Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 155/2015Usnesení NS ze dne 11.02.2015

HeslaZpronevěra
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.155.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 206 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1642/15
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 155/2015-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2015 o dovolání obviněného Z. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 4. 2014, č. j. 13 To 148/2014-574, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 45/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Z. T. odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích (prvým v pořadí) rozsudkem ze dne 30. 4. 2013, č. j. 2 T 45/2012-484, uznal obviněného Z. T. a obviněnou L. J. (roz. Z.) vinnými, že:

„Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele L. Z., IČ:74345478, s místem podnikání Urxova čp. 297/4, Hradec Králové, které L. J. (roz. Z.) vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení a následně dal pokyn k jejich proplacení na jí určený účet vedený u ČSOB a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 21. 5. 2009 na částku 102.218,14 Kč,

2. č. ze dne 30. 10. 2009 na částku 152.855,50 Kč;

3. č. ze dne 18. 8. 2010 na částku 48.000,- Kč,

4. č. ze dne 20. 9. 2010 na částku 43.860,- Kč,

5. č. ze dne 2. 10. 2010 na částku 58.752,- Kč,

6. č. ze dne 20. 11. 2010 na částku 53.698,56 Kč,

Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele L. Z., IČ:74345478, s místem podnikání Urxova čp. 297/4, Hradec Králové, které L. J. (roz. Z.) vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení a následně dal pokyn k jejich proplacení na jí určený účet vedený u ČSOB a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla v takovém rozsahu, v jakém byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 18. 6. 2009 na částku 141.491,- Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 65.520,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 75.971,- Kč včetně DPH,,

2. č. ze dne 25. 4. 2010 na částku 58.700,40 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 33.261,40 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 25.439,- Kč včetně DPH,

3. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 46.180,56 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 13.483,80 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 32.696,76 Kč včetně DPH,

4. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 48.961,20 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 15.801,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 33.160,20 Kč včetně DPH;

tímto Z. T. a L. J. způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 626.651,16 Kč.“

Takto popsané jednání obou obviněných soud právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil každému z nich podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil u každého z nich zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jim uložil i povinnost, aby podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Konečně je podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal povinností nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti TVK – CZ, spol. s r. o., IČ 62969358, se sídlem Pardubice, Pražská 147, způsobenou škodu ve výši 626.651,- Kč.

Okresní soud současně podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněné Z. T. a J. K. obžaloby okresní státní zástupkyně pro skutky, jichž se měli dopustit tím, že

„Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ: 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 24. 3. 2010 na částku 18.150,- Kč,

2. č. ze dne 10. 6. 2010 na částku 22.667,- Kč,

3. č. ze dne 14. 7. 2010 na částku 19.941,- Kč,

4. č. ze dne 10. 8. 2010 na částku 18.374,- Kč;

Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ : 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl v takovém rozsahu, v jakém byly fakturovány, nýbrž v rozsahu menším; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 1. 5. 2010 na částku 36.288,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 27.000,- Kč (22.500,- Kč + 4.500,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 9.288,- Kč

2. č. ze dne 15. 8. 2010 na částku 49.025,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 25.920,- Kč (21.600,- Kč + 4.320,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 23.105,- Kč,

3. č. ze dne 8. 10. 2010 na částku 48.001,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 6.690,- Kč (5.575,- Kč + 1.115,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 41.311,- Kč,

4. č. ze dne 1. 11. 2010 na částku 42.642,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 36.810,- Kč (30.675,- Kč + 6.135 DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 5.832,- Kč,

5. č. ze dne 10. 12. 2010 na částku 27.840,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 8.280,- Kč (6.900,- Kč + 1.380,- Kč), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 19.560,- Kč;

tímto Z. T. a J. K. způsobili společnosti TVK-CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 178.228,- Kč,“

v čemž byl státní zástupkyní spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť soud dospěl k závěru, že tento skutek není trestným činem.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. soud odkázal poškozenou společnost TVK-CZ spol. s r. o. s náhradou škody na občanskoprávní řízení.

Proti citovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění L. J. a Z. T., jednak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích (ta tak učinila proti zprošťujícímu výroku rozsudku v neprospěch obviněných Z. T. a J. K.). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o nich rozhodl (v pořadí prvým) rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, č. j. 13 To 462/2013-515, tak, že z podnětu odvolání obviněných L. J. a Z. T. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil v celé části jich se týkající, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. v této části nově rozhodl tak, že oba tyto obviněné uznal vinnými, že:

„v období od května 2009 do listopadu 2010 Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o. se sídlem Pardubice, Pražská 147, který měl mimo jiné rozhodovat o proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, po předchozí dohodě, podle níž L. Z. (nyní J.), IČ: 74345478, s místem podnikání Urxova čp. 297/4, Hradec Králové, jako dodavatel vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení níže uvedené faktury,

1. č. ze dne 21. 5. 2009 na částku 102.218,14 Kč,

2. č. ze dne 30. 10. 2009 na částku 152.855,50 Kč;

3. č. ze dne 18. 8. 2010 na částku 48.000,- Kč,

4. č. ze dne 20. 9. 2010 na částku 43.860,- Kč,

5. č. ze dne 2. 10. 2010 na částku 58.752,- Kč,

6. č. ze dne 20. 11. 2010 na částku 53.698,56 Kč,

ačkoli oba věděli, že L. J. v těchto případech fakturované práce neprovedla, osobně vyplatil z pokladny v hotovosti částky uvedené na fakturách, kromě faktury č. 2010/501, na kterou vyplatil jen částku 24.840,-Kč a po částečném započtení proti jiné pohledávce nechal poukázat zbývající část ceny uvedené na této faktuře na obžalovanou J. určený účet vedený u ČSOB a. s., přičemž hotové peníze si buď ponechal, nebo je převzala L. J.,

a v případě dále uvedených faktur Z. T. vyplatil z pokladny na fakturách uvedené částky, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla v takovém rozsahu, v jakém byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; kdy šlo o následující faktury:

1. č. ze dne 18. 6. 2009 na částku 141.491,- Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 65.520,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 75.971,- Kč,

2. č. ze dne 25. 4. 2010 na částku 58.700,40 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 33.261,40 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 25.439,- Kč,

3. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 46.180,56 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 13.483,80 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 32.696,76 Kč,

4. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 48.961,20 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 15.801,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 33.160,20 Kč;

a Z. T. a L. J. tak způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 626.651,16 Kč.“

Takto popsané jednání obviněného Z. T. odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst.1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu rovněž uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jednání spoluobviněné L. J. odvolací soud právně kvalifikoval jako pomoc k zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil jí podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jí rovněž uložil povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. tento soud uložil oběma obviněným povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti TVK - CZ, spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pardubice, Pražská 147, způsobenou škodu ve výši 626.651,- Kč.

Z podnětu odvolání státní zástupkyně soud druhého stupně současně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil v části, v níž byli obvinění Z. T. a J. K. zproštěni obžaloby a poškozená společnost TVK-CZ, spol. s r. o. byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle § 259 odst. 1, 5 tr. ř. věc v této části vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.

Z hlediska časové souslednosti je třeba hned na tomto místě uvést, že proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. T. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Petry Čapkové včas dovolání (soudu prvního stupně došlo dne 5. 2. 2014), v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (obsah tohoto podání není zapotřebí uvádět s ohledem na způsob, jak o něm bylo rozhodnuto). Je však třeba uvést, že Okresní soud v Pardubicích je vůbec nebral v potaz, nerespektoval ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. a především je včas nepředložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Učinil tak teprve s odstupem doby po upozornění Nejvyššího soudu, který o tomto původním dovolání rozhodl usnesením ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 156/2015, tak, že je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl (v podrobnostech srov. jeho odůvodnění).

Jmenovaný soud prvního stupně naopak bezprostředně po podaném dovolání pokračoval v řízení a svým novým (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 6. 2. 2014, č. j. 2 T 45/2012-546, rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a celý výrok o trestu ze svého rozsudku ze dne 30. 4. 2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 11. 2013, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními z těchto rozsudků (proto se ve výroku rozsudku znovu objevuje i spoluobviněná L. J.), uznal obviněné Z. T. a J. K. vinnými, že:

„v období od května 2009 do listopadu 2010 Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o. se sídlem Pardubice, Pražská 147, který měl mimo jiné rozhodovat o proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, po předchozí dohodě, podle níž L. Z. (nyní J.), IČ: 74345478, s místem podnikání Urxova čp. 297/4, Hradec Králové, jako dodavatel vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení níže uvedené faktury,

1. č. ze dne 21. 5. 2009 na částku 102.218,14 Kč,

2. č. ze dne 30. 10. 2009 na částku 152.855,50 Kč;

3. č. ze dne 18. 8. 2010 na částku 48.000,- Kč,

4. č. ze dne 20. 9. 2010 na částku 43.860,- Kč,

5. č. ze dne 2. 10. 2010 na částku 58.752,- Kč,

6. č. ze dne 20. 11. 2010 na částku 53.698,56 Kč,

ačkoli oba věděli, že L. J. v těchto případech fakturované práce neprovedla, osobně vyplatil z pokladny v hotovosti částky uvedené na fakturách, kromě faktury, na kterou vyplatil jen částku 24.840,-Kč a po částečném započtení proti jiné pohledávce nechal poukázat zbývající část ceny uvedené na této faktuře na obžalovanou Jurčíkovou určený účet vedený u ČSOB a. s., přičemž hotové peníze si buď ponechal, nebo je převzala L. J.,

a v případě dále uvedených faktur Z. T. vyplatil z pokladny na fakturách uvedené částky, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla v takovém rozsahu, v jakém byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; kdy šlo o následující faktury:

1. č. ze dne 18. 6. 2009 na částku 141.491,- Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 65.520,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 75.971,- Kč,

2. č. ze dne 25. 4. 2010 na částku 58.700,40 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 33.261,40 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 25.439,- Kč,

3. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 46.180,56 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 13.483,80 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 32.696,76 Kč,

4. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 48.961,20 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 15.801,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 33.160,20 Kč;

a Z. T. a L. J. tak způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 626.651,16 Kč,

Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ: 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení, a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 24. 3. 2010 na částku 18.150,- Kč,

2. č. ze dne 10. 6. 2010 na částku 22.667,- Kč,

3. č. ze dne 14. 7. 2010 na částku 19.941,- Kč,

4. č. ze dne 10. 8. 2010 na částku 18.374,- Kč;

Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ: 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení, a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank, a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl v takovém rozsahu, v jaké byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 1. 5. 2010 na částku 36.288,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 27.000,- Kč (22.500,- Kč + 4.500,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 9.288,- Kč,

2. č. ze dne 15. 8. 2010 na částku 49.025,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 25.920,- Kč (21.600,- Kč + 4.320,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 23.105,- Kč,

3. č. ze dne 8. 10. 2010 na částku 48.001,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 6.690,- Kč (5.575,- Kč + 1.115,- Kč DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 41.311,- Kč,

4. č. ze dne 1. 11. 2010 na částku 42.642,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 36.810,- Kč (30.675,- Kč + 6.135 DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 5.832,- Kč,

5. č. ze dne 10. 12. 2010 na částku 27.840,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 8.280,- Kč (6.900,- Kč + 1.380,- Kč), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 19.560,- Kč;

tímto Z. T. a J. K. způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 178.228,- Kč.“

Takto popsané jednání obviněného Z. T. soud právně kvalifikoval jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu současně uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále soud podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 2013, č. j. 2 T 45/2012-484, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 13 To 462/2013, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.

Zase jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jednání spoluobviněného J. K. soud právně kvalifikoval jako pomoc k přečinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a uložil mu podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu rovněž uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odst.1 tr. ř. soud uložil obviněným Z. T. a J. K. povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti TVK - CZ, spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pardubice, Pražská 147, způsobenou škodu ve výši 178.228 Kč. Současně podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou společnost se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti naposledy citovanému rozsudku podali odvolání obvinění Z. T. a J. K. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o nich rozhodl (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 15. 4. 2014, č. j. 13 To 148/2014-574, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v části jich se týkající v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 4. 2013, č. j. 2 T 45/2012-484, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 13 To 462/2013, výrok o vině týkající se obviněného Z. T., celý výrok o trestu jemu uloženém, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními z citovaných rozsudků (proto se i ve výroku tohoto rozsudku znovu objevuje spoluobviněná L. J.) uznal obviněné Z. T. a J. K. vinnými, že:

„v období od května 2009 do listopadu 2010 Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o. se sídlem Pardubice, Pražská 147, který měl mimo jiné rozhodovat o proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, po předchozí dohodě, podle níž L. Z. (nyní J.), IČ: 74345478, s místem podnikání Urxova čp. 297/4, Hradec Králové, jako dodavatel vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení níže uvedené faktury,

1. č. ze dne 21. 5. 2009 na částku 102.218,14 Kč,

2. č. ze dne 30. 10. 2009 na částku 152.855,50 Kč;

3. č. ze dne 18. 8. 2010 na částku 48.000,- Kč,

4. č. ze dne 20. 9. 2010 na částku 43.860,- Kč,

5. č. ze dne 2. 10. 2010 na částku 58.752,- Kč,

6. č. ze dne 20. 11. 2010 na částku 53.698,56 Kč,

ačkoli oba věděli, že L. J. v těchto případech fakturované práce neprovedla, osobně vyplatil z pokladny v hotovosti částky uvedené na fakturách, kromě faktury, na kterou vyplatil jen částku 24.840,- Kč a po částečném započtení proti jiné pohledávce nechal poukázat zbývající část ceny uvedené na této faktuře na obžalovanou J. určený účet vedený u ČSOB a. s., přičemž hotové peníze si buď ponechal, nebo je převzala L. J.,

a v případě dále uvedených faktur Z. T. vyplatil z pokladny na fakturách uvedené částky, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla v takovém rozsahu, v jakém byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; kdy šlo o následující faktury:

1. č. ze dne 18. 6. 2009 na částku 141.491,- Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 65.520,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 75.971,- Kč,

2. č. ze dne 25. 4. 2010 na částku 58.700,40 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 33.261,40 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 25.439,- Kč,

3. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 46.180,56 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 13.483,80 Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 32.696,76 Kč,

4. č. ze dne 30. 5. 2010 na částku 48.961,20 Kč ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 15.801,- Kč, tedy fakturovaná částka byla navýšena o 33.160,20 Kč;

a Z. T. a L. J. tak způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 626.651,16 Kč,

Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ: 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení, a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 24. 3. 2010 na částku 18.150,- Kč,

2. č. ze dne 10. 6. 2010 na částku 22.667,- Kč,

3. č. ze dne 14. 7. 2010 na částku 19.941,- Kč,

4. č. ze dne 10. 8. 2010 na částku 18.374,- Kč;

dále Z. T. jako vedoucí pobočky společnosti TVK - CZ spol. s r. o., který měl mimo jiné kontrolovat, schvalovat a dávat pokyn k proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK - CZ spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, zkontroloval a schválil faktury dodavatele J. K., IČ: 48828998, s místem podnikání Jeníkovice čp. 43, Třebechovice pod Orebem, které J. K. vystavil, podepsal a předložil mu k proplacení, a následně dal pokyn k jejich proplacení na jím určený účet vedený u GE Money Bank, a. s. nebo je osobně proplatil v hotovosti, ačkoli oba věděli, že J. K. fakturované práce neprovedl v takovém rozsahu, v jaké byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším; jedná se o následující faktury:

1. č. ze dne 1. 5. 2010 na částku 36.288,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 28.800,- Kč (24.000,- Kč + DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 7.488,- Kč

2. č. ze dne 15. 8. 2010 na částku 49.025,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 27.648,- Kč (23.040,- Kč + DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 21.377,- Kč,

3. č. ze dne 8. 10. 2010 na částku 48.001,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 8.160,- Kč (6.800,- Kč + DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 39.841,- Kč,

4. č. ze dne 1. 11. 2010 na částku 42.642,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 39.264,- Kč (32.720,- Kč + DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 3.378,- Kč,

5. č. ze dne 10. 12. 2010 na částku 27.840,- Kč včetně DPH, ačkoli byly provedeny práce pouze v částce 8.832,- Kč (7360,- Kč + DPH), tedy fakturovaná částka byla navýšena o 19.008,- Kč;

tímto Z. T. a J. K. způsobili společnosti TVK - CZ spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pražská 147, Pardubice, celkovou škodu ve výši 170.524,- Kč.“

Takto popsané jednání obviněného Z. T. odvolací soud právně kvalifikoval jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání čtyř let a deseti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu současně uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Opět jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že jednání obviněného J. K. tento soud právně kvalifikoval jako pomoc k přečinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a uložil mu podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na jeden rok, jeho výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu rovněž uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud uložil oběma jmenovaným obviněným povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené společnosti TVK-CZ, spol. s r. o., IČ: 62969358, se sídlem Pardubice, Pražská 147, způsobenou škodu ve výši 170.524,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud tuto poškozenou společnost odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný Z. T. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s naposledy citovaným rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Petry Čapkové opět proti němu podal dovolání, v němž znovu uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své podání rozdělil na dvě části, když první zaměřil na jednání, jehož se dopustil se spoluobviněnou L. J., a druhou na jednání, jehož se dopustil se spoluobviněným J. K.

V první části dovolání obviněný uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení a závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Předně poukázal na to, že od počátku bylo proti němu vedeno řízení pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a na pozdější změnu právní kvalifikace nebyl vůbec upozorněn. Právní kvalifikace byla odvolacím soudem překvapivě změněna až při vyhlašování jeho rozsudku a nakonec byl odsouzen pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tímto postupem soudu byl zkrácen na svých právech, zejména na právu na řádnou obranu a obhajobu (poukázal přitom na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 182/04). Napadené rozhodnutí navíc nemá pro zločin zpronevěry oporu v provedeném dokazování, naplnění všech znaků zpronevěry mu nebylo prokázáno. Také vymezení skutku ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu neodpovídá § 120 odst. 3 tr. ř. a neobsahuje příslušné znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry, zejména v něm absentuje část „přisvojení si cizí věci“ a „svěření této cizí věci“.

Dovolatel dále namítl, že v řízení nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nebylo prokázáno, že by se skutky popsané v obžalobě vůbec staly. Soud prvého stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, pominul pochybnosti, nelogičnosti a neúplnosti provedeného dokazování a postavil na nich nesprávné rozhodnutí o jeho vině a trestu. Odvolací soud nedoplnil dokazování soudu prvého stupně, nelogičnosti a nejasnosti jím namítané v odvolání neodstranil, naopak bez doplnění dokazování změnil právní kvalifikaci, byť podle judikatury změna právní kvalifikace vždy přináší nutnost doplnit dokazování.

Podle obviněného odvolací soud ve svém původním rozsudku, následně prvostupňový soud a pak opět odvolací soud do rozsudku převzaly, že (obviněný) měl rozhodovat o proplacení faktur, což v předchozím řízení nebylo vůbec řešeno; o jeho rozhodovací pravomoci ani nesvědčí žádný důkaz. Ve své výpovědi se k toku faktur vyjadřoval, v jeho kompetenci nebylo „nechat proplatit faktury či rozhodovat o jejich proplacení“. Faktury byly předloženy účetní, dále pak jednatelům společnosti, kteří dávali pokyn k proplacení, a to podle toho, jak nabývaly splatnosti, což se muselo týkat faktur proplácených v hotovosti, neboť za účelem jejich proplacení museli jednatelé vybrat peníze z účtu, které vložili do hotovostní pokladny, a odtud byly použity jednotlivými zaměstnanci k proplacení hotovostních faktur.

Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by konkrétní peníze nebo hotovostní pokladna byla svěřena toliko jemu, hotovostní toky nebyly dostatečně objasněny. Soudy staví skutkový děj, jímž měl naplnit skutkovou podstatu zločinu podvodu, resp. zpronevěry, zejména na skutečnosti, že (obviněný) měl zkontrolovat, schválit a dát k proplacení předmětné faktury spoluobviněné Lucii Jurčíkové (kontrolu faktur soud prvého stupně dovozoval zejména z jeho podpisů na předmětných fakturách). Proti tomuto se bránil poukazem na absenci podpisů na většině předmětných faktur a na nesmyslnost a nepravdivost výpovědí svědků. Stav, kdy všechny předmětné faktury byly zařazeny do účetnictví, ač většina podpisy neměla, prý výpovědi svědků zpochybňuje. Odvolací soud jeho námitky pominul, neprokázal mu rozhodovací pravomoc. Soudy obou stupňů se nevypořádaly s námitkou, že nejméně ve 4 případech předcházelo zaúčtování a vystavení elektronického účetního dokladu časově vystavení listinného pokladního dokladu, což podle obviněného nebylo možné.

Obviněný vytknul odvolacímu soudu, že své rozhodnutí postavil zejména na výpovědi spoluobviněné L. J., přičemž současně přehlédl, že již soud prvého stupně zatížil své rozhodnutí procesní vadou, když jmenované nepředestřel rozpor v její výpovědi v hlavním líčení oproti výpovědi z přípravného řízení, v němž se doznala ke zfalšování jiných faktur než při hlavním líčení. Její výpověď byla proto nevěrohodná. Závěr soudů o navyšování faktur touto spoluobviněnou tak zůstal pochybný. K posouzení bylo možno dojít matematickým výpočtem, který však nebylo možné učinit bez všech dokumentů od investorů. Předložené podklady byly neúplné a rozporuplné. Nebylo s čím porovnat, zda spoluobviněná L. J. účtovala více, než provedla, žádný z provedených důkazů nesvědčil o tom, že by se na jejím jednání v části týkající se navyšování faktur měl i on podílet.

V druhé části dovolání obviněný zaměřil pozornost na jednání, kterého se dopustil se spoluobviněným J. K., a nejprve v něm znovu prezentoval zcela shodné námitky, které uplatnil již v prvé části svého podání, totiž že od počátku bylo řízení vedeno pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Na změnu právní kvalifikace, která byla překvapivě změněna odvolacím soudem až při vyhlašování rozsudku na zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, nebyl vůbec upozorněn. Tímto postupem soudu byl zkrácen na svých právech, zejména právu na řádnou obranu a obhajobu (znovu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 182/04). Napadené rozhodnutí navíc nemá pro zločin zpronevěry oporu v provedeném dokazování, naplnění všech znaků zpronevěry mu nebylo prokázáno. Také vymezení skutku ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu neodpovídá § 120 odst. 3 tr. ř. a neobsahuje příslušné znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry, zejména v něm absentuje část „přisvojení si cizí věci“ a „svěření této cizí věci“.

Na tuto část dovolatel navázal tvrzením, že jeho trestnou činnost ve spolupráci se spoluobviněným J. K. měly podle soudu prokazovat provedené výpovědi svědků a listinné důkazy, ač tyto směřovaly povětšinou k jednání spoluobviněné J. K provedenému dokazování namítl, že evidence pracovní doby spoluobviněného J. K. byla vedena nepřehledným a neprůkazným způsobem. Nebyla odsouhlasována ani ze strany tohoto spoluobviněného ani ze strany poškozeného TVK-CZ, byla vedena na nezabezpečeném počítači, mohla být upravována i zpětně. Předložená evidence nebyla úplná, z ničeho ani nevyplynulo, že by faktury spoluobviněný J. K. vystavoval vždy ke konkrétnímu datu, naopak data vystavení a splatnosti se lišily. Odvolací soud přepočetl částky účtované spoluobviněným J. K. tak, že evidenci pracovní doby vynásobil částkou 150,- Kč, což označil za postup, který neměl oporu v dokazování (např. u faktury chyběl zcela doklad o její úhradě). Práci spoluobviněného J. K. nekontroloval, neevidoval a nepřiděloval, to měl na starosti svědek L. M. Obviněný systematicky nekontroloval a nepodepisoval ani faktury vystavené spoluobviněným. Výpovědi jednotlivých svědků označil za nevěrohodné, svědci se sami usvědčovali ze lží, jejich výpovědi proto nemohou být podkladem pro rozhodnutí [např. uvedli, že všechny faktury musely být jím (obviněným) odsouhlaseny a parafovány, avšak většina předmětných faktur jím nebyla podepsána].

K výroku rozsudku o náhradě škody dovolatel namítl, že výše škody nebyla spolehlivě prokázána, neboť soud do částky škody započetl i DPH, ač částky odpovídající DPH spoluobviněný J. K. příslušnému správci daně uhradil a podle výpovědi svědkyně I. K. byly částky odpovídající DPH ze strany státu poškozené společnosti vráceny. Výpočet škody proto nepovažoval za správný, neboť škoda ve výši DPH nemohla na žádné straně vzniknout.

V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 4. 2014, č. j. 13 To 148/2014-574, zrušil.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že v rozporu s výlučně hmotněprávní povahou obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou jeho námitky založené na tvrzení, že zjištěný důkazní stav není dostatečný pro vyslovení pozitivních závěrů o jeho trestní odpovědnosti zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, že nebylo prokázáno, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, a dokonce ani, že se takové jednání vůbec stalo, že soud se nevyrovnal s jeho argumentací týkající se pochybností, nelogičností a neúplnosti provedeného dokazování, na kterém, aniž by doplnil dokazování soudu prvního stupně, poté postavil své nesprávné rozhodnutí. Podobně je tomu s argumenty, kterými dovolatel poukazoval na nesprávné hodnocení faktur bez jeho podpisů, na nesprávné úvahy soudu týkající se těchto faktur, toku dokladů ve společnosti, a na nevěrohodnost výpovědí obviněné L. J. a svědků. Tyto námitky ve svém souhrnu tvoří polemiku s prováděním a hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů ohledně skutečností popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tím v podstatě namítal porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy ustanovení procesních, a domáhal se zjištění jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů, který by byl pro něho příznivější. Za předpokladu, že by obviněný podal dovolání výlučně ze shora uvedených důvodů, bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Státní zástupce však zároveň zmínil, že obviněný rovněž namítl, že na změnu právní kvalifikace skutku oproti obžalobě nebyl upozorněn a ač bylo celé řízení vedeno pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, přesto byl nakonec odsouzen pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, což dále přejal i soud v napadeném rozhodnutí. Touto námitkou ovšem nesměřoval proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, nýbrž upozornil na postup soudu, který považoval za nesprávný a nezákonný. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku čistě procesního charakteru, nejedná se o námitku, kterou by byl obviněným uplatněný dovolací důvod naplněn, a proto i v tomto případě by podle státního zástupce bylo nutno dospět k rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nadto považoval za vhodné připomenout, že zákon by v takovém případě byl porušen jen tehdy, pokud by obviněný byl uznán vinným podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba (viz § 225 odst. 2 tr. ř.); o takový případ se však v posuzované věci nejednalo. Dotčen nebyl ani celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého, jak by tomu mohlo být např. při vynesení tzv. překvapivého rozhodnutí, které by se opíralo o okolnosti, na něž nebylo předcházející řízení vůbec zaměřeno či bylo zaměřeno jen okrajově. V dané věci bylo dokazování soustředěno ke skutkovému stavu, který zůstal po celou dobu trestního řízení v podstatě nezměněn, a rozhodnutí se opírá o skutečnosti, ke kterým obviněný měl možnost se vyjádřit a tyto rozporovat.

Za námitku obsahově naplňující uplatněný důvod dovolání bylo podle státního zástupce možné považovat dovolatelovu námitku, že výpočet výše škody nemohl být správný, neboť škoda ve výši představující DPH nemohla na žádné straně vzniknout, neboť částka odpovídající DPH byla věcně a místně příslušnému správci daně uhrazena a podle svědkyně I. K. byly i částky odpovídající DPH poškozené společnosti ze strany státu vráceny. Ani této námitce však státní zástupce nepřisvědčil. Obviněnému bylo v tomto směru kladeno za vinu, že jako vedoucí pobočky společnosti TVK-CZ, spol. s r. o., proplatil či dal k proplacení faktury, o nichž věděl, že práce na nich fakturované, nebyly fakturující stranou provedeny anebo nebyly provedeny ve fakturovaném rozsahu a tím společnosti, kterou byly faktury propláceny, způsobil škodu ve výši neoprávněně vyplacených částek. U trestného činu zpronevěry je přitom způsobenou škodou celá skutečná hodnota zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1816 s.). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se ve svém rozsudku touto otázkou zabýval a dospěl ke správnému závěru, že pokud byly zmíněné finanční částky uvedené na fakturách v hotovosti dovolatelem neoprávněně vyplaceny spoluobviněnému J. K., nebo převedeny z majetku poškozené společnosti na jím určený účet, pak je na místě právě tyto částky považovat za škodu způsobenou trestným činem.

Další námitkou obviněného, kterou bylo možno pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit, je podle státního zástupce námitka, že vymezení skutku ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu, které zůstalo oproti rozsudku soudu prvního stupně v podstatě beze změn, neodpovídá příslušným znakům skutkové podstaty zločinu zpronevěry, zejména zcela absentuje část „přisvojení si cizí věci“ a „svěření této cizí věci“. Ze skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, z nichž, jak uvedeno výše, je nutno vycházet, však mimo jiné vyplynulo, že obviněný jako vedoucí pobočky společnosti TVK-CZ, spol. s r. o., se sídlem Pardubice, Pražská 147, který měl mimo jiné rozhodovat o proplacení faktur dodavatelů společnosti TVK-CZ, spol. s r. o., popř. sám tyto faktury hotovostně proplácet, po předchozí dohodě, podle níž L. J., jako dodavatel vystavila, podepsala a předložila mu k proplacení v rozsudku uvedené faktury, ačkoli oba věděli, že jmenovaná v těchto případech fakturované práce neprovedla, osobně vyplatil z pokladny v hotovosti částky uvedené na fakturách, a po částečném započtení proti jiné pohledávce nechal poukázat zbývající část ceny uvedené na této faktuře na obviněnou L. J. určený účet, přičemž hotové peníze si buď ponechal, nebo je převzala jmenovaná, a v případě dalších faktur obviněný vyplatil z pokladny na fakturách uvedené částky, ačkoli oba věděli, že L. J. fakturované práce neprovedla v takovém rozsahu, v jakém byly vyfakturovány, nýbrž v rozsahu menším. Obviněný pak zcela shodně postupoval i v případě faktur vystavovaných dodavatelem obviněným J. K., a celkem byla jednáním obviněného spolu s obviněnou L. J. poškozené společnosti TVK-CZ, spol. s r. o., způsobena škoda ve výši 626.651,16 Kč, a jednáním obviněného spolu s obviněným J. K. škoda ve výši 170.524 Kč.

Již z takto popsaného jednání je podle státního zástupce zřejmé, že závěr napadeného rozsudku soudu o tom, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, je zcela správný. Obviněný jako vedoucí pobočky poškozené společnosti měl k dispozici finanční prostředky této společnosti, které mu byly svěřeny za účelem proplácení jemu předložených faktur dodavatelů, a zcela jistě nejednal v souladu s účelem, ke kterému mu byly tyto prostředky svěřeny, když proplácel po domluvě s dodavateli faktury, o kterých jak on, tak i dodavatel věděli, že nejsou podloženy dodavatelem poskytnutou službou buď vůbec, nebo v míře daleko nižší, než by odpovídalo fakturované částce. Tím, že svým jednáním způsobil škodu vyšší než 500.000 Kč, naplnění znaků uvedené skutkové podstaty dovršil.

Ve vztahu k námitkám obviněného uváděným v podaném dovolání státní zástupce závěrem připomenul, že byly v převážné většině uplatněny již v jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích a Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se jimi v plném rozsahu zabýval a beze zbytku se s nimi vypořádal. Námitkám naplňujícím obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze tedy z výše uvedených důvodů přisvědčit. Jednání obviněného bylo posouzeno správně jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, proto navrhl dovolání obviněného pro jeho zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že (v pořadí druhé) dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu je zřejmé, že většinu námitek vznesených dovolatelem v jeho podání je třeba z hlediska dovolacího řízení považovat za irelevantní. Šlo především o námitky (v podrobnostech srov. výše), jimiž rozsáhle napadal proces dokazování, rozporoval většinu soudy provedených důkazů, z nichž pak některé označoval za nevěrohodné, a nabízel odlišné hodnocení důkazů, než jak bylo provedeno soudy v předchozím řízení. Tímto způsobem ve své podstatě zpochybňoval provedené důkazy a snažil se vytvořit obraz nesprávně zjištěného skutkového stavu, čímž cílil do oblasti skutkových zjištění, neboť napadal vlastní proces dokazování a způsob hodnocení důkazů ze strany soudů, jak je upraveno v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.), a námitky procesní nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývala zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Pokud by dovolatel uplatnil pouze výše uvedené z hlediska dovolacího řízení irelevantní námitky, bylo by na místě jeho podání odmítnout podle § 265bi odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. (v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na přiléhavé vyjádření státního zástupce, s nímž se identifikoval).

Dovolatel však ve svém podání uplatnil i námitky, které již bylo možno považovat za relevantní a pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné. V prvé řadě šlo o námitku, že způsobená škoda nebyla správně zjištěna, neboť ve výši představující DPH nemohla na žádné straně vzniknout, a za druhé o námitku, že vymezení skutku ve skutkové větě neodpovídá příslušným znakům skutkové podstaty zločinu zpronevěry, zejména zcela absentuje část „přisvojení si cizí věci“ a „svěření této cizí věci.

Těmto relevantně uplatněným námitkám obviněného však Nejvyšší soud z níže uvedených důvodů nemohl přisvědčit. Bylo tomu tak v podstatě z těch důvodů, které přiléhavým způsobem formuloval ve svém vyjádření již státní zástupce, a na ně lze (především z hlediska procesní ekonomie) v plném rozsahu odkázat a doplnit je.

Pokud dovolatel namítl, že výše škody nebyla spolehlivě prokázána, neboť soud do částky, která má představovat škodu vzniklou poškozenému, započítal i DPH, ač částky odpovídající DPH obviněný J. K. věcně a místně příslušnému správci daně uhradil, a podle výpovědi svědkyně I. K. byly i částky odpovídající DPH poškozenému ze strany státu vráceny, pak opomenul, že u trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, se rozumí způsobenou škodou celá skutečná hodnota zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty (viz již shora citovanou odbornou literaturu Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1816 s.). Tudíž v dané věci je třeba považovat za způsobenou škodu částky, které obviněný neoprávněně převedl či vyplatil ve prospěch uvedeného spoluobviněného resp. spoluobviněných. Ostatně touto otázkou se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval již odvolací soud a dospěl ke správnému závěru, že pokud byly zmíněné finanční částky uvedené na fakturách v hotovosti dovolatelem neoprávněně vyplaceny spoluobviněnému J. K., nebo převedeny z majetku poškozené společnosti na jím určený účet, pak je na místě právě tyto částky považovat za škodu způsobenou trestným činem.

K druhé dovolatelem relevantně uplatněné námitce, že vymezení skutku ve skutkové větě neodpovídá příslušným znakům skutkové podstaty zločinu zpronevěry, zejména zcela absentuje část „přisvojení si cizí věci“ a „svěření této cizí věci, je zapotřebí (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí takovým činem značnou škodu.

Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. Pachatel si poté přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1812-1814 s.). Značnou škodou ve smyslu § 206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je poté podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.

Ze skutkových zjištění učiněných oběma soudy nižších stupňů (mimo jiné) vyplynulo, že obviněný působil v pozici vedoucího pobočky poškozeného a z titulu svého postavení měl oprávnění rozhodovat o proplacení faktur jednotlivých dodavatelů nebo je hotovostně proplácet, což v posuzovaných případech učinil. Nakládal tedy s prostředky, které mu byly poškozeným svěřeny za účelem řádného hrazení závazků vůči dodavatelům. Obviněný však s nimi nakládal tak, že je nepoužil k řádnému hrazení, nýbrž k proplacení faktur za činnosti, které nebyly buď vůbec provedeny, nebo byly provedeny v menším než ve skutečném rozsahu. Už tím s nimi naložil v rozporu s účelem, k němuž mu byly svěřeny, takže nemůže být pochyb o tom, že zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl uznán vinným, naplněny byly. Všechny tyto skutečnosti jsou také ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku obsaženy, proto dovolací argumentaci obviněného nebylo možné přisvědčit. Nejvyšší soud proto uzavírá, že jednání obviněného bylo soudem druhého stupně posouzeno správně a v souladu se zákonem.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. února 2015

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru