Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 488/2017Usnesení NS ze dne 31.05.2017

HeslaHodnocení důkazů
Neodkladné a neopakovatelné úkony
KategorieD EU
EcliECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.488.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.

§ 102 odst. 2 tr. ř.

§ 211 odst. 2 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 488/2017-38

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2017 o dovolání obviněného K. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 7 To 528/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 83/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 1 T 83/2016, byl obviněný K. K. uznán vinným v bodech 1) a 2) dvěma zločiny týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými tak, že

1) v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce března roku 2015 do 7. 12. 2015 ve společně obývaném bytě v domě č. ... na ulici Ch. ve Ž. n. S. a následně i v Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při Dětském domově N. V. u Ch. psychicky a fyzicky týral svoji nezletilou dceru ,,kopretinu”*), a to tak, že na ni vytvářel masivní psychický tlak, manipuloval ji k zakrývání jeho nevhodného chování vůči její osobě, což u ní ve spojení s emoční a citovou deprivací způsobovalo masivní prožitky emočního přetížení úzkost, strach a pocity provinění, které uvolňovala tím, že si strhávala kůži kolem nehtů na rukách, současně s nezletilou opakovaně zle a nepřiměřeně hrubým způsobem fyzicky zacházel, což mělo za následek, že poškozená měla opakovaně podlitiny v obličeji a na dalších částech těla, a také na ni kladl nároky nepřiměřené jejímu věku, když jí sděloval, že se musí naučit všechny domácí práce, protože až budou oba rodiče chodit do práce, musí to umět, neboť budou se sestrou doma samy, přičemž vyžadoval, aby nezletilá vodila mladší sestru do mateřské školy a z ní, v důsledku čehož občas přišla pozdě do školy, a také minimálně v jednom případě měla popáleninu na ruce z důvodu jejímu věku nepřiměřeného výkonu práce v kuchyni, přičemž v psychickém nátlaku na nezletilou pokračoval i poté, kdy byla na základě usnesení o předběžném opatření vydaným Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne 17. 10. 2015, sp. zn. 4 Nc 1051/2015, umístěna do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při Dětském domově N. V. u Ch., okres H. B. (dále jen "ZDVOP"). V popisu skutku jsou následně rozvedena konkrétní jednání, jichž se obviněný vůči poškozené dopouštěl ve dnech 21. 9. 2015, 14. 10. 2015, 19. 11. 2015 a 3. 12. 2015,

2) v době nejméně od 8. 12. 2015 do doby vzetí do vazby dne 5. 2. 2016 při osobních návštěvách v prostorách ZDVOP a prostřednictvím telefonních hovorů opětovně psychicky týral svoji nezletilou dceru ,,kopretinu”*), která byla od 18. 10. 2015 umístěna v ZDVOP, a to zejména tak, že zneužíval telefonních hovorů s nezletilou k tomu, aby s ní manipuloval, proti zaměstnancům ZDVOP a dětského domova, proti sociální pracovnici a opatrovníkovi Bc. B., podsouval jí své názory, stěžoval si jí na vychovatele ZDVOP a dětského domova, čímž tak na ní znovu vytvářel masivní psychický nátlak, v důsledku čehož nezletilá při telefonních hovorech často pouze přitakávala, plakala a opět se začala sebepoškozovat tím, že si strhávala kůži kolem nehtů na rukách, při telefonních hovorech s otcem se s telefonem schovávala pod stůl, zavírala se v pokoji, na záchodě, nechtěla, aby ji při telefonátech s otcem pracovníci dětského domova viděli a slyšeli, v některých případech bylo jak zaměstnanci, tak dětmi z dětského domova vypozorováno, že nezletilá do telefonu sděluje jiné informace než ty, které potom sděluje ostatním v dětském domově, přičemž po ukončení telefonních hovorů, které trvaly často několik desítek minut a v jednom případě dokonce téměř dvě hodiny, nezletilá plakala, byla rozrušená, říkala, že chce domů, poté nosila svůj mobilní telefon nepřetržitě u sebe a bylo na ní vidět, že má z otce strach, o rodinných poměrech nechtěla hovořit, byla velmi ostražitá na toto téma a dávala si velký pozor, aby nesdělila nějaké informace o rodině, na otázky psycholožky týkající se rodiny reagovala téměř vždy velmi podrážděně, otce bránila a omlouvala, používala naučenou obranu a byla u ní zřejmá přetrvávající vysoká tenze a uzavřenost, což velmi ztěžovalo jakoukoliv terapeutickou péči a působení na zlepšení jejího psychického stavu, kdy mimo jiné je popsáno konkrétní jednání vůči poškozené ve dnech 17. 12. 2015, 21. 12. 2015, 27. 12. 2015 a dne 30. 12. 2015,

přičemž popsaného jednání se obviněný dopouštěl také v době, kdy mu byl usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 10. 2015, č. j. 4 P 139/2011-380, o předběžném opatření, ze dne 23. 10. 2015, č. j. 4P 139/2011-385, a ze dne 19. 1. 2016, 4 P 139/2011-455, obviněnému zakázán jakýkoliv kontakt s nezletilou, tedy aby jí netelefonoval, nenavštěvoval ji a zdržel se jakéhokoliv kontaktu s ní a dále kdy mu byl usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 11. 2015, č. j. 4 P 139/2011-385, uložen zákaz jakýchkoliv osobních kontaktů s nezletilou, vyjma možného setkání v prostorách ZDVOP v pracovní dny mezi 13.00 a 15.00 hodinou, a to pouze za přítomnosti pracovníka ZDVOP, a usnesením ze dne 19. 1. 2016, č. j. 4 P 139/2011-455, kdy mu byl uložen zákaz jakýchkoli osobních kontaktů včetně telefonických.

2. Za tyto zločiny byl obviněný odsouzen podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 7 To 528/2016, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, v čemž spatřoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tuto skutečnost dovolatel označil za „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Odkázal na obsah podaného odvolání, v němž podrobně rozvedl skutečnosti vyvracející jeho vinu.

5. V dovolání obviněný konkrétně vytýkal, že se soud prvního stupně řídil pouhými hypotetickými úvahami a spekulativními představami, které nemají oporu v provedeném dokazování, a to i po doplnění dokazování nařízeném odvolacím soudem v jeho prvním zrušujícím rozhodnutí. Obviněný odkázal na své již dříve vznesené požadavky, zejména na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (neboť obviněný má pochybnosti o kvalitě zpracování posudku MUDr. Marty Holanové, která podle jeho názoru zpracování posudku nevěnovala dostatečnou pozornost a vycházela pouze z obsahu spisu), či revizní znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí a dospělých, k posudku Mgr. Marcely Landové za účelem posouzení věrohodnosti nezletilé ,,kopretiny”*), vyšetření obviněného na tzv. detektoru lži, anebo na výslech nezletilé poškozené před soudem, jimž však soudy nevyhověly. Zmiňoval, že mohlo dojít ke zmanipulování výpovědí nezletilé v přípravném řízení a on neměl možnost klást jí otázky. Namítal i to, že soud neprovedl opětovný výslech K. Z., která vypovídala pod vlivem léků, a tudíž ne objektivně.

6. Znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovanému MUDr. Martou Holanovou obviněný vytkl nedostatečnou kvalitu a způsob zpracování, jakož i to, že znalkyně hodnotila i souvislosti se znaleckým posudkem starým 21 let, vypracovaným na obviněného v jiném trestním řízení, přestože za tak dlouhou dobu se mohlo mnohé změnit, a proto k závěrům předchozího znaleckého posudku nebylo možné vůbec přihlížet. Obviněný nesouhlasil s výsledky provedeného dokazování, považoval je za povrchní a nesprávné. Naopak podle něj neprokázaly, že by se činu dopustil, a nesvědčily ani o tom, že byl prokázán jeho úmysl, když svou vinu na spáchání činu popírá. Po celé řízení se snažil svou nevinu doložit, ale soudy mu v tom zabránily, když jím navrhované důkazy k doplnění dokazování zamítly.

7. Z těchto důvodů obviněný brojil i proti použité právní kvalifikaci podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť když existuje celá řada pochybností a nesrovnalostí o tom, zda skutek, který popírá, spáchal, nebylo namístě ani toto právní posouzení. Použitá právní kvalifikace je podle něj účelová, v jeho neprospěch a nespravedlivá. K tomu uvedl, že nezletilá v několika případech přišla se zraněními již ze školy, avšak ze strany školy nebyla zřejmá jakákoli snaha věc řešit. Ke zranění dcery mohlo dojít i v jiných situacích, např. při hraní na hřišti, což on i jeho partnerka hlásili jak škole, tak i OSPOD, avšak nikdy nebylo zjištěno, že by on uvedené zranění způsobil. Zdůraznil, že dceru ,,kopretinu”*) si do péče vybojoval po rozchodu se svou bývalou družkou, biologickou matkou nezletilé, která o ni neměla zájem, a řádně o ni pečoval. Vzhledem ke svým zdravotním problémům, mimo jiné i se zády, nebyl schopen nezletilou vůbec zvednout, natož ji nějakým způsobem uhodit nebo jinak týrat. Obviněný poukázal na to, že nebyl prokázán ani přesný mechanismus vzniku zranění poškozené nezletilé ,,kopretiny”*), a už vůbec ne to, že by jí tato zranění způsobil on. Soud prvního stupně dostatečně nevyhodnotil provedené důkazy, resp. některé vyhodnotil nesprávně v neprospěch obviněného, a tudíž postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že namítaná pochybení nenapravil, když toliko odkázal na správnost řízení před soudem prvního stupně a jím učiněných závěrů.

8. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 1 T 83/2016, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 7 To 528/2016, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

9. K podanému dovolání bylo ze strany Nejvyššího státního zastupitelství prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sděleno, že se k němu po seznámení s jeho obsahem a dostupným spisovým materiálem Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost a důvody dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jím označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Procesní vady a nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle § 265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].

12. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].

13. Uvedené zásady jsou však limitovány případy, kdy dovolatel namítal porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Tehdy jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].

IV. K námitkám obviněného

14. Na podkladě v dovolání uplatněných námitek Nejvyšší soud shledal, že obviněný jimi tvrdil, že se skutku nedopustil, anebo že jej nespáchal tak, jak byl soudy zjištěn. Zásadním jeho argumentem bylo, že spáchání skutku popírá, navíc uváděl, že si zranění poškozená mohla způsobit při hře a že nikdy nebylo ve vztahu k těmto u ní zjištěným zraněním shledáno, že jí je způsobil on. Rovněž obviněný tvrdil, že nebylo dokazování provedeno v potřebném rozsahu, když soudy odmítly provést jím navržené důkazy. Jestliže obviněný v rámci uvedených skutkových výhrad jen zcela obecně poukazoval na nesprávnost použité právní kvalifikace, činil tak až druhotně, neboť tento nedostatek odvozoval od toho, že se skutku, jak byl soudy zjištěn, nedopustil. Obviněný proto pouze formálně poukázal na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, což nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Tím obviněný nevytýkal vady právní v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť žádné jím uváděné pochybení netkví v hmotněprávní problematice, jak zmíněný důvod požaduje, protože jeho výhrady směřují výlučně proti popsanému skutku a provedenému dokazování či jeho rozsahu.

15. Vzhledem k tomu, že obviněný namítal jiné skutečnosti, než které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, Nejvyšší soud nemohl na jejich podkladě správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat. I přes tento závěr lze jen nad rámec podaného dovolání, pro vyloučení existence extrémních nesrovnalostí v dokazování a pro úplnost zmínit, že z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je patrné, že především soud prvního stupně se provedenému dokazování a řádnému objasnění viny obviněného v dostatečné míře věnoval. Pro své závěry vycházel z celé škály důkazů, které hodnotil v jejich vzájemných souvislostech. Vhodné je zmínit zejména výslechy osob, které s nezletilou přicházely do styku a popsaly nejen její chování, ale i tělesný stav, což byli především Mgr. M. D. – třídní učitelka nezletilé ,,kopretiny”*), Z. H. – asistentka pedagoga působící v téže třídě, E. P. – sekretářka v kanceláři základní školy, MUDr. M. K. – dětská lékařka, PhDr. Z. K. – školní psycholog, Mgr. J. B. – ředitelka základní školy, I. M., M. B. – vychovatelka z dětského domova, sociální pracovnice dětského domova Z. K. D. a I. O., K. Z. – družka obviněného, Mgr. D. B. – opatrovnice nezletilé a další. Kromě toho se soudy opíraly i o závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Marty Holanové, a z oboru školství a kultury, odvětví psychologie dětí a dospělých Mgr. Marcely Landové (č. l. 89 až 107, 65 až 74, 472 verte až 476, 485 verte až 489), přičemž obě zpracovatelky v hlavním líčení k závěrům znaleckých posudků soud prvního stupně vyslechl. Podkladem byly i listinné důkazy, zejména zprávy základní školy, lékařské zprávy, záznamy e-mailové komunikace, opatrovnický spis, aj. Všechna svá hodnocení těchto důkazů, úvahy k nim se vztahující a skutkové i právní závěry soud prvního stupně rozvedl na stranách 30 až 32 svého rozsudku, kde se věnoval i návrhům obviněného na doplnění dokazování a tomu, proč některým z nich nevyhověl (opakovanému výslechu nezletilé poškozené, K. Z., vyšetření na detektoru lži a dalším). Jedním z důkazů byla i výpověď nezletilé učiněná za splnění procesních podmínek § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. a § 102 odst. 2 tr. ř. v přípravném řízení (č. l. 393, 173 až 205).

16. Odvolací soud v přezkoumávaném usnesení konstatoval, že nalézací soud své skutkové závěry činil na základě provedeného dokazování, v němž neshledal vady, neboť se náležitým způsobem vypořádal i s uplatněnou obhajobou obviněného, kterou považoval za nedůvodnou, přičemž zdůraznil zejména rozvoj syndromu týraného dítěte u poškozené nezletilé ,,kopretiny”*), projevující se mimo jiné i sebepoškozováním nezletilé, jež dal na základě výsledků provedeného dokazování do zřejmé souvislosti s manipulativním, impulzivním a agresivním chováním obviněného. Odvolací soud konstatoval, že ačkoli obviněný není přímo usvědčován výpovědí samotné nezletilé poškozené, veškeré další důkazy spolu s ní dotváří požadovaný ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčících jednoznačně pro závěr o vině obviněného (viz strany 5 až 6 usnesení odvolacího soudu). Ze všech popsaných důvodů považoval dokazování za provedené v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

17. Nejvyšší soud s ohledem na námitky obviněného, které zásadně korespondují s těmi, jež namítal v průběhu předchozího řízení a na něž odvolací soud v potřebné míře a přiléhavě reagoval, k postupům soudů obou stupňů, v nichž nezjistil podstatné nedostatky, považuje za vhodné uvést, že i když nezletilá nebyla před soudem slyšena, byl zachován procesní postup, jenž ve vztahu k řádnému objasnění věci nevyvolává pochybnosti, neboť bylo aplikováno ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. představující výjimku ze zásady ústnosti vymezené v § 2 odst. 11 tr. ř. Provádět výslech svědka mladšího než osmnáct let o okolnostech uvedených v § 102 odst. 1 tr. ř. (tj. že by u něj došlo při dalším výslechu o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj), v pozdějším než přípravném řízení (zejména v řízení před soudem) je možné jen v nutných případech. Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na všech okolnostech konkrétní trestní věci, především na důkazní situaci. Jedním z důvodů může být nutnost respektovat právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Právo obviněného na spravedlivý proces není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v článku 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod, tak i ve zvláštní mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má přednost před zákonem ve smyslu článku 10 Ústavy a kterou je Úmluva o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb. (srov. též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 1499-1501).

18. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že v přezkoumávané věci to bylo právě právo na ochranu nezletilé a zájem na jejím zdravém psychickém a fyzickém vývoji, které soudy považovaly za prioritní, pro což vyšly zejména ze závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí a dospělých (č. l. 65 až 74). Současně Nejvyšší soud měl na zřeteli, že použití výpovědí získaných ve fázi policejního prověřování a soudního vyšetřování jako důkazů není samo o sobě neslučitelné s článkem 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy. Při posuzování, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, je v této věci významné, že existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědka, jímž nezletilá ,,kopretina”*) byla.

19. Je třeba zmínit, že nezletilá byla vyslechnuta před zahájením trestního stíhání a policejní orgány dodržely podmínky pro postup podle § 158 odst. 9 a § 158a tr. ř., protože se jednalo o výpověď devítileté dívky, u níž hrozilo, že v důsledku emočních prožitků u ní zanikne schopnost o věci vypovídat. Bylo proto postupováno podle § 158a tr. ř. (tj. za účasti soudce na návrh státního zástupce) a dalších osob. Takový postup byl nezbytný kromě uvedeného i s ohledem na její psychický stav patrný ze způsobu, jakým věc popisovala a emotivně s obavami vnímala možnost setkání s pachatelem, jejím otcem. Za těchto okolností výslech nezletilé poškozené konaný dne 5. 10. 2015 (trestní stíhání bylo zahájeno dne 23. 11. 2015) byl zcela správně učiněn jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 9 tr. ř. a § 158a tr. ř. při splnění všech zákonných podmínek pro takový postup.

20. Ze všech těchto důvodů v projednávané věci postup jak orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání obviněného, tak i úkony soudu prvního stupně nenasvědčovaly tomu, že by došlo k porušení procesních postupů podle § 158 odst. 9, § 158a, § 102 ani § 211 tr. ř., neboť s ohledem na všechny ve věci zjištěné okolnosti byly splněny podmínky pro to, aby soud nezletilou poškozenou při hlavním líčení nevyslýchal, ale její výpověď přečetl. Lze jen připomenout, že obviněný v postavení podezřelého byl o plánovaném výslechu nezletilé v přípravném řízení telefonicky vyrozuměn již dne 24. 8. 2015, když výslech se konal dne 5. 10. 2015 (viz č. l. 173). K porušení procesních práv obviněného tedy v této trestní věci nedošlo. Navíc, jak bylo uvedeno výše, svědectví nezletilé poškozené nebylo jediným důkazem, na kterém se odsouzení zakládá (srov. Balšán proti České republice, č. 1993/02, ze dne 18. 7. 2006; Rachdad proti Francii, č. 1846/01, ze dne 3. 2. 2004; Fausciana proti Itálii, č. 4541/02, ze dne 1. 4. 2004), naopak bylo pouze jedním dílčím článkem celého řetězce navzájem se doplňujících důkazů.

21. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 7. 2016 byla předmětná výpověď nezletilé za podmínek podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. přečtena, obviněný byl s jejím obsahem učiněné za přítomnosti všech osob a splnění podmínek § 102 odst. 2 tr. ř. seznámen při hlavním líčení a mohl na ni reagovat. Pro opětovný výslech soud neshledal splněny podmínky, neboť by pro poškozenou představoval další nepřiměřenou psychickou zátěž a s ohledem na důkazní situaci by nebyl ani objektivním přínosem pro soudní rozhodnutí (viz stranu 32 rozsudku soudu prvního stupně).

22. Za zcela nedůvodnou je třeba považovat i námitku, že znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Marta Holanová vycházela ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného před 21 lety v jiné trestní věci. Znalkyně v obsahu svého posudku na straně 89 až 107 uvedla všechny podklady, z nichž pro své závěry čerpala, mezi nimiž byly v rámci minulosti k zdravotnímu stavu obviněného konstatovány a posuzovány všechny rozhodné skutečnosti, ke kterým měla zpracovatelka posudku přístup. Uvedený znalecký posudek byl mezi nimi. Na základě zmíněných podkladů a vlastního vyšetření obviněného v nyní posuzované věci zpracovala zmíněný znalecký posudek, který je součástí tohoto nyní probíhajícího řízení. Závěry z předcházejícího posudku využila pouze ke komparaci a dokreslení duševního vývoje obviněného (srov. též výslech znalkyně u hlavního líčení na č. l. 473 až 474).

V. Závěry Nejvyššího soudu

23. Nejvyšší soud k námitkám obviněného rozvedeným v dovolání, ač se výslovně nedotýkaly jím označeného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., posoudil postupy soudů z hledisek spravedlivého procesu a žádné vady či pochybení soudů obou stupňů, která by mohla mít vliv na správnost skutkových závěrů v této věci, neshledal. Po prověření uvedených souvislostí plynoucích z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí soudů obou stupňů Nejvyšší soud konstatuje, že jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i § 125 odst. 1 a 134 odst. 2 tr. ř. V postupu soudů nebyly zjištěny známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o tzv. deformaci důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].

24. Tyto závěry korespondují s tím, že obecným soudům musí být dán určitý prostor pro uvážení, které umožňuje při rozhodování ve věci přihlédnout ke konkrétním zvláštnostem každého jednotlivého případu, když právě obecný soud je tím soudem, jejž má na mysli ustanovení článku 40 odst. 1 Listiny, které stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09). Soudy dostatečně přihlížely ke své povinnosti důkazní postup detailně popsat a přesvědčivě odůvodnit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000 sp. zn. III. ÚS 463/2000), přičemž ve věci byly nároky na odůvodnění zvýrazněny především proto, že šlo o rodinné příslušníky, kdy poškozenou byla nezletilá dívka a obviněným její biologický otec. Proto i v této věci byla věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření důkazů, které obviněného usvědčovaly. Soudy měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12).

25. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 5. 2017

JUDr. Milada Šámalová

předsedkyně senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru