Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1165/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaKrádež
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Zákonný soudce
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1165.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku

§ 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1165/2020-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného V. S., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 141/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 194/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 4 T 194/2019, uznal obviněné T. M. (nar. XY, bytem XY) a V. S. vinnými, že

I) obžalovaní T. M. a V. S. společně

dne 30. 6. 2019 v době od 19:02 hod. do 19:06 hod. v Brně na ulici XY mezi prodejnami XY a XY, po předchozí společné domluvě za použití čtyřmístného číselného kódu, který mu předtím poskytl obžalovaný T. M., který jej měl k dispozici coby zaměstnanec společnosti XY, vnikl obžalovaný V. S. do přístřešku na jízdní kola tak, že pomocí tohoto čtyřmístného číselného kódu překonal visací zámek u mřížové brány a odtud odcizil zde zavěšené horské jízdní kolo zn. Kross level 6, černo-červeno-bílé barvy v hodnotě 12 592 Kč, na kterém dle instrukcí obžalovaného T. M. odjel do jeho bydliště a tam mu kolo předal a svým jednáním tak poškozenému jménem M. M., nar. XY, bytem XY, způsobili škodu odcizením ve výši 12 592 Kč,

přičemž obžalovaný V. S. se tohoto činu dopustil i přesto, že byl za přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 7 T 17/2019 ze dne 7. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,

II) obžalovaný V. S. sám

v době od 13. 5. 2019 16:00 hod. do 4. 7. 2019 17:20 hod. v Brně ani nikde jinde bez závažného důvodu nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 7 T 17/2019 ze dne 7. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019, ačkoli výzvu k nastoupení do výkonu trestu převzal oproti podpisu dne 23. 4. 2019, následně byl do výkonu trestu dodán až dne 4. 7. 2019 hlídkou Policie ČR na základě příkazu k dodání do výkonu trestu Městského soudu v Brně za dne 28. 5. 2019.

2. Soud prvního stupně takto popsané jednání obviněného T. M. v bodě I) rozsudku právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, jehož se dopustil jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a uložil mu podle § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 (dvě stě) hodin. Skutek obviněného V. S. v bodě I) rozsudku právně posoudil jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, a v bodě II) rozsudku jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za což mu uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze obviněný V. S. Krajský soud v Brně o něm rozhodl usnesením ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 141/2020, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Obviněný V. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce Mgr. Milana Zábrže proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. K bodu I) odsuzujícího rozsudku dovolatel uvedl, že u něj nebyl dán úmysl přisvojit si kolo, jeho záměrem bylo pouze jej vyzvednout a předat spoluobviněnému T. M. s tím, že se jedná o jeho kolo. Vyjádřil přesvědčení, že nebyl hlavou celé akce, nýbrž pouze tzv. „živým nástrojem“, tj. osobou jednající v omylu, kterého se nemohla vyvarovat. Zcela tak absentuje subjektivní stránka přečinu krádeže, čímž nedošlo ani k naplnění předmětné skutkové podstaty. Ve vztahu k bodu II) rozsudku připustil, že převzal nějakou obálku, kterou však neotevřel. Nesouhlasil přitom s názorem nalézacího soudu, že na jím podepsané obálce bylo uvedeno, že se jedná o výzvu k nástupu do výkonu trestu, když na doručence založené ve spisu na č. l. 81 je napsáno: výzva „NVTMLEJ“. Nebylo mu proto patrno, jaká písemnost se v obálce nacházela. Byl si sice vědom, že bude mít nástup do výkonu trestu, avšak termín mu nebyl znám. Nahlížel dokonce do databáze osob hledaných PČR, avšak v této se nenacházel. Jiný způsob zjištění data nástupu mu nebyl znám, neboť při předchozí trestné činnosti byl vždy do výkonu trestu odnětí svobody eskortován z vazby. Podotkl rovněž, že neznalost zákona sice neomlouvá, přesto však zdůraznil, že neměl v úmyslu výkon trestu nenastoupit, když i spoluobviněnému T. M. sděloval, že očekává nástup do výkonu trestu. Uzavřel tudíž, že absentuje subjektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jehož skutková podstata tak nebyla naplněna.

6. Obviněný ve svém podání vyjádřil také přesvědčení, že v jeho případě došlo ke zcela zásadnímu porušení práva na spravedlivý proces, když mu bylo odňato právo na zákonného soudce. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2020 měl být senát 3 To obsazen následovně: předseda senátu - JUDr. Monika Staniczková, Mgr. Šárka Dufková, členové senátu - Mgr. Petra Wolfová, zástupce - členové senátu 4 To, 7 To, 8 To, 9 To, kteří se budou pravidelně střídat. Z výše uvedeného je zřejmé pouze obsazení senátu JUDr. Monikou Staniczkovou a Mgr. Šárkou Dufkovou, které byly také přítomny veřejnému zasedání. Třetí členkou byla při projednávání odvolání JUDr. Halina Černá. Z celého spisu však není patrno, jak došlo k obsazení senátu právě posledně jmenovanou soudkyní. Zástupcem totiž mohlo být celkem 12 soudců ze čtyř senátů, z rozvrhu práce ani ze spisu však nevyplývá, který z nich bude rozhodovat v dané věci. Z rozvrhu práce je patrné pouze to, že tito se mají postupně střídat. Z logiky věci by měla JUDr. Halina Černá být určena u každé 12. věci senátu 3 To, aby byla naplněna myšlenka postupného střídání soudců podle rozvrhu práce. To ovšem nevyplývá z číselné řady věcí projednávaných ve stejný den (27. 5. 2020) a v témže složení senátu jako tato trestní věc, kdy se jednalo o věci sp. zn.: 3 To 117/2020, 3 To 134/2020, 3 To 138/2020, 3 To 139/2020 a 3 To 141/2020. Za dané situace obviněný s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 1922/09, zopakoval, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce.

7. V závěru svého podání dovolatel uvedl, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno i tím, že nebyly provedeny důkazy k prokázání a potvrzení jeho výpovědi, a to kamerové záznamy z odpoledne předmětného dne, a nebyla provedena konfrontace obou obviněných. Vzhledem k tomu navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 141/2020, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 4 T 194/2019, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Městskému soudu v Brně a ten ji v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl.

8. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Hned v úvodu konstatovala, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Připomněla, že cestou dovolání se nelze domáhat opětovného přezkumu skutkových zjištění. Jedinou výjimkou je tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry soudů a obsahem provedených důkazů. Ten však nebyl v posuzované věci zjištěn. Dovolatel sice namítal absenci subjektivní stránky obou trestných činů, jimiž byl uznán vinným, jeho výhrady však obsahově směřovaly jedině k tomu, aby zvrátily skutková zjištění soudů. Státní zástupkyně zdůraznila, že není smyslem dovolání dále rozvíjet opakující se polemiku obviněného za situace, kdy soudy plně dostály zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Pro úplnost dodala, že obhajoba dovolatele v případě odcizení jízdního kola byla přesvědčivě vyvrácena důkazy, na něž je v odůvodněních rozhodnutí obou soudů odkazováno. Poukázala také na naprostou irelevanci obhajoby obviněného, že si obsah poštovní zásilky s výzvou k nástupu výkonu trestu odnětí svobody vlastní vinou nepřečetl. Nepřisvědčila mu rovněž v jeho námitce směřující proti neprovedení jím navržených důkazů, načež v obecné rovině rozvedla, že soudy nejsou na základě § 2 odst. 5 tr. ř. povinny provést veškeré stranami navrhované důkazy, a vyzdvihla, že oba soudy přesvědčivě odůvodnily zamítnutí výše uvedených návrhů obhajoby na doplnění dokazování s odkazem na jejich nadbytečnost.

9. Státní zástupkyně dále konstatovala, že Nejvyšší soud není povinen zkoumat, zda uplatněné námitky případně odpovídají jinému zákonnému dovolacímu důvodu, na který obviněný neodkázal. Výhrady směřující proti rozhodování soudkyně JUDr. Haliny Černé by totiž bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. K tomu státní zástupkyně dodala, že ani v případě jeho řádného uplatnění, by nebylo možno považovat konkrétní výhrady za odůvodněné. Prvotním smyslem práva obviněného na zákonného soudce je dožadovat se, aby k rozhodnutí v jeho věci byly povolány soudy a soudci podle předem daných zásad, tak aby byl vyloučen výběr ad hoc. K vytýkané procesní vadě by mohlo dojít jen za situace, jestliže by v posuzované věci rozhodl nebo se na rozhodování podílel soudce, který by k tomu vůbec nebyl povolán podle rozvrhu práce. O takový případ se v této trestní věci nejednalo. Na rozhodnutí soudu se podílela soudkyně, která byla obsazena v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. Ten v tomto směru obsahoval jen pravidlo, aby třetím členem senátu byl soudce z vyjmenovaných dalších senátů daného soudu, přičemž tato podmínka byla splněna.

10. Ze shora uvedených důvodů státní zástupkyně v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Dále navrhla, aby v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.

11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 2. 11. 2020). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Bylo učiněno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje také obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotně právních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

15. Dovolatel ve svém podání nadnesl celkem tři okruhy dovolacích námitek: nenaplnění subjektivní stránky skutkových podstat obou posuzovaných přečinů, odnětí práva na zákonného soudce a neprovedení důkazů k prokázání a potvrzení jeho výpovědi. V obecné rovině by jedinou hmotněprávní námitkou podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod bylo prvně zmíněné nenaplnění subjektivní stránky. V konkrétním případě však dovolatel dovozoval nedostatek úmyslného zavinění z vlastí verze skutkového děje, kterou ovšem soudy na základě hodnocení provedených důkazů vyloučily. Dovolatel tak de facto brojil právě proti přijetí skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině, tedy proti procesnímu postupu soudů (resp. soudu prvního stupně), a nikoliv proti právnímu hodnocení obou skutků. Stejného zaměření je rovněž jeho námitka neprovedení obhajobou navržených důkazů. Shora však bylo výslovně uvedeno, že Nejvyšší soud není v dovolacím řízení oprávněn opětovně přezkoumávat skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších instancí, a to nejen na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jakéhokoliv jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Proto výhrady zaměřené primárně proti nim, je Nejvyšší soud oprávněn bez dalšího odmítnout, aniž by přistoupil k jejímu věcnému přezkoumání.

16. Na druhou stranu je však potřeba zmínit, že ve výjimečných případech je i Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn do již ustálených skutkových zjištění zasáhnout, jsou-li skutkové závěry soudů nižších instancí v extrémním rozporu s informacemi plynoucími z provedených důkazů. Tímto je totiž zároveň porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které nemůže být přehlíženo v žádné z fází trestního řízení (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Podmínkou rovněž je, aby obviněný danou námitku vtělil do podaného dovolání.

17. Obviněný extrémní rozpor přímo nenamítl, zmínil však porušení jeho práva na spravedlivý proces z důvodu, že soudy neprovedly jím navržené důkazy. S tím ovšem nelze souhlasit. Již státní zástupkyně zdůraznila, že není povinností soudu v trestním řízení provádět veškeré důkazy, které procesní strany navrhnou. Jeho úkolem je na základě § 2 odst. 5 tr. ř. provést ty důkazy, které přispějí ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nad rámec zmíněného požadavku není soud zavázán provádět další dokazování (které nemůže být bezbřehé), je ovšem povinen každý předložený důkazní návrh posoudit, rozhodnout o něm a v případě jeho zamítnutí, srozumitelně vysvětlit důvody, proč tak učinil. Tomu soudy obou instancí v posuzované trestní věci dostály, když logicky zdůvodnily zamítnutí návrhů na „prokázání a potvrzení výpovědi obviněného“ pro jejich nadbytečnost, a to s odkazem na fakt, že jeho verze skutkového děje již byla spolehlivě vyvrácena jinými provedenými důkazy.

18. V této souvislosti lze již nad rámec věci doplnit, že Nejvyšší soud ve vztahu k přijatým skutkovým zjištěním neshledal jakékoliv porušení pravidel spravedlivého procesu. Naopak příslušné závěry obou nižších soudů považuje za úplné a správné. Ztotožňuje se s jejich postojem k obhajobě obviněného, že jízdní kolo nechtěl odcizit, ale pouze odvézt jeho majiteli – obviněnému T. M., která byla vyvrácena nejen výpovědí samotného spoluobviněného, nýbrž i určitými jejími logickými nedostatky. Legendu o tom, proč dovolatel nenastoupil včas do výkonu trestu odnětí svobody, snad ani nebylo potřeba vyvracet, neboť by v každém případě nebyla způsobilá jej jakkoliv vyvinit z naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (a to i po stránce subjektivní). Lze proto uzavřít, že Nejvyššímu soudu v posuzované trestní věci nevyvstalo oprávnění mimořádného zásahu do závěrů nižších soudů o průběhu skutkového děje.

19. Poslední procesní námitkou obviněného v podaném dovolání bylo porušení jeho práva na zákonného soudce. Ani taková námitka nemá nic společného s hmotněprávním posouzením skutku, a nemůže proto založit obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na rozdíl od výhrad proti skutkovým zjištěním však dané téma jednoznačně zapadá do rámce jiného dovolacího důvodu – podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který ovšem obviněný neuplatnil ani jej necitoval v jeho zákonném znění. Přesto se Nejvyšší soud, s nemalou mírou tolerance, rozhodl tuto jeho argumentaci po věcné stránce posoudit, a to nejen pro její obecnou způsobilost stát se předmětem dovolacího řízení, ale též z důvodu, že odnětí práva na zákonného soudce by znamenalo taktéž porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, což nemůže ani Nejvyšší soud v dovolacím řízení ignorovat (srov. výše odst. 16.). Uplatněnou námitku dovolatele ovšem nepovažoval za opodstatněnou.

20. Nejprve je vhodné uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Tento dovolací důvod je tedy možno uplatnit ve dvou alternativách, přičemž z podání obviněného je zřejmé, že zvolil druhou variantu, tj. že rozhodl soud (konkrétně odvolací senát Krajského soudu v Brně 3 To), který nebyl náležitě obsazen. Tak tomu bude zejména tehdy, když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř. nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu. Obsazením soudu se pak rozumí i to, zda v senátě zasedali ti soudci (či přísedící), kteří k tomu byli povoláni podle předem stanovených pravidel v rozvrhu práce příslušného soudu.

21. K obsazení senátu 3 To v trestní věci obviněného je tedy nutno poukázat na pravidla zakotvená v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně účinným v době konání předmětného veřejného zasedání (tj. dne 27. 5. 2020). Podle něho předsedkyní senátu 3 To byla jednak JUDr. Monika Staniczková, jednak Mgr. Šárka Dufková. Jako člen senátu je zde uvedena Mgr. Petra Wolfová, která však byla ke Krajskému soudu v Brně přidělena pouze dočasně, a to na období od 1. 2. 2020 do 31. 3. 2020. V době konání veřejného zasedání o odvolání obviněného tedy zde již nepůsobila. Z toho je zřejmé, že k projednání podaného řádného opravného prostředku byly povolány pouze prvé dvě soudkyně (předsedkyně senátu). Posledním členem senátu měl být „zástupce“. Těmi byli v rozvrhu práce označeni „soudci ze senátu 4 To, 7 To, 8 To, 9 To, kteří se budou postupně střídat“. Přitom JUDr. Halina Černá, která se nakonec stala třetí členkou rozhodující ve věci dovolatele, je řídící předsedkyní senátu 7 To, tedy jedním z možných zástupců předpokládaných uvedeným rozvrhem práce.

22. K postupnému střídání zástupců v senátu 3 To si Nejvyšší soud před svým rozhodnutím vyžádal zprávu Krajského soudu v Brně, v níž místopředseda pro trestní úsek sdělil, že ke střídání soudců z výše uvedených senátů dochází nikoliv po přidělených spisových značkách, nýbrž po jednacích dnech. Poté zmínil časovou posloupnost jednání senátu 3 To v květnu a červnu 2020, k nimž vždy uvedl, který soudce z jakého senátu byl toho konkrétního jednacího dne zástupcem. Z jím popisovaného pořadí soudců je patrné, že pravidlo postupného střídání zástupců, jakožto třetích členů senátu 3 To bylo dodrženo. Na ukázku je vhodné uvést, že JUDr. Halina Černá ze senátu 7 To zastupovala v senátu 3 To dne 27. 5. 2020, při dalších jeho jednáních následovali další dva členové senátu 7 To, a to JUDr. Jaroslav Pálka dne 3. 6. 2020 a Mgr. Petr Hlavina dne 10. 6. 2020. Jakkoliv se může takový postup jevit jako neobvyklý a obtížně vysledovatelný (či dokonce netransparentní), je na druhé straně celkem pochopitelný již s ohledem na to, že v senátu 3 To byly v dané době pouze dvě soudkyně a senát bylo nezbytné doplnit o třetího člena. Lze tedy uzavřít, že uvedený způsob sestavení senátu v posuzované věci byl plně v souladu se schváleným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. K němu mimochodem nemělo žádné výhrady ani Ministerstvo spravedlnosti, kterému jsou schválené rozvrhy práce jednotlivých krajských soudů zasílány.

23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného V. S. odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru