Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 155/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2020

HeslaHodnocení důkazů
Úvěrový podvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.155.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 211 odst. 1,5 písm. c) tr. zákoníku

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 155/2020-1159

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 o dovolání obviněného J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 4 To 218/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 128/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 7 T 128/2016, byl obviněný J. P. uznán vinným pod body 1. a 2. výroku o vině dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. O., jakož i o jeho povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. P. a obviněnému J. O. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České spořitelně, a. s., IČ: 45244782, sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, částku 481 020,27 Kč.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění J. P. i J. O., přičemž obě odvolání směřovala proti všem výrokům napadeného rozsudku. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 4 To 218/2018, podle § 256 tr. ř. odvolání obou obviněných zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. P. dopustil označených zločinů tím, že:

1. dne 6. 11. 2012 na pobočce GE Money bank, a. s., v XY, J. P. jako statutární zástupce společnosti C. T., IČ: XY, uvedl za pomoci J. O. jako zprostředkovatele úvěru vědomě nepravdivé údaje při uzavírání smlouvy o poskytnutí dlouhodobého úvěru č. 23212003020 ve výši 3 193 400 Kč ve prospěch společnosti C. T., konkrétně údaje o neexistujících strojích, které měly být za poskytnutý úvěr koupeny, padělané finanční výkazy o hospodaření společnosti C. T., opatřené J. O., které byly zcela v rozporu se skutečností, neboť podle nich společnost C. T. dosahovala obratu v řádu statisíců a zisku, ačkoliv ve skutečnosti od roku 1995 ukončila podnikatelskou činnost, kdy tyto podklady byly rozhodné pro poskytnutí úvěru, který byl ve výši 3 193 400 Kč poskytnut a poukázán na bankovní účet společnosti T. B., č. XY, kdy splátky byly hrazeny pouze od března 2013 do února 2014, čímž byla poškozené společnosti GE Money bank, a. s., způsobena škoda ve výši 3 193 400 Kč, ze které bylo ohrazeno 806 468,62 Kč,

2. dne 16. 4. 2013 na pobočce České spořitelny, a. s., v XY, J. O. po předchozí dohodě s J. P., jednatelem společnosti C. T., IČ: XY, podal žádost o poskytnutí termínovaného úvěru č. 2010544854 ve výši 1 000 000 Kč, kdy k předmětné žádosti úmyslně doložil jím vyhotovené padělané finanční výkazy o hospodaření společnosti C. T., a to výkaz zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2012 a ke dni 31. 12. 2011, rozvahy ke dni 31. 12. 2012 a 31. 12. 2011, včetně daňových přiznání z let 2011 a 2012, kdy věděl, že tyto jsou zcela v rozporu se skutečností, neboť je sám vyhotovil, kdy tyto podklady byly rozhodnuté při posuzování toho, zda úvěr bude poskytnut, na základě těchto podkladů byl předběžně schválen úvěr na částku 500 000 Kč, následně dne 24. 4. 2013 J. O. jako zprostředkovatel podal novou žádost o poskytnutí termínovaného úvěru č. 201069585 za společnost C. T., IČ: XY, na částku 500 000 Kč, kdy k této žádosti byly užity stejné podklady jako k žádosti ze dne 16. 4. 2013, kdy následně po schválení žádosti Č, s. P. dne 29. 4. 2013 na pobočce České spořitelny, a. s. v XY, dodatečně podané žádosti podepsal a rovněž podepsal smlouvu o úvěru č. 2010609585 na částku 500 000 Kč, ačkoliv věděl, že údaje uvedené v žádostech a ve smlouvě o úvěru nejsou pravdivé, na základě smlouvy pak Česká spořitelna, a. s., poskytla na účet společnosti C. T. částku 500 000 Kč, kdy splátky byly hrazeny nepravidelně pouze od května 2013 do března 2014, čímž byla poškozené společnosti Česká spořitelna, a. s., způsobena škoda odečtení uhrazených splátek ve výši 481 020,27 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 4 To 218/2018, podal obviněný J. P. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Konkrétně uvedl, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v zásadním rozporu s realitou i s důkazní situací, když podstatná část závěrů obou soudů se odvíjí od důkazů sice provedených, nicméně posouzených v rozporu s pravidlem in dubio pro reo, a to zejména s ohledem na skutečnost, že i závěry znaleckého posouzení z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, potvrdily, že nepravdivé listinné důkazy, které byly soudem provedeny, sám obviněný nevyhotovoval a některé ani svou rukou nepodepsal, naopak je obětí podvodného jednání spoluobviněného.

6. Dovolatel zpochybnil závěr o tom, že se na úvěrovém podvodu podílel spolu s obviněným J. O. Zopakoval svou obhajobu uplatněnou již v dřívějším řízení a zdůraznil, že neexistuje jediný procesně použitelný důkaz, ze kterého by bylo možné usuzovat na jeho vinu. Uvedl, že soudy nižších stupňů se prakticky nezabývaly věrohodností spoluobviněného J. O., ačkoliv ve své pozici obviněného nemusel vypovídat pouze pravdu, naopak vypovídal v obavě, jaký bude mít kauza dopad na jeho osobu. J. O. mu tvrdil, že se nemá o nic starat, že vše zařídí, spoluobviněný si byl vědom, že dovolatel je vážně nemocen, přičemž dovolatel následně okolnosti podvodného jednání ze strany J. O. a svůj zdravotní stav podrobně rozvedl. Vytkl, že soud prvního stupně se nezabýval právě zdravotním stavem obviněného existujícím již v době, kdy měl popsanou trestnou činnost konat. Uzavřel, že závěry soudu prvního stupně stojí na procesně nepoužitelných důkazech, na nevěrohodné výpovědi spoluobviněného, prokázání viny je ale možné pouze na základě nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje použít, což se však v jeho případě nestalo.

7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění a nebude se k dovolání obviněného věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

13. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

14. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména body 70 až 105, str. 9 až 14 rozsudku nalézacího soudu, body 10 až 12, str. 8 až 9 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Námitky obviněného týkající se správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů nejsou podloženy výsledky provedeného dokazování. Obviněný v dovolání především vytýkal, že se soudy dostatečně nezabývaly věrohodností spoluobviněného J. O., přičemž jeho výpověď nemohla obviněného J. P. z důvodu její nepravdivosti usvědčovat, dále že i ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že obviněný J. P. některé nepravdivé dokumenty nepodepsal, a že se soudy nezabývaly jeho zdravotním stavem v době spáchání projednávané trestné činnosti. Pokud jde o námitku nevěrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. O., pak je třeba zdůraznit, že té se soud prvního stupně věnoval velice podrobně, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně uvedl, na základě kterých důkazů dospěl k závěru o její nepravdivosti a účelovosti. Tato námitka je navíc zcela bezpředmětná právě i s ohledem na tu skutečnost, že soudy nižších stupňů nerozhodly o vině obviněného J. P. na základě výpovědi spoluobviněného J. O., které ani neuvěřily, ale na podkladě ostatních provedených důkazů. V této souvislosti nutno zmínit především samotnou výpověď obviněného J. P., který uvedl, že společnost C. T. již od roku 1995 nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a také že si při sjednávání úvěru na pobočce GE Money bank, a. s., všiml, že některé předkládané doklady neodpovídají skutečnosti a byly opatřeny nepravým razítkem, dále četné listinné důkazy, např. daňová přiznání (č. l. 44 až 99, 128 až 160 spisu 7 T 128/2016), žádosti o poskytnutí úvěrů (č. l. 115 až 122 spisu 7 T 128/2016), smlouvy o úvěrech (č. l. 69 až 70 spisu 7 T 141/2016, 123 až 127 spisu 7 T 128/2016), nájemní smlouvou o pronájmu strojního zařízení ze dne 2. 1. 2014 (č. l. 100 až 101 spisu 7 T 128/2016) a další. Nalézací soud s řádnou oporou o provedené důkazy přesvědčivě uzavřel, že obviněný si byl vědom, že jeho společnost nevykazovala žádnou činnost a její příjem byl tedy dlouhodobě nulový, rovněž si byl vědom, že společnost nepřevzala žádné stavební stroje, přesto svým podpisem stvrdil žádosti o úvěry a úvěrové smlouvy, ačkoliv věděl, že skutečnosti, které byly v žádostech o úvěry uvedené, byly nepravdivé. Z toho důvodu jsou bez významu i dovolatelem zdůrazňované výsledky znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, podle nichž obviněný část nepravdivých listin, které byly k žádostem o úvěry přikládány, nepodepisoval. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (bod 100 až 101, str. 13) konstatoval a nepominul, že závěry tohoto znaleckého posudku nepřímo potvrzují, že obviněný J. P. se nepodílel na vytvoření podkladů předkládaných pro potřeby poskytnutí úvěrů (kopie daňových přiznání, výkazy zisků a ztrát, rozvahy), od počátku však věděl, že všechny tyto podklady obstaral právě spoluobviněný. Jiné listiny, o jejichž nepravdivosti však věděl, podepsal. Jednalo se např. o smlouvu o nájmu strojů, ačkoliv věděl, že tyto stroje neexistují a že s nimi společnost obviněného podnikat nebude, především pak podepsal žádosti o úvěry a smlouvy o úvěrech, což sám obviněný nezpochybnil. Odvolací soud v těchto souvislostech přiléhavě akcentoval, že obviněný sám uvedl, že při sjednávání úvěru na pobočce GE Money bank, a. s., si při podpisu smlouvy o úvěru okamžitě všiml, že některé předkládané doklady neodpovídají skutečnosti, že jsou opatřeny nepravým razítkem společnosti C. T. Přes tuto skutečnost a při vědomí nepravdivých údajů, na což upozornil i spoluobviněného, podepsal smlouvu o úvěru, podepsal kupní smlouvu na stroje, smlouvu o jejich nájmu, ačkoliv věděl, že stroje neexistují a že s nimi společnost obchodovat nebude. Obdobně postupoval i při sjednávání úvěru u České spořitelny, a. s. Odvolací soud srozumitelně vysvětlil, že obviněný od samého počátku věděl, že za účelem získání úvěru jsou odkládány listiny s nepravdivými údaji, označené sice jeho podpisem, které ale nepodepsal, s falešnými razítky, že jsou předkládány listiny a doklady neodpovídající skutečnosti a že na jejich základě je požadován úvěr, který byl také společnosti poskytnut (bod 12, str. 9 usnesení). Jde-li o námitku obviněného, že nalézací soud dostatečně nezkoumal jeho zdravotní stav v době spáchání trestné činnosti, není zjevné, kam tato námitka míří a jakou má s projednávanou činností souvislost. Skutečnost, že obviněný byl v předmětné době nemocný a léčil se, žádným způsobem nevyvrací žádnou z prokázaných skutečností. Je třeba zdůraznit, že důvod, který obviněného přiměl podílet se na podvodném jednání, není v předmětné věci nijak podstatný. Svízelná situace obviněného, jak ji sám v dovolání popsal, nijak nevysvětluje a neomlouvá jeho podvodné jednání.

15. K námitce obviněného, že soudy provedené důkazy hodnotily v rozporu s pravidlem in dubio pro reo, je třeba zdůraznit, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Ani existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného tak, jak se obviněný dovolává. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují vinu dovolatele (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).

16. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

17. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, pak k této námitce v dovolání neuvedl jakoukoliv konkrétní argumentaci a ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.

18. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru