Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1227/2017Usnesení NS ze dne 25.10.2017

HeslaOhrožení pod vlivem návykové látky
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1227.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 274 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1227/2017-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2017 o dovolání obviněné L. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 53/2016, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017.

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 5 T 53/2016, uznal obviněnou L. L. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že

dne 11. 3. 2016 ve 23:15 hodin na pozemní komunikaci v K., v ulici Č., řídila osobní automobil zn. Škoda Octavia 1Z, ačkoliv před jízdou požila alkoholické nápoje v takové míře, že v době řízení obsahovala její krev nejméně 1,21 g/kg alkoholu.

2. Takto popsané jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí podle shodného zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, a to řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků.

3. Proti citovanému rozsudku podala obviněná tzv. blanketní odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017, tak, že je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ačkoliv soud prvního stupně vyzval obhájce obviněné, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy odůvodnil odvolání tak, aby splňovalo náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., a současně jej upozornil, že pokud nebude této výzvě vyhověno, bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., a obhájce výzvu převzal dne 2. 12. 2016, odvolání dodatečně ve stanovené lhůtě neodůvodnil, a neučinil tak ani do doby rozhodnutí odvolacího soudu.

4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, přestože bylo podáno včas, a také včas doplněno, a to u soudu, který byl povolán k tomu, aby o odvolání rozhodl.

5. Dovolatelka v podrobnostech namítla, že poté, co podala tzv. blanketní odvolání a byla soudem prvního stupně vyzvána, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení výzvy odstranila vady tohoto odvolání, odůvodnila ve stanovené lhůtě (když předmětnou výzvu obdržel její obhájce dne 2. 12. 2016) své odvolání podáním učiněným formou datové zprávy odeslané dne 7. 12. 2016 ke Krajskému soudu v Praze. Odvolací soud přesto ve svém usnesení konstatoval, že odvolání doplněno nebylo.

6. Obviněná připustila, že doplnění odvolání sice nebylo adresováno soudu prvního stupně, nýbrž soudu odvolacímu, avšak současně namítla, že odvolací soud s ním musel pracovat, resp. disponovat, pokud mu bylo dne 7. 12. 2016 doručeno, a ve věci rozhodoval až dne 17. 1. 2017. Označila za nepředstavitelné, že by se doplnění odvolání nějakým záhadným způsobem někam vytratilo, když ani jí, ani jejímu obhájci nebylo sděleno, že bylo učiněno podání, které nepatří k žádné spisové značce, a proto je nezařaditelné; předpokládala tedy, že doplnění odvolání bylo odvolacím soudem následně přiřazeno ke spisu. Pokud by věděla, že tímto soudem vůbec nebylo zaevidováno, což je ovšem stav naprosto nepřijatelný, jistě by do okamžiku projednání odvolání toto případně opakovaně soudu doplnila. Vyjádřila přesvědčení, že uvedenou situaci je nutno vykládat v její prospěch, tj. tak, že pokud bylo doplnění odvolání Krajskému soudu v Praze doručeno, tento ho měl ke dni jeho projednání k dispozici; pak ovšem není zřejmé, z jakého důvodu je v napadeném usnesení odvolacího soudu uvedeno, že odvolání nebylo doplněno. V návaznosti na zmíněné skutečnosti ještě dodala, že z žádného zákonného ustanovení trestního řádu přitom nevyplývá, že by doplnění odvolání muselo být učiněno k soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, když takového poučení se jí nedostalo ani v rámci výzvy soudu prvního stupně k doplnění odvolání, a proto pokud doplnila odvolání u Krajského soudu v Praze, učinila tak u soudu, který měl její odvolání přímo projednat.

7. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádala dovolací soud, aby postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř., přičemž poukázala na to, že uložení trestu zákazu činnosti není obligatorním rozhodnutím soudu, nýbrž toliko rozhodnutím fakultativním, a zdůraznila, že je samoživitelka dvou nezletilých dětí, její příjem ze zaměstnání souvisí výlučně s nutností užívat osobní automobil, kdy pokud by ho užívat nemohla, v podstatě o zaměstnání přijde, a tím přijde o možnost vyživovat své děti, jakož i zajišťovat bytové potřeby celé rodiny.

8. Dovolání obviněné bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci před soudy obou stupňů a obsahu dovolání obviněné uvedl, že na podkladě provedeného šetření nezbývá, než argumentaci obviněné přisvědčit. Obhájce obviněné totiž v pětidenní lhůtě stanovené k doplnění odvolání skutečně toto doplnil, ovšem neučinil tak u soudu prvního stupně, jímž byl k doplnění vyzván, nýbrž nesprávně přímo u soudu odvolacího. Následkem toho pak bylo, že soud prvního stupně, který se doplnění odvolání nedočkal, předložil spis pouze s tzv. blanketním odvoláním nesplňujícím náležitosti odvolání soudu druhého stupně. Odvolací soud obdržel trestní spis dne 5. 1. 2017, a aniž by do něj bylo vloženo doplnění odvolání obviněné doručené tomuto soudu již dne 7. 12. 2016, v neveřejném zasedání dne 17. 1. 2017 o něm usnesením rozhodl podle § 253 odst. 3 tr. ř. tak, že je odmítl.

9. Státní zástupce v této souvislosti poukázal na to, že ve spise se nachází listina, která ozřejmuje důvody, proč odvolací soud učinil rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Podle úředního záznamu vedoucí trestní odvolací kanceláře došlo k ověření elektronického podání – doplnění odvolání – doručeného dne 7. 12. 2016 na elektronickou podatelnu odvolacího soudu až dne 25. 1. 2017, a tedy v době konání neveřejného zasedání u odvolacího soudu skutečně toto doplnění odvolání nebylo do spisu založeno. Z uvedeného vyplývá, že Krajský soud v Praze postupoval nesprávně a ve výsledku v neprospěch obviněné, když rozhodl o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli v jeho dispozici se reálně nalézalo doplnění odvolání, v němž obviněná vyhověla výzvě nalézacího soudu k odstranění vad odvolání (byť nesprávně přípisem adresovaným rovnou odvolacímu soudu, a nikoli soudu nalézacímu). Tím bylo obviněné odepřeno právo na řádný přezkum věci v odvolacím řízení na podkladě včas podaného a doplněného řádného opravného prostředku.

10. V tomto kontextu státní zástupce považoval za vhodné upozornit jednak na to, že pohyb písemností uvnitř soudu musí být organizován tak, aby nedošlo k odepření práva na přístup k soudu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále na to, že obviněné nemůže být k tíži ani nesprávný postup jejího obhájce, který doplnění odvolání nesprávně odeslal přímo odvolacímu soudu. Význam má i vývoj rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce výkladu podmínek podle § 251 odst. 1 tr. ř. a jejich nesplnění ve vztahu k dopadu na postup podle § 253 odst. 3 tr. ř. (zde odkázal příkladmo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012, sp. zn. 4 Tdo 1291/2013, sp. zn. 8 Tdo 88/2017), když platí, že pokud má odvolací soud v době rozhodování o odvolání k dispozici doplnění odvolání obsahující odstranění vad obsahu odvolání, není významné, že k odstranění vad došlo až po uplynutí pětidenní lhůty určené ve výzvě podle § 251 odst. 1 tr. ř., aiv takovém případě musí odvolací soud rozhodovat o odvolání, a to je zamítnout nebo mu vyhovět, ovšem nesmí je odmítnout.

11. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

12. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněné (bylo mu doručeno dne 11. 10. 2017). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

15. Jak již bylo uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, přestože bylo podáno včas a rovněž bylo včas doplněno.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa).

17. Z výše uvedené formulace obviněné je zřejmé, že tato uplatnila citovaný dovolací důvod v jeho první variantě, tj. že odvolací soud odmítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Na podporu uvedeného tvrzení dovolatelka přitom konkrétně uvedla, že odvolací soud jí včas podané odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, přestože na výzvu soudu prvního stupně odstranila jeho vady a v soudem stanovené lhůtě je doplnila, a to podáním odeslaným přímo odvolacímu soudu.

18. Následně Nejvyšší soud, jelikož neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

19. Po tomto přezkoumání Nejvyšší soud (ve shodě s poměrně přiléhavým vyjádřením státního zástupce) dospěl k závěru, že dovolání obviněné je důvodné.

20. Jak vyplývá z obsahu spisu, obviněná podala v dané věci včas tzv. blanketní odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 5 T 53/2016, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest, jak bylo konkretizováno výše v odstavci 2. tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že takové odvolání nebylo odůvodněno, a tudíž nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzvala samosoudkyně jmenovaného soudu obviněnou k odstranění vad obsahu odvolání ve lhůtě pěti dnů; současně ji upozornila, že pokud výzvě nebude vyhověno, bude odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Tato výzva byla doručena obhájci obviněné dne 2. 12. 2016 (příslušné potvrzení o dodání a doručení do datové schránky obhájce je založena na č. l. 183 spisu). Obhájce obviněné učinil dne 7. 12. 2016 prostřednictvím datové schránky přímo u Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ke sp. zn. 5 T 53/2016, tj. spisové značce, pod níž byla trestní věc obviněné vedena u Okresního soudu v Kladně, podání označené jako „Doplnění odvolání proti rozsudku ze dne 14. 7. 2016“ (potvrzení o dodání do datové schránky Krajského soudu v Praze dne 7. 12. 2016 v 9:30:12 hodin je založeno na č. l. 207 p. v. spisu). Okresní soud v Kladně, který doplnění odvolání neobdržel, předložil spis pouze s tzv. blanketním odvoláním obviněné Krajskému soudu v Praze (ten spisový materiál obdržel dne 5. 1. 2017), jenž následně v neveřejném zasedání usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017, podle § 253 odst. 3 tr. ř. takové odvolání odmítl, neboť vycházel z toho, že k uvedenému datu neměl k dispozici doplnění odvolání obviněné, třebaže mu je její obhájce zaslal ve formě datové zprávy již dne 7. 12. 2016 (byť ke spisové značce soudu prvního stupně). Datová zpráva obsahující doplnění odvolání obviněné totiž byla vytištěna příslušnou pracovnicí až dne 25. 1. 2017, jak je zřejmé z úředního záznamu sepsaného téhož dne vedoucí trestní odvolací kanceláře Krajského soudu v Praze, která při kontrole nepřevzatých datových zpráv zjistila, že právě tato datová zpráva není převzatá, přičemž uvedla, že při dřívějších kontrolách se domnívala, že – vzhledem k nesprávně uvedené spisové značce – patřila úseku T, z něhož ji nikdo neinformoval, že mu zpráva nepatří (srov. č. l. 193 spisu).

21. Z výše uvedených skutečností plyne, že doplnění odvolání obviněné se ode dne 7. 12. 2016 nacházelo u Krajského soudu v Praze, a jestliže tento soud dne 17. 1. 2017 odmítl odvolání obviněné podle § 253 odst. 3 tr. ř. z důvodu, že nebylo odůvodněno, postupoval nesprávně. Odvolací soud tak rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a takovým jeho chybným postupem je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho prvé alternativě. Obviněné tím bylo odepřeno právo na řádný přezkum věci v odvolacím řízení na podkladě včas podaného a doplněného řádného opravného prostředku.

22. Nejvyšší soud (obdobně jako státní zástupce) považuje za potřebné v této souvislosti dodat, že obviněné nemůže jít v žádném případě k tíži chyba, k níž došlo na straně odvolacího soudu při manipulaci s datovými zprávami, jež výlučně vedla k tomu, že tento soud v době svého rozhodnutí o odvolání obviněné neměl její doplnění odvolání k dispozici, a proto odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Stejně tak nemůže být v neprospěch obviněné posouzeno, pokud její obhájce učinil podání obsahující doplnění odvolání u Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, ačkoli z logiky věci by bylo možno usuzovat, že je měl podat u Okresního soudu v Kladně jako soudu prvního stupně, jímž byl k odstranění vad původního podání vyzván. Na rozdíl od státního zástupce ovšem Nejvyšší soud nepovažuje popsaný obhájcův postup za vyloženě nesprávný, neboť podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. platí, že lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě učiněno u soudu, který má ve věci rozhodnout. Z obsahu podání přitom bylo mimo jakoukoliv pochybnost zřejmé, že šlo o doplnění odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 7. 2016, č. j. 5 T 53/2016-176, tedy že podání je adresováno právě Krajskému soudu v Praze (srov. č. l. 208 spisu), který jako soud odvolací měl ve věci rozhodnout a také rozhodl.

23. Nejvyšší soud v celé řadě svých rozhodnutí (na některé z nich odkázal již státní zástupce ve svém vyjádření – srov. odstavec 10. shora) dospěl k závěru, že v případě, že odvolací soud má v době rozhodování o odvolání k dispozici doplnění odvolání, jehož obsahem je odstranění vad obsahu odvolání, není ani významné, pokud k odstranění vad došlo až po uplynutí pětidenní lhůty určené ve výzvě podle § 251 odst. 1 tr. ř. (což v posuzované věci ani nenastalo); i v takovém případě nesmí odvolací soud odvolání odmítnout, a může je buď zamítnout, nebo mu vyhovět.

24. Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností a z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 17/2017, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

25. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněné a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

26. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněná v závěru svého dovolání požádala dovolací soud, aby ve vztahu k jí uloženému trestu zákazu činnosti postupoval podle § 265o odst. 1 tr. ř. S ohledem na to, že proti tomuto trestu brojí již ve svém odvolání, o němž bude odvolací soud znovu (resp. poprvé věcně) rozhodovat, bylo bezpředmětné, aby se touto její žádostí – už s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání – vůbec zabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 10. 2017

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru