Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1395/2004Usnesení NS ze dne 08.12.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1395.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1395/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. prosince 2004 o dovolání obviněného M. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P. – R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 6 To 130/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 9/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. 2 T 9/2004, byl obviněný M. G. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. 6 To 130/2004, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. G. byl při dílčí změně ve skutkových zjištěních, spočívající v odlišném označení poškozené, uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 238 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění soudu druhého stupně se obviněný trestných činů dopustil tím, že dne 25. 12. 2003 v době kolem 23. 40 hodin v P., spolu s dosud neztotožněným spolupachatelem prostřihli plot chaty, poté kovovým páčidlem vypáčili dvoje vstupní dveře a vnikli do chaty, z níž odcizili ke škodě M. B. věci v celkové hodnotě 4.395,- Kč, a téže poškozené dále způsobili poškozením plotu a dveří škodu v celkové výši 8.000,- Kč a tohoto jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 3 T 128/2002, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák.

Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 30. 7. 2004 do Věznice V., kam byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody dne 23. 6. 2004. V době konání veřejného zasedání odvolacího soudu (tj. 18. 5. 2004) obviněný neměl obhájce; nezvolil si ho a podmínky nutné obhajoby dány nebyly. Lhůta k podání dovolání obviněného měla proto končit dne 30. 9. 2004 (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Podáním, jež došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 3. 8. 2004, obviněný požádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu a současně o ustanovení obhájce k podání dovolání. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 2 T 9/2004, mu byl v řízení o dovolání přiznán nárok na bezplatnou obhajobu a opatřením samosoudkyně z téhož dne mu byl ustanoven obhájce JUDr. J. K. Usnesení a opatření o ustanovení obhájce bylo obviněnému i obhájci doručeno současně dne 17. 9. 2004.

Obviněný podal prostřednictvím takto ustanoveného obhájce proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež bylo dáno na poštu dne 4. 10. 2004 a adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 5.

V dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že se odvolací soud nevypořádal s věrohodností svědectví policistů, kteří proti němu zahájili trestní stíhání pro uvedené trestné činy, zejména pak pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2. tr. zák., i když jej zadrželi vně objektu i pozemku, kde došlo k trestné činnosti. Dodal, že se necítí být vinen a že skutková zjištění neodpovídají právní kvalifikaci trestné činnosti, jak je uvedena v rozsudku odvolacího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel ve skutečnosti namítl toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž napadl soudem učiněná skutková zjištění. Zdůraznil, že těmi je však dovolací soud vázán, poněvadž k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky. Dovolacímu důvodu odpovídala podle něj toliko blíže nezdůvodněná námitka, že skutková zjištění neodpovídají právní kvalifikaci trestné činnosti uvedené v napadeném rozsudku; v tomto směru považoval dovolání za zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Třebaže (striktně formálně posuzováno) bylo dovolání obviněného podáno po uplynutí lhůty k jeho podání, nebylo možno přehlédnout, že převážná část lhůty k podání dovolání marně uplynula v důsledku liknavého postupu soudu prvního stupně, který po dobu 1 měsíce a 14 dnů obviněnému podání dovolání objektivně znemožnil. Zvláště bylo třeba vzít v úvahu okolnost, že obviněný sám si dovolání podat nemohl, mohl tak učinit jen prostřednictvím obhájce. Bylo by proto v rozporu s principy spravedlivého procesu a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, aby z takto zjištěných nedostatků soudu prvního stupně byly vyvozovány nepříznivé důsledky dopadající do poměrů obviněného a do jeho možností uplatňovat zákonem přiznaná práva

Dovolací soud proto vycházel z předpokladu, že dovolání bylo podáno včas. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy. V podstatě vytkl, že se necítí být vinen a že se odvolací soud nevypořádal s věrohodností svědeckých výpovědí policistů, kteří ač jej zadrželi vně objektu i pozemku, přesto zahájili trestní stíhání pro trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Nesouhlasil zejména s tím, že se dopustil trestného činu porušování domovní svobody.

Tvrzení obviněného, že skutková zjištění neodpovídají právní kvalifikaci, aniž by je konkretizoval, má patrně svůj podklad v jeho obhajobě, že byl zadržen vně objektu a pozemku a že se tedy nemohl dopustit trestného činu porušování domovní svobody. V této souvislosti však nutno odkázat na relevantní skutková zjištění soudů obou stupňů, podle nichž společně s dosud neustanoveným spolupachatelem mimo jiné prostřihli otvor v oplocení chaty, vypáčili dvoje vstupní dveře a vnikli do chaty. Obviněný tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

Je proto evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se zejména trestného činu porušování domovní svobody nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. prosince 2004

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru