Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 396/2004Usnesení NS ze dne 14.04.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.396.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 396/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 14. 4. 2004 o dovolání, jež podal obviněný Z. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 2 To 89/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 3/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný Z. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 2 To 89/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 33 T 3/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle skutkových zjištění krajského soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že v době od 13.30 do 15.00 hodin dne 18. 1. 2003 v kuchyni a na zahradě rodinného domu v obci S., po předchozí konzumaci lihovin, slovy „Roky – vem si ho“ poštval na S. J., v úmyslu přivodit mu závažná poranění, svého psa rasy německý ovčák, jenž následně poškozenému při opakovaných útocích trvajících po dobu nejméně deseti minut způsobil kousáním a trháním mnohočetná poranění, přičemž šlo jak o povrchní rány, tak i hluboká kousnutí různé velikosti ve vlasaté části hlavy, na čele vpravo i na pravé tváři, na hrudníku oboustranně, na břiše vlevo a též široce zející rány na dolních končetinách, přičemž v jedné z ran, lokalizované na vnitřní straně dolní třetiny levého stehna, došlo k poranění podkožní žíly velkého kalibru, načež v důsledku krvácivého šoku při krvácení z neošetřených ran pak S. J. v nočních hodinách z 18. na 19. 1. 2003 zemřel, když jeho poranění by si ve svém souhrnu vyžádala za situace, že by mu bylo včas poskytnuto lékařské ošetření, dobu léčení delší šesti týdnů.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že popis skutku je formální, poněvadž skutkové zjištění, že poštval svého psa na poškozeného v úmyslu přivodit mu závažná poranění, není podloženo důkazem. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení provedly důkazy, které svědčily pro skutkovou verzi obžaloby, nebyly však provedeny důkazy podporující jeho obhajobu. Podle něj tak byly porušeny procesní předpisy zajišťující právo na důsledné uplatnění práva na obhajobu a spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a dále postupoval podle příslušných ustanovení trestního řádu.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení; obviněný se podle ní domáhal výlučně odlišného hodnocení důkazů. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Olomouci. V podstatě vytkl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení těch důkazů, o něž opřely své zjištění, že poštval svého psa rasy německý ovčák slovy „Roky – vem si ho“ na poškozeného v úmyslu přivodit mu závažné poranění. Upozornil, že takové zjištění nemá spolehlivou oporu v provedených důkazech, poněvadž byly provedeny toliko důkazy, které podporovaly verzi obžaloby a umožňovaly toliko spekulaci o jeho zavinění. Nebyly-li provedeny též důkazy svědčící pro jeho skutkovou verzi, čímž byly podle něj porušeny procesní předpisy zajišťující právo na obhajobu a spravedlivý proces.

Je tak evidentní, že obviněný zaměřil dovolání proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoli proti tomu, že by tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. Ačkoli v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají povahu vad skutkových, resp. procesních, jak sám ostatně v dovolání uvádí, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. dubna 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru