Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 510/2004Usnesení NS ze dne 20.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.510.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 510/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovolání podaném obviněným P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 5 To 644/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 113/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný P. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 7 T 113/2001, uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 T 102/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, O. p. O., O., škodu ve výši 15.903,- Kč.

Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu tím, že dne 21. 12. 2000 v době kolem 01.00 hod. v O. – P. na ulici L. P. před Nonstop barem O. fyzicky napadl P. B. tak, že jej nejprve pěstí uhodil do obličeje a poté, když upadl na zem, do něj kopal, a tímto poškozeného opakovaně zasáhl do obličeje a do těla, posléze svého jednání zanechal, a svým jednáním způsobil poškozenému zlomeninu levého jařmového oblouku s posunem kostních úlomků, zlomeninu spodního okraje očnice v sousedství s vpáčením kostního úlomku, krevní podlitiny na víčkách očí zejména vlevo, krvácení pod spojivkou levého oka a krvácení do stejnostranné dutiny horní čelisti se zhmožděním očí bez jejich skutečného poškození, s následnou dobou léčení v délce 72 dnů, přičemž s ohledem na intenzitu a způsob vedení útoku jen náhodou nedošlo u poškozeného k poranění oka s trvalými následky a zlomeninám obličejových kostí s možností krvácení do dutiny lební nebo zhmoždění mozku.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal jak obviněný, tak okresní státní zástupce odvolání, která projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2003, sp. zn. 5 To 644/2003, a usnesením podle § 256 tr. ř. je obě zamítl.

Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 26. 9. 2003, jeho obhájci Mgr. Ing. P. L. dne 29. 9. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě dne 26. 9. 2003.

Dne 6. 11. 2003 učinil obviněný P. H. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě a které bylo adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. Dovolací důvod vymezil ustanovením „§ 265 b) písm. g) tr. ř.“ s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, když soudy hodnotily jednotlivé důkazy účelově a v jeho neprospěch.

V následujícím textu svého podání obviněný poukázal na obsah své výpovědi z přípravného řízení, která byla poté, co odmítl ve věci vypovídat, čtena u hlavního líčení, a v níž uvedl, že poškozený jej začal slovně napadat a urážet, a tak jej vyzval, ať si to jdou vyříkat ven před restauraci, avšak než stačil cokoliv dalšího říct, poškozený jej uhodil pěstí do obličeje, čemuž se bránil tak, že jej dvakrát uhodil dlaní pravé ruky rovněž do obličeje, a poté jej uchopil rukama kolem těla tak, aby ho znehybnil a povalil na zem; když leželi na zemi, vyzval poškozeného v tom směru, že se bít nechce, ať se uklidní, a po ujištění o tom, že útok nebude pokračovat, jej pustil a odešel zpět do restaurace, přičemž poškozený nebyl nijak zraněn, a byl to naopak on, komu tekla z nosu krev a měl modřinu pod okem; rovněž popřel, že by poškozeného napadl tak, že ho bil pěstmi do obličeje a že do něj kopal, když ležel na zemi. Dále citoval z výpovědí poškozeného a svědka J. Š. Poukázal i na to, že poškozený nevyhledal bezprostředně po napadení ošetření, nýbrž tak učinil až po čtyřech dnech. Následně uvedl, že nebylo prokázáno, že by poškozený utrpěl zranění uvedená v rozsudku soudu prvního stupně v předmětném incidentu, a s ohledem na čtyřdenní odstup mezi ním a ošetřením poškozeného, se tento mohl stát v mezidobí obětí útoku jiné osoby, případně osob (poškozený totiž vypověděl, že ho pravděpodobně napadlo více lidí, neboť slyšel více hlasů), či mohl utrpět poranění vlastní vinou. Uzavřel, že kromě výpovědi poškozeného svědčí ostatní výpovědi v jeho prospěch. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu nižšího stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 5. 4. 2004). Současně upozornila přípisem obviněného a jeho obhájce, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněný jej obdržel dne 5. 4. 2004 a jeho obhájce dne 6. 4. 2004).

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 16. 3. 2004 po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu podaného dovolání konstatovala, že obviněným uváděný dovolací důvod nekoresponduje s jeho odůvodněním, neboť jím rozvedené argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu, když navíc jsou i opakováním jeho obhajoby z odvolání, s níž se zejména soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vypořádal; obviněný se tedy domáhá pouze přezkumu rozhodnutí druhou odvolací instancí s tím, že požaduje odlišné hodnocení důkazů. Za takové situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž souhlasila s tím, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný přípisem ze dne 7. 4. 2004 učiněným prostřednictvím svého obhájce sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Dále Nejvyšší soud zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. I když se obviněný dopustil drobné nepřesnosti, jestliže dovolací důvod vymezil ustanovením „§ 265 b) písm. g) tr. ř.“, z jeho slovního vyjádření („rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě spočívají na nesprávném právním posouzení skutku“) je nepochybné, že měl na mysli ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Po tomto konstatování se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., neboť podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.

Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně proti způsobu hodnocení důkazů (namítá, že byly hodnoceny účelově a v jeho neprospěch) a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů (a to ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák.), když současně provádí jejich vlastní hodnocení a předkládá vlastní skutkové závěry. Tak je tomu v případě, jestliže popírá, že poškozeného bil pěstmi do obličeje a že do něj kopal, když ležel na zemi, a tvrdí, že to byl poškozený, kdo jej začal slovně napadat a urážet a také ho jako první napadl, čemuž se bránil jen tak, že poškozeného dvakrát uhodil dlaní pravé ruky do obličeje, následně ho znehybnil, povalil na zem a poté jej vyzval, ať se uklidní a odešel zpět do restaurace; stejně tak je tomu tehdy, když zdůrazňuje, že poškozený nebyl po útoku nijak zraněn (naopak jemu tekla z nosu krev a měl modřinu pod okem), a s ohledem na to, že ošetření vyhledal až po čtyřech dnech, mohl se stát obětí útoku jiné osoby, případně osob, nebo mohl utrpět poranění vlastní vinou. Takové výhrady svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně; z tvrzených nedostatků ve skutkových zjištěních obviněný až následně dovozuje nesprávnost právního posouzení skutku jakožto trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. (jak ostatně vyplývá i z jeho tvrzení v úvodu podání: „… rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, když hodnotily jednotlivé důkazy účelově a v neprospěch odsouzeného …“). V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že v dovolání uvedené námitky obviněného jsou opakováním jeho argumentace z odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a rovněž jeho obhajoby z řízení před tímto soudem. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, tyto se výhradami obviněného podrobně zabývaly.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. května 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru