Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 138/2021Usnesení NS ze dne 25.02.2021

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.138.2021.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

§ 265a odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 138/2021-446

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání obviněného R. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 48/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, byl obviněný R. Ž. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Za to byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle § 48 odst. 4 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení žil řádný život a uhradil poškozené J. K., nar. XY, způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku 58 327 Kč a poškozené J. K. částku 124 205 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. K. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti označenému rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného odvolání směřující do výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. byl obviněný podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, a jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, podal obviněný R. Ž. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, neboť spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V důsledku uvedených vad podle něj došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

4. Vytkl, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Podle jeho mínění měl být uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Zdůraznil, že poškozené J. K. nezpůsobil těžkou újmu na zdraví, nedopustil se těžkého ublížení na zdraví, tj. nezpůsobil úzkostnou depresivní poruchu, situačně podmíněnou, která si měla vyžádat léčení antidepresivy po dobu 3 měsíců. Závěr o delší dobu trvající poruše zdraví [§ 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku] z provedených důkazů nevyplývá. Nalézací soud zjistil skutkový stav, který je v extrémním rozporu s důkazy, které v řízení provedl, zejména se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zpracovaným znalkyní MUDr. Zdeňkou Staškovou. Z tohoto znaleckého posudku je zřejmé, že se u poškozené nerozvinula posttraumatická stresová porucha, která by mohla být způsobilá k právní kvalifikaci závažné újmy na zdraví. Úvaha o těžkém ublížení na zdraví je založena na subjektivním tvrzení poškozené, že brala tři měsíce antidepresiva. Soud se nezabýval skutečnými dopady psychických obtíží na život poškozené, obvyklou dobou léčení a objektivně stanovenou diagnózou. Dále namítl, že bylo porušeno jeho právo na legitimní očekávání, aby soudy rozhodovaly obdobně v podobných případech. Skutkově podobnou kauzou se zabýval Okresní soud ve Frýdku-Místku (viz sp. zn. 3 T 86/2018) a v návaznosti na to i Krajský soud v Ostravě (viz sp. zn. 4 To 70/2020). Zde oba soudy velmi podrobně posuzovaly podobné jednání, zejména se zabývaly otázkou rozvinutí či nerozvinutí posttraumatické stresové poruchy u dvou poškozených. Z procesní opatrnosti proto navrhl, aby si dovolací soud uvedený spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku vyžádal. Protože měl za to, že jeho dovolání je důvodné a že dovolací soud by měl obě napadená rozhodnutí zrušit, navrhl, aby v rámci nového projednání věci bylo dokazování doplněno o znalecký posudek z oboru psychologie a o revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, s výhradou dalších důkazů.

5. Obviněný ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 3 To 119/2020, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 48/2019, v celém rozsahu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265l tr. ř. a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že nejprve je třeba se zabývat přípustností dovolání obviněného. Připomněla, že podle § 265a tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se pak podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí mj. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Jestliže však bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Podle protokolu o hlavním líčení soudu prvního stupně se obviněný po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku výslovně vzdal práva na odvolání i za osoby oprávněné podle § 247/2 tr. ř. podat odvolání v jeho prospěch, státní zástupce podal u hlavního líčení odvolání v neprospěch obžalovaného proti výroku o uložení podmíněného trestu. Písemné odůvodnění odvolání směřovalo rovněž pouze do výroku o trestu. Obviněný odvolání nepodal, jak ostatně deklaroval u nalézacího soudu, kdy se svého práva vzdal, a k podanému odvolání státního zástupce zaslal prostřednictvím svého obhájce písemné vyjádření. Státní zástupkyně v této souvislosti poznamenala, že odvolací řízení spočívá podle § 254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen tyto oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Takovým oddělitelným výrokem je např. i výrok o trestu. Jiné než napadené výroky pak odvolací soud zkoumá pouze, pokud mají vytýkané vady svůj původ i v nich, což se podle názoru státní zástupkyně v daném případě nestalo, neboť ve věci bylo podáno pouze odvolání státního zástupce, které směřovalo do výroku o trestu. Současně nebyl dán důvod k postupu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (jak ostatně konstatoval i odvolací soud v bodu. 8 jeho rozhodnutí). Odvolací soud tedy přezkoumal výhradně výrok o trestu a obviněný mohl následně uplatnit pouze námitky proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Obviněný však v této věci neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádný jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu.

7. Státní zástupkyně tedy konstatovala, že pokud námitky obviněného směřovaly proti výroku o vině, ač rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru nenapadl ani obviněný, ani státní zástupce, nutno považovat dovolání za nepřípustné. Proto se také nevyjadřovala k námitkám, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které směřoval pouze proti výroku o vině. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání [které podal obviněný jako oprávněná osoba podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., které bylo podáno prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř. a ve lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1 tr. ř.] nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání obviněného podle § 265a tr. ř., přičemž shledal, že dovolání přípustné není.

9. Dovoláním lze podle § 265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle § 265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

10. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (eventuálně chybějící výrok o náhradě škody) apod.

11. V těchto souvislostech nelze pominout, že zásada vyjádřená v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících ustanoveních odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§ 254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§ 254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci § 254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití § 254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.

12. Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 T 48/2019, vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně, a to v neprospěch obviněného a výlučně proti výroku o trestu, podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, která shledávala uložený trest nepřiměřeně mírným (č. l. 334 ve spojení s č. l. 344). Obviněný odvolání nepodal. V závěru hlavního líčení po vyhlášení rozsudku a po poučení o opravném prostředku naopak uvedl, že se práva odvolání vzdává, a to i za osoby oprávněné podle § 247 odst. 2 tr. ř. podat odvolání v jeho prospěch (č. l. 334). Jestliže tedy bylo odvolání podáno pouze státní zástupkyní a proti oddělitelnému výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (viz str. 4 rozsudku odvolacího soudu), aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání státní zástupkyně v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu.

13. Obviněný však uplatnil v dovolání výlučně výhrady proti výroku o vině, byť v úvodu mimořádného opravného prostředku deklaroval, že dovolání podává do všech výroků obou napadených rozhodnutí. Jestliže se domníval, že právní kvalifikace skutku též jako zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku je nesprávná, měl tyto skutečnosti namítat v odvolacím řízení. Pochybil, když takovou domnělou nesprávnost namítl až v řízení o dovolání. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Názor, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, odpovídá i ustálené soudní praxi (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004 aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).

14. Pokud tedy obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, shledal Nejvyšší soud, že dovolání je z důvodů shora uvedených nepřípustné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 2. 2021

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Vypracoval

Mgr. Pavel Göth

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru