Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 417/2010Usnesení NS ze dne 28.04.2010

HeslaNáhrada škody
Podmíněné odsouzení
KategorieA
Publikováno49/2011 Sb. rozh. tr.
EcliECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.417.2010.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 59 odst. 2 tr. zák.

§ 60a odst. 3 tr. zák.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 417/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2010 o dovolání obviněné M. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 14 To 214/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 208/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M.J. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 13 T 208/2007, byla obviněná M. J. uznána vinnou trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet tři měsíce. Podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců a současně byl nad obviněnou vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a samostatně výdělečné činnosti v oboru zprostředkování finančních služeb na dobu tří let. Naproti tomu byla obviněná podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustila tím, že

1) dne 3. 11. 2002 v D., okres T., v bydlišti B.K. tuto přemluvila, aby svým jménem uzavřela prostřednictvím obviněné smlouvu o půjčce na částku 25.000,- Kč se společností Provident Financial, s. r. o., pro kterou obviněná pracovala jako obchodní zástupce, s tím, že obviněná celou zapůjčenou částku použije pro svou potřebu a bude místo ní řádně splácet stanovené týdenní splátky ve výši 800,- Kč po dobu 52 týdnů, tedy až do zaplacení celkové částky 41.600,- Kč (tj. půjčky navýšené o souhrnný poplatek 16.600,- Kč), načež si celou zapůjčenou částku skutečně ponechala, avšak splátky řádně a včas nehradila, s čímž byla vzhledem ke své tíživé finanční situaci od počátku minimálně srozuměna, a způsobila tak jmenované škodu ve výši nejméně 25.000,- Kč;

trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. měla spáchat tím, že

2) v průběhu roku 2004 uzavřela jednak dvě smlouvy o půjčce na své jméno se společností Provident Financial, s. r. o., a dále přemluvila níže uvedené osoby v místě jejich bydliště, aby svým jménem uzavřely prostřednictvím obviněné smlouvy o půjčce se společností Provident Financial, s. r. o., pro kterou obviněná pracovala jako obchodní zástupce, s tím, že obviněná vždy celou zapůjčenou částku použije pro svou potřebu a bude místo nich řádně splácet stanovené týdenní splátky až do zaplacení celkové částky (tj. půjčky navýšené o souhrnný poplatek), načež si vždy celou zapůjčenou částku skutečně ponechala, avšak splátky řádně a včas nehradila, a to u žádné z níže uvedených smluv, jak na své jméno, tak na jména níže uvedených osob, s čímž byla vzhledem ke své tíživé finanční situaci a velkému množství nesplacených závazků od počátku minimálně srozuměna, a způsobila tak společnosti Provident Financial, s. r. o., se sídlem P., O., škodu v minimální výši 32.000,- Kč a dalším osobám uvedeným níže pod písm. b) až x) škodu v minimální úhrnné výši 522.000,- Kč, přičemž se jednalo o následující případy:

a) vlastním jménem v H., okres T.,

- dne 2. 7. 2004 smlouva na částku 20.000,- Kč (po navýšení 33.280,- Kč), 52 týdenních splátek po 640,- Kč,

- dne 22. 12. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

b) J. B., bytem M. V., M. z J., okres T.

- dne 27. 6. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

c) P. B., bytem M. V., M. z J., okres T.,

- dne 27. 6. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 6. 9. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

d) I. Č., bytem V., pošta M. V., okres T.,

- dne 6. 9. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 23.12.2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

e) M. Č., bytem V., pošta M.V., okres T.,

- dne 30. 5. 2004 smlouva na částku 18.000,- Kč (po navýšení 29.952,- Kč), 52 týdenních splátek po 576,- Kč,

f) D. Č.-V., bytem M. V., M., okres T.,

- dne 1. 8. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 29.11.2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 26. 12. 2004 smlouva na částku 10.000,- Kč (po navýšení 16.640,- Kč), 52 týdenních splátek po 320,- Kč,

g) J. T. D., bytem T., Z.,

- dne 17. 4. 2004 smlouva na částku 10.000,- Kč (po navýšení 16.640,- Kč), 52 týdenních splátek po 320,- Kč,

- dne 27. 12. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

h) J. D., bytem T., Z.,

- dne 21. 6. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 27. 12. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

i) D. K., bytem R., okres T.,

- dne 28. 3. 2004 smlouva na částku 23.000,- Kč (po navýšení 38.272,- Kč), 52 týdenních splátek po 736,- Kč,

j) B. K., bytem D., okres T.,

- dne 2. 2. 2004 smlouva na částku 22.000,- Kč (po navýšení 36.608,- Kč), 52 týdenních splátek po 704,- Kč,

- dne 27. 9. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,­-Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

k) V. K., bytem D., okres T.,

- dne 9. 9. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 28. 9. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 1. 11. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

l) A. P., bytem S., okres T.,

- dne 7. 7. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 25. 11. 2004 smlouva na částku 8.000,- Kč (po navýšení 13.312,- Kč), 52 týdenních splátek po 256,- Kč,

m) Z. Š., bytem S., okres T.,

- dne 10. 10. 2004 smlouva na částku 11.000,- Kč (po navýšení 18.304,- Kč), 52 týdenních splátek po 352,- Kč,

- dne 4. 11. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

n) H. Š., bytem O., okres T.,

- dne 12. 12. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

o) K. Š., bytem J., část P., okres B., tehdy bytem M., pošta R., okres T.,

- dne 12. 1. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384 ,- Kč,

p) K. T., bytem M., Ž., okres T.,

- dne 9. 8. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

r) D. V., bytem M., M., okres T.,

- dne 3. 5. 2004 smlouva na částku 9.000,- Kč (po navýšení 14.976,- Kč), 52 týdenních splátek po 288,- Kč,

- dne 30.8.2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

- dne 26. 12. 2004 smlouva na částku 10.000,- Kč (po navýšení 16.640,- Kč), 52 týdenních splátek po 320,- Kč,

s) P. Z., trvale bytem P., K., nyní bytem M., D., okres T.,

- dne 13. 9. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 25. 10. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

t) J. Š., bytem T., V.,

- dne 5. 7. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 20. 11. 2004 smlouva na částku 10.000,- Kč (po navýšení 16.640,- Kč), 52 týdenních splátek po 320,- Kč,

u) M. K., trvale bytem O., okres T., nyní bytem Ú., okres T.,

- dne 26. 9. 2004 smlouva na částku 9.000,- Kč (po navýšení 14.976,- Kč), 52 týdenních splátek po 288,- Kč,

- dne 18. 11. 2004 smlouva na částku 10.000,- Kč (po navýšení 16.640,- Kč), 52 týdenních splátek po 320,- Kč,

v) A. Ch., bytem M., D., okres T.,

- dne 21. 6. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 13. 9. 2004 smlouva na částku 12.000,- Kč (po navýšení 19.968,- Kč), 52 týdenních splátek po 384,- Kč,

w) M. B., bytem M., S., okres T.,

- dne 10. 12. 2004 smlouva na částku 25.000,- Kč (po navýšení 41.600,- Kč), 52 týdenních splátek po 800,- Kč,

x) Z. B., bytem M., S., okres T.,

- dne 6. 1. 2004 smlouva na částku 15.000,- Kč (po navýšení 24.960,- Kč), 52 týdenních splátek po 480,- Kč,

- dne 12. 8. 2004 smlouva na částku 8.000,- Kč (po navýšení 13.312,- Kč), 52 týdenních splátek po 256,- Kč;

trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. se měla dopustit tím, že

3) v období od 26. 7. 2004 do 31. 3. 2005 v H., okres T., kde v té době žila se svým tehdejším přítelem V. B., tomuto na základě vzájemné ústní dohody v době, kdy spravovala jeho agendu, týkající se výběrů splátek na půjčky, které uzavřel V. B. s různými osobami jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial, s. r. o., některé splátky nebo jejich část nezaevidovala, neodvedla je výše uvedené společnosti, nýbrž je použila pro svou potřebu, a způsobila tak společnosti Provident Financial, s. r. o., se sídlem P., O., škodu v celkové výši 50.101,- Kč.

Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti jeho odsuzující části. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 14 To 214/2009, bylo odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím především výroku o její vině. S odkazem na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že na základě shromážděných a provedených důkazů nebyla bez jakýchkoliv pochybností prokázána její vina. Přestože navrhla řadu důkazů, kterými chtěla prokázat svoji nevinu, soudy navrhované důkazy neprovedly. Měla za to, že jednání, jímž byla uznána vinnou, nebylo přesvědčivě zadokumentováno, nebyl přesně zjištěn stav příslušných dluhů, jejich zůstatky, případně další rozhodné skutečnosti. V každém jednotlivém případě nebyla přesně zjištěna škoda a počet případů půjček, které měla dovolatelka využít pro svoji potřebu. Nesprávně jí byla uložena i povinnost nahradit škodu, neboť tato nebyla snížena o uhrazené částky. Tvrdila též, že jí nebyl prokázán ani trestný čin zpronevěry. Opakovala, že bez provedení jí navrhovaných důkazů není možno dospět k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se všemi procesními a hmotně právními předpisy, a skutkový stav nebyl náležitě objasněn. Domnívala se, že povinnost náhrady škody je nesprávně určena částkou 554.000,- Kč, což je částka, která v sobě zahrnuje i ty půjčky, které již zaplatila, a z rozhodnutí není zřejmé, zda má uhradit i půjčky takto uhrazené. Soudy v této souvislosti nevzaly v potaz výpovědi těch poškozených, kteří částečné úhrady půjček potvrdili. Vytkla rovněž, že z rozhodnutí soudů není zcela zřejmé, jaké konkrétní částky má poškozeným uhradit. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře a aby tomuto soudu věc vrátil k novému rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že podatelka nevznesla jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonných znaků trestných činů podvodu podle § 250 tr. zák. nebo zpronevěry podle § 248 tr. zák. či nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolatelka podle něj brojila toliko proti úplnosti provedeného dokazování, popř. proti hodnocení důkazů soudy, a prosazovala vlastní verzi, podle které se trestné činnosti nedopustila, resp. se jí dopustila v menším rozsahu. Poznamenal, že napadená soudní rozhodnutí vůbec neobsahují výroky o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Pouze výrok o trestu obsahuje výrok podle § 60a odst. 3 tr. zák., kterým byla obviněné uložena „přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem“. Výrok podle § 60a odst. 3 tr. zák. má jiný charakter nežli výrok podle § 228 odst. 1 tr. ř. a nemusí obsahovat výši škody ani označení poškozeného, jehož se týká; za situace, kdy je obviněné ukládáno, aby škodu „nahradila podle svých sil“, ostatně tento výrok konkrétní částku dost dobře obsahovat nemůže. Námitky, podle kterých nebylo zohledněno částečné uhrazení některých půjček, jsou nejen skutkového charakteru, ale navíc se poněkud míjejí s obsahem soudních rozhodnutí. Uzavřel, že dovolací námitky obviněné směřovaly výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Navrhl, aby bylo dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Táboře a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře.

Dovolatelka především namítala, že soudy neprovedly obhajobou navrhované důkazy, které mohly vést k jejímu částečnému vyvinění, nezjistily skutkový stav, aniž by vyvstaly důvodné pochybnosti o jeho správnosti, nezjistily přesně počet případů půjček, které měla využít pro svoji potřebu, a následně též výši způsobené škody. Soudům obou stupňů dále vytýkala, že jí nesprávně stanovily povinnost nahradit škodu, poněvadž nebyla snížena o uhrazené částky, a neuvedly ani, jaké konkrétní částky má poškozeným uhradit.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněná ve skutečnosti brojila proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozovala, že se nedopustila trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., resp. trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 17 až 20 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud se vypořádal též s návrhy obviněné na doplnění dokazování a opodstatněně argumentoval, že dokazování před soudem prvního stupně bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o její vině a jeho další doplnění proto pokládal za nadbytečné (strana 4 usnesení). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí svědků a listinných důkazů, soudy postupovaly důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Závěr o vině obviněné trestnými činy podvodu podle § 250 tr. zák. opřely zejména o svědecké výpovědi poškozených kontrahentů smluv o půjčkách, kteří shodně uváděli způsob jednání obviněné při uzavírání těchto smluv, účely, pro které si obviněná potřebovala půjčit. Svědkové mj. uvedli, že při uzavírání předmětných půjček nikdy nedošlo k žádnému předání finanční hotovosti a peníze od obviněné nikdy neviděli. Následně byli obviněnou ujišťováni, že vše bude řádně hrazeno a splaceno. Právě s ohledem na shodnost tvrzení svědků (kteří se vzájemně neznali) stran uzavírání smluv a vývoj následujících událostí, kdy obviněná slibovala, že dá tzv. všechno do pořádku, neměly soudy obou stupňů důvod jejich tvrzením nevěřit. S výpověďmi svědků pak korespondovaly i listinné důkazy, jednotlivé smlouvy o půjčkách, kontaktní formuláře, knihy splátek. Škoda byla stanovena jako součet půjčovaných prostředků, a nikoliv jako součet o úrok navýšených dlužných částek. Pokud obviněná následně část peněz uhradila, soud prvního stupně správně uvedl, že tato okolnost nemá vliv na právní posouzení skutku obviněné, jelikož z hlediska škody coby znaku trestného činu podvodu je nutno vycházet z celé výše podvodně vylákané peněžní částky; částečné zaplacení dlužných částek poškozeným je třeba vnímat jako okolnost významnou primárně z hlediska náhrady škody. Bez důvodných pochybností byla prokázána i subjektivní stránka a motiv jednání; soudy se přesvědčivě opíraly o zjištění, že obviněná se nacházela v poměrně tíživé finanční situaci, peníze potřebovala na úhradu svých nemalých závazků a byla nejméně srozuměna s tím, že vylákané peníze nebude mít z čeho vrátit a také že je nevrátí.

Závěr o vině trestným činem zpronevěry byl opřen o výpověď svědka V.B., která korespondovala s výpovědí D. P. a M. S., z nichž vyplynulo, že obviněná spravovala agendu V. B., vybírala od klientů finanční prostředky, které měla předat společnosti Provident Finacial, s. r. o., což však neučinila a peníze si ponechala pro vlastní potřebu. Soudy proto nepochybily, když na základě provedených důkazů uzavřely, že obviněná se vedle trestných činů podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustila i trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.

Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu jsou i námitky obviněné, kterými naznačovala neúplnost výroku o náhradě škody a bránila se uložení povinnosti k náhradě škody s tím, že soudy nestanovily její výši a oprávněné subjekty, kterým měla být škoda nahrazena. K tomu nelze než poznamenat, že ani rozsudek soudu prvního stupně, ani usnesení odvolací soudu neobsahují výrok o náhradě škody. Obviněné byla toliko jako součást trestu podle § 60a odst. 3 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil nahradila způsobenou škodu.

Účelem výroku, jímž se ukládá povinnost nahradit podle svých sil škodu podle § 60a odst. 3 tr. zák., je zesílit výchovný účinek podmíněného odsouzení s dohledem tím, že pod pohrůžkou výkonu trestu odnětí svobody vede pachatele k dobrovolné úhradě škody, kterou způsobil trestným činem. Vyžaduje od něho aktivní úsilí o nápravu nebo odčinění škodlivých následků trestného činu a vede jej tak uznání a respektování zájmů trestným činem dotčených. Povinnost podle svých sil nahradit způsobenou škodu je prostředkem nápravy a resocializace podmíněně odsouzeného, poněvadž jej nutní ke skutečné náhradě škody způsobené trestným činem. Rozsah povinnosti nahradit podle svých sil škodu způsobenou trestným činem je ale limitován výší, v jaké je pachatel povinen nahradit škodu podle příslušných předpisů upravujících rozsah a další podmínky odpovědnosti za škodu. Povinnost odsouzeného k náhradě škody podle svých sil znamená, že odsouzený je povinen nahradit škodu v době a ve výši, v jaké to jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry dovolí a nepřichází proto v úvahu stanovení splátek. Tímto se uložená povinnost liší od povinnosti stanovené podle § 228 tr. ř., jejímž primárním účelem je stanovení obsahu a rozsahu nároku poškozeného. Výrok o trestu proto v daném případě důvodně neobsahuje rozsah ani označení oprávněných subjektů, kterým má být vzniklá škody uhrazena.

Dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2010

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru