Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1365/2020Usnesení NS ze dne 13.01.2021

HeslaAdhezní řízení
Náhrada nemajetkové škody
Náhrada škody
Řízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1365.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 228 odst. 1 tr. ř.

§ 2953 předpisu č. 89/2012 Sb.

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1365/2020-1247

USNESENÍ

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 1. 2021 o dovolání obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 4 Tmo 6/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého AAAAA odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 49 Tm 4/2019, byl obviněný mladistvý AAAAA (dále jen „mladistvý AAAAA“) uznán vinným proviněním loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku, § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., v platném znění, k trestnímu opatření odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., v platném znění, § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestního opatření odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestním opatření spoluobviněných mladistvých BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym).

2. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o povinnosti mladistvých AAAAA a BBBBB nahradit majetkovou škodu poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně a P. J. [rodné příjmení H., nar. XY, její další osobní údaje jsou vedeny ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. odděleně u spisu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, sp. zn. 49 Tm 4/2019]. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly tyto poškozené se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl na řízení ve věcech občanskoprávních s nárokem na náhradu škody odkázán i poškozený R. K.

3. Označený rozsudek soudu prvního stupně napadla poškozená P. J. odvoláním směřujícím proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody a chybějícímu výroku o náhradě nemajetkové újmy. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 4 Tmo 6/2020, byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené P. J. napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen, a to ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k této poškozené. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mladistvým AAAAA a BBBBB byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené P. J. částku 110 440,34 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 746 293 Kč, a to společně a nerozdílně. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal mladistvý AAAAA prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Vytknuté pochybení spatřoval v tom, že odvolací soud se nezabýval jeho majetkovými poměry, neuvedl žádnou argumentaci k tomu, jaké důsledky pro něj úhrada nemajetkové újmy bude mít, a neuvážil, že není v jeho schopnostech tak vysokou částku vůbec uhradit. Odvolací soud vyhověl námitkám poškozené P. J. a oproti soudu prvního stupně uzavřel, že nárok byl uplatněn včas a řádně. Tento závěr, i přes jisté výhrady, dovolatel akceptoval, jeho výhrady směřovaly proti výši náhrady nemajetkové újmy. Odvolací soud podle něj pochybil, pakliže nepoužil moderační právo ve smyslu § 2953 o. z. a neurčil výši škody nebo nemajetkové újmy nižší částkou, než je její skutečný rozsah. Dovolatel relativně obsáhle poukazoval na okolnosti případu a vytkl, že odvolací soud k nim pro případné zmírnění tvrdosti rozhodnutí nepřihlédl. Stejně tak za pochybení odvolacího soudu pokládal absenci zohlednění jeho osobních a majetkových poměrů, o něž se odvolací soud ani nezajímal, stejně tak se nezabýval ani poměry na straně poškozené.

6. Mladistvý AAAAA proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že použitou argumentací, kterou při odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uplatnil, se nelze věcně zabývat z formálního důvodu jeho nepřípustnosti. V daném případě je totiž namístě poukázat na dostupnou judikaturu, týkající se této otázky ve věci, která byla projednávána před soudem druhého stupně výlučně na podkladě odvolání poškozeného subjektu (za stavu, kdy výroky o vině a trestu nabyly právní moci), a tedy se vztahuje ke zcela shodným procesním podmínkám, jako je tomu v předmětné trestní věci. Z odůvodnění judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 266/2012 se podává následující: „Jestliže odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání poškozeného a na jeho podkladě zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.), pak takový rozsudek odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu je nepřípustné a Nejvyšší soud jej odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“.

8. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání mladistvého AAAAA odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

10. Z uvedeného vyplývá, že dovolání lze podat – mimo jiné – proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.

11. Dovolání mladistvého AAAAA směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu z podnětu odvolání poškozené P. J. zrušen ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k této poškozené. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mladistvým AAAAA a BBBBB byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody a na náhradě nemajetkové újmy poškozené P. J. konkretizované částky, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu majetkové škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal tento rozsudek nezměněn. Rozsudkem odvolacího soudu tak v posuzovaném případě nebylo rozhodnuto o vině a trestním opatření mladistvého, tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně. Předmětem odvolacího řízení se staly toliko nároky poškozené P. J. na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích, o nichž soud rozhoduje v tzv. adhezním řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Rozsudek, kterým odvolací soud z podnětu odvolání poškozené P. J. rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil, a to pouze ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu ke jmenované poškozené [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.], a sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmy v penězích této poškozené (§ 259 odst. 3, § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř.), není odsuzujícím rozhodnutím uvedeným v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Takový rozsudek nelze podřadit ani pod žádné jiné z taxativně vyjmenovaných typů rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 písm. b) až h) tr. ř. S ohledem na povahu řízení před odvolacím soudem takový závěr nikterak nekoliduje ani s principy spravedlivého procesu, které je třeba dodržet ve vztahu ke všem stranám řízení, když poškozený není oprávněn podat proti takovému typu rozhodnutí mimořádný opravný prostředek.

12. Dovolání mladistvého AAAAA, které směřovalo proti takovému druhu rozhodnutí soudu druhého stupně, které nelze považovat za žádné z rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř., je proto nepřípustné. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 4 Tdo 650/2014, nebo ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 Tdo 615/2015, akceptoval jej i Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15, či usnesení ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/2011.

13. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že odvolací soud do poučení ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl, že proti jeho rozhodnutí je možno podat dovolání. Nikdo totiž nemůže mít více práv, než mu přiznává zákon. Výlučně dovolací soud je kompetentní k vyřešení otázky přípustnosti dovolání, a to nezávisle na poučení odvolacího soudu.

14. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání mladistvého AAAAA podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 1. 2021

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru