Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1210/2017Usnesení NS ze dne 08.11.2017

HeslaPoškození cizí věci
Spolupachatelství
Subsidiarita trestní represe
Škoda
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1210.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 23 tr. zákoníku

§ 137 tr. zákoníku

§ 228 odst. 1 tr. zákoníku

§ 12 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1210/2017-28

USNESENÍ

Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2017 o dovolání mladistvého obviněného XXXXX *), proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 7 Tmo 34/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tm 5/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého XXXXX *) odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech, soudu pro mládež (dále „soud prvního stupně“), ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 4 Tm 5/2016, byl obviněný mladistvý XXXXX *) (dále „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným proviněním poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto provinění byl podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. i) a § 31 odst. 1, 33 odst. 1 z. s. m. odsouzen k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

2. Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, jako soud odvolací (dále „odvolací soud“), rozsudkem ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 7 Tmo 34/2016, z podnětu odvolání mladistvého a poškozených F. P. a Stavebniny P., s. r. o., podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mladistvého uznal vinným proviněním poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že

dne 4. 10. 2015 v době od 15.00 do 20.00 hodin v N., okres K. V., přelezl oplocení areálu firmy Stavebniny P., s. r. o., se sídlem Š., N., takto vnikl do areálu firmy, kde se již nacházeli nezletilí YYYYY *), a ZZZZZ *), v areálu společně poškodili zde zaparkovaný nákladní automobil zn. Liaz 110, u kterého rozbili přední sklo, skleněnou výplň pravého zadního okna, vypáčili pravé dveře a poškodili kabinu řidiče, ze které vytrhli závěsnou tyč na záclonky, a způsobili tak F. P. škodu ve výši 23.169 Kč.

3. Za toto provinění mladistvému odvolací soud uložil podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. i), § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 z. s. m. trestní opatření odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Rozhodl též podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti mladistvého uhradit škodu ve výši 23.169 Kč poškozenému F. P., jehož podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle § 229 odst. 3 tr. ř. per analogiam poškozené Stavebniny P., s. r. o., s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájce na podkladě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože napadené rozhodnutí spočívá jak na nesprávně vymezeném skutku, tak i na nesprávném právním posouzení věci. Především tvrdil, že se dopustil poškození nákladního automobilu jen v rozsahu, který doznal, a jenž potvrdili i nezletilí ZZZZZ *) a YYYYY *). Odvolacímu soudu vytkl, že neodstranil nedostatky u skutkového zjištění, na něž v odvolání upozorňoval. Důvod dovolání spatřoval v tom, že skutek, jímž byl uznán vinným, nerespektuje skutečné jednání a podíl jednotlivých osob na skutku zúčastněných.

5. Mladistvý poukázal na obsah své výpovědi, z níž plyne jeho jednání i stav modrého nákladního automobilu, který v době činu neměl jednu kliku, a na druhé straně klika visela, na autě byly stopy po páčení a dveře byly trochu vyhnuté. Nezletilý ZZZZZ *) mu přinesl páčidlo, jímž se neúspěšně pokusil vypáčit dveře spolujezdce, a následně palicí rozbil okénko na boku kabiny za dveřmi spolujezdce, nikoliv však okno dveří. Mladistvý setrval na tom, že automobil byl hodně poničený, poškrábaný a chyběly na něm různé věci. Poukázal dále na obsah výpovědí nezletilých ZZZZZ *) a YYYYY *), s jehož tvrzením, že měl kopat do předního skla, se neztotožnil, protože do něj kopal pouze právě YYYYY *), kdežto dovolatel sám s poškozením předního okna neměl nic společného. Připouštěl jen to, že rozbili přední sklo, skleněnou výplň zadního okna, vypáčili pravé dveře a poškodili kabinu řidiče, ze které strhli závěsnou tyč na záclonky, a zpochybnil, že by tím způsobili škodu ve výši 23.169 Kč, když vozidlo bylo ve velmi špatném stavu, jak je zřejmé i z fotodokumentace. Pokud se pokusil páčit dveře, způsobil na dveřích jen vrypy v laku, které nemohly vést k nutnosti výměny celých dveří, a rozbil boční okénko, ale nic víc na něm nepoškodil.

6. Z uvedených důvodů, jimiž mladistvý zdůrazňoval svůj vlastní podíl na poškozených částech nákladního vozidla, odmítal odpovídat za ta poškození, která vznikla v důsledku jednání nezletilých ZZZZZ *) a YYYYY *). Vzhledem k ne zcela objasněné důkazní situaci se s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 67 Tmo 3/2014, domáhal aplikace zásady in dubio pro reo. Odvolací soud neprovedl dovolatelem navrhované důkazy, nesprávně tak postupoval ohledně dokazování i právní kvalifikace, čímž jej zbavil práva na obhajobu a spravedlivý proces.

7. Odvolacímu soudu mladistvý též vytkl, že aniž by ve výroku vyznačil, že čin spáchal ve spolupachatelství, tuto skutečnost tvrdí v odůvodnění napadeného rozsudku. Přitom se však ani tím, zda se o spolupachatelství jedná, nezabýval. Podle mladistvého bylo nutné vycházet z jeho výpovědi, z níž plyne, že ZZZZZ *) a YYYYY *) do areálu firmy vnikli násilím a devastovali tam uložený majetek, a to opakovaně. Naproti tomu on tam byl jen jednou ze zvědavosti a s ZZZZZ *) a YYYYY *) se na rozbíjení kabiny nedomlouvali, záměrem bylo se tam jen podívat. Proto, pokud YYYYY *) rozbil čelní sklo a oba nezletilí utrhli závěsnou tyč na záclonky či rozbili v kabině nebo na autě něco jiného, jednali v rozporu se společnou domluvou a dopustili excesu, za který nemůže mladistvý nést odpovědnost.

8. Z uvedených důvodů nemůže být dovolateli kladena k tíži úhrada způsobené škody, protože je vyčíslena za věci, které nepoškodil (mechanismus stahování pravého okna dveří, vedení skla pravých dveří, ani pravé dveře samotné nad rámec, jak v dovolání uvedl). Byly tak vyčísleny i náklady za další poškozené součásti vozidla, k jejich poškození muselo dojít neznámým pachatelem v době až po ohledání místa činu. Nedůvodně byly u předmětného vozidla do výpočtu zahrnuty také úkony, které s činem mladistvého nesouvisely, a to práce a materiál užitý v souvislosti s lakováním dveří v částce 3.300 Kč, když lak dveří, stejně jako vozidlo celé, byly ve špatném stavu, zničené a poškrábané. Celkově svým jednáním dovolatel mohl způsobit na vozidle škodu v cenách podle znaleckého posudku ve výši maximálně 2.226 Kč pouze za rozbité pravé boční okno kabiny v částce 726 Kč a za práce nutné k opravě za 1.500 Kč.

9. Škoda podle mladistvého nebyla vyčíslena ve vztahu k časové ceně předmětného vozidla a ani jejich aktuálnímu technickému a provoznímu stavu. Z fotodokumentace založené ve spise je zřejmé, že vozidlo je ve skutečnosti dlouhodobě neužívané a de facto nepojízdné (demontovaný vrak). Přesto soudní znalec oceňuje poškozené součásti vozidel aktuálními pořizovacími cenami jednotlivých náhradních dílů a nerespektuje, že vozidlo bylo vyrobeno a je v provozu od roku 1992. V době poškození tak bylo staré 23 let. Na vozidlo na konci své technické i faktické životnosti nikdo nebude montovat nové náhradní díly, ale nepochybně starší, demontované z jiných vyřazených vozidel či získané tzv. „z druhé ruky“. Montáží nových náhradních dílů a novým lakováním dochází k faktickému zhodnocení starého opotřebovaného vozidla. Soudní znalec opomenul, že v trestním řízení se při stanovení výše škody vychází z hodnoty poškozených věcí v době spáchání činu. Poškození v průběhu řízení neprokázali, že by vozidlo bylo opraveno, ani škodu ve výši výdajů na opravu vozidla.

10. Ze všech uvedených důvodů, když škoda 23.169 Kč jím způsobena nebyla, a jeho čin, s ohledem na škodu, kterou skutečně zavinil, by měl být posouzen jako přestupek, mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 7 Tmo 34/2016, zrušil a podle § 265l tr. ř. mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

11. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že mladistvý sice po stránce hmotněprávní vznesl výhrady proti spolupachatelství s nezletilými YYYYY *) a ZZZZZ *), ty ale založil na jiných skutkových zjištěních, protože nabízel vlastní verzi průběhu skutkového děje. Tuto námitku nebylo možné podřadit pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svůj mimořádný opravný prostředek založil toliko na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě takového výsledku vyhodnocení provedených důkazů, kterým odmítly akceptovat jeho obhajobu, že se na poškození předmětného nákladního vozidla zn. Liaz nepodílel v rozsahu, v jakém byl uznán vinným.

12. Státní zástupkyně konstatovala, že se v projednávané věci jedná o spolupachatelství, neboť všichni tři pachatelé jednali ve vzájemné součinnosti s vědomím vzájemného chování (svojí fyzické síly, tak i páčidel). Tento jejich původní záměr zcela evidentně na straně nezletilých a z části i na straně dovolatele (viz výpověď nezl. ZZZZZ *)) přerostl v další ničení vozidel, se kterým byl dovolatel zcela evidentně srozuměn, pokud z pozice svého věkového rozdílu v uvedeném směru nezakročil či nezletilým nezabránil v dalším poškozujícím jednání, popř. pokud se nesnažil s takovým rozsahem jejich jednání projevit svůj zřetelný nesouhlas.

13. Ke způsobu stanovení výše poškození vozidla státní zástupkyně konstatovala, že došlo k výpočtu těch nákladů, které by bylo třeba účelně vynaložit k uvedení vozidla v předešlý stav ve smyslu druhé věty § 137 tr. zákoníku, tedy tak, jak jej popsal svědek L. P., který se vyjádřil jak k aktuální míře jeho funkčnosti, tak i k okolnostem provádění jeho probíhající generální opravy. Zjištěná výše způsobené škody proto překračuje zákonnou hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu výkladového ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Proto nelze přisvědčit dovolatelově námitce, že soud měl postupovat podle § 222 odst. 2 tr. ř., když se mělo jednat pouze o přestupek. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání mladistvého tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

14. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci mladistvého k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do okamžiku konání neveřejného zasedání o podaném dovolání neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

15. Když Nejvyšší soud, dovolací soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) shledal, že dovolání mladistvého je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, protože podmínkou pro provedení přezkumu dovolání dovolacím soudem je existence důvodu uvedeného v taxativním výčtu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2) tr. ř.

IV. K důvodům dovolání

16. Dovolání mladistvý opřel o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl mladistvý uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat dostatečnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle § 265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

17. Podle obsahu podaného dovolání se mladistvý jeho prostřednictvím domáhal jiného právního posouzení, a to na podkladě výhrad proti závěru o spolupachatelství a nesprávně určené výše způsobené škody, čímž vytýkal, že nenaplnil znaky použité právní kvalifikace podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto uvedené argumenty se shodují s obsahovým vymezením důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a respektují, že tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

18. Vzhledem k tomu, že dovolání mladistvého koresponduje s jím označeným důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mohl Nejvyšší soud z důvodů v dovolání uvedených posuzovat, zda vytýkané právní vady, na něž mladistvý v dovolání poukazoval, jsou důvodné. Vycházel přitom ze skutkových zjištění, jak byla ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsána, a též i ze závěrů rozvedených v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.].

V. Ke spolupachatelství

19. V dovolání se mladistvý vymezil proti tomu, aby jeho čin byl posuzován jako spáchaný ve spolupachatelství s nezletilými YYYYY *) a ZZZZZ *), neboť když přišel do areálu, tito tam již byli, a ukázali mu modré nákladní auto a chtěli se podívat dovnitř. S poškozením čelního skla a utržením závěsné tyče na záclonky nemá nic společného, protože toto poškození on nezpůsobil, a proto za jejich rozbití nemůže nést odpovědnost, když se na devastaci kabiny vozidla nedomlouvali. Nemohl se proto podílet na celkově vzniklé škodě v rozsahu, jímž byl uznán vinným.

20. K těmto námitkám, které se dotýkají závěrů soudů o tom, že mladistvý čin spáchal s ostatními jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, soudy uvedly dostatek podkladů v odůvodnění svých rozhodnutí a soud prvního stupně dostatečně vysvětlil, z jakých skutkových zjištění shledal, že čin byl spáchán tak, jak je ve výroku o vině popsán. Je vhodné zmínit především stranu 3 odůvodnění jeho rozsudku, kde zdůraznil, že se opíral o doznání mladistvého a obou nezletilých svědků, a své závěry vyjádřil ve skutkovém zjištění, které v zásadě do svého rozhodnutí převzal odvolací soud, jenž skutek vymezil tak, že poté, co mladistvý vnikl do areálu firmy, kde se již nacházeli nezletilí „společně poškodili zde zaparkované vozidlo“ zn. Liaz 110, u kterého rozbili přední sklo, skleněnou výplň pravého zadního okna, vypáčili pravé dveře a poškodili kabinu řidiče, ze které vytrhli závěsnou tyč na záclonky, a způsobili tak F. P. škodu ve výši 23.169 Kč. Je tedy zřejmé, že soudy všechna zjištěná poškození na předmětném vozidle posoudily jako spáchaná všemi spolupachateli, a proto odvolací soud v odůvodnění vysvětlil, že jednali jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku (srov. stranu 4 až 6 přezkoumávaného rozsudku).

21. Nejvyšší soud k těmto správným právním závěrům považuje jen za vhodné doplnit, že provinění poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

22. Spolupachatelství je založeno na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícím. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání [srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 66/1955 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 19. 1. 1982 č. Tpjf 158/80 (uveřejněné pod číslem 17/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1972, sp. zn. 1 Tz 68/72 (uveřejněné pod číslem č. 36/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo ze dne 30. 11 1966, sp. zn. 8 Tz 77/66 (uveřejněné pod číslem 15/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Společenská škodlivost spolupachatelství představuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Liberci ze dne 29. 6. 1949, sp. zn. To I 46/49 (uveřejněné pod č. 22/1950 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 331).

23. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Skládá-li se činnost z několika složek, mohou tyto složky být rozděleny na spolupachatele tak, že jednotlivá jednání mohou provádět jednotliví pachatelé, avšak tato jednání ve svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu trestného činu. Společná činnost u spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1189/2014, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, aj.).

24. V projednávané trestní věci se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem soudů, že mladistvý se činu dopustil jako spolupachatel, neboť jeho čin vykazuje znaky zákonem i judikaturou předpokládané v § 23 tr. zákoníku. Tyto závěry lze učinit na podkladě skutkových zjištění, jež jsou ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu popsána a v odůvodnění obou přezkoumávaných rozhodnutí dále rozvedena, neboť z nich je zřejmá úloha mladistvého jako osoby, která byla do celého průběhu trestného jednání zapojena a byla si vědoma všech okolností a způsobu provedení činu i toho, jak je budou spolupachatelé realizovat. Přitom nelze odhlédnout od toho, co doznal sám mladistvý, který popsal, že se na ničení automobilu přímo podílel, a to i za spolupráce a s dalším nezletilým, který mu podal páčidlo, aby mohl dveře vypáčit. Jestliže se nepodílel na ničení dalších součástí tohoto vozidla, není tato skutečnost pro závěr o spolupachatelství rozhodná, protože v daném případě postačí, že se každý z pachatelů na ničení téže věci podílel jen určitou částí, když byl současně přítomen tomu, jak ostatní ničí jiné části vozidla obdobným způsobem. V daném případě jde tedy o alternativu spolupachatelství, při níž jednání každého ze spolupachatelů bylo článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti každého z nich působily současně ve vzájemné návaznosti a směřovaly k přímému vykonání znaku skutkové podstaty provinění podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku.

25. Z těchto důvodů nebylo možné mladistvému přisvědčit v jeho výhradách o tom, že by nebyl spolupachatelem na uvedeném provinění a že by neodpovídal za celý rozsah vzniklého poškození, ale je tomu právě naopak, a mladistvý je trestně odpovědný za stav poškození, jaké bylo výsledky provedeného dokazování zjištěno.

VI. K výhradám proti vadnému posouzení rozsahu na vozidle vzniklé škody

26. Své námitky mladistvý v dovolání soustředil i proti rozsahu škody a jejímu vyčíslení. Pokud jde o rozsah poškození, bylo v bodě V. vysvětleno, že těmto námitkám nelze přisvědčit z důvodu, že čin byl spáchán ve spolupachatelství. Pokud jde o tvrzení mladistvého, že soudy při stanovení výše škody nevzaly do úvahy stav vozidla v době jeho poškození a že bylo vyrobeno již v roce 1992, jevilo známky značného poškození již před zásahem pachatelů, a že znalec tyto skutečnosti při stanovení hodnoty poškození nebral do úvahy, je vhodné zmínit, že na obdobné námitky již reagovaly v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí oba soudy.

27. Soud prvního stupně na straně 3 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů a na podkladě jakých úvah shledal nejen rozsah poškození jednotlivých částí vozidla, ale i to, jaká byla situace na místě, která vyplynula z listinných důkazů, mimo jiné i z pořízení fotodokumentace. Pro své závěry o stavu vozidla a hodnoty poškození se opíral o výpověď poškozeného L. P. a závěry znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví ceny a odhady se specializací na motorová vozidla, zpracovaného znalcem Jaroslavem Roubíčkem (viz č. l. 84 až 91). Vysvětlil, že dospěl k závěru, že výše způsobené škody činí 23.514 Kč, když na poškozeném vozidle bylo nutné provést opravy pravých dveří (11.000 Kč), pravého bočního okna kabiny (726 Kč), skla čelního okna (4.235 Kč), tyče se záclonami (362 Kč), mechanismu stahování pravého okna dveří (346 Kč), vedení skla pravých dveří (263 Kč), zpětného zadního světla (180 Kč), zadního světla do mlhy (165 Kč), lakýrnického materiálu včetně spotřebního materiálu (900 Kč), k čemuž přičetl i hodnotu prací nutných o opravě pravých dveří (1.500 Kč), skla čelního okna (1.500 Kč), levých dveří (500 Kč) a lakování (2.400 Kč).

28. Odvolací soud k námitkám mladistvého částečně shodným s těmi, které jsou uvedeny v dovolání, výši způsobené škody upřesnil tak, že od celkové částky vypočtené soudem prvního stupně odečetl 180 Kč a 165 Kč za poškození zadního zpětného světla a zadního světla do mlhy, čímž oproti výroku rozsudku soud prvního celkovou výši poškození stanovil na 23.169 Kč (strana 5 rozsudku odvolacího soudu).

29. Nejvyšší soud shledal, že soudy při postupu v určení výše škody nepochybily, neboť vycházely ze znaleckého posudku z oboru ekonomie, který hodnotily v souladu s dalšími ve věci zjištěnými důkazy [viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1969, sp. zn. 11 Tz 26/69 (uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 40/1969) či nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 77/2001 (uveřejněný pod č. 104 ve sv. 23 Sb. nál. a usn. ÚS ČR)].

30. Podle § 137 tr. zákoníku při stanovení výše škody pro účely trestního řízení se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu, obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo z uvedení v předešlý stav. U tohoto ustanovení lze jazykovým, logickým i systematickým výkladem dospět k závěru, že je koncipováno tak, že vyjadřuje tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle svého volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii, resp. mezi prvním kritériem ve vztahu k dalším dvěma, existuje určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, když výši škody tímto způsobem nelze zjistit, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, tzn. hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav. Tato dvě hlediska jsou tak pouze subsidiární ve vztahu k hledisku ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 7 Tz 103/2001, publikovaný pod č. 39/2002 Sb. rozh. tr.).

31. Rozhodujícím hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v ustanovení § 137 tr. zákoníku bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm. Stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení poškozené věci do stavu před jejím poškozením tedy přichází v úvahu zejména tehdy, pokud je z okolností zřejmé, že výše způsobené škody je ve značném nepoměru k celkové ceně poškozené věci nebo jde o poškození části většího funkčního celku, které se neprojeví na jeho prodejní ceně (např. drobné poškození karoserie motorového vozidla, rozbití jeho oken či světlometů, poškození vstupních dveří domu, rozbití jeho oken apod.). Při tomto způsobu stanovení výše škody je třeba od nákladů vynaložených na opravu poškozené věci odečíst částku odpovídající zhodnocení věci oproti jejímu stavu před poškozením (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, uveřejněné v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní pod č. 45/2006).

32. Vhodné je též zdůraznit, že účelně vynaložené náklady na uvedení věci do původního stavu v žádném případě nesmí přesáhnout cenu věci, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu před poškozením prodávala (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 4 Tdo 468/2012).

33. Z obsahu přezkoumávané věci je zřejmé, že znalecký posudek z oboru ekonomie, zpracovaný Jaroslavem Roubíčkem, jímž soud provedl důkaz při hlavním líčení, bral do úvahy všechna stanovená hlediska. Znalec se s povahou a stavem uvedeného hodnoceného motorového vozidla před oceněním poškozených částí seznámil, neboť vozidlo nafotil a dostatečně tak zmapoval jeho stav, který byl zřejmý právě k době, kdy k činu mladistvého došlo. Při zpracování tohoto posudku bral do úvahy, že jde o vozidlo, které nebylo používané, a jeho stav byl podle fotografií dosti neutěšený, jak i mladistvý uváděl, což jsou okolnosti, jež znalec zvažoval, neboť jednak jsou zřejmé z fotografií k posudku přiložených (viz č. l. 89, 90), ale znalec je zahrnul i do svého posudku v části „Identifikace vozidla“ (č. l. 85), v níž uvedl, že se jedná o vozidlo, které bylo přivedeno do provozu v roce 1992. To, že znalec tyto skutečnosti neopomněl vzít v potaz, plyne i z části posudku „Kalkulace“ (č. l. 86), v níž zdůraznil, že ceny materiálu odpovídající ceníku Autodíly P. a K., B., D., i ceníkům výrobce případně ceníků výrobců náhradních dílů, a připustil odchylky od těchto cen. Bral do úvahy pro způsob oprav hlediska jak technická, tak i ekonomická, což navíc upřesnil i ve výpovědi během hlavního líčení (č. l. 181 až 182).

34. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů stanovily výši škody podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci do původního stavu a upřednostnily toto kritérium pro stanovení výše škody před tzv. hlediskem časovým a určením škody podle ceny, za níž se poškozená věc obvykle v době a v místě činu prodává. V takovém postupu nelze shledat pochybení, neboť při užití tohoto postupu v souladu s pravidly § 137 tr. zákoníku soudy braly do úvahy konkrétní poškození a náklady, které byly nutné na uvedení automobilu do původního stavu, a to u konkrétní věci, tj. značně opotřebeného motorového vozidla, k němuž znalec v rámci posouzení přihlížel a ve vztahu k němu i ceny a náklady na opravu přizpůsobil. V té souvislosti je vhodné poukázat i na názor plynoucí např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn II. ÚS 2221/2007, jímž bylo vysloveno, že „soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Smyslem a účelem ustanovení přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. V každém individuálním případě je proto třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu. S ohledem na možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy je pochopitelně nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu“. Ve smyslu tohoto názoru, byť má vztah k náhradě škody, a nikoliv výslovně k otázce stanovení škody v případě poškození věci ve smyslu hmotně právního ustanovení § 228 tr. zákoníku, je vhodné zmínit, že v posuzované věci mladistvého XXXXX *), i když šlo o velmi opotřebené vozidlo, byly uvedené náklady na náhradu způsobeného poškození stanoveny velmi přiměřeně, a to i se zřetelem na všechna zmíněná kritéria.

35. Na podkladě uvedených názorů a úvah shora vyslovených Nejvyšší soud připomíná, že způsob výpočtu poškození motorového vozidla Liaz 110, uvedeného do provozu v roce 1992, při kterém celková škoda představovala 23.169 Kč, a skládala se z nutnosti opravy pravých dveří za 11.000 Kč, pravého bočního okna kabiny za 726 Kč, skla čelního okna za 4.235 Kč, tyče se záclonami za 362 Kč, mechanismu stahování pravého okna dveří za 346 Kč, vedení skla pravých dveří 263 Kč, dále lakýrnického materiálu včetně spotřebního materiálu 900 Kč, a další práce nutné k opravě, nepředstavuje výši, která by stavu poškození i poškozené věci neodpovídala. Je v souladu i s tím, že v případě, když „opravu nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nejeví se spravedlivým, aby poškození pravidelně byli nuceni doplácet na zprovoznění vozu mnohdy značné částky. Soud je povinen posoudit, zda tzv. technické zhodnocení je s to převážit snížení tržní hodnoty vozidla plynoucí z informace, že vozidlo bylo havarováno“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/2013). V té souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že jde o postup, který reflektuje že „Právní názor, podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě, nerespektuje principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjí s ekonomickou realitou, přičemž by však mělo platit, že právo, jehož výklad a používání by ekonomickou realitu mělo respektovat, protože v opačném případě se stane kontraproduktivní, případně až virtuální. Jsou-li totiž nahrazeny toliko náklady na opravu věci a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/2016).

36. Nejvyšší soud ze všech výše vysvětlených skutečností shledal, že nebylo možné mladistvému přisvědčit, že by se v jeho případě nejednalo o poškození vozidla, které by nepřesahovalo částku 5.000 Kč, zakládací znak škody určující trestnost provinění, neboť byla škoda ve výši, jak soudy nižších soudů v této věci určily, shledána jako správná a v souladu se všemi rozhodnými kritérii pro její určení stanovení § 137 tr. zákoníku i stávající judikaturou soudů. Nebylo tudíž možné shledat ani to, že by se jednalo o přestupek, když škodlivost jeho činu (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) vykazuje znak běžných činů, v této věci však ještě zvýšené tím, že se na činu podílelo více osob a mimo jiné šlo o vandalské chování bez úcty k cizímu majetku.

VII. Závěr

37. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání posouzené jako celek bylo nedůvodné, protože napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Jelikož tento závěr mohl učinit toliko na podkladě napadených rozhodnutí a obsahu spisu, dovolání mladistvého jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 11. 2017

JUDr. Milada Šámalová

předsedkyně senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru