úschovy s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel dle podmínek smlouvy o úschově, přičemž tyto finanční prostředky, a to neoprávněně, resp. v rozporu s podmínkami platné smlouvy a jejího dodatku, bez vědomí H. R. vybral a použil je pro vlastní potřebu, tím poškozenou H. R. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 1.500.000 Kč,

50) dne 4. 5. 2011 ve Z., přijal od H. R., trvale bytem V., P. – N. m., finanční prostředky ve výši 95.000 Kč na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10. 9. 2010 a ve znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, s úmyslem nepoužít je na sjednaný účel dle podmínek smlouvy o úschově, když tyto finanční prostředky následně neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a jejího dodatku a bez vědomí H. R. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozené H. R. způsobil škodu 95.000 Kč,

51) dne 30. 9. 2010 v K. V., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 6.243.000 Kč od M. P., trvale bytem P., K. V., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny dvěma směnkami vystavenými dne 30. 9. 2010, splatnost částky ve výši 5.000.000 Kč byla do 23. 11. 2010 a splatnost částky ve výši 1.243.000 Kč byla do 31. 12. 2010, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. P. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 6.243.000 Kč,

52) dne 8. 10. 2010 ve Z. přijal od společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634 94 612, Dlouhá 258, 763 15 Slušovice, v hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 118.620 Kč, z titulu uzavřené písemné smlouvy o právním zastoupení, za účelem složení těchto finančních prostředků do úschovy Krajskému soudu v Brně k datu 9. 10. 2008 ve věci vedené pod sp. zn. 7C 214/2007, kdy tyto finanční prostředky do úschovy Krajského soudu v Brně nesložil, ale použil je pro vlastní potřebu, čímž uvedl společnost SoMil, s. r. o., zastoupenou jednatelkou D. S., trvale bytem D., S., v omyl a způsobil tak škodu ve výši 118.620 Kč,

53) v době od 12. 10. 2010 do 30. 11. 2010 ve Z. přijal od společnosti JM Engineering Zlín, s. r. o., Třída Tomáše Bati 3296, 760 01 Zlín, na základě výdajových pokladních dokladů finanční prostředky v celkové výši 694.000 Kč, vyplacených v částce 400.000 Kč ze dne 12. 10. 2010, v částce 110.000 Kč ze dne 13. 10. 2010, v částce 120.000 Kč ze dne 24. 11. 2010 a v částce 64.000 Kč ze dne 30. 11. 2010, z titulu uzavřené písemné smlouvy o právním zastoupení, a to za účelem odvodu financí ve prospěch účtu Finančního úřadu ve Zlíně, ve prospěch účtu Okresní správy sociálního zabezpečení ve Zlíně a ve prospěch účtu Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, přičemž tyto finanční prostředky přijal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když tyto finanční prostředky neoprávněně a bez vědomí zástupců společnosti použil pro vlastní potřebu, čímž uvedl společnost JM Engineering Zlín, s. r. o., zastoupenou jednatelem J. K., trvale bytem B., Z., v omyl a způsobil tak celkovou škodu ve výši 694.000 Kč,

54) dne 18. 10. 2010 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě smlouvy o půjčce vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.120.000 Kč od M. H., trvale bytem K., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti a byly zajištěny exekutorským zápisem 012 EZ 38/10 ze dne 18. 10. 2010 s dohodnutou dobou splatnosti do data 30. 6. 2011 a ústně přislíbil, že půjčku dále zajistí zástavní smlouvou k nemovitosti do data 30. 11. 2010, což neučinil a zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. H. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 2.120.000 Kč,

55) v době od 2. 12. 2010 do 3. 2. 2011 ve Z. přijal od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice, Sehradice 217, 763 23 Dolní Lhota u Luhačovic, finanční prostředky ve výši 18.300 Kč, a to dne 2. 12. 2010, 18.300 Kč dne 4. 1. 2011 a 18.400 Kč dne 3. 2. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné plné moci k právnímu zastoupení J. F., trvale bytem D., Z., ze dne 30. 9. 2010, v rámci Dohody o narovnání k vyplacení odstupného od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice ze dne 1. 12. 2010, přičemž tyto finanční prostředky přijal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a bez vědomí J. F. použil pro vlastní potřebu, kdy po několika urgencích poškozené vrátil jen částku 38.100 Kč a zbylou část už do současné doby neuhradil, čímž J. F. způsobil škodu ve výši 16.900 Kč,

56) v době od 20. 1. 2011 do 29. 7. 2011 ve Z. přijal od A. C., trvale bytem B., L., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 570.000 Kč na základě příjmových pokladních dokladů vystavených na částku 500.000 Kč ze dne 20. 1. 2011, na částku 35.000 Kč ze dne 8. 7. 2011 a na částku 35.000 Kč ze dne 29. 7. 2011, a to z titulu uzavřené dohody o právním zastoupení pro vyplacení pohledávek (z částky uhradil exekutorovi částku ve výši 30.000 Kč), přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí A. C. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou A. C. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 540.000 Kč,

57) dne 24. 1. 2011 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 2.500.000 Kč od M. G., trvale bytem V., které mu byly vyplaceny v hotovosti a byly zajištěné směnkou se splatností do 31. 3. 2011, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl M. G. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 2.500.000 Kč,

58) dne 2. 2. 2011 ve Z., přijal od M. V., trvale bytem V., Z., v hotovosti finanční prostředky ve výši 100.000 Kč na základě příjmového pokladního dokladu z titulu právního zastoupení v rámci rozvodového řízení, a to za účelem složení těchto finančních prostředků do advokátní úschovy, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí M. V. použil pro vlastní potřebu, čímž ji uvedl v omyl a způsobil jí škodu ve výši 100.000 Kč,

59) dne 7. 9. 2011 ve Z. přijal v hotovosti od J. Z., trvale bytem N. V., Z., finanční prostředky ve výši 55.255 Kč z titulu uzavřené písemné smlouvy o poskytnutí právní pomoci a plné moci ze dne 4. 3. 2011 k zastupování v soudním řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně, a to jako úhradu Exekutorskému úřadu Zlín - I. D., vyplývající z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod č. j. 58 Co 148/2011-45 a dále si na základě této smlouvy vyfakturoval finanční prostředky ve výši 10.800 Kč jako zálohu na právní pomoc, přičemž finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když tyto finanční prostředky neoprávněně a v rozporu se smlouvou použil pro svoji potřebu a v rámci smlouvy žádnou právní pomoc nevykonal, čímž poškozenou J. Z. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu nejméně 66.055 Kč,

60) dne 21. 4. 2011 ve Z. přijal od V. H., trvale bytem I. V., Z.– M., v hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 75.000 Kč na základě ústní dohody, a to pod záminkou vypracování žaloby na ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy v penězích, jako zálohu pro uhrazení soudního poplatku a dalších výdajů s tím spojených u Krajského soudu v Brně, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když následně finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutým účelem a bez vědomí V. H. použil pro vlastní potřebu, žalobu ke Krajskému soudu v Brně nepodal, čímž poškozenou V. H. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 75.000 Kč,

61) dne 21. 4. 2011 na základě právního zastoupení přijal ve Z., v hotovosti prostřednictvím příjmového pokladního dokladu od A. G., bytem J., finanční prostředky ve výši 80.000 Kč, a to za účelem neprodleného vyřízení exekuce na majetek povinného A. G., vedené Exekutorským úřadem Kroměříž, pod sp. zn. 122 EX 85/09, přičemž tyto finanční prostředky přijal se záměrem sebe obohatit a nepoužít je na deklarovaný účel, neboť ani nijak neusiloval o vyřízení věci v rámci svého právního zastoupení, finanční prostředky nevrátil zpět majiteli a bez vědomí a v rozporu s požadavky A. G. tyto použil pro vlastní potřebu, čímž A. G. uvedl v omyl a způsobil mu škodu ve výši 80.000 Kč,

62) dne 18. 5. 2011 ve Z., přijal na základě příjmových pokladních dokladů finanční prostředky ve výši 20.500 Kč, dne 27. 5. 2011 finanční prostředky ve výši 18.000 Kč a dne 3. 8. 2011 finanční prostředky ve výši 14.670 Kč, a to za účelem úhrady nákladů spojených se zrušením žaloby podané u Okresního soudu v Uherském Hradišti vedené pod spisovou značkou 4C 151/2007, přičemž tyto finanční prostředky přijímal se záměrem sebe obohatit a nepoužít je na deklarovaný účel, kdy vyplacení finančních prostředků k deklarovanému účelu jen sliboval, na opakované upomínky o jejich vyplacení nereagoval a následně nebyl ani k zastižení, finanční prostředky nevrátil a bez vědomí a v rozporu s požadavky A. G. je použil pro vlastní potřebu, čímž A. G. uvedl v omyl a způsobil mu škodu ve výši 53.170 Kč,

63) dne 23. 5. 2011 v B. přijal od A. S., trvale bytem L., B., v hotovosti na základě pokladního příjmového dokladu finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, a to za účelem vyřízení a složení peněžité záruky pro A. S., trvale bytem M. S., S.– B., v rámci jeho trestního stíhání, pro které byl vzat usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2011 pod sp. zn. 0Nt 235/2011 do vazby v Ostravě z důvodu podle § 67 písmena a), b), c) trestního řádu, kdy o nahrazení vazby peněžitou zárukou u Okresního soudu v Karviné nepožádal, návrh na složení peněžité záruky nepodal, peněžitou záruku nesložil, přičemž nahrazení vazby touto zárukou za existence důvodu vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu nebylo ani přípustné, což jako advokát jasně věděl, tedy převzaté finanční prostředky již přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, tyto neoprávněně a v rozporu s dohodnutým účelem a bez vědomí A. S. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozeného A. S. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 100.000 Kč,

64) dne 2. 6. 2011 ve Z. přijal od K. Š., trvale bytem H., F.– H. V., v hotovosti na základě příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 38.000 Kč, a to z titulu uzavřené plné moci o právním zastoupení ze dne 16. 7. 2008, za účelem vyřízení úhrady nákladů na péči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Roškotova 1225/1, 140 00 Praha 4, a dále pak přijal dne 29. 6. 2011 v hotovosti prostřednictvím příjmového pokladního dokladu finanční prostředky ve výši 220.000 Kč, za účelem zastoupení ve věci „vypořádání společného jmění manželů“, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel k úhradě nákladů na péči pojišťovně a vypořádání společného jmění manželů, když finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí K. Š. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozeného K. Š. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 258.000 Kč,

65) v době od 7. 6. 2011 do 8. 6. 2011 ve Z., v úmyslu sebe obohatit a nevrátit peníze, si na základě ústní dohody vypůjčil finanční prostředky ve výši 585.000 Kč od P. K., trvale bytem N. M., Z., které mu byly postupně vyplaceny v hotovosti oproti příjmovým pokladním dokladům, dne 7. 6. 2011 na částku 435.000 Kč a dne 8. 6. 2011 na částku 150.000 Kč, přičemž zapůjčené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti ani po opětovných urgencích nevrátil, čímž uvedl P. K. v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 585.000 Kč,

66) v době od 20. 6. 2011 do 30. 6. 2011 ve Z., přijal od S. U., trvale bytem P., O., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 490.000 Kč, na základě příjmových pokladních dokladů vystavených dne 20. 6. 2011 na částku 290.000 Kč, dne 28. 6. 2011 na částku 100.000 Kč a dne 30. 6. 2011 na částku 100.000 Kč, a to z titulu uzavřené ústní dohody o právní pomoci R. G. (roz. U.), trvale bytem D., O., přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel pro vyplacení J. G., trvale bytem L., O., a to v rámci vypořádání společného jmění manželů, finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí S. U. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozeného S. U. uvedl v omyl a způsobil mu tak škodu ve výši 490.000 Kč,

67) v době od 15. 8. 2011 do 13. 10. 2011 ve Z., přijal od H. B., trvale bytem N. M., Z., v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 65.000 Kč, na základě příjmových pokladních dokladů vystavených dne 15. 8. 2011 na částku 60.000 Kč a ze dne 13. 10. 2011 na částku 5.000 Kč, a to z titulu uzavřené písemné smlouvy o právním zastoupení před Okresním soudem ve Zlíně, resp. pro uhrazení způsobené škody, přičemž tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně v rozporu s dohodnutými podmínkami a bez vědomí H. B. použil pro vlastní potřebu, přičemž v rámci uhrazení škody vyplatil jen částku 10.000 Kč, čímž H. B. uvedl v omyl a způsobil jí tak škodu ve výši 55.000 Kč,

čímž od poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436 Kč.

2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu současně uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:

• J. T., bytem V., částku 6.862.000 Kč,

• P. K., bytem K., S., částku 12.955.000 Kč,

• I. K., bytem Z., K., částku 24.020.000 Kč,

• I. Ch., bytem Z.-M., M., částku 8.086.491 Kč,

• společnosti Agropodnik, a. s., IČ: 45474761, Skalice nad Svitavou 169, částku 417.175 Kč,

• Z. S., bytem K., T. O., částku 1.000.000 Kč,

• společnosti Agro ZS Morava s. r. o., IČ: 607 40 957, Kunovice, V Úzkých 1487, částku 750.000 Kč,

• J. K., bytem F.– H. V., K. S., částku 5.590.000 Kč,

• P. F., bytem Z., V., N. P., částku 6.220.000 Kč,

• E. T., bytem Z., S., částku 8.242.112 Kč,

• F. K., bytem H., částku 2.200.000 Kč,

• M. K., bytem O., Ch., L., částku 13.700.000 Kč,

• M. S., bytem S.– B., M. S., částku 8.840.000 Kč,

• I. S., bytem Z., K., částku 5.935.000 Kč,

• B. P., bytem Z., V., částku 3.800.000 Kč,

• L. S., bytem Z., K., částku 1.545.000 Kč,

• M. P., bytem Z., P., částku 6.885.000 Kč,

• V. M., bytem V., částku 500.000 Kč,

• J. H., bytem L., P., částku 5.000.000 Kč,

• K. V., bytem P. – H., J., částku 1.500.000 Kč,

• I. R., bytem Z., P., částku 65.000 Kč,

• M. T., bytem P., D., částku 230.000 EUR,

• Z. K., bytem M., L., částku 570.000 Kč,

• společnosti JACOM s. r. o., IČ: 181 885 83, Holešov, Přerovská 761, částku 25.000 Kč,

• M. H., bytem L., částku 6.000.000 Kč,

• A. Š., bytem D., částku 3.550.000 Kč,

• P. V., bytem P. – Z., P. B., částku 800.000 Kč,

• P. V., bytem P. – T., V., částku 856.000 Kč,

• společnosti Pronext, a. s., IČ: 262 36 923, Zlín, Zálešná II/3409, částku 7.950.000 Kč,

• společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ: 269 50 421, Bystřice pod Hostýnem – Hlinsko pod Hostýnem 74, částku 4.000.000 Kč,

• I. J., bytem Z., T., částku 6.100.000 Kč,

• L. Š., bytem P., Ř., částku 360.000 Kč,

• H. R., bytem P. – N. M., V., částku 1.500.000 Kč,

• společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634 94 612, Slušovice, Dlouhá 258, částku 118.620 Kč,

• M. H., bytem Z., K., částku 2.120.000 Kč,

• A. C., bytem L., B., částku 540.000 Kč,

• M. G., bytem V., částku 2.500.000 Kč,

• M. V., bytem Z., V., částku 100.000 Kč,

• J. Z., bytem Z., N. V., částku 66.055 Kč,

• V. H., bytem Z., I.V., částku 75.000 Kč,

• A. G., bytem J., částku 133.170 Kč,

• A. S., bytem B., L., částku 100.000 Kč,

• K. Š., bytem F.– H. V., H. 131, částku 258.000 Kč,

• P. K., bytem Z., N. M., částku 585.000 Kč,

• S. U., bytem O., P., částku 490.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal poškozené I. Ch., P. F., E. T., B. P., L. S., V. M., K. V., P. V., P. V., L. Š., H. R., A. C., M. G., A. S. a S. U. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na stejné řízení i Krajskou nemocnici T. Bati a. s., Zlín, Havlíčkovo nábřeží 600.

3. Citovaným rozsudkem nalézací soud dále podle § 226 písm. b) tr. ř. další obviněnou B. O., Z., zprostil obžaloby, že

po předchozí dohodě v období měsíce října 2010, kdy B. O. věděla, že M. H. je v insolvenci a sama na tohoto podala návrh na exekuci již na jaře roku 2010, pak i přes tyto známé a podložené skutečnosti, kdy měl M. H. obstavené účty, o čemž ji M. H. rovněž předem informoval, když částečně z těchto peněz chtěla pokrýt svoji pohledávku vůči M. H. a v části usnadnit přístup k zablokovaným finančním prostředkům M. H., neboť tento již měl obstavené všechny své účty, pak:

1) dne 3. 6. 2011 ve Z. přijal od M. S., trvale bytem M. S., S.-B., finanční prostředky ve výši 3.018.000 Kč, z titulu uzavřené smlouvy o úschově ze dne 3. 6. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., kdy po předchozí dohodě věděl, že tento účet náleží B. O., která v té době věděla, že M. H. má v návaznosti na své dluhy obstaveny účty, a i přesto předem souhlasila, že finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na její bankovní účet, bude následně M. H. předávat k jejich dalšímu volnému užívání, přičemž předmětné finanční prostředky ve výši 3.018.000 Kč byly zaslané na účet B. O., a to od společnosti Smart Capital, a. s., Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, za účelem koupě nemovitosti, přičemž M. H. tyto finanční prostředky přijímal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, když následně finanční prostředky neoprávněně a v rozporu s dohodnutými účely a bez vědomí M. S. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou M. S. uvedli společně v omyl a způsobili jí tak škodu ve výši 3.018.000 Kč,

2) dne 4. 5. 2011 ve Z. přijal M. H. od H. R., trvale bytem V., P. – N. m., finanční prostředky ve výši 95.000 Kč na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné smlouvy o úschově ze dne 10. 9. 2010 a ve znění dodatku této smlouvy o úschově ze dne 4. 5. 2011, kdy po předchozí dohodě věděl, že tento účet náleží B. O., která předem souhlasila, že finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na tento účet, pak tato následně M. H. předá k jejich dalšímu volnému užívání, přičemž předmětné finanční prostředky ve výši 95.000 Kč si nechal zaslat na účet B. O., a to s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel dle podmínek smlouvy o úschově, když tyto finanční prostředky následně neoprávněně v rozporu s podmínkami smlouvy a jejího dodatku a bez vědomí H. R. použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenou H. R. uvedli společně v omyl a způsobili jí tak škodu nejméně 95.000 Kč,

3) v době od 2. 12. 2010 do 3. 2. 2011 ve Z. přijal M. H. od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice, Sehradice 217, 763 23 Dolní Lhota u Luhačovic, finanční prostředky ve výši 18.300 Kč, a to dne 2. 12. 2010, 18.300 Kč dne 4. 1. 2011 a 18.400 Kč dne 3. 2. 2011 na jím určený bankovní účet vedený u UniCredit Bank, a. s., z titulu uzavřené písemné plné moci k právnímu zastoupení J. F., trvale bytem D., Z., ze dne 30. 9. 2010, v rámci Dohody o narovnání k vyplacení odstupného od Zemědělského družstva Olšava – Sehradice ze dne 1. 12. 2010, kdy po předchozí dohodě věděl, že předmětný účet náleží B. O., která předem souhlasila, že finanční prostředky, které jí bude M. H. zasílat na tento účet, pak tato následně M. H. předá k jejich dalšímu volnému užívání, přičemž tyto finanční prostředky přijal s úmyslem sebe obohatit a nepoužít je na sjednaný účel, finanční prostředky neoprávněně a bez vědomí J. F. použil pro vlastní potřebu, kdy po několika urgencích poškozené vrátil jen částku 38.100 Kč a zbylou část už do současné doby neuhradil, čímž společně uvedli J. F. v omyl a způsobili jí tak škodu ve výši 16.900 Kč,

čímž měla spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

4. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obou obviněných) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 6 To 37/2016, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání obviněného M. H. a státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v jeho odsuzující části ohledně obviněného M. H. Poté podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného znovu uznal vinným skutky přesně popsanými shora pod body 1) 67), u nichž však upravil znění právní věty, když oproti jejímu znění z rozsudku nalézacího soudu na jedné straně tzv. vypustil text, že obviněný „obohatil jiného“, a druhé straně doplnil text, že čin spáchal „jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného“, v důsledku čehož zjištěné jednání právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Stejně jako soud prvního stupně mu uložil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku jednak trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej však zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, a jednak podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu deseti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil (v částečně pozměněné podobě, jak vysvětlil na str. 68 až 72 odůvodnění rozsudku) i povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:

• J. T., bytem V., částku 6.862.000 Kč,

• P. K., bytem K., S., částku 12.955.000 Kč,

• I. K., bytem Z., K., částku 24.020.000 Kč,

• I. Ch., bytem Z.– M., M., částku 8.086.491 Kč,

• společnosti Agropodnik, a. s., IČ: 45474761, Skalice nad Svitavou 169, částku 417.175 Kč,

• Z. S., bytem K., T. O., částku 1.000.000 Kč,

• společnosti Agro ZS Morava s. r. o., IČ: 607 40 957, Kunovice, V Úzkých 1487, částku 750.000 Kč,

• J. K., bytem F.– H. V., K. S., částku 5.590.000 Kč,

• P. F., bytem Z., V., N. P., částku 6.220.000 Kč,

• E. T., bytem Z., S., částku 8.242.112 Kč,

• F. K., bytem H., částku 2.200.000 Kč,

• M. K., bytem O., Ch., L., částku 13.700.000 Kč,

• M. S., bytem S.– B., M. S., částku 8.840.000 Kč,

• I. S., bytem Z., K., částku 5.935.000 Kč,

• B. P., bytem Z., V., částku 3.800.000 Kč,

• L. S., bytem Z., K., částku 1.545.000 Kč,

• M. P., bytem Z., P., částku 6.885.000 Kč,

• V. M., bytem V., částku 500.000 Kč,

• J. H., bytem L., P., částku 5.000.000 Kč,

• K. V., bytem P. – H., J., částku 1.500.000 Kč,

• M. T., bytem P., D., částku 230.000 EUR,

• Z. K., bytem M., L., částku 570.000 Kč,

• společnosti JACOM s. r. o., IČ: 181 885 83, Holešov, Přerovská 761, částku 25.000 Kč,

• M. H., bytem L., částku 6.000.000 Kč,

• A. Š., bytem D., částku 3.550.000 Kč,

• P. V., bytem P. – Z., P. B., částku 800.000 Kč,

• P. V., bytem P. – T., V., částku 856.000 Kč,

• společnosti Pronext, a. s., IČ: 262 36 923, Zlín, Zálešná II/3409, částku 7.950.000 Kč,

• společnosti H.– STAVBY, s. r. o., IČ: 269 50 421, Bystřice pod Hostýnem – Hlinsko pod Hostýnem 74, částku 4.000.000 Kč,

• L. Š., bytem P., Ř., částku 360.000 Kč,

• společnosti SoMil Zlín, s. r. o., IČ: 634 94 612, Slušovice, Dlouhá 258, částku 118.620 Kč,

• M. H., bytem Z., K., částku 2.120.000 Kč,

• A. C., bytem L., B., částku 540.000 Kč,

• M. G., bytem V., částku 2.500.000 Kč,

• M. V., bytem Z., V., částku 100.000 Kč,

• J. Z., bytem Z., N. V., částku 55.255 Kč,

• V. H., bytem Z., I. V., částku 75.000 Kč,

• A. G., bytem J., částku 133.170 Kč,

• A. S., bytem B., L., částku 100.000 Kč,

• K. Š., bytem F.– H. V., H., částku 258.000 Kč,

• P. K., bytem Z., N. M., částku 585.000 Kč,

• S. U., bytem O., P., částku 490.000 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozené I. Ch., P. F., E. T., I. S., B. P., L. S., V. M., K. V., P. V., P. V., L. Š., H. R., společnost SoMil Zlín, s. r. o., A. C., M. G., J. Z. a S. U. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak odkázal s nárokem na náhradu škody na stejné řízení i poškozeného I. R., bytem Z., P., a Krajskou nemocnici T. Bati a. s., Zlín, Havlíčkovo nábřeží 600.

Nakonec odvolací soud v bodě II. výroku rozsudku podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce ve zbylé části ohledně obviněné B. O. zamítl.

5. Obviněný M. H. se ani s rozhodnutím odvolacího soudu nespokojil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Jaroslavy Martincové Strnadové dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval ve třech směrech – jednak v nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dále v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a právním závěrem soudu, a konečně v porušení práva na spravedlivý proces a zásad trestního řízení.

6. V obsáhlém odůvodnění svého podání se dovolatel v prvním z uvedených směrů soustředil hned na několik okruhů problémů. V podrobnostech uvedl, že oba soudy nižších stupňů vyhodnotily nesprávně, že se zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku dopustil všemi 67 dílčími útoky (srov. shora) a v rámci pokračující trestné činnosti ve smyslu ustanovení § 116 tr. zákoníku. Tuto námitku uplatnil již ve svém odvolání, ale odvolací soud se s ní náležitě nevypořádal. Jeho právní závěr vyzněl tak, že právní kvalifikace i u dílčích útoků [myšleno zejména útoků popsaných pod body 8), 9), 19), 52), 53), 55), 56), 58), 59), 60), 61), 62), 63), 64), 66) a 67)] je správná, a to i při vědomí judikatury ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku (odvolací soud v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1069/2015). I když odvolací soud podle dovolatele „cítil“, že zjištěné skutkové okolnosti by spíše svědčily o tom, že by se mohlo jednat o skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry (o čemž prý svědčí odkaz na právě citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), přesto uzavřel, že obviněný měl již od počátku úmysl nepoužít převzaté finanční prostředky na účel, pro který byly určeny. To však podle dovolatele neodpovídá skutkovým okolnostem [konkrétně u dílčích útoků popsaných pod body 8) a 52) prý nic takového nebylo zjištěno a není to ani v popisu skutku, a u útoku pod bodem 8) je prý zvláštní, že soudy konstatovaly vznik škody jen ve výši 417.175 Kč, když přijímal celou částku 2.600.000 Kč]. Obdobně je tomu i u dalších shora vyjmenovaných dílčích útoků, které vyznívají spíše jako zpronevěra, než jako podvod, zejména když v některých případech byly v určitém rozsahu poskytovány jako protislužby úkony právních služeb.

7. Další výtku dovolatel uplatnil ve vztahu k otázce, zda „popsaný skutek dílčích útoků je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech hmotněprávních podmínek trestnosti, které jsou stanoveny v obecné i zvláštní části trestního zákona“. I když dovolatel zmínil trestní zákon, není pochyb o tom, že své výhrady v tomto směru vztahoval k trestnímu zákoníku, neboť následně citoval znění jeho § 116 o pokračování v trestném činu a zdůraznil požadavek blízké časové souvislosti mezi jednotlivými dílčími útoky. V návaznosti na to vyjádřil pochybnost o tom, zda oba nižší soudy náležitě posuzovaly, zda u všech jednotlivých dílčích útoků jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Sám pak uzavřel, že soudy nižších stupňů nepostupovaly správně, pokud všechny dílčí útoky uvedené ve výroku rozsudku pojaly jako jediný pokračující trestný čin.

8. Obviněný poté (stále v rámci prvního z uvedených směrů) zaměřil pozornost k otázkám subjektivní a objektivní stránky spáchaného trestného činu. K první z těchto otázek uvedl, že soudy nižších stupňů provedeným dokazováním ani přesně nezjistily, v jakém období, kdy a kolik prostředků mu bylo poškozenými předáno (výše způsobené škody prý posuzovaly v souvislosti se směnkami, které byly vystaveny vždy až několik měsíců až let po faktickém transferu, čili předání peněz). Vyslovil názor, že vystavením směnky, která má zajišťovací charakter a slouží jako uznání celkového dluhu z předchozích půjček včetně jejich zhodnocení, nedochází k žádné majetkové dispozici, z čehož dovodil, že i kdyby existoval jeho úmysl nevrátit finanční prostředky (nebo je nepoužít např. na zhodnocení) v době vystavení směnky, pak takový úmysl nemůže v tomto časovém úseku naplnit subjektivní stránku trestného činu podvodu. Pokud však nalézací soud posuzoval subjektivní stránku k jinému časovému úseku, pak to z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá. V tomto ohledu tedy obviněný spatřoval absenci subjektivní stránky.

9. K absenci objektivní stránky obviněný uvedl, že ji napadá v podstatě z důvodů naposledy uvedených, avšak z jiného pohledu. Podstatou objektivní stránky u trestného činu podvodu je to, že poškozený v důsledku uvedení v omyl, využití něčího omylu, případně zamlčení podstatných skutečností ze strany pachatele, učiní nějakou majetkovou dispozici a poškozenému tak vznikne škoda. Ve vazbě na to zdůraznil, že trestně právně relevantní jednání může být jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele. Ve výše uvedených případech dílčích útoků v souvislosti s podepsáním směnek již žádná majetková dispozice nebyla učiněna, proto ani nemohlo dojít ke způsobení škody, a již vůbec nemohla být zjištěna přesná výše škody z toho hlediska, jaká částka byla vlastně fakticky převzata.

10. Poté dovolatel zaměřil svou pozornost k „absenci vzniku konkrétní výše škody“. Namítl, že nalézací soud při zjišťování konkrétní výše škody vždy automaticky vzal do úvahy tu částku, která je uvedena na směnce, přestože sami poškození potvrdili, že částky na směnce neodpovídají částkám, které byly fakticky předány. S odkazem na konkrétní dílčí útoky (č. 1, 3, 4 a 5) si položil otázku, proč nalézací soud poukázal pouze a jen na ty dílčí útoky, které jsou po důkazní stránce zřejmé, a naopak se vůbec nezabýval těmi, kde výše škody (nikoliv celkový dluh) je zcela nejasná a souhrn celkového dluhu na směnkách, tedy nikoliv škoda v pojetí trestního práva, představuje téměř 80 milionů Kč (na několika dalších stranách svého podání se pak dovolatel na několika dílčích útocích pokusil demonstrovat údajná pochybení nalézacího soudu při vyčíslení způsobené škody).

11. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřoval dovolatel v tom, že soudy nižších instancí chybovaly jak v oblasti trestního práva hmotného, tak v oblasti občanského práva hmotného. Pochybení v prvé oblasti spatřoval v tom, že soudy skutková zjištění o výši škody u jednotlivých dílčích útoků nesprávně vyložily a v důsledku toho pak provedly nesprávný právní závěr o existenci a výši škody, neboť předmětem útoku v jednotlivých dílčích skutcích nemůže být ta část finančních prostředků, které se fakticky nepředaly (např. tam nemůže být zahrnuto jejich zhodnocení a už vůbec ne částka představující smluvní pokutu). Soudy tak ve svém důsledku nerozlišovaly mezi škodou (dluhem) v civilním řízení a škodou v trestním řízení. To považoval za tzv. extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním, které soudy učinily, a provedenými důkazy (zejména výpověďmi poškozených).

12. Pochybení ve druhé z uvedených oblastí dovolatel spatřoval v tom, že soudy nesprávně aplikovaly příslušná ustanovení občanského zákoníku (zejména těch, která se týkají závazkových vztahů). V podrobnostech uvedl, že nalézací soud principiálně nesprávně aplikoval institut půjčky. Půjčka finančních prostředků je totiž tzv. reálným kontraktem, což znamená, že tento závazkový vztah vznikne již samotným předáním finančních prostředků (posléze podepsaná směnka ze strany dlužníka je pouze zajišťovacím instrumentem závazkového vztahu půjčky). Proto v případech, kdy směnky byly vystavovány dodatečně až po několika měsících nebo letech, nemohou být dokladem osvědčujícím vznik půjčky k datu předcházejícímu vystavení směnky. Nalézací soud však v těchto dílčích útocích posuzoval právní kvalifikaci pouze v souvislosti s vystavenými směnkami, ačkoliv finanční transfery peněz probíhaly časově většinou delší dobu předtím. V této nepřehledné důkazní situaci o to více vyvstává problematika skutečně způsobené škody, která ve skutečnosti může být v souhrnu o desetimilionové až stomilionové částky nižší. V takovém případě měla být akceptována zásada „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Nevyjasněná občanskoprávní podstata věci přitom nemá vliv pouze na otázku výše způsobené škody v pojetí trestního práva, ale může mít zásadní vliv na problematiku délky páchání trestné činnosti a ve svém důsledku i na výměru uloženého trestu.

13. V rámci dovolacích námitek týkajících se jiného nesprávného hmotněprávního posouzení obviněný napadl také výrok nalézacího soudu o povinnosti nahradit způsobenou škodu. I když je pravdou, že odvolací soud ze své vlastní iniciativy částečně korigoval výrok o náhradě škody, který byl původně obsahem rozsudku soudu prvního stupně, i přesto je přesvědčen, že platný výrok o náhradě škody je nesprávný. Nalézací soud jej jednak měl zavázat k náhradě škody jen v té výši, která aktuálně existovala ke dni rozhodnutí, a se zbytkem nároku měl poškozené odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, jednak neměl připustit uplatňování nároku na náhradu škody u těch poškozených, kteří tak neučinili v souladu s § 44 odst. 3 tr. ř. (to obviněný demonstroval na několika dílčích útocích, jimiž měla být způsobena škoda konkrétním poškozeným).

14. V pasáži dovolání označené jako „Extrémní rozpory“ dovolatel nejprve deklaroval svou vědomost nejen o tom, jak jsou zákonem a judikaturou vymezeny mantinely dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i o tom, že výjimku z těchto pravidel představuje zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci nebo provedenými důkazy, a následně své přesvědčení o existenci takového extrémního nesouladu v dané věci konkretizoval. Extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním (tak, jak je popsáno u jednotlivých dílčích útoků) a důkazy s následným právním závěrem nalézacího soudu spatřoval v tom, co uváděl již shora v části týkající se výše škody v trestním řízení. Extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy, které se týkají právní kvalifikace podle § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pak viděl v tom, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) posoudil jeho jednání podle uvedené přísnější právní kvalifikace, když dospěl k závěru, že (obviněný) všechny dílčí útoky spáchal (s odkazem na zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů) jako advokát, tedy jako osoba se zvlášť uloženou povinností hájit zájmy poškozených. Takový závěr je však podle dovolatele v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť u většiny dílčích útoků (konkrétně pod č. 4, 12, 13, 16, 17, 22, 29, 33, 35 a 41) jako advokát nevystupoval, což prý potvrdili i jednotliví poškození.

15. Další extrémní rozpor obviněný spatřoval mezi skutkovým závěrem o naplnění „jednotného záměru“ (společný úmysl pokrývající všechny jednotlivé dílčí útoky) s provedeným dokazováním. Vyslovil názor, že důkazně musí být prokázáno, že jednotlivé dílčí útoky jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v hrubých rysech i další útoky, které se po objektivní stránce jeví jako postupné realizování jediného záměru s blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, přičemž každý další dílčí útok naplňuje znaky téhož trestného činu. Z tohoto pohledu nelze spatřovat naplnění subjektivní souvislosti zejména mezi dílčími skutky, které byly započaty v období roku 2000 – 2003 a mezi dílčími skutky, které byly započaty až v letech 2007 a dále. Tuto pasáž uzavřel argumentem, že v uvedeném směru bylo nutno aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, která vyplývá z ústavně garantovaného principu presumpce neviny.

16. Dovolatel spatřoval extrémní rozpor rovněž mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy v oblasti poskytnutí právních služeb. Ten dovozoval zejména u dílčích útoků popsaných pod body 19), 56), 60) a 63) výroku rozsudku, ohledně nichž nebylo prokázáno, že právní služby nebyly jednotlivým poškozeným poskytnuty. Poslední extrémní rozpor pak spatřoval mezi skutkovým zjištěním a provedenými důkazy u dílčích útoků týkajících se splnění závazků, kde namítal, že u některých dílčích útoků bylo prokázáno, že jeho závazky byly splněny a skutková zjištění učiněná soudem jsou s těmito důkazy v rozporu, což se mělo týkat především dílčích útoků popsaných pod body 4), 16), 22), 23), 25), 34) a 37) výroku rozsudku.

17. Porušení práva na spravedlivý proces shledával obviněný v tom, že soudy – už s ohledem na rozsáhlost a složitost případu, zejména z pohledu počtu poškozených a množství dílčích útoků – nevěnovaly jednotlivým případům potřebnou pozornost. To se mělo týkat především těch dílčích útoků, jejichž předmětem byly „půjčky“ finančních prostředků, kdy každý z těchto dílčích útoků mohl být rozdělen do tzv. poddílčích útoků u každého poškozeného samostatně. Zopakoval, že u mnoha z těchto dílčích útoků existují pouze směnky, které podle jeho názoru nemohou být považovány za doklad, který osvědčuje, kolik finančních prostředků bylo převzato, zvláště když ani sami poškození v těchto případech nebyli schopni specifikovat ani celkovou výši odměny zakomponované do poslední směnky. Za této důkazní situace pak nalézací soud nemohl učinit takové skutkové závěry, které jsou u těchto dílčích útoků formulovány pod body 1), 3) – 7), 11) – 16), 18), 22) – 27), 32), 33), 35), 36), 51), 54) a 57) výroku rozsudku. Pokud tak učinil, postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 8 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť ani zmíněná rozsáhlost a složitost věci nemohla vést k jeho rezignaci na respektování ústavních mezí trestního řízení.

18. Dovolatel rovněž namítal, že pokud u některých sporných dílčích útoků stály proti sobě výpovědi poškozených a jeho výpovědi, měl nalézací soud hodnotit provedené důkazy obzvlášť důkladně za přísného respektování principu presumpce neviny. Jestliže v těchto případech soud uvěřil poškozeným, spatřoval v tom porušení práva na spravedlivý proces, neboť poškození byli zainteresováni na výsledku trestního řízení v tom smyslu, že v případě uznání jeho viny a přiznání náhrady škody budou mít v ruce exekuční titul, kterého by v opačném případě museli dosáhnout podáním civilní žaloby. Trestní pravomocný rozsudek tak byl pro poškozené „velmi levnější variantou“, což je mohlo motivovat k tomu, aby vypovídali, tak jak vypovídali.

19. Porušení práva na spravedlivý proces obviněný shledával také v tom, že nalézací soud neprovedl všechny důkazy, které se nabízely. Konkrétně mělo jít o důkazy, jimiž by se mohlo osvědčit jeho tvrzení, že u některých dílčích útoků byly závazky splněny dokonce v termínu splatnosti [mělo jít o dílčí útoky pod body 3), 4), 16), 22) – 25), 29), 33), 34) a 37) rozsudku]. Obdobně se nabízelo provedení důkazu klientskými spisy jednotlivých poškozených, které jsou vedeny jak v elektronické, tak listinné podobě [v tomto případě mělo jít o dílčí útoky pod body 7), 10), 19), 27), 52), 56), 59), 61), 62), 63) a 64) rozsudku]. Poslední případ porušení práva na spravedlivý proces pak obviněný spatřoval v tom, že soudy nedostatečně a v rozporu s ustanovením § 125 tr. ř. odůvodnily výrok o náhradě škody, přičemž se nevypořádaly ani s námitkami, které jím byly v průběhu trestního řízení uplatněny.

20. V závěru svého podání obviněný zmínil, že je mu známo, že Nejvyšší soud může i v případě ztotožnění se s dovolacími námitkami dovolatele rozhodnout o odmítnutí dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. K tomu však současně dodal, že se domnívá, že takové rozhodnutí nepřichází v dané věci v úvahu, neboť v případě akceptace jeho námitek by se jeho postavení mohlo zásadně změnit v jeho prospěch (způsobená škoda by pak mohla být daleko nižší, což by mohlo mít zásadní význam pro úvahy o výši trestu, který mu byl vyměřen právě s ohledem na výši škody při horní hranici sazby).

21. Z těchto podstatných důvodů dovolatel navrhl (aniž ovšem citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud „shledal dovolání důvodným a napadené rozhodnutí zrušil“.

22. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření uvedla, že byť je dovolací argumentace obviněného co do své podstaty v prvé řadě založena na zpochybnění celkově způsobeného trestného následku, k jehož konečné výši měly oba ve věci činné soudy dospět, aniž by zohlednily a jako předběžnou otázku náležitě vyřešily jak občanskoprávní povahu každého přisouzeného dílčího skutku, tak i odlišný právní režim všech dílčích plateb poškozených, aby teprve v těchto intencích mohly posoudit subjektivní stránku jeho jednání, nejsou tyto hmotněprávní námitky způsobilé k věcnému projednání v rámci řízení o dovolání, neboť nebyly uplatněny při respektu ke skutkovému podkladu výroku o jeho vině. Proto konstatovala, že obviněnému přisouzené jednání spočívá na těch podstatných skutkových okolnostech, kdy v postavení advokáta v rozporu se svými povinnostmi, vyplývajícími z tam označeného ustanovení zákona o advokacii a při zneužití svého dobrého jména advokáta a své advokátní kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení peněz ve svých blíže neupřesněných obchodních aktivitách, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od tam uvedených poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem na účet nebo je nechal složit do advokátní úschovy, přičemž zapůjčené či složené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, případně použil na jiný účel než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých dřívějších dluhů a pro svou potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy si musel být vědom toho, že nebude schopen svým slibům dostát, čímž poškozené úmyslně uváděl v omyl, a kdy za dále přisouzených okolností, popsaných pod body 1) až 67) výroku o vině, od tam vyjmenovaných poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436 Kč.

23. Státní zástupkyně dále uvedla, že vyplývá-li z popisu tzv. skutkové věty výroku o dovolatelově vině – v návaznosti na jeho shora rekapitulovanou uvozující část – způsob, jakým prostřednictvím tam specifikovaných podvodných záminek v jednotlivých případech vylákal od poškozených jejich finanční prostředky – ať již v jednorázových částkách či postupně – a tyto za dohodnutých podmínek nevrátil, pak je výše škody takovým jednáním způsobená vyčíslena pouze v této příčinné souvislosti, aniž by v uvedeném směru mohl sehrát jakoukoliv roli jím poukazovaný směnečný způsob zajištění jeho finančních závazků vůči poškozeným. Pokud dovolatel v této spojitosti namítal, že v případech dílčích útoků nebyla v souvislosti s podepsáním směnek žádná majetková dispozice učiněna a nemohlo tak dojít ke způsobení škody s tím, že trestněprávně relevantní může být jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele, pak se taková námitka zcela míjí s popisem přisouzených dílčích útoků, ze kterého rozhodně nevyplývá, že by byl okamžik vystavení směnky určujícím momentem k uskutečnění finančního transferu poškozených, jestliže k uvedenému zajišťovacímu institutu docházelo až s notným časovým odstupem od poskytnutí vylákaných finančních prostředků, a tudíž až po uskutečnění toho kterého dílčího podvodného jednání.

24. Především z těchto důvodů státní zástupkyně nepřisvědčila dovolatelově námitce o absenci objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu ve smyslu § 209 tr. zákoníku, odůvodněné tím jeho argumentem, že nebyl naplněn její obligatorní znak, tj. způsobení škody v těch případech, kdy byly zapůjčené finanční prostředky zajištěny vystavením směnky. Taková námitka totiž nebyla uplatněna při respektu ke skutkovému podkladu výroku o dovolatelově vině a nelze jí tak přiznat právní relevanci v řízení o dovolání. Přitom zcela shodným způsobem lze nahlížet i na ten v této souvislosti uplatněný námitkový okruh, který se vztahuje ke zpochybnění míry důkazní podloženosti výše vylákaných finančních částek v těch případech, které jsou z hlediska zajištění návratnosti poskytnutých peněz pokryty směnkou, popř. jiným zajišťovacím institutem a opět toliko na okraj plně odkázat na ty hodnotící úvahy soudů, ve kterých přesvědčivým způsobem vysvětlily, ze kterých důkazních podkladů vycházely při stanovení výše způsobené škody v jednotlivých případech, tak jak byla vyčíslena v rámci popisu dílčích podvodných útoků. Stalo se tak přitom s akcentem na důslednost, s jakou jednotliví poškození ve svých výpovědích rozlišovali mezi výší zapůjčené a fakticky převzaté jistiny od jejího smluvního navýšení o tzv. zhodnocení, to vše pochopitelně v nezbytném v kontextu se smluvními podklady a jinými listinnými důkazy (odkázala tu na str. 95 zdola až 96 rozsudku soudu prvního stupně a na pasáže pod body V/2 a V/6 rozsudku odvolacího soudu).

25. Jestliže dovolatel v souvislosti s vyčíslením výše způsobené škody dále namítal nesprávnou aplikaci norem občanského práva hmotného s tím, že jedině řádné posouzení předběžné otázky o tom, zda vzniklé závazky civilního charakteru byly či nebyly splněny řádně, je rozhodné z toho hlediska, zda vůči němu může být vyvozena trestní odpovědnost v případech, ve kterých byla v souvislosti s uzavřením půjčky vystavena směnka, a jestliže v té souvislosti soudům vytýkal, že principiálně nesprávně aplikovaly normy občanského práva hmotného, pokud jde o institut půjčky jakožto kontraktu reálné povahy, přičemž si nevyjasnily občanskoprávní podstatu věci u každého dílčího skutku samostatně tak, že nezkoumaly konkrétní vznik a zánik jednotlivých půjček u každého poškozeného a nemohly tak ani zcela vyloučit, že právě směnečné sumy neobsahují pouze zhodnocení nebo jiné příslušenství z původních jistin, které byly nebo mohly být zcela nebo z části splaceny, a to s dopadem na posouzení míry protiprávnosti jeho jednání u jednotlivých půjček, státní zástupkyně k těmto výhradám nejprve obecně uvedla, že posouzení určité okolnosti jako předběžné otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř., kterou je třeba primárně vyřešit pro rozhodnutí o vině, obecně zapadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu. Předběžná otázka je taková otázka, která sama není předmětem prováděného řízení, ale její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. Pokud by předběžná otázka zůstala nezodpovězenou, nebylo by možno pokračovat v řízení a rozhodnout o jeho předmětu. Z hlediska podmínek pro posouzení dovolatelovy trestní odpovědnosti však státní zástupkyně neshledala rozhodným vyřešení předběžné otázky (v daném případ povahy, vzniku a vývoje jeho občanskoprávních závazků k poškozeným, jakož i způsobu jejich zajištění), neboť vlastním předmětem trestního řízení je podvodný modus operandi, kterého v přisouzených případech vůči poškozeným použil k vylákání jejich finančních prostředků, a který se tak stal vlastním obsahem uzavřených závazkových vztahů, ať již byly po stránce formální pokryty smlouvou o půjčce, popř. smlouvou o advokátní úschově, event. jiným dvoustranným právním úkonem, dokládajícím transfer finančních prostředků od poškozených do jeho dispozice a zajištěným prostřednictvím jím vystavených směnek; k související otázce výše způsobené škody s přihlédnutím k rozsahu směnečné sumy pak odkázala na již výše uvedený komentář.

26. V této argumentační návaznosti ohledně dovolatelem uplatněné námitky absence jeho úmyslného zavinění při způsobení škody v případě tzv. sloučení půjček již stávajících do půjčky jediné a současně kryté směnkou pak – podle státní zástupkyně – nelze soudům vytýkat, že se podrobněji nezabývaly vývojem právních vztahů z těch dílčích půjček, které se staly předmětem postupného sloučení včetně jejich následného zajištění, neboť se takový následný kontraktační postup nikterak nepromítl do plnění dovolatelovy platební povinnosti, neboť jím při vědomí své setrvalé platební neschopnosti sledoval pouze formální deklaraci svého korektního postoje vůči poškozeným (v podrobnostech odkázala na str. 54 rozsudku odvolacího soudu).

27. Mimo uplatněný dovolací důvod a tudíž mimo přisouzené skutkové okolnosti výroku o dovolatelově vině pak podle názoru státní zástupkyně míří rovněž ta část uplatněné dovolací argumentace, kterou dovolatel opět s akcentem na nezbytné ujasnění občanskoprávní povahy věci poukazuje na rozdílný právní režim a tím i právní důvod nabytí jeho vlastnického práva k platbám, které měly sloužit jako zálohy za právní služby a na které s ohledem na shora vyjádřenou podstatu jeho podvodného jednání nelze nahlížet jinak než na účelově použitou právní formu, kterou však nenaplnil odpovídajícím obsahem, spojeným s legitimními právními účinky jeho jednání a tím i vylučujícími způsobení škodlivého následku na straně poškozených klientů.

28. Podle státní zástupkyně nelze ani při jisté dávce tolerance za ojedinělou kvalifikovanou námitku, způsobilou k jejímu věcnému projednání v rámci řízení o dovolání, považovat tu, která se vztahuje k přisouzenému kvalifikačnímu znaku podle § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (spáchá-li takový čin osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného) s tím, že ve všech dílčích útocích měl dovolatel vystupovat jako advokát. Z popisu uvozující části výroku o vině se totiž slovní spojení, vyjadřující jeho postavení v přisouzených případech, vztahuje na zneužití jeho dobrého jména jako advokáta, jakož i jeho advokátní kanceláře bez ohledu na jím poukazované formální mantinely vztahu advokát – klient (dané plnou mocí nebo smlouvou o poskytování právní pomoci) a za kterého pod falešnými záminkami výhodného zhodnocení prostřednictvím blíže neurčených obchodních aktivit, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, jakož i realizace právních služeb buď přijal v hotovosti, nebo nechal složit na advokátní účet peníze poškozených. Nebyl tedy uznán vinným tím, že přisouzeným způsobem vždy vystupoval v právním vztahu, zakládajícím výkon činnosti advokáta, ale v širších souvislostech s tím spojených a plynoucích z jeho společensky uznávaného postavení v tomto právním oboru, za kterých tak pro jeho dosavadní či potenciální klienty představoval důvěryhodnou osobu, se kterou tito neváhali vstoupit do závazkových vztahů a odevzdat do její dispozice své finance v domnění, že jim z její strany budou navráceny za dohodnutých podmínek včetně přislíbeného bonusu jejich zhodnocení.

29. Nad rámec podaného vyjádření pak státní zástupkyně dodala, že v namítaném směru je tedy zcela bez významu, že obviněný v listinných materiálech tzv. důrazně rozlišoval, zda je v pozici advokáta nebo soukromé fyzické osoby, a tudíž že v případech posledně zmíněných uváděl pouze své rodné číslo, nikoliv IČ, jakož i svoji soukromou adresu nikoliv sídlo advokátní kanceláře s připojením otisku firemního razítka. V uvedeném směru pak naopak lze považovat za podstatné, že ho poškození vnímali jako osobu známou zejména z oblasti právního prostředí a jako erudovaného advokáta, ačkoliv ne ve všech případech mezi nimi byl založen oficiální právní vztah advokát ‒ klient. Takový chybějící formální vztah však dovolatele, který za výše popsaných okolností vůči poškozeným fakticky vystupoval jako by byli jeho klienti, nezbavoval jeho odpovědnosti za plnění povinností advokáta ve smyslu § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, včetně povinnosti dodržování zásad plynoucích z příslušného profesního kodexu. A to zejména v těch případech, ve kterých i přes chybějící formální právní titul k výkonu advokacie postupoval tak, jakoby takový titul byl dán a používal takové prostředky při kontaktu s poškozenými, které jsou vypovídající o jeho postavení advokáta (účet advokáta, advokátní úschova apod.). V každém případě pak lze za zcela správné považovat přisouzení uvedeného kvalifikačního momentu ve smyslu § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byť by se vztahoval pouze na některé z dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu. Případné zohlednění takové skutečnosti by přicházelo do úvahy při úvahách o výměře trestu pouze za té situace, že by se v uvedeném směru stala rozhodnou trestní sazba uvedená v § 209 odst. 4 tr. zákoníku; dovolatel však byl v daném případě uznán vinným ve smyslu výše přisouzené právní kvalifikace podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

30. Z hlediska této právní kvalifikace zjištěného jednání obviněného pak podle názoru státní zástupkyně nelze přisvědčit ani té dovolatelově námitce, že je právní posouzení jeho jednání jako uvedeného zvlášť závažného zločinu podvodu nesprávné, a to zejména z toho důvodu, že na jeho straně nebyly naplněny podmínky § 116 tr. zákoníku o pokračující trestné činnosti, a to že všech 67 podvodných útoků bylo spojeno jednotným trestným záměrem, podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. Takovou námitku uplatnil opět při chybějícím respektu k popisu tzv. skutkové věty výroku rozsudku o jeho vině, který je vymezen obdobím od 1. 1. 2000 do 13. 11. 2011, do jehož rámce nepochybně zapadají i jím označené útoky ad 1), 3), 4) a 5) výroku rozsudku s tam popsaným dlouhodobým, resp. několikaletým vývojem jeho nesplácených finančních závazků, v jehož průběhu docházelo jak k jejich časovému prolínání s pozdějšími závazky, tak i k návaznosti v časové řadě dalších vztahů téhož právního typu, zakládaných ve všech případech pod tam uvedenými (a bez ohledu na jejich formální označení) nepravdivými záminkami v úmyslu se obohatit na majetku poškozených. To vše aniž by z hlediska takto naplněné časové souvislosti, jakož i souvislosti v předmětu útoku, nebyl rovněž dán dovolatelův jednotný záměr tak, jak jej v bližších podrobnostech přisouzeného způsobu řešení jeho nedobré finanční situace specifikoval odvolací soud na str. 59 zdola svého rozsudku.

31. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatel v rámci své úvahy o možné změně svého postavení v předmětném trestním řízení na straně druhé zcela správně zmínil, že i v případě úspěšnosti jeho právního názoru, že by některé útoky mohly být kvalifikovány jako samostatné skutky, pak by se namítané omezení stávajícího počtu pokračujících podvodných útoků nikterak neodrazilo na dosažení kvalifikačního momentu škody velkého rozsahu, a tím ani na podřaditelnosti jeho jednání pod skutkovou podstatu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku.

32. Poslední část uplatněné dovolací argumentace již – podle názoru státní zástupkyně – výslovně směřuje proti skutkovému podkladu výroku o dovolatelově vině, převážně je založena na již výše komentovaných námitkách a opírá se o tvrzený důvod výjimečného zásahu do skutkového stavu věci. Není však podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O jím namítanou situaci, zakládající výjimečný důvod takového postupu v rámci řízení o dovolání a založenou na takovém porušení jeho práva na spravedlivý proces jako je extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, se však v jeho případě nejednalo. Z odůvodnění rozhodnutí obou ve věci činných soudů totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Skutkové závěry, které byly oběma soudy na podkladě jejich postupu podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. přijaty, plně odpovídají provedeným důkazům a způsob odůvodnění jejich rozhodnutí splňuje požadavky zákona (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Ostatně o tom, že tomu tak není, však dovolatelem uplatněná argumentace ani nevypovídá, neboť je založena na prosazení jeho setrvalé obhajoby ve spojení s požadavkem na zohlednění jím poukazovaných důkazů v jím přikládaném důkazním významu, aniž by ono tvrzení extrémně rozporné kvality rozhodných skutkových zjištění vycházelo z celkového důkazního stavu předmětné věci. Státní zástupkyně proto – opět nad rámec podaného vyjádření – plně odkázala na odůvodnění rozhodnutí obou ve věci činných soudů, ve kterých jsou veškeré podstatné námitky dovolatelovy obhajoby ve světle provedeného dokazování zodpovězeny, zvláště pak na podrobné odůvodnění způsobu, jakým se s uplatněnými výhradami proti prvostupňovému rozsudku vypořádal soud druhého stupně.

33. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolatel k nesprávnosti výroku o náhradě škody namítl, že nalézací soud u některých dílčích útoků připustil uplatnění nároků v trestním řízení, a to i přes existenci ustanovení § 44 odst. 3 tr. ř., kdy je mu sice známo, že jde o procesní předpis s tím, že podle tohoto ustanovení není možno v trestním řízení nárok vůbec uplatnit (a tudíž připustit připojení poškozeného s jeho nárokem k trestnímu řízení) v těch případech, kdy o totožném nároku bylo v civilním řízení pravomocně rozhodnuto. Toto se stalo ve dvanácti případech, kterými dovolatel argumentoval ve svém předcházejícím odvolání, což si odvolací soud nesprávně vyložil tak, že namítá, že v těchto případech byly jeho závazky splněny (viz č. l. 71 zdola až 72 shora). Dovolatel měl tím ve skutečnosti na mysli, že existovaly pravomocné a vykonatelné exekuční tituly. V uvedeném směru z důvodu dovolatelem zcela správně poukázané procesní povahy uplatněné námitky (resp. námitky procesní překážky adhezního výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř., nikoli otázek spojených s jeho hmotněprávním aspektem ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení) státní zástupkyně – opět nad rámec podaného vyjádření – odkázala na aktuální judikaturu, akcentující povinnost soudu při rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení zjistit všechny podstatné okolnosti pro stanovení výše škody, zejména zda v době rozhodování soudu uplatněný nárok na náhradu škody trvá v nezměněné výši, zda obviněný v mezidobí od uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným případně škodu, byť částečně, nenahradil, zda o náhradě škody již nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení apod. (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 199/2001, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, Svazek 12/2002, T 302). V této souvislosti pak dodala, že nelze odvolacímu soudu vytýkat, že by se takovými požadavky neřídil za stavu, že ohledně dovolatelem označených dvanácti případů provedl doplnění důkazního stavu věci tak, jak popisuje na č. l. 71 zdola až 72 shora svého rozsudku, a v souladu s opatřenými zjištěními neshledal, že by postup nalézacího soudu podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl nesprávný, neboť mu nebránila žádná zákonná překážka, za kterou se od doby nabytí účinnosti insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.) nepovažuje zahájení insolvenčního řízení; proto je nerozhodné, že poškození byli účastníky insolvenčního řízení, resp. že v tomto řízení svoji pohledávku za dovolatelem uplatnili přihláškou. Podstatným v uvedeném směru podle § 228 odst. 1 tr. ř. zůstává, že v rámci tohoto řízení jim nebylo poskytnuto plnění, a tedy že způsobená škoda nebyla v přisouzené výši dosud uhrazena.

34. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a dále vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

35. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 15. 5. 2017). Její případnou repliku do dne svého rozhodnutí neobdržel.

36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

37. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

38. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

39. Z tohoto pohledu je zřejmé, že téměř všechny námitky obviněného (srov. shora) byly primárně skutkového, případně procesního charakteru. I když dovolatel v úvodu svého podání v obecné rovině deklaroval jednak svou vědomost o tom, jak jsou zákonem a judikaturou vymezeny mantinely dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak to, že naplnění tohoto důvodu dovolání spatřuje ve třech směrech (v nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a právním závěrem soudu, a v porušení práva na spravedlivý proces a zásad trestního řízení), ve skutečnosti své výhrady směřoval především proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi jednotlivých poškozených. V důsledku toho pak zpochybnil správnost jejich skutkových zjištění (zejména stran subjektivní stránky, objektivní stránky, příčinné souvislosti, výše způsobené škody), a teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Obdobného charakteru byly také dovolatelovy námitky týkající se úplnosti dokazování a s nimi související požadavek na provedení dalších důkazů (například klientskými spisy jednotlivých poškozených). Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

40. Lze tak shrnout, že dovolatelem vytýkané vady měly převážně povahu vad skutkových a procesních, nikoli hmotněprávních, a že obviněný neuplatnil téměř žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Uvedeným způsobem pojatými námitkami totiž směřoval do rozsahu provedeného dokazování a do oblasti skutkových zjištění a napadal proces dokazování a hodnocení důkazů, jak je upraveno v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., tedy namítal nedostatky skutkové a procesní. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.), a námitky vad procesních jsou z hlediska daného dovolacího důvodu irelevantní.

41. Pro úplnost lze dodat, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li tzv. extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Takový extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Zásah do zjištěného skutkového stavu tedy lze připustit pouze výjimečně, a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).

42. V rozhodnutích učiněných v předchozím řízení jsou však řádně zdůvodněny závěry, které oba soudy nižších stupňů učinily, přičemž tyto závěry odpovídají provedeným důkazům. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Dovolací soud nemá, čím by hodnotící úvahy soudů mohl významněji doplnit. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Mimo to je možné připomenout, že kromě usvědčujících výpovědí poškozených byla v řízení před nalézacím soudem provedena celá řada listinných důkazů, které podporovaly výpovědi poškozených a nebyly s nimi nijak v rozporu. Nejvyšší soud tudíž dovolatelovu námitku tzv. extrémního nesouladu neshledal důvodnou.

43. Vytýkal-li dovolatel soudům nižších stupňů, že – už s ohledem na celkový rozsah trestné činnosti, počet dílčích útoků a rozsah způsobené škody – nevěnovaly věci náležitou pozornost, neprovedly dokazování v potřebném rozsahu a neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování, je třeba uvést, že ani tyto výhrady nelze považovat za relevantní. Ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05 aj.) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, však odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Oba soudy nižších instancí tento požadavek respektovaly, dané věci věnovaly náležitou pozornost a provedly dokazování v nezbytném rozsahu. Jejich povinností nebylo akceptovat všechny důkazní návrhy obviněného, a pokud navrhované důkazy neprovedly, přesvědčivě to odůvodnily.

44. V posuzované trestní věci nebylo porušeno – jak dovolatel tvrdil – ani jeho právo na spravedlivý proces. Toto právo totiž není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

45. Za popsané situace přicházelo v úvahu odmítnout dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Takový postup ostatně navrhla ve svém vyjádření i státní zástupkyně (srov. odstavec 34. shora). Nejvyšší soud však takový způsob rozhodnutí – přestože se jinak takřka bezezbytku identifikoval s výše zmíněnou argumentací státní zástupkyně – nezvolil, neboť shledal, že některé z dovolatelem uplatněných námitek jsou – byť s nemalou mírou tolerance – pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné.

46. Z hlediska obsahu podaného dovolání byla s poukazem na uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významná otázka, zda jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, zejména pak v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách.

47. S ohledem na dovolatelovu argumentaci (srov. shora) je třeba v obecné rovině uvést, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele (§ 15 odst. 2 tr. zákoníku), které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz podrobněji ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221, 222).

48. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno dle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr.).

49. Z výše uvedených zjištění soudů (srov. výše návětu skutkové věty rozsudku v odstavci 1. tohoto usnesení) vyplývá existence úmyslného zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke všem jednotlivým dílčím útokům, jimiž byl uznán vinným. Závěr o existenci této formy úmyslného zavinění na straně obviněného má evidentně oporu v povaze jeho jednání (v podrobnostech lze odkázat na přesvědčivé úvahy odvolacího soudu na str. 63 až 65 odůvodnění jeho rozsudku). Spolehlivě zjištěné jednání obviněného spočívalo v tom, že (stručně vyjádřeno) v postavení advokáta v rozporu se svými povinnostmi, vyplývajícími z příslušného ustanovení zákona o advokacii a při zneužití svého dobrého jména advokáta a své advokátní kanceláře úmyslně vylákal pod falešnou záminkou výhodného zhodnocení peněz ve svých blíže neupřesněných obchodních aktivitách, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, realizace právních služeb, které nehodlal provést, od tam jmenovaných poškozených různé finanční částky, které přijímal buď převodem na účet nebo je nechal složit do advokátní úschovy, přičemž zapůjčené či složené finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, případně použil na jiný účel než bylo dohodnuto, zejména na splácení svých dřívějších dluhů a pro svou potřebu, když s ohledem na postupně narůstající dluhy si musel být vědom toho, že nebude schopen svým slibům dostát, čímž poškozené úmyslně uváděl v omyl, a kdy za dále zjištěných okolností, popsaných pod body 1) až 67) výroku o vině od tam vyjmenovaných poškozených podvodně vylákal celkovou částku 248.392.436 Kč.

50. Uplatnil-li dovolatel výhrady ke způsobu, jakým byly popsány jednotlivé dílčí útoky ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, je třeba uvést, že jakkoliv si lze představit výstižnější a přesnější formulaci každého z těchto dílčích útoků, na druhé straně nelze zpochybňovat, že soudem zvolený popis skutku podvodné jednání obviněného vystihuje. Ostatně těmto námitkám, uplatněným obviněným již v podaném odvolání, věnoval náležitou pozornost soud druhého stupně, takže i v tomto případě lze na jeho úvahy, s nimiž se Nejvyšší soud identifikoval, odkázat (srov. strany 42 až 60 odůvodnění jeho rozsudku).

51. Stejně tak lze jen odkázat na výstižné vyjádření státní zástupkyně k dalším námitkám obviněného vztahujícím se především k výši způsobené škody (ale i k příčinné souvislosti) jak u jednotlivých dílčích útoků, tak celkově. Vyplývá-li totiž ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku způsob, jakým prostřednictvím tam specifikovaných podvodných záminek v jednotlivých případech vylákal od poškozených jejich finanční prostředky – ať již jednorázově, či postupně – a tyto za dohodnutých podmínek nevrátil, pak je výše škody takovým jednáním způsobená vyčíslena pouze v této příčinné souvislosti, aniž by v uvedeném směru mohl sehrát jakoukoliv roli jím poukazovaný směnečný způsob zajištění jeho finančních závazků vůči poškozeným. Pokud obviněný v této spojitosti namítal, že v případech dílčích útoků nebyla v souvislosti s podepsáním směnek žádná majetková dispozice učiněna a nemohlo tak dojít ke způsobení škody s tím, že trestněprávně relevantní může být jen takové jednání pachatele, které předchází transferu majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele, pak se taková námitka zcela míjí s popisem zjištěných dílčích útoků, ze kterého rozhodně nevyplývá, že by byl okamžik vystavení směnky určujícím momentem k uskutečnění finančního transferu poškozených, jestliže k uvedenému zajišťovacímu institutu docházelo až se značným časovým odstupem od poskytnutí vylákaných finančních prostředků, a tudíž až po uskutečnění toho kterého dílčího podvodného jednání.

52. Zejména z těchto důvodů Nejvyšší soud – znovu ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně – nemohl přisvědčit ani námitce obviněného o absenci objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu ve smyslu § 209 tr. zákoníku, odůvodněné tím, že nebyl naplněn její obligatorní znak, tj. způsobení škody v těch případech, kdy byly zapůjčené finanční prostředky zajištěny vystavením směnky. Takovou námitku totiž obviněný uplatnil bez respektu ke skutkovému podkladu výroku o jeho vině, tudíž jí v řízení o dovolání nelze přiznat právní relevanci. Naprosto stejným způsobem lze nahlížet i na ty námitky obviněného, které se vztahovaly ke zpochybnění míry důkazní podloženosti výše vylákaných finančních částek v těch případech, které byly z hlediska zajištění návratnosti poskytnutých peněz pokryty směnkou, popř. jiným zajišťovacím institutem. I v tomto případě stačí odkázat na ty hodnotící úvahy obou nižších soudů, ve kterých přesvědčivým způsobem vysvětlily, z jakých důkazů vycházely při stanovení výše způsobené škody v jednotlivých případech (a posléze i celkově). Respektovaly přitom důslednost, s níž jednotliví poškození ve svých výpovědích rozlišovali mezi výší zapůjčené a fakticky převzaté jistiny od jejího smluvního navýšení o tzv. zhodnocení, to vše pochopitelně v nezbytném kontextu se smluvními podklady a jinými listinnými důkazy (v podrobnostech stačí odkázat na str. 95 zdola až 96 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na body odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v části, v níž reagoval na body V/2 a V/6 odvolání obviněného, jak ostatně učinila i státní zástupkyně ve svém vyjádření).

53. Pokud obviněný v souvislosti s vyčíslenou výší způsobené škody rovněž namítal nesprávnou aplikaci norem občanského práva hmotného s tvrzením, že jedině řádné posouzení předběžné otázky o tom, zda vzniklé závazky civilního charakteru byly či nebyly splněny řádně, je rozhodné z toho hlediska, zda vůči němu může být vyvozena trestní odpovědnost v případech, ve kterých byla v souvislosti s uzavřením půjčky vystavena směnka, a pokud v návaznosti na to soudům vytýkal, že principiálně nesprávně aplikovaly normy občanského práva hmotného, pokud jde o institut půjčky jakožto kontraktu reálné povahy, přičemž si nevyjasnily občanskoprávní podstatu věci u každého dílčího skutku samostatně tak, že nezkoumaly konkrétní vznik a zánik jednotlivých půjček u každého poškozeného a nemohly tak ani zcela vyloučit, že právě směnečné sumy neobsahují pouze zhodnocení nebo jiné příslušenství z původních jistin, které byly nebo mohly být zcela nebo zčásti splaceny, a to s dopadem na posouzení míry protiprávnosti jeho jednání u jednotlivých půjček, považuje Nejvyšší soud – opět v zásadním souladu s vyjádřením státní zástupkyně – za potřebné uvést, že jakkoliv posouzení určité okolnosti jako předběžné otázky ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. obecně zapadá do rámce uplatněného dovolacího důvodu, z hlediska podmínek pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného její vyřešení (v posuzovaném případě povahy, vzniku a vývoje jeho občanskoprávních závazků k jednotlivým poškozeným, jakož i způsobu jejich zajištění) nebylo rozhodným, neboť vlastním předmětem trestního řízení byl podvodný modus operandi, kterého obviněný v jednotlivých zjištěných případech vůči poškozeným použil k vylákání jejich finančních prostředků, a který se tak stal vlastním obsahem uzavřených závazkových vztahů, ať již byly po stránce formální pokryty smlouvou o půjčce, popř. smlouvou o advokátní úschově, event. jiným dvoustranným právním úkonem, dokládajícím transfer finančních prostředků od poškozených do jeho dispozice a zajištěným prostřednictvím jím vystavených směnek. Proto se oba soudy nižších stupňů ani nemusely podrobněji nezabývat vývojem právních vztahů mezi obviněným a jednotlivými poškozenými z těch dílčích půjček, které se staly předmětem postupného sloučení (včetně jejich následného zajištění), neboť takový následný kontraktační postup se nikterak nepromítl do plnění platební povinnosti obviněného poškozeným (v podrobnostech lze opět odkázat na str. 54 odůvodnění jeho rozsudku).

54. Na rozdíl od státní zástupkyně sice Nejvyšší soud považoval za námitku podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod a způsobilou k jejímu věcnému posouzení tu, která se vztahovala ke kvalifikačnímu znaku podle § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (spáchá-li takový čin osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného) a spočívala v tom, že ne ve všech dílčích útocích vystupoval jako advokát, současně však shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. V tomto směru se takřka bezezbytku ztotožnil s úvahami odvolacího soudu rozvedenými na str. 66 odůvodnění jeho rozsudku, na něž postačí z důvodu stručnosti v zásadě odkázat a jen zdůraznit, že prakticky všichni poškození považovali obviněného (mnozí z nich jej znali jako kamaráda, přítele, známého) za důvěryhodného advokáta, od něhož se neobávali podvodného jednání. Obviněný se i přesto zpronevěřil svému povolání a počínal si v rozporu jak s ustanovením § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, tak s Etickým kodexem České advokátní komory, když pod falešnými záminkami výhodného zhodnocení prostřednictvím blíže neurčených obchodních aktivit, výhodného úročení peněz na účtu advokáta, jakož i realizace právních služeb buď přijal v hotovosti, nebo nechal složit na advokátní účet peníze jednotlivých poškozených. Jakkoliv nebyl shledán vinným, že pokaždé vystupoval v právním vztahu zakládajícím výkon činnosti advokáta, podstatné je, že pro své dosavadní či potenciální klienty představoval erudovaného advokáta, s nímž poškození neváhali vstoupit do závazkových vztahů a odevzdat do jeho dispozice své finance v domnění, že jim z jeho strany budou navráceny za dohodnutých podmínek (včetně přislíbeného bonusu jejich zhodnocení). Za této situace je zcela bez významu, že obviněný v listinných materiálech rozlišoval, zda je v pozici advokáta nebo soukromé fyzické osoby, a tudíž že v případech posledně zmíněných uváděl pouze své rodné číslo, nikoliv IČ, jakož i svoji soukromou adresu nikoliv sídlo advokátní kanceláře s připojením otisku firemního razítka. V každém případě je třeba za naprosto správné považovat závěr odvolacího soudu o naplnění uvedeného kvalifikačního momentu ve smyslu § 209 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byť by se vztahoval jen na některé z dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu. Jak přiléhavě uvedla státní zástupkyně, případné zohlednění takové skutečnosti by přicházelo do úvahy při úvahách o výměře trestu pouze za té situace, že by se v uvedeném směru stala rozhodnou trestní sazba uvedená v § 209 odst. 4 tr. zákoníku; obviněný však byl v daném případě uznán vinným – s ohledem na celkovou výši způsobené škody – zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, takže trest mu byl ukládán v rámci trestní sazby uvedené v § 209 odst. 5 tr. zákoníku.

55. Nejvyšší soud z hlediska naposledy uvedené právní kvalifikace zjištěného jednání obviněného nemohl přisvědčit ani námitce dovolatele, že nebyly naplněny podmínky § 116 tr. zákoníku o pokračující trestné činnosti [tedy že všech 67 jím spáchaných podvodných útoků (ne)bylo spojeno jednotným záměrem, podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí]. Takovou námitku dovolatel uplatnil opět při chybějícím respektu k popisu tzv. skutkové věty výroku rozsudku o jeho vině, který je vymezen obdobím od 1. 1. 2000 do 13. 11. 2011 (tedy téměř dvanácti let), do jehož rámce nepochybně zapadají i jím označené útoky ad 1), 3), 4) a 5) výroku rozsudku s tam popsaným dlouhodobým, resp. několikaletým vývojem jeho nesplácených finančních závazků, v jehož průběhu docházelo jak k jejich časovému prolínání s pozdějšími závazky, tak i k návaznosti v časové řadě dalších vztahů téhož právního typu, zakládaných ve všech případech pod tam uvedenými (a bez ohledu na jejich formální označení) nepravdivými záminkami v úmyslu se obohatit na majetku poškozených.

56. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně sice úvahy o jediném pokračujícím trestném činu obviněného absentují, avšak odvolací soud – byť stručně – na tyto výhrady obviněného reagoval, když uvedl, že nalézací soud důvodně dospěl k závěru o pokračování v trestném činu dle § 116 tr. zákoníku a v této souvislosti respektoval i ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. (srov. stranu 52 dole odůvodnění jeho rozsudku). Pro úplnost je proto třeba jen dodat, že pokračováním v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Z této zákonné definice je zřejmé, že pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány: a) útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).

57. Tyto zákonné znaky jsou formulovány naprosto jednoznačně a v soudní praxi při jejich výkladu nevznikají takřka žádné problémy. Přesto bylo judikaturou vymezeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, publikované pod č. 32/2004-I. Sb. rozh. tr.), že z hlediska naplnění formálního znaku „blízká časová souvislost“ pokračování v trestném činu (dříve § 89 odst. 3 tr. zák., nyní §116 tr. zákoníku), o jehož výklad v posuzované věci především jde, je nutno vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu. Půjde-li o majetkovou trestnou činnost, pak, za splnění dalších podmínek uvedených (v citovaném ustanovení), lze ohledně tohoto znaku obecně vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula doba několika měsíců.

58. Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ lze souhlasit s názorem obou soudů nižších instancí (zejména při respektu k jimi učiněným skutkovým zjištěním), že všechny uvedené zákonné znaky svědčící pro závěr o pokračování v trestném činu, resp. zvlášť závažném zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, byly jednáním obviněného naplněny. I když lze připustit, že mezi některými dílčími útoky obviněného mohl být delší časový předěl, nelze nevidět, že výše způsobené škody byla i před tímto časovým předělem (příp. časovými předěly) pokaždé natolik vysoká, aby uvedený judikaturní pohled odůvodňovala.

59. Ostatně – i kdyby Nejvyšší soud výše uvedené dovolatelově námitce přisvědčil – obviněnému by to nepřineslo žádnou výhodu ani z hlediska právní kvalifikace, ani z hlediska úvah o výši trestu. Bylo by tomu právě naopak – obviněný by byl shledán vinným se zřetelem k výši způsobené škody hned několika zvlášť závažnými zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť u každého z nich by nepochybně šlo o škodu velkého rozsahu. Takové posouzení by bylo také další přitěžující okolností ve smyslu § 42 písm. n) tr. zákoníku. Ve své podstatě by tak přitakání uvedeným argumentům dovolatele znamenalo, že by šlo o dovolání podané v jeho neprospěch, což však může učinit pouze nejvyšší státní zástupce [srov. § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Toho si byl dovolatel nepochybně vědom, když ve svém podání mimo jiné zmínil, že i v případě úspěšnosti jeho (výše uvedeného právního názoru) by některé útoky mohly být kvalifikovány jako samostatné skutky, pak by se namítané omezení stávajícího počtu pokračujících podvodných útoků nikterak neodrazilo na dosažení kvalifikačního momentu škody velkého rozsahu a tím ani na podřaditelnosti jeho jednání pod skutkovou podstatu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku.

60. Závěrečná část uplatněné dovolací argumentace obviněného se vztahovala k údajné nesprávnosti výroku o náhradě škody. Ačkoliv dovolatel deklaroval svou vědomost o nemožnosti namítat v dovolacím řízení některé skutečnosti procesního charakteru, následně přece jen uplatnil výhradu, že nalézací soud u některých dílčích útoků připustil uplatnění nároků některých poškozených v trestním řízení, a to i přes existenci ustanovení § 44 odst. 3 tr. ř., v těch případech, kdy o totožném nároku bylo v civilním řízení pravomocně rozhodnuto. K tomu mělo dojít v celkem dvanácti případech, o nichž se obviněný zmiňoval již ve svém odvolání, což si prý odvolací soud nesprávně vyložil jako námitku, že v těchto případech byly jeho závazky splněny. Lze se důvodně domnívat, že dovolatel měl touto opakovanou námitkou ve skutečnosti na mysli, že existovaly pravomocné a vykonatelné exekuční tituly.

61. V tomto směru považuje Nejvyšší soud za potřebné – i tady v plné shodě se státní zástupkyní – pouze uvést, uplatněná výhrada je procesní povahy (resp. námitkou procesní překážky adhezního výroku podle § 228 odst. 1 tr. ř., tedy nikoliv námitkou spojenou s jeho hmotněprávním aspektem ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení). S odkazem na aktuální judikaturu, akcentující povinnost soudu při rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení zjistit všechny podstatné okolnosti pro stanovení výše škody, zejména zda v době rozhodování soudu uplatněný nárok na náhradu škody trvá v nezměněné výši, zda obviněný v mezidobí od uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným případně škodu, byť částečně, nenahradil, zda o náhradě škody již nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 199/2001, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, Svazek 12/2002, T 302), lze uvést, že odvolacímu soudu nelze vytýkat, že by takové požadavky nerespektoval za situace, kdy ohledně dovolatelem označených dvanácti případů provedl doplnění dokazování způsobem popsaným na str. 71 zdola až 72 shora svého rozsudku, a v souladu s učiněnými zjištěními neshledal, že by postup soudu prvního stupně podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl nesprávný, neboť mu nebránila žádná zákonná překážka, za kterou se od doby nabytí účinnosti insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb. v platném znění) nepovažuje zahájení insolvenčního řízení; proto je nerozhodné, že příslušní poškození byli účastníky insolvenčního řízení, resp. že v tomto řízení svoji pohledávku za dovolatelem uplatnili přihláškou. Rozhodným při postupu podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo, že v rámci tohoto řízení jim nebylo poskytnuto plnění, a tedy že způsobená škoda jim dosud nebyla v přisouzené výši uhrazena.

62. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť shledal, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Dovolatel se rozhodně mýlil, pokud se domníval, že v případě akceptace jeho dovolacích námitek by se jeho postavení mohlo zásadně změnit v jeho prospěch. Z výše vyložených důvodů by tomu mohlo být právě naopak.

63. Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 9. 2017

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru