Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1274/2020Usnesení NS ze dne 09.12.2020

HeslaPodvod
Přítomnost při soudních jednáních
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1274.2020.3
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 209 odst. 1,2,4 písm. d) tr. zákoníku

§ 202 odst. 1 tr. ř.

§ 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1274/2020-611

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 dovolání obviněné P. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo (objekt Drahonice), proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 9 To 98/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 186/2019, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 9 To 98/2020.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 3 T 186/2019, byla obviněná P. K. (dále „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému P. L. částku 1 068 500 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami a obviněná. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné směřovalo proti výroku o trestu, obviněná brojila proti výroku o vině, jakož i všem na něj navazujícím výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 9 To 98/2020, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušen. Podle § 259 odst. 1, 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla při dílčí modifikaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 ísm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému P. L. částku 1 068 500 Kč (výrok obsahoval též zřejmě nesprávně údaje o důvodech a poučení o opravných prostředcích). Odvolání obviněné bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná označeného zločinu dopustila (zkráceně) tím, že

1) v době od 5. 7. 2018 do 26. 7. 2018 v XY a v XY, okres XY, nejméně ve 26 případech podvodně vylákala od P. L. finanční hotovost v celkové výši nejméně 1 052 000 Kč, a to tak, že pod různými smyšlenými legendami zejména o tom, že je na policii, že potřebuje finanční prostředky na nákup vybavení dětského pokoje pro syna, na nájem bytu v XY, pro právníka, aby vyhrála soud o svého syna a zároveň pod příslibem společného soužití s P. L. a pod příslibem vrácení finančních prostředků, až spolu budou žít,

dále pod pohrůžkou, že bude muset uzavřít půjčku s nebankovními institucemi či prodat komunikační prostředky (počítač, telefon) a nemohla by pak komunikovat s P. L.,

komunikovala s P. L. prostřednictvím aplikace WhatsApp, sociální sítě Facebook

pod nickem P. I. M. a pod nickem S. a prostřednictvím telefonních hovorů mezi ní a P. L. z telefonního čísla XY, kdy při komunikaci s P. L. vystupovala pod jménem „P.“ a na sociálních sítích přitom používala falešný profil s fotografií M. R., narozené XY, aby se P. L. zalíbila, na podkladě těchto úmyslně sdělovaných klamných informací jí P. L. postupně předal před prodejnou Plus v XY, před prodejnou Flop v XY, u nemocnice v XY, před obchodním domem Tesco v XY finanční prostředky v celkové výši 1 052 000 Kč, přičemž P. K. za účelem, aby nebyla odhalena její pravá totožnost a podoba, instruovala P. L. k předání těchto finančních částek tak, aby je postupně předal její údajné kamarádce P. s tím, že tato údajná kamarádka jí tyto peníze již předala nebo je předá, kdy při přebírání finančních částek od P. L. se tak vydávala za údajnou svojí vlastní kamarádku, takto podvodně vylákané finanční prostředky v celkové výši 1 052 000 Kč do současné doby P. L. nevrátila, a způsobila mu tak škodu v této výši,

2) dále na blíže nezjištěném místě v XY, okres XY, v době od 10. 8. 2018 do 11. 8. 2018 si postupně pod smyšlenou legendou, že potřebuje peníze na kauci a pronájem bytu v XY ulici v XY, vypůjčila od P. L., vystupujíc při setkání a jednání s P. L. pod falešnou identitou jako svá vlastní kamarádka P., finanční částku v celkové výši 16 500 Kč, pod příslibem, že mu tyto finanční prostředky dne 13. 8. 2018 pošle na jeho účet s tím, že pracuje jako zdravotní sestra v Oblastní nemocnici XY a obdrží výplatu, do současné doby však P. L. žádné peníze na účet nezaslala ani mu je jiným způsobem nevrátila, a způsobila mu tak škodu v této výši,

přičemž tohoto jednání pod body 1) až 2) se dopustila i přesto, že byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 1 T 72/2017, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2017, odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 5 roků, dále přesto, že byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 2. 2018, sp. zn. 2 T 9/2018, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2018, odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který dosud nevykonala.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a namítla, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné v hlavním líčení nebo veřejném zasedání a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Ve vztahu k důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. konkrétně vytkla, že z důvodu akutní zdravotní indispozice, špatného zdravotního stavu se nemohla účastnit veřejného zasedání odvolacího soudu dne 3. 6. 2020, o jehož odročení žádala. O zdravotní indispozici informovala svého obhájce, neměla však lékařskou zprávu a ani jiný doklad o svém zdravotním stavu. Obhájce proto nemohl tyto listiny předložit odvolacímu soudu a do spisu byly založeny až následně. Přitom právě dne 3. 6. 2020 byla nakonec hospitalizovaná v Oblastní nemocnici XY, a. s., a zde následně 4. 6. 2020 podstoupila dílčí chirurgický zákrok.

6. Obviněná také znovu namítla, že soudy rozhodly o skutku odlišném od skutku v obžalobě. Odchýlily se sice jen nepatrně od popisu skutku v obžalobě, ale tato nepatrná odchylka podle dovolatelky změnila popis skutku v takovém rozsahu, že jde o jiný skutek než v obžalobě. Navíc popis skutku nedosahuje takové kvality, aby se z něho daly rozeznat jednotlivé znaky skutkové podstaty zločinu, jímž byla uznána vinnou. V tomto kontextu obviněná zdůraznila, že „omyl“ jako nezbytná součást skutkové podstaty trestného činu podvodu je popsán zcela nedostatečně. Obviněná polemizovala se správností závěrů soudu prvního stupně, pokud uvedl, že pro posouzení její trestní odpovědnosti není nutné, aby byl zjištěn způsob, jakým naložila s cizím majetkem. Za takové situace ale podle mínění obviněné soud nemůže učinit skutkový závěr, že uváděla P. L. „smyšlené legendy“, když pravdivost těchto tvrzení nebyla předmětem dokazování. Namítla, že při komunikaci s poškozeným neuváděla svoje nepravé jméno, ale svoje pravé jméno P. Na sociální síti Facebook pod nickem P. I. M. je její skutečná fotografie a nejde o žádný falešný profil. Pokud soud prvního stupně uvádí, že na sociálních sítích vystupovala pod falešným profilem s fotografií M. R., mělo být ve skutkové větě také uvedeno, jaké konkrétní sociální sítě to byly, jak se falešné profily jmenovaly, popř. to jinak identifikovat.

7. Obviněná vytkla, že odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil. K námitce totožnosti skutku sice rozvedl, že je třeba rozlišovat skutek a popis skutku, přičemž je důležité, aby skutek zůstal shodný, přičemž jeho popis se může měnit, ale takové vysvětlení nelze pokládat za přesné. Popis skutku se nemůže změnit v takovém rozsahu, aby některé rozhodné skutečnosti chyběly, nebo naopak byly zcela odlišné. Dovolatelka měla za to, že skutek, který je popsán ve skutkové větě rozsudku soudů obou stupňů, nelze považovat za skutek, který naplňuje znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, v důsledku čehož obě rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení.

8. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Příbrami přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) připomněla, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dopadá na případy, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souladu s tímto dovolacím důvodem pak lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Uvedený důvod dopadá na situace, kdy došlo ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

10. V této souvislosti je podle ní třeba především uvést, že dovolatelka jakožto osoba, jejíž účast u veřejného zasedání odvolacího soudu nebyla nutná, byla ve smyslu § 233 odst. 1 věta druhá tr. ř. o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na jednací den 3. 6. 2020, ve lhůtě uvedené v § 233 odst. 2 tr. ř. toliko vyrozuměna s oprávněním se jej účastnit (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.). Takovým způsobem dal předseda senátu odvolacího soudu jednoznačně najevo, že účast obviněné u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti, a to v kontextu s doposud opatřeným a z hlediska její trestní odpovědnosti plně postačujícím rozsahem provedeného dokazování.

11. Státní zástupkyně měla za to, že rozhodl-li odvolací soud s odkazem na zákonné podmínky postupu podle § 233 a § 234 odst. 1 tr. ř., jakož i § 263 odst. 4 tr. ř. o konání veřejného zasedání v dovolatelčině nepřítomnosti, pak s ohledem na popsaný způsob přípravy tohoto procesního úkonu rozhodně nelze uzavřít, že by takovým postupem došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, tak jak je presumováno v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Odvolací soud totiž pro zajištění její účasti u veřejného zasedání učinil vše, co mu ukládal trestní řád. Z hlediska zjištění, zda jí její aktuální zdravotní stav objektivně brání v účasti u veřejného zasedání, vyvinul jeho předseda senátu veškerou možnou iniciativu, a to opakovaným, leč neúspěšným kontaktem na její ošetřující lékařku a následně i dotazem na jejího obhájce, jak je uvedeno pod bodem 13. odůvodnění jeho rozsudku. Ani na podkladě tohoto postupu nebylo možno takto tvrzenou překážku dovolatelčiny účasti u uvedeného procesního úkonu doložit a odvolací soud nemohl takovou žádost obviněné akceptovat. Vycházel tedy z toho, že se nenacházela ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, naznal, že její osobní účast u veřejného zasedání není nutná a konal veřejné zasedání v její nepřítomnosti (srov. odůvodnění jeho rozsudku pod bodem 14.).

12. Pokud odvolací soud v kontextu popsaného výsledku své iniciativy nemohl akceptovat omluvu obviněné, která se k veřejnému zasedání nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas vyrozuměna, a shledal tak splněné podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v její nepřítomnosti, pak takovému postupu nelze důvodně vytýkat pochybení. Obviněná totiž žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 3. 6. 2020 nepodložila včas takovými důvody, které by jí bránily v plnohodnotné účasti před odvolacím soudem.

13. Dále namítaná nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje k výroku o dovolatelčině vině ad 1) a 2) uvedeného rozsudečného výroku pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněná vytýká oběma soudům, že skutkový podklad výroku o její vině není totožný se skutky popsanými v obžalobě, a ačkoliv se soudy v tomto směru odchýlily nepatrně, nelze mluvit o tom, že by byla uznána vinnou pro skutek, pro který byla na podkladě podané obžaloby postavena před soud. Zde je však podle státní zástupkyně třeba uvést, že výhrada týkající se porušení zásady totožnosti skutku obecně neodpovídá takové variantě posledně uvedeného dovolacího důvodu, která je založena na námitce nesprávného právního posouzení skutku, navíc nekoresponduje s žádným dalším dovolacím důvodem uvedeným v § 265b tr. ř. Lze tak toliko mimo rámec podaného vyjádření na těchto místech poukázat na význam obžalovací zásady, jejíž míra zachování ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu zákonitě odráží úroveň dodržení principu spravedlivého procesu v právním státě. Současně se stává důležitým podnětem k provedení dovolacího přezkumu se zaměřením na dodržení uvedené základní zásady trestního procesu právě z hlediska zachování totožnosti skutku ve všech procesních výstupech orgánů činných v trestním řízení po celou dobu probíhajícího trestního stíhání obviněného.

14. Jestliže ve smyslu uvedené procesní zásady může soud podle § 220 odst. 1 tr. ř. rozhodovat pouze o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, a podstatu skutku v souladu s jeho teoretickou definicí tvoří jednání pachatele a jeho následek, pak pro zachování totožnosti skutku postačuje podle léty ustálené judikatury obecných soudů (srov. rozhodnutí č. 6/1962 a 19/1964 Sb. rozh. trest.) shoda mezi jeho podstatnými skutkovými okolnostmi. Dodržení této zásady přitom nebrání změny či odchylky v okolnostech, které skutek specifikují a konkretizují ve smyslu těch skutkových vymezení, které se týkají času, místa a způsobu jeho spáchání, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, které bývají upřesňovány podle vývoje důkazního stavu věci a to tak, aby shoda v následku či v jednání zůstala nedotčena.

15. Právě v duchu těchto teoretických východisek bylo v daném případě postupováno, v podrobnostech lze plně odkázat na příslušné pasáže rozsudků soudů obou stupňů jednak pod bodem 52. rozsudku nalézacího soudu, jakož i pod bodem 20. rozsudku soudu odvolacího. V namítaném směru tak zůstává podstatným, že předmětem označeného trestního řízení z hlediska dodržení zásady totožnosti skutku byla stále jedna a ta samá podstata jednání obviněné. Ta spočívala v tom, že na podkladě smyšlených legend (dostatečně popsaných v popisu tzv. skutkových vět výroku o vině a v odůvodněních obou soudních rozhodnutí ještě blíže rozvedených – a to včetně informačního zdroje zneužitého k předstírání její nepravé identity) vyvolala v poškozeném rozhodnutí, že jí předal finanční prostředky ke své škodě a k jejímu poměrně výraznému obohacení.

16. Ve smyslu uplatněné námitky nesprávného právního posouzení skutku již dovolatelka podle státní zástupkyně argumentuje, pokud přisouzenému výroku o vině vytýká, že tam uvedený popis skutku nedosahuje takové kvality, aby z něho bylo možno rozeznat jednotlivé znaky skutkové podstaty zločinu podvodu v přisouzené právní kvalifikaci. Konkrétně je toho přesvědčení, že omyl jako nezbytná součást podvodného jednání je popsán zcela nedostatečně. Ačkoliv dovolatelka tuto námitku již blíže neodůvodnila, je nade vší pochybnost z popisu přisouzeného podvodného jednání pod oběma body výroku o její vině zřejmé, že postupovala ve smyslu naplnění znaku uvedení jiného v omyl. Vystupovala totiž na sociálních sítích pod smyšlenou identitou, vytvořenou kompilací svého skutečného křestního jména a naproti tomu příjmení, jakož i podobenky nikoliv své, ale fotografie a věci zcela nezúčastněné M. R., za jejíž kamarádku se lživě vydávala a v rámci uskutečněné telefonní, popř. IT komunikace dovolateli presentovala údajné důvody, pro které jmenovaná přítelkyně akutně potřebuje další a další finanční prostředky, které svým údajným prostřednictvím v hotovostních finančních částkách od poškozeného P. L. následně přebírala. Jestliže se takovým způsobem vůči poškozenému prezentovala pod nepravou totožností, uvedla poškozeného v omyl o tom, pro koho předmětné finanční prostředky vynakládá, přičemž v případě prvém se tak dále dělo se lživým příslibem společného soužití s onou pro něho zájmovou osobou, jakož i pod nepravdivým příslibem vrácení těchto peněz u obou skutků [u skutku ad 2) dokonce za pomoci tvrzeného zdroje a časové dostupnosti jejího příjmu z údajného pracovního poměru] ze strany neexistující a tím i relativně stěží dohledatelné osoby. Při takto použitém podvodném modu operandi, jehož následkem bylo postupné vylákání finanční částky na poškozeném minimálně v přisouzeném rozsahu, došlo ke způsobení kvalifikovaného škodlivého následku na straně poškozeného, jakož i k jejímu obohacení. Proto zjištění konkrétního způsobu, jakým s takto vylákanými peněžními prostředky naložila, spadá až do fáze po dokonání trestného činu, a soudům tak nelze důvodně vytýkat, že tato otázka nebyla předmětem dokazování v žádné fázi předmětného trestního řízení.

17. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

19. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná v dovolání odkázala na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

K důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

20. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

21. Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 3. 6. 2020 konat veřejné zasedání o odvolání obviněné a státního zástupce v nepřítomnosti obviněné. Obviněná namítla, že žádala o odročení veřejného zasedání z důvodu špatného zdravotního stavu. O zdravotní indispozici informovala svého obhájce, neměla však lékařskou zprávu a ani jiný doklad o svém zdravotním stavu. Obhájce proto nemohl tyto listiny předložit odvolacímu soudu a do spisu byly založeny až následně. Přitom právě dne 3. 6. 2020 byla nakonec hospitalizovaná v Oblastní nemocnici XY, a. s., a zde poté 4. 6. 2020 podstoupila dílčí chirurgický zákrok.

22. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil (body 13., 14., str. 8), že veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněné. Připomněl, že obviněná nebyla ve vazbě ani výkonu trestu, proto bylo možno veřejné zasedání konat v její nepřítomnosti. Účast obviněné nebyla nezbytná, věc bylo možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez její přítomnosti, obzvláště pokud byla u veřejného zasedání zastoupena obhájcem. Odvolací soud se vypořádal i s písemnostmi a žádostí obviněné o odročení veřejného zasedání, jež byly soudu doručeny dne 2. 6. 2020. Obviněná žádost o odročení veřejného zasedání odůvodnila nepříznivým zdravotním stavem, o čemž však ona sama a ani její obhájce v den konání veřejného zasedání nepředložili žádnou lékařskou zprávu. Odvolací soud se opakovaně dne 3. 6. 2020 v dopoledních hodinách snažil spojit s ošetřující lékařkou obviněné, což se ale nepodařilo, neboť telefonní hovor nebyl přijat. Nejasná a ničím nepodložená informace o údajných zdravotních potížích obviněné, které ji měly nečekaně postihnout, nebyla podle odvolacího soudu překážkou, která by měla bránit v provedení veřejného zasedání, obzvláště když obviněná obdobným způsobem komunikovala se soudem prvního stupně.

23. Nejvyšší soud poznamenává, že ze zákonné formulace důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

24. V těchto souvislostech však nelze pominout znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad však nebyl v posuzované věci bezezbytku naplněn.

25. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné konat, jak také zmínil odvolací soud.

26. Obecně však i pro veřejné zasedání platí, že je lze konat v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§ 233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.

27. Bylo-li vyrozumění o konání veřejného zasedání (vzor č. 14 – vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení) obviněné doručeno dne 28. 4. 2020 a konalo-li se v souladu s takovým vyrozuměním veřejné zasedání dne 3. 6. 2020, měla obviněná (jako osoba rozhodnutím odvolacího soudu dotčená) zachovánu potřebnou lhůtu k přípravě, což ostatně ani nezpochybnila. Obviněná nebyla k veřejnému zasedání předvolána, z čehož lze usuzovat na to, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost při veřejném zasedání za nutnou. Formální podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné tak byly splněny.

28. V posuzované věci obviněná žádala o odročení veřejného zasedání, čímž jasně dala najevo svoji vůli se ho účastnit a též svůj nesouhlas s jeho konáním v její nepřítomnosti. V den konání veřejného zasedání ona sama a ani prostřednictvím obhájce nepředložila lékařskou zprávu, která by dokládala jí tvrzenou zdravotní indispozici, proto odvolací soud z důvodů již dříve vyložených rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněné.

29. Obviněná teprve následně dne 11. 6. 2020 prostřednictvím obhájce předložila lékařské zprávy, z nichž vyplývá, že byla hospitalizována od 3. 6. do 4. 6. 2020 v Oblastní nemocnici XY, a. s., na gyneokologicko-porodnickém oddělení (č. listu 538 až 540). Zdravotní komplikace vyúsťující byť krátkodobou hospitalizací v nemocničním zařízení je nutno považovat za relevantní důvod vysvětlující, proč se obviněná osobně nemohla zúčastnit veřejného zasedání. To zvláště také proto, že ošetřující lékařka Oblastní nemocnice XY, a. s., K. T. potvrdila, že zdravotní péči obviněné bylo třeba považovat za akutní. Pokud obviněná z takového důvodu žádala o odročení veřejného zasedání, bylo namístě její žádosti vyhovět. Nutno ale připustit, že to byla především ona sama, kdo měl potřebné informace soudu, případně i prostřednictvím obhájce, poskytnout a doložit, a že odvolací soud v době konání veřejného zasedání neměl dostatek objektivních informací o zdravotním stavu obviněné.

30. Přesto ale nelze co do objektivního vyznění označit postup odvolacího soudu za správný. Existovaly zde pochybnosti o zdravotní způsobilosti obviněné se veřejného zasedání účastnit, jež nebyly rozptýleny ani snahou odvolacího soudu, současně bylo třeba vzít v úvahu, že obviněná žádala o odročení veřejného zasedání, v němž mělo být projednáno nejen její odvolání, ale i odvolání podané státním zástupcem v její neprospěch, a o tom, že se nejednalo pro obviněnou o marginální záležitost, svědčí rozsudek odvolacího soudu, jímž jí byl trest uložený rozsudkem soudu prvního stupně znatelně zpřísněn. Je sice pravda, že obviněná byla ve veřejném zasedání zastoupena obhájcem, na druhé straně není ale nevýznamné, že v řízení před soudem prvního stupně obviněná nebyla osobně přítomna a k věci nevypovídala. V této souvislosti zmínka odvolacího soudu o tom, že obviněná obdobným způsobem komunikovala se soudem prvního stupně, není zcela přiléhavá. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že obviněná se sice k hlavnímu líčení dne 17. 12. 2019 a 9. 1. 2020 nedostavila, ale v obou případech požádala, aby hlavní líčení bylo konáno v její nepřítomnosti (č. listu 451, 463).

31. Veřejné zasedání tak bylo konáno v nepřítomnosti obviněné, aniž bylo důsledně respektováno právo obviněné, aby věc byla projednána v její přítomnosti. Obviněná totiž požádala o odročení veřejného zasedání odvolacího soudu, dala zřetelně najevo svoji vůli osobně se ho účastnit a důvody, pro které o odročení veřejného zasedání požádala, byť je skutečně v den konání veřejného zasedání nedoložila, nelze objektivně bagatelizovat, nejsou z hlediska uplatnění jejích práv na obhajobu nevýznamné. Postup odvolacího soudu je v kolizi s dikcí čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v konkrétním případě lze o respektování tohoto práva nejméně důvodně pochybovat.

32. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněné zrušil z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na něm, aby podaná odvolání znovu projednal a rozhodl o nich.

33. Se zřetelem k ustavenému výsledku dovolacího řízení (včetně jeho důvodů) není na místě zabývat se relevantně důvodností též uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

34. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté v dovolání a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 9. 12. 2020

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru