Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 265/2004Usnesení NS ze dne 24.03.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.265.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 265/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2004 o dovolání podaném obviněným K. N., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 10 To 11/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 295/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. N. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný K. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. září 2002, sp. zn. 1 T 295/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. l, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 23. 1. 2002 v 07,10 hodin řídil v katastru obce L., okres M., po polní cestě od drůbeží farmy k silnici I. třídy P.-M., nákladní automobil Liaz, s návěsem, společnosti M. Č. M. s.r.o., kdy při vjíždění na tuto silnici a odbočování vlevo na M. nedal přednost v jízdě nákladnímu automobilu Mercedes Benz Vito, společnosti P. B. s.r.o., V., okres M., řízenému ve směru od M. na P., a to J. G., který při střetu utrpěl poúrazové rozdrcení levé ledviny, zranění představuje těžkou újmu na zdraví s podstatným omezením v obvyklém způsobu života výrazně přesahující dobu šesti týdnů s trvalými následky ve smyslu ztráty ledviny, dále při dopravní nehodě byl zraněn spolujezdec poškozeného J. N., a spolujezdkyně Š. T., avšak zranění z hlediska lékařského u obou spolujezdců nenaplňuje kriteria ublížení na zdraví. Za toto trestné jednání byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit V. z. p. ČR, O. p. M., částku 8.580,- Kč.

Krajský soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného K. N., podaném proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Mělníku, usnesením ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 10 To 11/2003, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 295/2002, podal obviněný K. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Z. dovolání doručené Okresnímu soudu v Mělníku dne 10. 7. 2003, které zaměřil do výroku o vině a odůvodnil je ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávným právním posouzením skutku a nesprávným hmotně právním posouzením.

Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku rozvedl, že považuje za nesprávné, že okresní soud vydal své rozhodnutí na základě úředních záznamů, které nemají právní význam, a že odmítl předvolat svědka, který by mohl potvrdit jeho obhajobu. Skutek se nestal tak, jak je v odůvodnění rozsudku uvedeno, ale podíl na něm měl i sám poškozený, který jel nepřiměřenou rychlostí a poškození ve vozidle nebyli zřejmě připoutáni bezpečnostními pásy. Soud prvního stupně neodstranil rozpory ve výpovědích poškozených a svědků a nezabýval se ani otázkami technického stavu vozidel. Dovolatel vyslovil názor, že soud prvního stupně rovněž nesprávně posoudil míru zavinění obviněného, když uznal vinným tímto činem jen obviněného a nevzal do úvahy skutečnosti obviněným uváděné o tom, že se řidič druhého vozidla pravděpodobně plně nevěnoval řízení a zřejmě se bavil se spolujezdci, nebo mohl také telefonovat a podobně.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadané rozhodnutí podle § 265k tr. ř. zrušil a aby Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal Nejvyšší soud o odklad vykonatelnosti rozhodnutí vzhledem k tomu, že pracuje jako řidič z povolání a pro jeho rodinu je jeho příjem z této činnosti jediným zdrojem obživy.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného K. N. ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že je podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tento důvod pro své dovolání uvedl jen formálně, když tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky uplatněný dovolací důvod nenaplňují, protože podle jejich obsahu obviněný uvádí jiné okolnosti, když namítá toliko nesprávnost hodnocení důkazů a vznáší pochybnosti o správnosti samotných skutkových zjištění.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.

Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Celé dovolání se však týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů a jejich věrohodnosti. Dovoláním jsou pouze prezentována údajná pochybení soudů obou stupňů při hodnocení provedených důkazů nebo je shledáván nesprávně zjištěný skutkový stav věci v důsledku údajné neúplnosti provedeného dokazování.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř.). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Pokud obviněný v rámci svého dovolání vytýká napadeným rozhodnutím nesprávné posouzení míry jeho zavinění, nevytýká jim, že by na základě zjištěného a v rozhodnutích popsaného skutku nesprávně tuto otázku po právní stránce vyhodnotily, ale požaduje, aby byla vzata do úvahy jeho obhajoba vycházející z předpokladu, že řidič protijedoucího vozidla nevěnoval dostatečně pozornost řízení svého vozidla, a proto se také na vzniku dopravní nehody podílel. Obviněný tím požaduje změnu skutkových zjištění, což je s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelné.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že došlo ze strany soudů k nesprávnému právnímu posouzení a rozhodnutí, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného K. N. podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 10 To 11/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 1 T 295/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, který obviněný učinil v dovolání. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvého stupně, který jej však neučinil. Toto právo nepřísluší dovolateli. O odkladu výkonu trestu by sice mohl rozhodnout podle § 265o odst. 1 tr. ř. i bez návrhu předseda senátu Nejvyššího soudu, ten však zákonné důvody k takovému postupu neshledal.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala

JUDr. Milada Šámalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru