Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 343/2019Usnesení NS ze dne 03.04.2019

HeslaHodnocení důkazů
Zpronevěra
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.343.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.

§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 343/2019-549

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného J. J., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 3 To 188/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 57/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. 7 T 57/2016, byl obviněný J. J. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, pod bodem II. výroku o vině přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem III. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 6 T 93/2016, byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 6 T 93/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody: poškozené Play Games, a. s., částku 353 390 Kč, poškozené MOD PLAY, a. s., částku 34 901 Kč a poškozené HELVET GROUP, a. s., částku 55 580 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená MOD PLAY, a. s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Označené rozhodnutí napadli odvoláními obviněný J. J. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prachaticích. Obviněný napadl výrok o vině pod bodem II. a výroky o trestu a náhradě škody, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 3 To 188/2018, byl k odvolání obviněného a státní zástupkyně napadený rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o vině pod bodem II. a dále v navazujícím výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a za tento přečin a za přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek pod body I. a III. výroku o vině nedotčen, a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 6 T 93/2016, byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 6 T 93/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody: poškozené Play Games, a. s., částku 353 390 Kč, poškozené MOD PLAY, a. s., částku 34 901 Kč a poškozené HELVET GROUP, a. s., částku 55 580 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená MOD PLAY, a. s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkových zjištění soudů se obviněný přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že:

I.

dne 29. 2. 2016 ve XY, okres Prachatice, na adrese XY, v provozovně H. J., se vloupal do příručního plechového trezoru, který byl připevněn k podlaze za barovým pultem a uzamčen PIN kódem, kdy za použití násilí nezjištěným předmětem příruční trezor vypáčil a odcizil z něho finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, která byla připravena jako záloha k vyplácení výher z videoloterijních terminálů, provozovaných společností Play Games, a. s., které byly v této provozovně umístěny na základě smlouvy o podnájmu části nebytových prostor uzavřené dne 1. 1. 2015 mezi uvedenou společností a obžalovaným jako podnikající fyzickou osobou pod IČO 76021297,

odcizením finanční hotovosti byla společnosti Play Games, a. s., se sídlem V Holešovičkách 1443/4, 180 00 Praha 8, IČO 24773255, způsobena škoda ve vyčíslené částce 20 000 Kč,

II.

1)

v květnu a červnu 2015 a následně v říjnu 2015 v provozovně H. J., okres Prachatice, jako odpovědná osoba za provoz šesti kusů videoloterijních terminálů zde umístěných na základě smlouvy o podnájmu části nebytových prostor, uzavřené dne 1. 1. 2015 mezi obviněným jako fyzickou osobou, podnikající pod IČO XY, a společností Play Games, a. s., se sídlem v Holešovičkách 1443/4, 180 00 Praha 8, IČO 24773255, jednak v rozporu se smluvně uzavřenou povinností odvádět tržby z uvedených videoloterijních terminálů, jednak v rozporu s dohodnutými pravidly určenými pro vyplácení výher z videoloterijních terminálů, si ponechal pro svoji potřebu část tržeb za měsíce květen a červen 2015 a v říjnu částku 73 977 Kč určenou na výplatu výher a tím způsobil společnosti Play Games, a. s., škodu ve výši nejméně 333 390 Kč,

2)

v období od 15. 2. 2016 do 29. 2. 2016 v provozovně H. J., okres Prachatice, jako obsluha a odpovědná osoba za provoz dvou kusů videoloterijních terminálů, které zde byly umístěny na základě smlouvy o umístění a obsluze sázkového zařízení ze dne 27. 10. 2015 mezi obviněným jako fyzickou osobou, podnikající pod IČO, a společností MOD PLAY, a. s., se sídlem Roháčova 188/37, 130 00 Praha 3, IČO 29054249, přičemž se obviněný smluvně zavázal k odvodu tržeb z těchto přístrojů ve prospěch uvedené společnosti, to však nečinil a finanční prostředky z tržby neodváděl řádně, a za uvedené období tak neodvedl částku ve výši celkem 34 901 Kč, kterou si ponechal pro vlastní potřebu, ke škodě uvedené společnosti,

3)

v období od 9. 2. 2016 do 29. 2. 2016 v provozovně H. J., okres Prachatice, jako obsluha a odpovědná osoba za provoz tří kusů videoloterijních terminálů, které zde byly umístěny na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor a smlouvy o spolupráci ze dne 13. 11. 2015 mezi obviněným jako fyzickou osobou, podnikající pod IČO XY, a společností HELVET GROUP, a. s., se sídlem Vodičkova 791/41, 112 09 Praha 1, IČO 27663361, přičemž se obviněný smluvně zavázal k odvodu tržeb z těchto přístrojů ve prospěch uvedené společnosti, to však nečinil a finanční prostředky z tržby neodváděl řádně, a za uvedené období tak neodvedl částku ve výši celkem 55 580 Kč, kterou si ponechal pro vlastní potřebu, ke škodě uvedené společnosti,

uvedenými dílčími skutky pokračujícího jednání tak způsobil specifikovaným společnostem celkovou škodu ve výši 423 871 Kč,

III.

1)

dne 31. 3. 2016 v době okolo 10:10 hodin řídil v XY, okres Prachatice, na silnici II. třídy číslo 145, u vlakového nádraží osobní automobil tov. zn. Nissan Micra, reg. zn. XY,

2)

dne 22. 4. 2016 v době od 14:13 hodin do 14:15 hodin řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Nissan Micra, registrační značky XY, a to po pozemní komunikaci II. třídy č. 141, od budovy kostela ve XY, ulicí XY, až k domu čp. XY v ulici XY ve XY, okres Prachatice,

a to přesto, že mu trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 8. 2015, č. j. 4 T 76/2015-34, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2015, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 3 To 188/2018, podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Brojil proti spáchání přečinu zpronevěry. Výpověď svědka M. S., stěžejní důkaz ve věci, kterou obviněný podrobně citoval, byla podle jeho názoru v průběhu trestního řízení měněna a doplňována. Nerozporuje, že v průběhu trvání smluvního závazkového vztahu založeného smlouvou mezi ním a poškozenou Play Games a. s. došlo na jeho straně ke vzniku závazku/dluhu. Tento dluh nicméně uhradil, přičemž od června nebo července 2015, kdy mu byly od videoloterijních terminálů odebrány klíče, nepřišel s finančními prostředky z těchto terminálů pocházejícími do kontaktu. Není tedy pravděpodobné, že by ke zpronevěře došlo v říjnu 2015. Částky, které byly ponechány v hotovosti na provozovně, byly částkami určenými pro výplatu jednotlivých výher, obviněný s nimi nedisponoval, byly uloženy u obsluhy baru, která jednotlivé výhry hráčům vyplácela. Bez povšimnutí nemůže nechat ani tvrzení svědka, který nejprve na výslovnou otázku, zda obviněný vkládal nějaké peníze na účet, odpověděl jednoznačně záporně, následně vypověděl, že od obviněného žádné peníze na účet nepřišly, přišly maximálně od svědkyně H. Z., a to jednou nebo dvakrát. Z dalších listinných důkazů přitom vyplynulo, že obviněný, případně svědkyně H. Z., zasílali finanční prostředky na účet svědkyně L. S., manželky svědka M. S., a to v celkem 15 případech. Na uvedenou skutečnost, která je významná z hlediska otázky výše způsobené škody, však soudy nižších stupňů nikterak nereagovaly.

6. Obviněný se domníval, že celá situace vznikla následkem netransparentního vyúčtování, když část finančních prostředků odvážel svědek M. S. v hotovosti, část finančních prostředků byla hrazena na soukromý účet jeho manželky, což je jistě nestandardní a v podnikatelských vztazích naprosto neobvyklá situace. Zarážející a nepochopitelná je podle něj i skutečnost, že si strany závazkového vztahu nevydávaly žádná písemná potvrzení (výdajové a příjmové doklady, popř. jiné obdobné doklady – kvitance). Měl za to, že za daného stavu nahradilo trestní řízení klasické civilní sporné řízení, v němž by byl žalobce, tj. Play Games, a. s., vystaven povinnosti tvrzení a důkazní, což by pro něj nebylo jednoduché. Byl přesvědčen, že tvrzená dlužná částka vůči společnosti Play Games, a. s., neexistuje. Soudy vycházely ze svědkova ručně psaného sešitu. Podle obviněného však tento důkaz nelze považovat za věrohodný a správný. Nezachycuje jednotlivé toky peněz, finanční prostředky nebyly předávány k rukám obviněného, on s žádnými finančními prostředky nedisponoval, disponoval s nimi pouze svědek M. S., popř. svědkyně H. Z., ovšem bez potřebného pověření. Obviněný uzavřel, že o jeho vině panují výrazné pochybnosti, které nelze vykládat v jeho neprospěch. Ve světle ostatních provedených důkazů se výpověď svědka M. S. a svědkem ručně psaný sešit jeví jako důkazy nevěrohodné a zcela osamocené. Za situace, kdy se svěřenými finančními prostředky nedisponoval, není namístě závěr o naplnění skutkové podstaty přečinu zpronevěry, neboť si nemohl přisvojit cizí věc, která mu nebyla svěřena (neměl ji ve své dispoziční moci).

7. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle § 265l tr. ř. zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného J. J. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně také platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

13. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 8 a 9 rozsudku odvolacího soudu), který dokazování provedené nalézacím soudem doplnil a stran obviněným popíraného jednání popsaného pod bodem II. 1) výroku o vině závěry nalézacího soudu týkající se skutkových zjištění pozměnil, vyplývá přesvědčivý vztah mezi jím učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že odvolací soud postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. (a v tomto směru důsledněji než nalézací soud) a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Důkazy hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud nižšího stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

14. Nad rámec výše uvedeného lze přesto poznamenat, že dovolací soud nepovažuje výpověď svědka M. S. za nekonzistentní, rozporuplnou, nelogickou a jako celek nevěrohodnou. Pokud jde o vymezení období páchání trestné činnosti, odvolací soud vzal relevantně v potaz, že vzhledem k tomu, že z výpovědi svědka vyplynulo, že obviněnému byly v návaznosti na zjištění, že si pro sebe nedovoleně ponechává jemu svěřené finanční prostředky, odebrány klíče od videoloterijních terminálů, je vyloučeno, aby ve zpronevěřování pokračoval i po 1. 7. 2015. Soud nicméně současně správně konstatoval, že dalšího protiprávního jednání se obviněný dopustil v říjnu 2015, kdy si z finančních prostředků určených na výplatu výher, tj. z částky 200 000 Kč, ponechal pro svoji potřebu částku 73 977 Kč. V této souvislosti poukázal na vyjádření jmenovaného svědka ve veřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2018, který uvedl, že na provozovně zůstávaly v hotovosti finanční prostředky určené na vyplácení výher z automatů ve výši 200 000 Kč, tzv. dotace, přičemž dne 20. 10. 2015 byl zjištěn rozpor mezi touto svědkem na provozovnu vloženou dotací, vyplacenou částkou a částkou, jež byla na provozovně aktuálně k dispozici. K tomu je vhodné doplnit, že podle svědka se obviněný nad chybějící částkou nikterak nepozastavil a sdělil, že „těch 70 000 půjde za mnou“ (č. listu 414, 503 a 504). Co se týče obviněným vytýkaného listinného důkazu v podobě fotokopie sešitu vedeného svědkem M. S. (č. listu 342–370), nutno podotknout, že uvedený není ve věci jediným, osamoceným důkazem, neboť jednak koresponduje s přesvědčivou a autenticky působící výpovědí zmíněného svědka, jednak neodporuje dalším provedeným důkazům, zejména výpovědi svědkyně H. Z. (č. listu 377–378, 504–505). Konečně se nelze ztotožnit ani s námitkou obviněného, že o nevěrohodnosti výpovědi svědka M. S. svědčí jeho nesouladná prohlášení vztahující se k posílání či neposílání peněz na bankovní účet. Není nikterak nepřirozené, že svědek, který sdělil, že on sám bankovní účet nemá (č. listu 414), neměl v odstupu času přesný přehled o tom, kdo a v kolika případech poukazoval finanční částky na bankovní účet jeho manželky L. S. (č. listu 418).

15. Protože dovolatel svoji domněnku nesprávného právního posouzení skutku popsaného pod bodem II. 1) výroku o vině založil na přesvědčení o nesprávných skutkových zjištěních, dovolací soud toliko v krátkosti podotýká, že se se závěry soudů stran užité právní kvalifikace plně ztotožňuje. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a v jeho odůvodnění, potažmo částečně i v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, výstižně obsahují všechny znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v tomto směru nelze soudu nižšího stupně ničeho vytknout. Jednání obviněného bylo protiprávní, naplnilo znaky objektivní i subjektivní stránky trestného činu, a jako takové proto nebylo způsobilé k projednání toliko v rámci civilního řízení soudního. Obviněný si úmyslným jednáním nedovoleně přisvojil finanční prostředky, jež mu byly svěřeny, a v důsledku toho způsobil na cizím majetku škodu ve výši nejméně 333 390 Kč, tedy porušil právo jiného na vlastnictví věci.

16. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného J. J. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 4. 2019

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru