Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1152/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

HeslaHodnocení důkazů
Křivé obvinění
Úmysl
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.1152.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 345 odst. 2,3 písm. c) tr. zákoníku

§ 15 odst. 1 písm. a,b) tr. zákoníku

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1152/2020-441

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněné A. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 2 To 10/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 104/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. R. odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 2 T 104/2019, byla obviněná A. R. uznána vinnou přečinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ad 1. výroku o vině) a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (ad 2. výroku o vině). Za to byla podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání dvou let.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které směřovalo proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 2 To 10/2020, bylo odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná označených přečinů dopustila tím, že:

1. dne 12. 6. 2018 na Policii České republiky v XY a dále opakovaně ve dnech 28. 8. a 19. 10. 2018 rovněž na Policii České republiky v XY, po řádném poučení o trestnosti křivého obvinění a křivé výpovědi, ústně do protokolu (úředního záznamu o podaném vysvětlení) úmyslně nepravdivě obvinila svého bývalého manžela M. R., nar. XY, z jednání, majícího znaky trestného činu pohlavní zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, případně znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru XY, Oddělení obecné kriminality, XY, pod č. j.: KRPM-75634/TČ-2018-140971, ze dne 12. 6. 2018, byly zahájeny úkony trestního řízení pro jednání M. R., jehož se měl dopustit tím, že nejméně od listopadu 2017 do 3. 6. 2018 v místě svého trvalého bydliště na ulici XY, XY, a jinde pohlavně zneužíval svého nezletilého syna AAAAA (pseudonym), nar. XY, a to tak, že mu strkal prsty do konečníku, líbal se s ním, chytal a tahal ho za přirození, a to v době, kdy měl syna v péči na základě rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně, č. j.: 22 P 163/2015-556, každý sudý kalendářní týden od čtvrtka 11:45 hod. do neděle 17:30 hod., kdy doplněním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 7. 2018 bylo toto jednání překvalifikováno na zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, své tvrzení podepřela videonahrávkami nezletilých dětí AAAAA, nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, pořízenými dne 29. 6. 2018, sedících a ležících na gauči a na posteli a předvádějících sexuálně závadové jednání, kdy nahrávky byly pořízeny v bytě, který obviněná A. R. obývá v XY, na ul. XY, obviněná A. R. tedy uváděla skutkové okolnosti a nepravdivě obvinila bývalého manžela M. R. z jednání, majícího znaky výše uvedených trestných činů, pro které byl následně prověřován policejním orgánem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru obecné kriminality, pod č. j.: KRPH-57698/TČ-2018-050070, kdy usnesením tohoto policejního orgánu ze dne 2. 11. 2018, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2018, bylo rozhodnuto o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, a takto činila i přesto, že si musela být vědoma, že informace, které ve svých výpovědích uváděla, jsou lživé a nezakládají se na pravdě, neboť v průběhu trestního řízení vedeného ve věci podezřelého M. R. bylo zjištěno, že obviněná nezletilého syna naváděla, co má u výslechu říkat, výpověď nezletilého byla vyhodnocena jako výpověď, která není popisem skutečně prožitých událostí, přičemž znalkyně, přibraná v této trestní věci, se na základě dostupných materiálů a vlastního psychologického vyšetření domnívá, že nezletilý AAAAA byl inspirován k sexualizovaným kontaktům s mladším bratrem BBBBB svojí matkou obviněnou A. R., a činila takto proto, aby otci nezletilých M. R. v důsledku trestního řízení vedeného proti němu zamezila kontaktu s nezletilými syny po rozpadu jejich manželství, kdy otec dětí v průběhu opatrovnického řízení opakovaně řeší (a to i prostřednictvím policie a opatrovnického soudu) to, že matka neplní rozhodnutí soudu a děti mu pod různými záminkami nepředává ke styku, kdy obviněná dne 15. 6. 2018 podává opatrovnickému soudu návrh na vydání předběžného opatření – zákazu styku dětí s otcem, který byl usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 6. 2018, č. j.: 40P 3/2018-645, zamítnut, a to s konstatováním, že cílem matky není náprava stavu, který panuje mezi rodiči po rozvodu, ale vytváření situací, které znemožňují pravidelné kontakty otce s dětmi, kdy soud považuje jednání matky za účelové a ničím nedoložené, přičemž usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 7. 2018, č. j.: 70 Co 291/2018-694, bylo usnesení Okresního soudu v Šumperku potvrzeno, a to s tím, že otec po celou dobu řádně spolupracoval se sociálními pracovníky, k dětem má pozitivní vztah a jeho výchovné předpoklady jsou dobré a výchovný styl přiměřený a byla to matka, která zaujímala nevhodný hyperprotektivní styl výchovy, své dřívější vztahové problémy k otci promítala do vztahu dětí k otci, děti otci nepředávala a narušovala rodinné vazby;

2. pro podporu křivého obvinění, jak je uvedeno v bodě 1. výroku o vině, v úmyslu vážně poškodit bývalého manžela M. R. a získat tak společné děti do výhradní péče a zamezit otci kontaktům s dětmi, naváděla a manipulovala v době nejméně od listopadu 2017 do 5. 10. 2018 své nezletilé děti AAAAA, nar. XY, a BBBBB, nar. XY, jak se mají chovat, co mají dělat, co mají říkat (zejména nezletilý BBBBB, který byl obviněnou naveden, co má říkat při výslechu na policii), a dále co mají předvádět při hrách, z těchto „her“ pořizovala videozáznamy, dokumentující údajné závadné chování chlapců se sexuálním podtextem, které si měli osvojit u otce, přičemž ze znaleckého posudku PhDr. Vojtíškové, zpracovaného v průběhu trestního řízení vedeného proti otci plyne, že manipulující jednání matky ve vztahu k nezletilému AAAAA může být neurotizujícím faktorem v jeho dalším vývoji nebo může vést ke vzniku psychosomatických potíží.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 2 To 10/2020, podala obviněná prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Konkrétně v dovolání a jeho doplnění vytkla, že soudy nižších stupňů jí zabránily se účinně bránit, když neprovedly důkazy, které navrhovala, a provedené důkazy hodnotily, aniž by vzaly v úvahu důkazy předložené obviněnou. Takový postup je podle jejího názoru v rozporu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Dále měla za to, že mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními je jasný nesoulad. Podle obviněné nebylo prokázáno, že jednala v úmyslu otce dětí nepravdivě poškodit. Uvedla, že již delší dobu avizovala koliznímu opatrovníkovi zvláštní chování synů po jejich návratu od otce. Jelikož neměla zkušenosti s takovým jednáním, obracela se na odborníky s tím, jak se má zachovat. Právě kolizní opatrovník dětí ji odkázal na policii, kde obviněná na doporučení oznámení učinila. Obviněná sama neměla v úmyslu se na policii obracet, protože se domnívala, že to bude v kompetenci kolizního opatrovníka, neměla tedy žádnou snahu jakkoliv otce nezletilých obviňovat z jakéhokoliv trestného činu. Odvolacímu soudu vytkla, že v odůvodnění svého usnesení v bodě 15. uvedl, že v řízení, které rozsudku předcházelo, neshledal takové podstatné procesní vady, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obviněné na obhajobu, nicméně neuvedl, jaké zjistil nepodstatné procesní vady. V tomto výroku je tak podle obviněné rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Dále k bodům 16. a 17. odůvodnění usnesení odvolacího soudu uvedla, že jsou pouhou frází, která je opakována bez dalšího, aniž by takové konstatování bylo jakkoliv blíže upřesněno. Rovněž poukazovala na to, že před soudy nižších stupňů navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku k posudku znalkyně PhDr. Aleny Vojtíškové, který byl vypracován ve věci otce nezletilých dětí, v níž byl obviněným, avšak tento návrh byl zamítnut, jelikož znalecký posudek nebyl ve věci obviněné prováděn jako znalecký posudek, ale pouze jako listinný důkaz. Obviněná však nebyla upozorněna na to, že nemůže požadovat vypracování znaleckého posudku revizního, což považuje za pochybení, když celý trestní spis ve věci otce jejích nezletilých dětí byl k trestnímu spisu obviněné připojen. Podle obviněné došlo k pochybení i při výslechu svědkyně M. J. z Poradny pro ženy a dívky v XY, poněvadž té nebyla dána příležitost, aby spontánně vypovídala o událostech, o kterých se postupně dozvídala, a nemohla tak přispět k objasnění případu. Za hrubě zkreslující označila tvrzení odvolacího soudu, který uvedl, že závěr o vině obviněné nebyl postaven pouze na znaleckém posudku PhDr. Aleny Vojtíškové, neboť se jednalo o zásadní důkaz, zejména když výpověď bývalého manžela a jeho tehdejší přítelkyně bylo možno považovat za velmi zaujaté a nevěrohodné. Závěry soudu učiněné pod bodem 24. označila za pouhé spekulace. Soudy nižších stupňů se vůbec nevypořádaly s rozporem mezi tímto velmi stručným a fakticky nepřezkoumatelným posudkem a mezi obsahem pohovoru uskutečněného s nezletilým AAAAA na policii. Dále zopakovala, že bývalého manžela nepravdivě neobvinila, pouze upozorňovala orgán sociálně-právní ochrany dětí na jeho závadné chování. Na orgánech činných v trestním řízení bylo, aby toto prověřily a posoudily. Rozhodně nejednala v přímém ani nepřímém úmyslu nepravdivě obvinit bývalého manžela, naopak jednala v dobré víře, že jedná v zájmu obou nezletilých. Odvolací soud podle jejího názoru neodkázal ani na žádný relevantní důkaz ve vztahu k závěru, že obviněná nutila děti předvádět oplzlé scény za účelem pořízení videozáznamu, nutila nezletilého AAAAA lhát policii, manipulovala s dětmi a tímto svým jednáním chtěla zejména docílit narušení vztahu dětí s otcem a zamezit jejich styku. Uvedla, že předmětnou nahrávku nepořizovala, a když policii žádala o její přehrání, ta jí sdělila, že se přehrávka asi ztratila. Z popisu nahrávky však vyplývá, že tato nemohla být pořízena obviněnou, ani v bytě obviněné. Za zarážející dále považovala, že soud připustil důkaz odborným posudkem bývalého velmi renomovaného soudního znalce PhDr. Tomáše Nováka, avšak nezaujal k němu žádné stanovisko, byť jsou jeho závěry alarmující, přičemž tyto závěry měly vést soudy nižších stupňů k tomu, aby nechaly vypracovat znalecký posudek, který by se vztahoval i na nezletilého BBBBB. V závěru svého dovolání se s odkazem na judikaturu Ústavního soudu vyjadřovala k možnosti přezkumu skutkových zjištění a procesních vad dovolacím soudem.

6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a § 265k tr. ř. napadené rozhodnutí včetně jemu předcházejícího řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněné předně uvedla, že část jejích námitek týkajících se právní kvalifikace jejího jednání jako přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku lze s jistou dávkou tolerance pod uplatněný dovolací důvod uplatnit. Ve vztahu k námitkám stran naplnění znaku „obvinit z trestného činu“ u trestného činu křivého obvinění uvedla, že tento není naplněn pouze tehdy, jestliže pachatel přímo z vlastní iniciativy podá oznámení některému orgánu činnému v trestním řízení, ale takové oznámení může být učiněno i zprostředkovaně, a to sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů trestního řízení a stalo se podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby. Jestliže tedy obviněná koliznímu opatrovníkovi ustanovenému soudem v opatrovnickém řízení o určení péče a styku s nezletilými sdělila skutečnosti o zvláštním chování synů po jejich návratu od otce, musela počítat s tím, že kolizní opatrovník nezůstane nečinný a celou záležitost buďto sám oznámí orgánům činným v trestním řízení, případně vyzve přímo obviněnou, aby tak učinila sama. Dále státní zástupkyně zdůraznila, že zákon u předmětného trestného činu předpokládá úmysl přímý ve vztahu k lživému obvinění, přičemž navíc je zde vyžadován specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tedy i úmysl eventuální. Měla za to, že lze ve věci obviněné dospět k závěru, že již tím, že lživě informovala kolizního opatrovníka ustanoveného soudem v opatrovnickém řízení o určení péče a styku s nezletilými o tom, že dochází ze strany jejího bývalého manžela M. R. k jednání majícímu znaky trestného činu pohlavního zneužití, případně znásilnění, se dopustila předmětného trestného činu. Je podle jejího názoru irelevantní, že Policii České republiky v XY navštívila na základě doporučení kolizního opatrovníka, neboť musela počítat s tím, že pokud takto závažné podezření ventilovala vůči pracovnici OSPOD při MÚ XY, takové její jednání nemohlo zůstat bez adekvátní odezvy.

8. Podle státní zástupkyně ostatní námitky obviněné vyplývající z jejího dovolání již pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť jsou skutkového charakteru. Pokud jde o obviněnou naznačený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, ten v provedené věci nebylo podle státní zástupkyně možné zaznamenat. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že trestná činnost obviněné se odehrávala na pozadí rozpadu jejího manželství s M. R., s nímž měla dva nezletilé syny. Frustrace z rozpadu manželství a z toho, že si manžel našel jinou partnerku, se projektovala do komplikovaného vztahu obviněné vůči bývalému manželovi a bylo její snahou komplikovat mu styk s dětmi. To vyplývá již z toho, že obviněná podala návrh u Okresního soudu v Šumperku na vydání předběžného opatření, kterým by soud dočasně zakázal otci styk s nezletilými, a to dne 15. 6. 2018, tedy tři dny poté, co na Městském úřadu v XY na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a prevence informovala sociální pracovnici o závadném chování nezletilých dětí v důsledku pobytu u otce. Předmětný návrh byl soudem zamítnut, a to na základě zprávy dětské lékařky nezletilých dětí I. K. ze dne 14. 6. 2018; lékařka sdělila, že ji matka opakovaně navštěvovala s žádostí, aby jí vydala potvrzení, že děti k otci nemohou, přičemž nikdy neuvedla, že by děti byly ze strany otce pohlavně zneužívány. S ohledem na postoj obviněné k bývalému manželovi jí byla doporučena psychoterapie, kterou však neabsolvovala. Když obviněná nenalezla u pediatričky I. K. podporu pro bojkotování styku otce s dětmi, obrátila se zcela účelově na K. B. a bez přítomnosti dětí žádala o jejich registraci v její ordinaci a sdělovala jí, že otec závadově zachází s nezletilým AAAAA. Své trestní oznámení se snažila podpořit zmanipulovanými videonahrávkami dětí, z nichž je patrné podivné sexuální chování, které mělo být podle slov obviněné iniciováno právě otcem. V trestní věci podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý M. R., se k věci vyjadřovala znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie dětí, PhDr. Alena Vojtíšková. Ta dospěla k závěru, že výpověď nezletilého AAAAA ze dne 31. 7. 2018 nebyla popisem skutečně prožitých událostí a nezletilý byl inspirován k sexualizovaným kontaktům s mladším bratrem BBBBB svojí matkou, která porušila právo dítěte i rodiče na vzájemný styk za situace, kdy dítě bylo svěřeno do její výchovy. Uvedla, že uvedený znalecký posudek je v naprostém souladu s dalším znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinická psychologie, který byl vypracovaný v opatrovnickém řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně ve věci sp. zn. 22 P 163/2015 znalkyní PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D. Ta uvedla, že obviněná je v komunikaci a kontaktu s otcem od jejich rozchodu ovlivněna nezpracovanými křivdami a konflikty pramenícími z rozchodu, které ovlivnily její schopnost komunikace a kooperace s ním, přičemž její chování se pak promítlo i do problémů kontaktu otce s nezletilým AAAAA, kdy obviněná ve znovunavázání kontaktu AAAAA s otcem bránila. Zdůraznila, že to, že cílem obviněné bylo znemožnit otci styk s dětmi, a to v podstatě za každou cenu, vyplývá z toho, že opakovaně nepředávala svému bývalému manželovi děti ke styku, a dokonce jí musela být za porušování rozsudku a neumožnění styku otce s dětmi uložena pokuta. Bylo zjištěno rovněž to, že obviněná jakékoli společné terapii bránila a odmítala ji, neboť spolupráce s terapeutem byla často ukončena předčasně z důvodu nespolupráce obviněné s tím, že si našla jiného důvěryhodnějšího odborníka, u kterého předpokládala podporu pro eliminaci styku dětí s otcem. Státní zástupkyně shrnula, že na základě takto provedeného dokazování nelze konstatovat, že by výrok o vině obviněné byl založen pouze na jednom stěžejním důkazu, a to posudku PhDr. Aleny Vojtíškové, který byl proveden jako listinný důkaz. O vině obviněné svědčí komplex důkazů, které je třeba vykládat především v jejich souhrnu. Vina obviněné z provedených důkazů jednoznačně vyplývá. Návrhům na doplnění dokazování soudy důvodně nevyhověly, neboť dalším znaleckým zkoumáním by především zbytečně docházelo k sekundární viktimizaci nezletilých dětí obviněné.

9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

13. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

14. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady však dovolací soud v projednávané věci neshledal. Stran námitky dovolatelky, že v řízení před soudy nižších stupňů jí nebylo umožněno se účinně bránit zejména tím, že nebyly provedeny důkazy, které navrhovala, je nutno upozornit, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

15. Obviněná v dovolání vytýkala, že soudy nižších stupňů na její návrh nenechaly vypracovat revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie dětí, ke znaleckému posudku PhDr. Aleny Vojtíškové, opatřeného na nezletilého AAAAA v trestním řízení vedeném proti bývalému manželovi obviněné pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ze spisového materiálu se podává, že obviněná navrhla vypracování předmětného revizního znaleckého posudku soudu prvního stupně písemným podáním dne 2. 10. 2019 (č. l. 324) a opětovně i před odvolacím soudem ve veřejném zasedání o odvolání (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 404 až 406). Odvolací soud tento návrh usnesením zamítl a v odůvodnění usnesení, kterým zamítl odvolání obviněné, pod bodem 20. podrobně rozvedl, z jakých důvodů nepovažoval navržený důkaz za relevantní. Zcela správně odvolací soud zmínil, že v nyní projednávané věci nebylo možno vypracovat revizní znalecký posudek, když znalecký posudek vypracovaný PhDr. Alenou Vojtíškovou byl před soudem prvního stupně proveden jako listinný důkaz, neboť byl vypracován v jiném trestním řízení. K poznámce obviněné, že na to, že nemůže požadovat vypracování „revizního“ znaleckého posudku, nebyla soudy upozorněna, nelze než připomenout, že soudy nemají povinnost upozorňovat obviněnou na to, jaký důkaz může ve věci navrhnout, navíc obviněná byla jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem druhého stupně zastoupena obhájcem, který má obviněné jako osoba právnického vzdělání pomáhat právě v těchto oblastech, radit jí a směřovat k dosažení jejích nejlepších zájmů. Souhlasit s obviněnou nelze ani pokud vyjádřila názor, že soudy postupovaly zcela formálně, když tomuto návrhu nevyhověly, ačkoliv byla podle jejího názoru potřeba vypracovat nový znalecký posudek ve vztahu k jejím dětem. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je evidentní, že soudy nižších stupňů znalecký posudek PhDr. Aleny Vojtíškové jako listinný důkaz hodnotily v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a neshledaly v něm žádné vady, ani potřebu vypracování nového znaleckého posudku, naopak tento posudek odpovídal i ostatním ve věci provedeným důkazům. Hodnotí-li Nejvyšší soud otázku tzv. opomenutých důkazů, soudy nižších stupňů se nedopustily žádného pochybení, pokud nevyhověly návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku pro jeho irelevanci s předmětem řízení. Vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie dětí, na děti obviněné před soudy nižších stupňů navrhováno nebylo, z kontextu odůvodnění soudů obou stupňů a na základě všech provedených důkazů lze však učinit závěr, že takový důkaz by bylo lze považovat za nadbytečný, jelikož skutečnosti, které by takovým znaleckým posudkem měly být ověřeny či vyvráceny, již byly bez důvodných pochybností zjištěny jinými ve věci provedenými důkazy. Vytkla-li obviněná vadu spočívající v nedostatečně podrobném výslechu svědkyně M. J., což mělo mít důsledek v tom, že soud svědkyni zabránil spontánně vypovídat o událostech, o nichž se dozvěděla, ani tuto výhradu nemohl dovolací soud akceptovat. Uváží-li se, že jmenovaná svědkyně vypovídala toliko o okolnostech, o nichž se zprostředkovaně dozvídala především právě od obviněné, zaměřil soud prvního stupně při jejím výslechu pozornost právě na ty skutečnosti, které lze pro rozhodnutí ve věci využít.

16. Pokud jde o případný extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména bod 3. na str. 7 až 8 rozsudku nalézacího soudu, body 28. až 25. na str. 4 až 7 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními odvolacího soudu a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí nepřisvědčily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

17. Na těchto závěrech ničeho nemění nespokojenost dovolatelky s hodnocením důkazů, s nímž evidentně nesouhlasí. Nelze však konstatovat vady v hodnocení důkazů ve smyslu extrémního nesouladu s provedenými důkazy, opírá-li se závěr obou soudů o souhrn důkazů, který tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku. Jednání obviněné popsané ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu bylo prokázáno především výpovědí poškozeného M. R. a svědkyně K. M., videonahrávkami označenými jako IMG_43, IMG_44 a IMG_45 (přiložené na CD nosiči na k č. l. 29), jakož i řadou listinných důkazů založených v opatrovnickém spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 3/2018 a také trestním spisu Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru obecné kriminality SKPV, sp. zn. KRPH-57698/TČ-2018, z nichž se jedná zejména o protokol o trestním oznámení (č. l. 14, 15), zprávy orgánu sociálně-právní ochrany dětí (č. l. 168 až 174), znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie dětí, zpracovaného PhDr. Alenou Vojtíškovou (č. l. 131 až 147), znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zvláštní specializací klinická psychologie, vypracovaného PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D. (č. l. 179 až 206), četná opatrovnická rozhodnutí aj. Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněné spolehlivě vyvracejí. Hostilní tendence přístupu obviněné ke vztahu dětí a jejich otce, tj. svého bývalého manžela, je zjevná ze zpráv orgánu sociálně-právní ochrany dětí a opatrovnických rozhodnutí i závěrů učiněných ve znaleckém posudku vypracovaném mj. na osobu obviněné znalkyní PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D., z nichž vyplývá, že obviněná činila obstrukce, pokud mělo dojít k setkání dětí s jejich otcem, porušovala opatrovnická rozhodnutí a neumožňovala otci styk s dětmi, za což jí byla uložena i pokuta, odmítala společnou terapii, bránila ve znovunavázání kontaktu nezletilého AAAAA s jeho otcem a žádala lékařku nezletilých dětí I. K. o vydání potvrzení o tom, že děti k otci nemohou, což tato lékařka odmítla pro absenci jakéhokoliv důvodu k vydání takového potvrzení. Z uvedeného je tedy zjevné, že obviněná se snažila zamezit kontaktu otce s dětmi různými prostředky a způsoby. Skutečnost, že za tímto účelem uváděla před policejním orgánem nepravdivé informace o nevhodném chování bývalého manžela k dětem, vyplývá ze zjištění, že obviněná naváděla nezletilého AAAAA k tomu, aby nepravdivě vypovídal o tom, jak se k němu otec choval a jak jej pohlavně zneužíval. To vyplývá především ze závěrů znalkyně PhDr. Aleny Vojtíškové, která posuzovala osobnost a věrohodnost výpovědi nezletilého AAAAA na základě vlastního zkoumání, ale i při konfrontaci jeho výpovědi při znaleckém zkoumání a výpovědi podané v přípravném řízení v trestní věci vedené proti M. R. ze dne 31. 7. 2018 (viz protokol o výslechu svědka na č. l. 65 až 67, včetně CD a přepisu audiovizuálního záznamu na č. l. 68 až 93), a dospěla k závěru, že obecná věrohodnost nezletilého je částečně snížena v důsledku jeho sociální a citové nezralosti, zvýšené sugestibility a snadnější ovlivnitelnosti ze strany druhých osob, na něž je citově vázán, přičemž měla za to, že nezletilý nevypovídal o událostech, které skutečně prožil, naopak sám uvedl, že jej matka naváděla, co má u výslechu říkat. Opomenout nelze ani další okolnosti; např. ze spisu vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 40 P 3/2018, který byl ve věci proveden jako důkaz a v němž byl rovněž založen znalecký posudek MUDr. Kyliána ze dne 26. 4. 2019, vyplynulo, že M. R. netrpí žádnou sexuální deviací, je sexuálně orientován a preferuje zralé a dospělé ženy. Jak uzavřel i policejní orgán v usnesení ze dne 2. 11. 2018, č. j. KRPH-57698-39/TČ-2018-050070, v němž podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil věc M. R. vedenou pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr, zákoníku, z žádných důkazů než z výpovědi obviněné nevyplývá, že by se poškozený M. R. skutečně sexuálně zatíženého jednání vůči svým synům dopustil, naopak to byla právě obviněná, kdo synovi AAAAA říkal, co má při svém výslechu říkat, aniž by se jednalo o události, které nezletilý AAAAA skutečně prožil. S ohledem na tyto skutečnosti je pak evidentní, že i jednání synů zachycené na videonahrávkách pořízených obviněnou dne 29. 6. 2018 bylo iniciováno obviněnou a nejednalo se o reakci synů na jejich vztah s otcem a otcovo závadné jednání vůči nim. Rozhodně nelze přisvědčit výtce dovolatelky, že nahrávky nepořizovala, když tyto sama předala policejnímu orgánu dne 9. 7. 2018 a uvedla, že děti natočila na gauči poté, co je viděla, jakým způsobem si hrají (viz protokol o vydání věci na č. l. 29). Z protokolu o jednání u orgánu sociálně-právní ochrany dětí ze dne 12. 6. 2018 vyplynulo, že obviněná informovala sociální pracovnici o závadném chování nezletilých dětí, přičemž jí bylo doporučeno, aby se obrátila na policii a aby věc konzultovala s dětskou lékařkou a nechala si napsat doporučení k psychologickému vyšetření obou dětí (viz protokol o jednání na č. l. 12 až 13). Obviněná téhož dne podala trestní oznámení na M. R. s tím, že má podezření, že v době, kdy má nezletilé děti ve své péči, tyto pohlavně zneužívá (č. l. 14 až 22). Skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou tak zcela dostatečně podloženy a vyplývají z provedeného dokazování. Stranou pozornosti tohoto rozhodnutí ponechává dovolací soud poněkud neurčité poznámky v doplnění dovolání obviněné „o potřebě posoudit, jak se otec dozvěděl o podezření, že dává dětem drogy nebo nějaké omamné látky“, když obviněná sama v této souvislosti zmiňuje, že si je vědoma, že se jedná o novou skutečnost, se kterou je třeba naložit spíše jako s podnětem k obnově řízení.

18. Při nezjištění možnosti ingerence Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů na základě tzv. opomenutých důkazů či tzv. extrémního rozporu při hodnocení důkazů je třeba uzavřít, že doposud zmiňované námitky dovolatelky, jimiž zpochybnila skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací a posléze i soud dovolací, nemohou obstát. Nelze je považovat za relevantně uplatněné, neboť jde o výtky svojí podstatou skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně obviněná domáhala odlišného způsobu hodnocení důkazů a v důsledku toho změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Takové námitky pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani pod žádný jiný) nelze podřadit.

19. Za nevýznamné je třeba považovat i námitky obviněné ve vztahu k odůvodnění usnesení odvolacího soudu, poukazovala-li na to, že odvolací soud pod body 15., 16. a 17. uvedl pouhé fráze, které nebyly blíže rozvedeny a odůvodněny, případně že pod bodem 15. neuvedl, jaké nepodstatné vady v řízení předcházející vydání odvoláním napadeného rozhodnutí shledal, neboť dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné ( § 265a odst. 4 tr. ř.); takové námitky nelze subsumovat pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Toliko nad rámec uvedeného lze uvést, že závěry o absenci vad předcházejícího řízení a dostatečně provedeném dokazování před soudem prvního stupně, které odvolací soud v bodech 15. až 16. odůvodnění svého usnesení učinil, odvolací soud blíže a zcela podrobně a dostatečně rozvedl v následujících bodech svého usnesení. Ostatně odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl, že nějaké nepodstatné vady v předcházejícím řízení shledal, jak míní dovolatelka, ale konstatoval, že „neshledal takové podstatné procesní vady, které by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obviněné na obhajobu“, z čehož vyvodil, že není důvod ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. (bod 15. usnesení odvolacího soudu).

20. S jistou dávkou tolerance lze za relevantní považovat výtky obviněné, že poškozeného M. R. neobvinila z žádného trestného činu, pouze na doporučení sociální pracovnice policejnímu orgánu sdělila svá podezření, a že takové sdělení nečinila s úmyslem poškozeného obvinit. S ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu (potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně), obsah dovolání a důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy významnou otázkou, zda jednání obviněné popsané ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1. bylo správně právně posouzeno jako přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zejména zda byl naplněn znak „obvinění z trestného činu“ a potřebná úmyslná forma zavinění.

21. Předně je vhodné připomenout, že přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

22. Podle právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněná naplnila znaky přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tím, že jiného lživě obvinila z trestného v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, a takový čin spáchala v úmyslu narušit rodinné vztahy jiného.

23. Obvinění spočívá v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Zpravidla půjde o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení. Forma tohoto oznámení není rozhodná. Oznámení může být učiněno i zprostředkovaně sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů trestního řízení a stalo se podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby.

24. Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně v rozporu se skutečností informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem, přičemž toto obvinění musí směřovat vůči určité osobě; není třeba, aby tato osoba byla označena jménem, postačí, je-li individualizována uvedením takových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou osobu jde (k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/1988 Sb. rozh. tr.). Lživé obvinění se musí týkat jen trestného činu (tj. přečinu nebo zločinu). Na druhou stranu platí, že pachatel nemusí uvést právní kvalifikaci činu, ze kterého jiného lživě obviňuje. Postačí, uvede-li skutkové okolnosti, které naplňují znaky některého trestného činu, musí však jít o trestný čin. Nestačí, pokud by skutek vykazoval pouze znaky přestupku či kázeňského provinění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 8 Tdo 402/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 605/2015)

25. Znaky tohoto trestného činu naplňuje i lživé obvinění učiněné již uplatňováním vlastní obhajoby v trestním řízení. Z hlediska posouzení činu je rovněž bez významu, že pachatel své sdělení, kterým jiného lživě obvinil z trestného činu, učinil na dotaz orgánu trestního řízení, který prováděl šetření v konkrétní věci. Pro naplnění znaků této skutkové podstaty je též bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem činným v trestním řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Stačí, že pachatel jiného lživě obvinil, a to právě v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář II. díl. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 3237, 3238).

26. Z hlediska subjektivní stránky zákon předpokládá úmysl přímý ve vztahu k lživému obvinění [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], přičemž navíc je zde vyžadován specifický úmysl (úmysl přesahující objektivní stránku, tzv. dolus coloratus), a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. i úmysl nepřímý [tzv. dolus eventualis, 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u trestného činu křivého obvinění uvedená v § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. že pachatel jedná v úmyslu narušit rodinné vztahy jiného, je naplněna, pokud jeden z rodičů křivě obviní druhého rodiče, aby v rámci sporu o péči o děti dosáhl lepšího postavení v řízení o péči o nezletilé. K naplnění tohoto znaku postačuje nepřímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku, tedy že pachatel ví, že může svým křivým obviněním jinému narušit jeho rodinné vztahy, a přesto tak jedná, neboť je s tím srozuměn (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 30/2019 Sb. rozh. tr.).

27. Závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., přiměřeně také nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/08). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 221, 222).

28. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se podává, že obviněná dne 12. 6. 2018 nejprve orgánu sociálně-právní ochrany dětí sdělila, že se její nezletilé děti chovají po návratu z péče jejich otce zvláštně, strkají si vzájemně jazyky do úst, tahají se za „šulínky“ a že jí nezletilý AAAAA sdělil, že to s nimi dělá táta a že mu při tom strká prsty do konečníku. Již na základě oznámení takových nepravdivých skutečností orgánu směřujícímu k ochraně dětí a jejich práv si musela být obviněná vědoma toho, že by ze strany tohoto orgánu mohlo dojít k trestnímu oznámení těchto skutečností policejnímu orgánu, když i ze samotného dovolání vyplývá, že původním záměrem obviněné bylo, aby tento orgán sám učinil nějaké kroky reagující na skutečnosti, které ohledně svého bývalého manžela nepravdivě uvedla. Již toto jednání obviněné tedy naplnilo znak obvinění, neboť mohlo být samo o sobě podnětem k trestnímu stíhání poškozeného, které by bylo učiněno zprostředkovaně orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tento orgán však sám žádné kroky neučinil. Na doporučení tohoto orgánu se obviněná obrátila na Policii České republiky, kde po opakovaném poučení o odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů, zejména ve formě spáchání trestného činu křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku a jeho následcích, podala na poškozeného M. R. trestní oznámení pro podezření z pohlavního zneužívání s tím, že na dětech od listopadu 2017 pozoruje po návratu od poškozeného zvláštní chování, kdy děti hrají hru „lechty, lechty na šulínka“ a při sprchování se vzájemně olizují, přičemž rovněž uvedla, že jí nezletilý AAAAA sdělil, že toto dělají i s tátou, táta jim strká prsty do zadečku a do jiných tělesných otvorů, a toto trestní oznámení učinila i přesto, že věděla, že skutečnosti, které uvádí, nejsou pravdivé. Obviněná tak na základě skutečností, jejichž nepravdivost si uvědomovala, učinila podnět k trestnímu stíhání poškozeného, což s ohledem na výše uvedená obecná východiska znamená, že poškozeného lživě obvinila ze spáchání jednání vykazujícího znaky trestného činu.

29. Ze zjištění soudů vyplývá rovněž existence úmyslného zavinění obviněné ve formě přímého úmyslu ve vztahu k obvinění poškozeného i nepřímého úmysl ve vztahu ke způsobení trestního stíhání jeho osoby. Závěr o přímém úmyslu na straně obviněné podporuje především její celkové jednání ve vztahu k poškozenému, pro něž bylo typické, že se pravidelně snažila bránit styku poškozeného s nezletilými dětmi a vymýšlela si důvody pro nepředání dětí poškozenému, a to v rozporu s rozhodnutím opatrovnického soudu. Rovněž ze znaleckého posudku vypracovaného PhDr. Jindřiškou Záhorskou, Ph.D., se podává, že obviněná k poškozenému zaujímala velice nevyrovnaný vztah sycený negativními emocemi a snahou zamezit styku s jejich společnými dětmi. Je pak evidentní, že za účelem zmaření možného získání dětí do péče otce a vůbec za účelem zabránění jejich styku sdělila orgánu sociálně-právní ochrany dětí informace o tom, že ze zvláštního chování dětí po návratu od jejich otce nabyla dojmu, že je otec pohlavně zneužívá. Ačkoliv je možné, že prvotní úmysl obviněné směřoval pouze k narušení vztahu mezi nezletilými dětmi a poškozeným, což u orgánu sociálně-právní ochrany nenalezlo obviněnou zamýšlený účinek, obrátila se na jeho doporučení na policejní orgán. Policejní orgán ji však opakovaně poučil o odpovědnosti za vědomě uvedené nepravdivé skutečnosti a o následcích křivého obvinění, přesto obviněná s tímto vědomím trestní oznámení na poškozeného podala. Jak poučení o následcích křivého obvinění, tak i protokol o trestním oznámení dne 12. 6. 2018 vlastnoručně podepsala. Na podporu tohoto křivého obvinění naváděla své děti a manipulovala s nimi tak, že jim říkala, jak se mají chovat a co mají dělat a říkat při výslechu na policii a co mají dělat v rámci „her“, při kterých je natáčela. Ve vztahu k lživému obvinění byl prokázán přímý úmysl ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněná věděla, že skutečnosti, které policejnímu orgánu sdělila, byly nepravdivé, a přesto je uvedla. Pokud jde o zavinění ve vztahu ke způsobení trestního stíhání poškozeného, pak především z podepsaného poučení protokolu o trestním oznámení je zcela zjevné, že obviněná věděla, že na základě trestního oznámení, v němž záměrně uvedla nepravdivé informace, může dojít k trestnímu stíhání obviněného, a jestliže tak trestní oznámení přesto učinila, s takovým následkem byla přinejmenším smířena, tedy jednala minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Tomu, že obviněného chtěla křivě obvinit s cílem narušit jeho rodinné vztahy především s jeho dětmi, a že tedy jednala v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nasvědčuje celkové již výše rozvedené jednání obviněné vyznačující se tím, že pravidelně docházelo k obstrukcím ze strany obviněné při předávání nezletilých dětí do péče poškozeného, ale především i navádění nezletilých, aby vypovídaly v neprospěch poškozeného, svého otce.

30. Nejvyšší soud konstatuje, že skutek pod bodem 1., správnost jehož právní kvalifikace dovolatelka zpochybnila, byl správně právně posouzen a důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán. Dovolání obviněné bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Podané dovolání jako celek je zjevně neopodstatněné, a Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Poučení:

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru