Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1223/2014Usnesení NS ze dne 08.10.2014

HeslaŘízení o dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2014:8.TDO.1223.2014.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1223/2014-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2014 o dovolání obviněné I. V . proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 12 To 216/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 93/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněné I. V. odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi původním rozsudkem ze dne 20. 11. 2013, č. j. 3 T 93/2013-422, uznal obviněnou I. V. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že (společně se spoluobviněnými V. C., K. N., P. R. a L. Z.):

„- dne 28. 04. 2011 a dne 02. 05. 2011 v M. B., jako pracovnice bankovního ústavu GE Money Bank a. s., , pobočka M., M. B., po předchozí domluvě s P. R. v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, přijala žádost o poskytnutí úvěru typu Genius Active na částku ve výši 250.000 Kč, kdy vědomě přijala od obžalované V. C. jako doklady totožnosti občanský průkaz a cestovní pas, vše vystavené na jméno osoby P. L., o které věděla, že to není osoba, která žádá o poskytnutí výše uvedeného úvěru od GE Money Bank, přesto tyto osobní údaje zavedla do matričního listu klienta, vyplnila žádost o úvěr a tuto odeslala ke schválení na centrálu banky, kdy následně žádost byla bankou zamítnuta a finanční prostředky nebyly poskytnuty,

- dne 29. 08. 2011 v M. B., jako pracovnice bankovního ústavu GE Money Bank a. s., , pobočka M., M. B., v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, přijala žádost o poskytnutí úvěru ve výši 300.000 Kč a následně uzavřela smlouvu o úvěru na částku 80.000 Kč s obžalovanou L. Z., kdy vědomě od této osoby přijala jako doklady totožnosti občanský průkaz a cestovní pas, vše vystavené na jméno osoby P. L. trvale bytem Ch., N. R., o které věděla, že to není osoba, která žádá o poskytnutí výše uvedeného úvěru od GE Money Bank, přesto tyto osobní údaje zavedla do matričního listu klienta, vyplnila žádost o úvěr, smlouvu o úvěru a tuto odeslala ke schválení na centrálu banky, a dále na základě stejných dokladů rovněž sepsala a uzavřela s obžalovanou L. Z. smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 10.000 Kč, kdy oba tyto úvěry byly bankou poskytnuty a čerpány, čímž byla společnosti CDV-3, Ltd., Peterbourgh Court, 133 Fleet Street, London, EC4A2BB, které byla pohledávka spol. GE Money Bank a. s. postoupena, způsobena škoda ve výši 80.000 Kč a společnosti GE Money Bank a. s., IČ 2567270, se sídlem Vyskočilova 1422/1A, 140 28 Praha 4 – Michle škoda ve výši 10.000 Kč“.

Takto popsané jednání obviněné I. V. soud právně kvalifikoval jako pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jako pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a uložil jí za tuto trestnou činnost podle § 211 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným V. C., K. N., I. V. a L. Z. povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozeným způsobenou škodu, a to CDV-3, Ltd., se sídlem Fleet Street 133, London – Peterborough Court, EC4A 2 BB částkou ve výši 80.000,- Kč a GE Money Bank, a. s., se sídlem Vyskočilova 1422/1A, 140 28 Praha 4 - Michle částkou ve výši 10.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozené společnosti CDV-3, Ltd. a GE Money Bank, a. s., odkázal se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2014, č. j. 12 To 26/2014-458, tak, že § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Učinil tak v podstatě z procesních důvodů, neboť shledal pochybení na straně nalézacího soudu při provádění důkazů výpověďmi V. C., L. Z. a P. R.

Okresní soud v Mladé Boleslavi v novém hlavním líčení uznal obviněnou v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. 3. 2014, č. j. 3 T 93/2013-477, vinnou, že

„- dne 28. 04. 2011 a dne 02. 05. 2011 v M. B., jako pracovnice bankovního ústavu GE Money Bank a.s., pobočka M., M. B., po předchozí domluvě s již odsouzenou P. R. v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, přijala žádost o poskytnutí úvěru typu Genius Active na částku ve výši 250.000 Kč, kdy vědomě přijala od odsouzené V. C. jako doklady totožnosti občanský průkaz a cestovní pas vše vystavené na jméno osoby P. L., trvale bytem Ch., N. R., o které věděla, že to není osoba, která žádá o poskytnutí výše uvedeného úvěru od GE Money Bank, přesto tyto osobní údaje zavedla do matričního listu klienta, vyplnila žádost o úvěr a tuto odeslala ke schválení na centrálu banky, kdy následně žádost byla bankou zamítnuta a finanční prostředky nebyly poskytnuty,

- dne 29. 08. 2011 v M. B., jako pracovnice bankovního ústavu GE Money Bank a.s., v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, přijala žádost o poskytnutí úvěru ve výši 300.000 Kč a následně uzavřela smlouvu o úvěru na částku 80.000 Kč s odsouzenou L. Z., kdy vědomě od této osoby přijala jako doklady totožnosti občanský průkaz a cestovní pas, vše vystavené na jméno osoby P. L., o které věděla, že to není osoba, která žádá o poskytnutí výše uvedeného úvěru od GE Money Bank, přesto tyto osobní údaje zavedla do matričního listu klienta, vyplnila žádost o úvěr, smlouvu o úvěru a tuto odeslala ke schválení na centrálu banky, a dále na základě stejných dokladů rovněž sepsala a uzavřela s odsouzenou L. Z. smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 10.000 Kč, kdy oba tyto úvěry byly bankou poskytnuty a čerpány, čímž byla společnosti CDV-3, Ltd., Peterbourgh Court, 133 Fleet Street, London, EC4A2BB, které byla pohledávka spol. GE Money Bank a. s. postoupena, způsobena škoda ve výši 80.000 Kč a společnosti GE Money Bank a.s., IČ 2567270, se sídlem Vyskočilova 1422/1A, 140 28 Praha 4 – Michle škoda ve výši 10.000 Kč“.

Takto popsané jednání obviněné soud znovu právně kvalifikoval jako pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a jako pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a uložil jí podle § 211 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným V. C., K. N., I. V. a L. Z. povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozeným způsobenou škodu, a to CDV-3, Ltd., se sídlem Fleet Street 133, London – Peterborough Court, EC4A 2 BB částkou ve výši 80.000,- Kč a GE Money Bank, a. s., se sídlem Vyskočilova 1422/1A, 140 28 Praha 4 - Michle částkou ve výši 10.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozené společnosti CDV-3, Ltd. a GE Money Bank, a. s., odkázal se zbytkem jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku podala obviněná I. V. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. 12 To 216/2014-496, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Jelínka podala proti němu dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelka v úvodu svého podání uvedla, že setrvává na stanovisku, že se trestné činnosti nedopustila a je přesvědčena o své nevině. Z provedených důkazů (výpovědi svědkyň) nelze vyvodit její trestní odpovědnost, neboť obsah těchto výpovědí byl ve vzájemném rozporu. Z výpovědi svědkyně P. R. vyplynulo, že obviněné nikdy neposkytla informaci, že by se v jednání o poskytnutí úvěru měla za P. L. vydávat V. C., popř. L. Z.; s obviněnou řešila spoustu případů o poskytnutí úvěru a vždy bylo postupováno zcela zákonným způsobem. Proto jí (dovolatelce) není známo, na jakém základě soud dospěl ke zjištění, že jmenovaná svědkyně měla tendenci celé jednání bagatelizovat.

Obviněná nesouhlasila ani se závěry soudů prvního a druhého stupně ohledně přímých a nepřímých důkazů, na jejichž základě mělo dojít k prokázání její viny. Je přesvědčena, že její vina nebyla prokázána a skutková podstata činů, z nichž byla uznána vinnou, nebyla naplněna. Obsah její výpovědi soud nesprávně vyhodnotil, když dospěl k závěru, že pouze ona měla fyzicky k dispozici doklady a současně jednala s osobou žadatelky o úvěr. Soud nevzal v úvahu její tvrzení, že kontrolu dokladů žadatelky prováděli další dva pracovníci banky, přičemž pokladní, která vyplácela žadatelce peníze, kontrolovala její totožnost.

V závěru svého podání dovolatelka uvedla, že je přesvědčena, že v dané věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání, a navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se Nejvyšší státní zastupitelství ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. věcně nevyjádřilo. Státní zástupkyně u něho činná pouze vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě (s výhradou níže uvedenou) splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolatelka totiž ve svém podání neuvedla konkrétní ustanovení trestního řádu, z něhož by jednoznačně vyplývalo, který ze zákonem vymezených dovolacích důvodů uplatnila. Protože však ve svém závěrečném návrhu zmínila, že „došlo k nesprávnému právnímu posouzení jejího jednání“, Nejvyšší soud s jistou mírou tolerance dovodil, že uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z tohoto pohledu je zřejmé, že všechny dovolatelčiny námitky směřovaly k učiněnému skutkovému zjištění, resp. k jednotlivým důkazům, na základě nichž soudy skutkové zjištění učinily (dovolatelka s některými důkazy polemizovala, vyslovovala k nim výhrady či nesouhlas, což činila i ke způsobu, jimiž soudy jednotlivé důkazy hodnotily) a tím i k procesnímu postupu soudů. Dovolatelka tak svými námitkami primárně napadala správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku toho se domáhala jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.

Lze tak shrnout, že dovolatelkou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, popř. procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněná neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Rovněž námitky tvrzených vad procesních jsou z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní.

Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

Pokud by výhrady obviněné měly být považovány za zpochybnění správnosti

a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. října 2014

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru