Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1177/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaNutná obhajoba
Přítomnost při soudních jednáních
Veřejné zasedání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1177.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 263 odst. 4 tr. ř.

§ 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1177/2020-835

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněného Z. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve Věznici Stráž pod Ralskem (v jiné trestní věci), a dovolání obviněného Z. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 31/2019, takto:

Z podnětu dovolání obviněného i nejvyššího státního zástupce se podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 31 To 2/2020.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 5 T 31/2019, podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině, jakož i celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. 3 T 171/2018, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 4. 2019, sp. zn. 31 To 115/2019, jakož i výroky mající v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu rozhodl tak, že obviněného Z. N. uznal vinným v bodech 1) až 15) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem pod body 1) a 12) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodech 2) až 15) pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzen byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o náhradě škody.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 4. 3 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného výlučně proti výroku o trestu, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal tento rozsudek beze změn.

II. Z obsahu podaných dovolání a vyjádření k nim

3. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. a obviněný tak učinil prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

4. Nejvyšší státní zástupce v dovolání vytkl odvolacímu soudu, že konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který nebyl zastoupen obhájcem, ač ho podle zákona mít měl, protože se nacházel ve vazbě. Tím byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu § 263 odst. 3 tr. ř. a § 202 odst. 4 tr. ř., jimiž se odvolací soud v posuzované věci důsledně neřídil. Obviněný byl dne 18. 2. 2020 vzat do vazby v řízení vedeném policejním orgánem pod č. j. KRPL-109406/TČ-2019-180572, a nacházel se v ní ještě v době podání nyní posuzovaných dovolání, tj. dne 4. 3. 2020, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem ‒ pobočka v Liberci v nyní projednávané věci konal veřejné zasedání o odvolání. U obviněného v té době prokazatelně existoval důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a proto mu krajský soud byl povinen umožnit, aby si obhájce zvolil, a v případě, že by se tak ve stanoven lhůtě nestalo, měl mu jej podle § 38 tr. ř. ustanovit. Protože však krajský soud o vzetí obviněného do vazby nevěděl, uvedeným způsobem nepostupoval, čímž porušil právo obviněného na obhajobu, neboť nebyl zastoupen obhájcem, ačkoli jej podle zákona mít měl. V takovém případě nebylo možné konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který se účasti na něm výslovně nevzdal. Tímto postupem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání a v širším smyslu též jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti jakožto jeden z prvků práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“).

5. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ‒ pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, jakož i všechna další rozhodnutí něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

6. Obviněný dovolání opřené o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zaměřil proti výroku o trestu, jenž mu byl vyměřen soudem prvního stupně (vytýkal trest v trvání 3, 5 roku), který považoval za nepřiměřeně přísný a vybočující ze zásad pro ukládání trestů, neboť má za to, že mu měl být uložen trest mírnější, a to i proto, že díky družce L. F. a její dceři N., s nimiž žije ve společné domácnosti, má silnou motivaci změnit svůj dosavadní způsob života a napravit se. Rovněž vytýkal, že odvolací soud veřejné zasedání konal v jeho nepřítomnosti z důvodu, že mu vyrozumění bylo doručeno tzv. fikcí doručení, vhozením obsílky do jeho poštovní schránky v únoru 2020. Takový postup nebyl přípustný, protože byl dne 18. 2. 2020 vzat do vazby pro jinou trestnou činnost. Odvolací soud měl z evidence vězněných osob před veřejným zasedáním ověřit, zda se nenachází ve výkonu trestu či vazby, což však neučinil. Pokud za této situace konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, znemožnil mu účinně se uplatnit svou obhajobu. O výsledku odvolacího řízení, jakož i o tom, že v jeho neprospěch bylo podáno státní zástupkyní odvolání a v jeho prospěch nejvyšším státním zástupcem i dovolání, se dozvěděl až z přípisu Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 5. 2020, který obdržel ve vazební věznici dne 11. 5. 2020.

7. V závěru dovolání se obviněný ztotožnil s argumenty i návrhem nejvyššího státního zástupce a ve shodě s ním navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 5 T 31/2019, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného v souladu s obsahem dovolání nejvyššího státního zástupce poukázal na procesní vadu konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, který se nacházel ve vazbě. Obviněnému však nepřisvědčil v námitkách proti výroku o trestu, neboť nejen, že směřují proti rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl nyní napadeným rozsudkem soudu krajského zrušen, ale především nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, protože směřují toliko proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zmínil, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Dovolání obviněného označil za částečně důvodné ve vytýkané procesní vadě, neboť obsahově odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., a třebaže je výslovně a doslovně neuplatnil, navrhl, aby Nejvyšší soud i na podkladě dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, zrušil, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III. Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. a) a § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

IV. K důvodům dovolání obecně

10. Nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném ve prospěch obviněného vytýkal nedostatky procesní povahy, jež podřadil pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., obviněný svými výhradami směřoval proti výroku o trestu s poukazem na § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a bez označení konkrétního dovolacího důvodu brojil proti tomu, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, avšak přímý odkaz na důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nezmínil.

11. Nejvyšší soud nejprve s ohledem na obsah podaných dovolání shledal, že s uvedenými dovolacími důvody obsahově korespondují (v případě dovolání obviněného částečně) a netrpí vadami, pro které by je mohl odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána v rozsahu a z důvodů v nich uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání zaměřená proti tomu, že bylo konáno veřejné zasedání před odvolacím soudem v nepřítomnosti obviněného i jeho obhájce, jsou důvodná.

12. O důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je možné dovolání opřít, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což je naplněno v případě, kdy obviněný po určitou část řízení neměl obhájce a orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Tento dovolací důvod je tak dán např., když v odvolacím řízení se obhájce obviněného neúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, v němž bylo učiněno rozhodnutí o podaném odvolání, protože o veřejném zasedání nebyl vůbec vyrozuměn (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002).

13. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o vadu spočívající v konání hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač jeho účast měla být zajištěna. Jedná se o realizaci práva osobně se zúčastnit řízení před soudem, vycházejícího z ústavního práva obviněného zakotveného v ustanovení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen, je tak třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Za konkrétní porušení zákonného ustanovení o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je možné považovat i situaci, kdy obviněný o něm nebyl řádně vyrozuměn nebo k němu nebyl řádně předvolán (např. proto, že byl obesílán na nesprávnou adresu.

14. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný své dovolání opřel, je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Procesní nedostatky jeho prostřednictvím není možné namítat.

15. Podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V. Z průběhu řízení před odvolacím soudem

16. Podle obsahu předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání (č. l. 786) konaném dne 4. 3. 2020 Krajským soudem v Ústí nad Labem ‒ pobočky v Liberci o odvolání státní zástupkyně v nyní posuzované trestní věci, že mu byl, kromě členů senátu odvolacího soudu, přítomen státní zástupce. Obviněný přítomen nebyl, a soud k doručení vyrozumění poznamenal, že u něj „dor. vyk. uložením dne 3. 2. 2020“. Podle referátu k nařízení veřejného zasedání ze dne 20. 1. 2020 (č. l. 760) byl dán pokyn, aby byl obviněný podle předtištěného textu „Vyrozumět“ obeslán obálkou datovou schránkou (DS), nemá-li ji, pak obálkou typu I. s vyloučením vhození do schránky na adrese, kterou obviněný uvedl na č. l. 18, tj. „XY, XY“, a souběžně též na adresu zjištěnou z Centrální evidence obyvatel (CEO). Vyžádán byl opis Rejstříku trestů obviněného (č. l. 760 verte). Tento byl opatřen dne 21. 1. 2020 a podává se z něj, že obviněný v něm má uvedených celkem 11 záznamů, poslední trest odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 3 T 171/2018 vykonal dne 2. 11. 2019 (č. l. 781). Dále jsou na č. l. 783 založeny dvě poštovní obálky s doručenkou typu I., podle nichž bylo obviněnému na adresu aktuálně zjištěnou z evidencí obyvatel „XY, XY“ a „XY, XY“ doručováno vyrozumění o veřejném zasedání, avšak bezvýsledně (nebyl na adrese zastižen). Protože obviněný si obsílku v desetidenní úložní době nevyzvedl a vhození do schránky adresáta bylo soudem vyloučeno, byly zásilky vráceny dne 4. 2. 2020 soudu (č. l. 783, 784). Na základě tohoto neúspěšného pokusu o doručení si soud 5. 2. 2020 opatřil výpis z Centrální evidence vězněných osob („CEVO“), v němž u obviněného nebyl k danému dni evidován žádný záznam o výkonu vazby, trestu odnětí svobody ani zabezpečovací detence (č. l. 785).

17. Veřejné zasedání za těchto podmínek bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, protože odvolací soud považoval doručení vykázané tzv. fikcí, a v jeho průběhu byl vydán přezkoumávaný rozsudek.

18. Až po skončení veřejného zasedání dne 6. 3. 2020 odvolací soud zjistil z výpisu CEVO, že obviněný se v době konání veřejného zasedání nacházel od 18. 2. 2020 ve Věznici Liberec, a proto o tom, že došlo k porušení procesních práv obviněného, které lze zhojit v dovolacím řízení, informoval soud prvního stupně, jenž odvolal příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, viz č. l. 793).

VI. Závěry Nejvyššího soudu

19. Nejvyšší soud na podkladě těchto zjištění vyplývajících z obsahu spisu shledal, že odvolací soud, který si před konáním veřejného zasedání aktuálně neověřil, zda se obviněný, jemuž se nepodařilo doručit vyrozumění o veřejném zasedání, nenachází ve vazbě nebo výkonu trestu, porušil práva obviněného účastnit se veřejného zasedání a být zastoupen obhájcem.

20. Odvolací soud nerespektoval ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle kterého lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává, což se v posuzovaném případě nestalo, protože obviněný nedal odvolacímu soudu souhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Porušil však i ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., stanovící, že obviněný musí mít obhájce (už v přípravném řízení), je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2), přičemž obhajoba je nutná i v případě, že obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. č. 16/1970 Sb. rozh. tr.). Tím, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít [§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.], a došlo k porušení ustanovení o přítomnosti ve veřejném zasedání [§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že v době, kdy krajský soud obviněnému v lednu 2020 doručoval vyrozumění o veřejném zasedání spolu s opisem odvolání státní zástupkyně, se obviněný ještě nacházel na svobodě (k doručení fikcí by při splnění všech zákonných podmínek došlo dne 3. 2. 2020), neboť důvod nutné obhajoby prokazatelně nastal až dnem 18. 2. 2020, kdy byl obviněný vzat do vazby v přípravném řízení ve věci Okresního státního zastupitelství v Liberci sp. zn. 1 Zt 68/2020. Protože však soud o důvodech nutné obhajoby ani o tom, že se obviněný nachází ve vazbě, a je tudíž omezen na svobodě, až do 6. 3. 2020 nevěděl, zkrátil ho na jeho procesních právech vyplývajících z § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 4 tr. ř. (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 11 Tdo 548/2013, aj.).

21. Z těchto důvodů napadený rozsudek odvolacího soudu nemohl obstát a Nejvyšší soud z podnětu obou dovolání, neboť jak Nejvyšší státní zástupce, tak i obviněný uvedenou vadu vytýkali, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 3 2020, sp. zn. 31 To 2/2020, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

22. Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil z důvodu uvedené procesní vady, čímž se řízení vrací do stadia po podání odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, z jehož podnětu bude odvolací soud ve věci znovu rozhodovat, a to při dodržení a respektování veškerých práv obviněného i povinností, jež zákon soudům ukládá, jak bylo výše naznačeno. Zrušení rozsudku z procesního důvodu spatřovaného v porušení práva na obhajobu a přítomnost obviněného při veřejném zasedání, neumožňuje zkoumat důvodnost námitek obviněného proti výroku o vině nebo trestu, neboť v důsledku jejich zrušení nemá podklad pro to, aby se v tomto stadiu zabýval námitkami vůči výroku o trestu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť výrok o trestu obviněným rovněž dovoláním napadený, pozbyl tímto usnesením Nejvyššího soudu platnost (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 8 Tdo 574/2004).

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).Poučení:

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru