Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1149/2018Usnesení NS ze dne 23.01.2019

HeslaNedovolené ozbrojování
Subsidiarita trestní represe
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1149.2018.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku

§ 12 odst. 2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1149/2018-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2019 dovolání obviněného D. F., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 To 43/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 66/2017, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 To 43/2018, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 4 T 66/2017, zrušují.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 4 T 66/2017, byl obviněný D. F. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle § 279 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výrokové části rozsudku.

2. Proti označenému rozsudku podali obviněný D. F. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku odvolání. Obviněný svůj řádný opravný prostředek zaměřil na výrok o vině (jakož tedy i na všechny další výroky rozsudku, které v něm mají svůj podklad), státní zástupce brojil v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 To 43/2018, byla obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od roku 2011 do dne 9. 8. 2016, na dosud nezjištěných místech na území České republiky a Slovenské republiky, případně na dalších místech, si bez povolení opatřil od dosud neznámých osob zbraně a části zbraní, které nebyly znehodnoceny podle vyhlášky č. 371/2002 Sb., v platném znění, a to hlaveň s pouzdrem závěru a spoušťovým mechanismem z opakovací pušky Mauser 98K, ráže 7,92x57, v. č. XY, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, hlaveň s pouzdrem závěru, spoušťovým mechanismem a pohyblivým závěrem z opakovací pušky Mauser 98K, ráže 7,92x57, v. č. XY, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, hlaveň s pouzdrem závěru, spoušťovým mechanismem a pohyblivým závěrem z opakovací pušky Mosin 1891/1930, ráže 7,62x54R, v. č. XY, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, opakovací brokovnici s předsuvným podpažbím zn. Winchester, ráže 16, v. č. XY, s pohyblivým neúplným bicím, závěrovým a spoušťovým mechanismem, tedy zbraň kategorie C, podléhající ohlášení, pouzdro závěru s hlavní a pohyblivým bicím a spoušťovým mechanismem a nosičem závorníku a sklopnou ramenní opěrkou z útočné pušky AK 74, ráže 5,45x39, v. č. XY, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, samonabíjecí německou armádní pistoli P 08, ráže 9x19, bez zásobníku, s neúplným pohyblivým bicím a spoušťovým mechanismem, nezj. v. č., tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, pouzdro závěru s objímkou hlavně, pohyblivým spouštědlem, napínacím mechanismem a závěrem z kulometu ozn. M 53, ráže 7,92x57, v. č. C-13741, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, samopal ruské výroby ozn. PPS 43, ráže 7,62x25, v. č. XY, s pohyblivým spoušťovým a závěrovým mechanismem, bez příslušného zásobníku, tedy zbraň kategorie A – ­zakázaná zbraň a samopal ruské výroby ozn. PPŠ 41/2, ráže 7,62x25, v. č. XY, s pohyblivým závěrem, bez hnací pružiny, spoušťového mechanismu a pažbení, tedy zbraň kategorie A – zakázaná zbraň, a tyto přechovával ve svém bydlišti v obci XY, okres Frýdek-Místek, ač uvedené zbraně a jejich hlavní části nebyly registrovány v souladu se zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a které je zakázáno nabývat a držet, a takto jednal, přestože bylo rozhodnutím Policie České republiky, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Frýdek-Místek, ze dne 20. 11. 2012, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2012, rozhodnuto o odnětí jeho zbrojního průkazu.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 To 43/2018, podal obviněný D. F. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

5. Připustil, že způsob znehodnocení střelných zbraní, které jako sběratel držel pro sběratelské účely, zcela neodpovídal požadavkům prováděcí vyhlášky č. 371/2002 Sb. (vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se stanoví postup při znehodnocování a ničení zbraně, střeliva a výrobě jejich řezů, dále jen „vyhláška č. 371/2002 Sb.) k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), nicméně je přesvědčen, že jeho pochybení mělo být s ohledem na princip ultima ratio řešeno ve správním řízení jako přestupek podle § 76 zákona o zbraních. Odmítl argumentaci odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí s odkazem na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, konstatoval, že se posuzované protiprávní jednání sice vymyká standardu nedovoleného ozbrojování tím, že zbraně byly znehodnoceny tak, že nebyly schopny střelby, o nedostatečné společenské škodlivosti však nelze hovořit s ohledem na to, že se jednalo celkem o devět zbraní, resp. jejich hlavních částí, nadto zařazených do nejpřísnější kategorie A. Podle soudu i vzhledem k nekritickému postoji obviněného v trestním řízení a k tomu, že byl pro naprosto stejnou trestnou činnost v minulosti již dvakrát trestně stíhán, kdy se rovněž jednalo o držení zbraní nedostatečně znehodnocených, by řešení prostředky mimo trestní právo bylo zjevně nedostatečné.

6. Obviněný připomněl znění skutkové podstaty přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a znění skutkových podstat přestupků podle § 76 odst. 1 písm. a) a § 76 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních a uvedl, že Nejvyššímu soudu předkládá k judikatornímu řešení otázku vymezení hranice mezi trestným činem nedovoleného ozbrojování a přestupkem podle zákona o zbraních. Formalisticky vzato, držení každé zbraně, která není znehodnocena naprosto přesně podle požadavku vyhlášky č. 371/2002 Sb. a kterou nelze bez příslušného oprávnění držet, naplňuje po formální stránce znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování. Podle mínění obviněného je ale podstatný smysl trestněprávní úpravy, jímž je ochrana společnosti před neoprávněným držením zbraně jako prostředku, který činí útok proti tělu důraznějším. Společenská nebezpečnost střelné zbraně přitom spočívá v její schopnosti střelby. Není-li střelná zbraň střelby schopna, je její „nebezpečnost“ degradována na pouhou „nebezpečnost kusu železa“. Schopnost či neschopnost střelby představuje u střelné zbraně onu hranici mezi trestným činem a přestupkem. Je-li střelná zbraň znehodnocena způsobem, že není schopna střelby, avšak uvedené znehodnocení nesplňuje podmínky vyhlášky č. 371/2002 Sb., nutno zjednat nápravu prostředky správního práva, a nikoliv práva trestního. V daném kontextu je zcela irelevantní, zda se obviněný totožného jednání (které mělo být mimochodem správně posouzeno taktéž jako přestupek) dopustil i v minulosti. Opakované spáchání přestupku nemůže založit trestněprávní odpovědnost (ledaže zákon výslovně stanoví jinak). Ani počet držených střelných zbraní neschopných střelby nemůže být důvodem pro trestněprávní represi. Počet zbraní zde nehraje žádnou roli, jelikož se vždy jedná o znehodnocené zbraně neschopné střelby držené výlučně pro sběratelské účely. Míra společenské škodlivosti se nezvětšuje s počtem zbraní, je stále stejná, nedosahující trestní hranice. Podstatné není, zda se jednalo o zbraně v počtu jednotek, desítek či stovek. Význam má pouze to, že se jednalo o sběratelské kusy neschopné střelby a jejich nebezpečnost se rovná nebezpečnosti ocelových rour či tyčí. Postoj obviněného v trestním řízení potřebnou míru společenské škodlivosti nemůže založit v situaci, že tuto nemá samotné protiprávní jednání. Obviněný je navíc přesvědčen, že jeho postoj není nekritický. Skutkově nic nepopírá a na právní kvalifikaci má toliko odlišný právní názor.

7. Uzavřel, že v projednávaném případě měl být aplikován § 12 odst. 2 tr. zákoníku a věc měla být postoupena jinému orgánu, protože zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Závěr soudů nižších stupňů o naplnění všech znaků trestného činu včetně potřebné míry společenské škodlivosti je v rozporu s hmotným právem a citovaným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a sám nově rozhodl tak, že věc postupuje příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku. Pokud by dovolací soud neshledal splnění podmínek pro vlastní meritorní rozhodnutí, aby po zrušení obou rozhodnutí věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněné dovolací námitky sice odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou však důvodné.

9. Formální znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku nepochybně naplněny byly, což ostatně i sám dovolatel připouští. Znehodnocenou zbraní ve smyslu § 7 písm. h) zákona o zbraních, tj. zbraní kategorie D, kterou osoba způsobilá k právním úkonům může nabývat do vlastnictví a držet prakticky bez omezení (§ 15 zákona o zbraních), je pouze taková zbraň, jejíž znehodnocení bylo provedeno na základě postupu stanoveného v § 63 zákona o zbraních a po technické stránce odpovídá požadavkům zvláštního právního předpisu, kterým v době spáchání činu byla vyhláška č. 371/2002 Sb. (nyní vyhláška č. 179/2017 Sb.). Trestného činu podle § 279 tr. zákoníku se tedy lze dopustit i držením zbraně, která aktuálně není střelbyschopná, její znehodnocení však neodpovídá požadavkům výše uvedeným (srov. přiměřeně též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1455/2015). Názor dovolatele, podle kterého by okolnost, zda zbraň je či není střelbyschopná, bez dalšího zakládala hranici mezi trestným činem podle § 279 tr. zákoníku a korespondujícím přestupkem, proto podle státního zástupce nelze přijmout.

10. Pokud jde o zásadu subsidiarity trestní represe, poznamenal, že platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. V obecné rovině lze takový čin považovat vždy za společensky škodlivý. Opačný závěr stran zjištění nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen zcela výjimečně, v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi. V takovém případě by konkrétní čin z hlediska závažnosti neodpovídal ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné právní kvalifikace. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétní posuzované věci u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty a dalším okolnostem případu.

11. Podle státního zástupce skutečnost, že nedovoleně držená zbraň byla znehodnocena, byť nikoliv zcela v souladu s požadavky vyhlášky č. 371/2002 Sb., v obecné rovině nepochybně může snižovat společenskou škodlivost činu. Jak však bylo shora naznačeno, tato okolnost nevylučuje uplatnění trestní odpovědnosti „automaticky“. Státní zástupce má na rozdíl od dovolatele za to, že z hlediska míry společenské škodlivosti bude mít význam především počet a charakter neoprávněně držených zbraní. Obviněný nedovoleně držel celkem devět kusů zbraní a jejich hlavních částí. S jedinou výjimkou (opakovací brokovnice zn. Winchester) šlo o zbraně a součásti zbraní kategorie A, tj. zbraně zakázané, a v některých případech navíc o zbraně hromadně účinné a jejich součásti (dva samopaly ruské výroby, součásti kulometu). Takovéto zbraně a jejich nekontrolované držení by v případě jejich uvedení do střelbyschopného stavu, byť by to bylo možné jen po technicky náročné opravě, nepochybně představovaly značné ohrožení bezpečnosti života a zdraví lidí. Právě technické postupy pro znehodnocení zbraní stanovené vyhlášky č. 371/2002 Sb. (nyní vyhláška č. 219/2017 Sb.) zajišťovaly, aby znehodnocení bylo nevratné a aby uvedení zbraní do střelbyschopného stavu bylo zcela vyloučeno (např. znehodnocení svarem, které u zbraní držených obviněným provedeno nebylo). Způsob provedení činu (§ 39 odst. 2 tr. zákoníku) tedy vylučuje závěr, že by společenská škodlivost činu nedosahovala míry společenské škodlivosti ani nejlehčích, v praxi se vyskytujících případů trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

12. Bez významu přitom není ani skutečnost, že obviněný se stejné trestné činnosti v minulosti opakovaně dopustil a pro takové jednání byl i odsouzen. Usnesením Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 25. 9. 2012 bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání obviněného pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedený postup k jeho nápravě zřejmě nevedl, neboť trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 5 T 266/2013, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2013, byl pro tentýž přečin spáchaný dne 13. 4. 2013 odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na stanovenou zkušební dobu. Ačkoli se na obviněného v současné době hledí tak, jako kdyby souzen nebyl, zmíněná okolnost svědčí o tom, že se opakovaně dopouští trestné činnosti spočívající v nedovoleném nakládání se zbraněmi, ačkoliv proti němu v minulosti již bylo použito prostředků práva trestního. Za takové situace lze stěží dospět k závěru, že by v daném případě postačovalo uplatnění odpovědnosti podle práva správního za přestupek podle § 76 odst. 1 zákona o zbraních. Sama existence jiné právní normy umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněným ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy, bez možnosti aplikace trestněprávních institutů.

13. Státní zástupce uzavřel, že v předmětné trestní věci nebyly dány důvody, pro které by neměl být uplatňován trestní postih s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe. Dovolací námitky obviněného D. F. jsou zjevně nedůvodné, proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

14. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce připomněl, že i zbraně znehodnocené v souladu s vyhláškou č. 371/2002 Sb. lze odborným způsobem po technicky náročné opravě uvést do střelbyschopného stavu. Podle jeho názoru není pravda, že by znehodnocení zbraně provedené podle vyhlášky bylo zcela nevratné a že by bylo zcela vyloučeno uvedení do střelbyschopného stavu, a to ani v případě sváru. Pokud by dovolací soud měl k této odborné otázce pochybnosti, navrhoval doplnit dokazování znaleckým posudkem. Nesouhlasil ani s argumentací státního zástupce, odkazoval-li na skutečnost, že obviněný se obdobného jednání dopouští opakovaně. I předchozí jednání obviněného vykazovalo toliko znaky přestupku podle zákona o zbraních (bez ohledu na pravomocná soudní rozhodnutí), což nemůže založit naplnění znaků trestného činu. Vymezení znaků přestupku podle zákona o zbraních je shodné s vymezením znaků trestného činu. Hranice je jen v míře společenské škodlivosti, kterou musí judikatorně vymezit dovolací soud. Podle dovolatele je onou hranicí právě schopnost či neschopnost střelby.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí podaného dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.

IV. Důvodnost dovolání

16. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.

18. S ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný důvod dovolání je významnou otázka, zda soudy postupovaly v souladu s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku a v něm vyjádřenou zásadou subsidiarity trestní represe a principem ultima ratio. Nezbytným předpokladem vyřešení této sporné otázky je však také zjištění, že v tzv. skutkové větě popsané jednání obviněného vykazuje znaky přečinu nedovoleného ozbrojování uvedené v § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.

19. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je ale v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost činu není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který není trestným činem pro nedostatek škodlivosti pro společnost, se zásadně uplatní v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (k tomu v podrobnostech stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., na něž poukazoval odvolací soud, jakož i obviněný).

20. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Při úvaze, zda s přihlédnutím k zjištěné společenské škodlivosti nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, soud zvažuje zejména navazující právní úpravu odpovědnosti za protiprávní čin v oblasti práva správního, občanského, obchodního apod., maje na zřeteli, že ochrana právních statků má být v prvé řadě uplatňována prostředky těchto jiných právních odvětví, a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení chráněných vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost.

21. Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení nejprve provede potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a poté se případně, pokud to přichází v úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že posuzovaný čin nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti zvažovaného trestného činu, vypořádá s tím, zda lze uplatnit, s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip „ultima ratio“, trestní odpovědnost pachatele (srov. § 12 odst. 2 tr. zákoníku). Trestní odpovědnost je vyloučena tehdy, lze-li uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

22. Objektem trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku (v obecné rovině) je zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému ohrožení jejich života a zdraví, které vyplývá z nekontrolovaného držení, nošení nebo výroby střelných zbraní, jejich hlavních částí nebo dílů, střeliva a výbušnin.

23. Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. V § 279 odst. 3 [pod písmeny a) a b)] je uvedena samostatná skutková podstata, která postihuje zde konkretizovaná jednání. Přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchá, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává výbušninu v množství větším než malém, zbraň hromadně účinnou nebo součástky, jichž je k užití takové zbraně nezbytně třeba. Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo bez povolení hromadí, vyrábí nebo sobě nebo jinému opatřuje zbraně nebo ve značném množství střelivo. Není od věci také doplnit, že hromadění, vyrábění nebo opatřování zbraní bez povolení je trestné podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku jen za předpokladu, že jejich množství a účinnost znamená pro bezpečnost společnosti a lidí takový stupeň ohrožení, který je srovnatelný s tím, jaké nebezpečí vyplývá alespoň z jedné zbraně hromadně účinné (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1977 Sb. rozh. tr.). Zbraní hromadně účinnou je např. granát, samopal, kulomet apod., tedy takové zbraně, které při obvyklém použití jsou schopné současně usmrtit více osob nebo jim způsobit těžkou újmu na zdraví.

24. Podle skutkových zjištění soudů byly podstata jednání obviněného založena na tom, že nejméně od roku 2011 do dne 9. 8. 2016 na dosud nezjištěných místech na území České republiky a Slovenské republiky, případně na dalších místech, si bez povolení opatřil od dosud neznámých osob zbraně a hlavní části zbraní ve výroku o vině specifikované, které nebyly znehodnoceny podle vyhlášky č. 371/2002 Sb. a z nichž převážná většina patřila do kategorie A – zakázaná zbraň, a tyto přechovával ve svém bydlišti, ač uvedené zbraně a jejich hlavní části nebyly registrovány v souladu se zákonem o zbraních a je zakázáno je nabývat a držet, a takto jednal, přestože bylo rozhodnutím Policie České republiky, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Frýdek-Místek, ze dne 20. 11. 2012, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2012, rozhodnuto o odnětí jeho zbrojního průkazu. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky přečinu podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spočívající v tom, že obviněný bez povolení hromadil a sobě opatřoval zbraně.

25. Skutková podstata uvedená v § 279 tr. zákoníku je blanketní skutkovou podstatou. Nakládání se střelnými zbraněmi a střelivem a další činnosti či povinnosti s tím spojené upravuje především zákon o zbraních. V § 3 odst. 1 tohoto zákon je podána kategorizace zbraní a střeliva pro účely tohoto zákona. Zbraně a střelivo se pro účely tohoto zákona rozdělují na a) zakázané zbraně, zakázané střelivo nebo zakázané doplňky zbraní – kategorie A (dále jen „zbraně kategorie A“), b) zbraně podléhající povolení – kategorie B (dále jen „zbraně kategorie B“), c) zbraně podléhající ohlášení – kategorie C (dále jen „zbraně kategorie C“) a d) ostatní zbraně – kategorie D (dále jen „zbraně kategorie D“), e) střelivo do zbraní kategorií A až D, které není zakázané (dále jen „střelivo“). Podle § 3 odst. 2 tohoto zákona zbraněmi zařazenými do kategorií A až D se rozumí též hlavní části zbraní, kterých jsou nebo mají být jejich součástí. Příloha 1 zákona o zbraních (vymezení zbraní a střeliva) v části první, pod druhy zbraní v bodě 23. uvádí jako hlavní části střelné zbraně – hlaveň, vložná hlaveň, vložná nábojová komora, rám, válec revolveru, pouzdro závěru nebo tělo a závěr. Podle § 7 písm. h) zákona o zbraních zbraněmi kategorie D jsou mimo jiné znehodnocené zbraně, na kterých byly provedeny takové nevratné úpravy, které znemožňují jejich použití ke střelbě. Znehodnocenou zbraní kategorie D, kterou osoba způsobilá k právním úkonům (nyní k právnímu jednání) může nabývat do vlastnictví a držet prakticky bez omezení (§ 15 zákona o zbraních) je, jak správně připomíná státní zástupce, pouze taková zbraň kategorie A, B nebo C, jejíž znehodnocení bylo provedeno na základě postupu stanoveného v § 63 zákona o zbraních a po technické stránce odpovídá požadavkům zvláštního právního předpisu, kterým v době spáchání činu byla vyhláška č. 371/2002 Sb. (nyní vyhlášky č. 179/2017 Sb., která ale v tomto ohledu žádné relevantní změny nepřinesla). Všechny stanovené postupy a úřední zásahy do zbraně vedou k znehodnocení její funkčnosti, tj. střelbyschopnosti.

26. Nabývat do vlastnictví, s výjimkou dědění (§ 66 zákona o zbraních), a držet nebo nosit zbraň nebo střelivo může pouze ten, kdo je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, pokud zákon o zbraních nestanoví jinak (§ 8 zákona o zbraních). Zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení (§ 16 odst. 1 zákona o zbraních). Zbrojní průkaz se rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do skupin A, B, C, D, EaF (§ 16 odst. 2 zákona o zbraních).

27. Z hlediska výkladu zákonných znaků skutkové podstaty uvedené v § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je třeba dodat, že opatřením zbraní je jakýkoli způsob získání, ať pro sebe, nebo pro jiného (může jít o dar, koupi, výměnu za jinou věc apod.). Střelnou zbraň smí koupit nebo jiným způsobem získat zásadně jen ten, kdo je oprávněn držet nebo nosit příslušný druh zbraně, tj. má příslušně povolení. Hromaděním se rozumí postupné opatřování zbraní spolu s dalším přechováváním, přičemž přechováváním je jakýkoli způsob držení nebo nošení zbraní.

28. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin, který je dokonán již hromaděním, vyráběním nebo opatřováním zbraní. Motiv činu, který není zákonným znakem přečinu, může být různorodý (záliba ve zbraních, sběratelství, touha držet zbraň apod.), může relevantně ovlivnit společenskou škodlivost činu. Nezbytné je také uvést že přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, zakládající skutkovou podstatu přísněji trestnou, explicitně vyžaduje hromadění, výrobu nebo opatřování více než jen jedné zbraně (srov. „zbraní“) a je jako hromadný trestný čin charakteristický mnohostí útoků.

29. Se zřetelem k obsahu dovolacích námitek obviněného je třeba též připomenout, že zákon o zbraních v hlavě V upravuje přestupky, přičemž v díle 1 jsou obsaženy přestupky na úseku zbraní a střeliva. Podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že vlastní, drží nebo nosí zbraň nebo střelivo v rozporu s § 8. Podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních se fyzická osoba přestupku dopustí tím, že znehodnotí nebo zničí zbraň kategorie A, B anebo C nebo vyrobí jejich řez v rozporu s § 63 odst. 1. Za tyto přestupky lze podle § 76 odst. 3 písm. a) zákona o zbraních uložit pokutu do 50 000 Kč.

30. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku s otázkou společenské škodlivosti a zásadou subsidiarity trestní represe relativně stručně vypořádal tím, že odkázal na znalecký posudek, z něhož vyplývá, že se jedná o zbraně, které nejsou dostatečně znehodnoceny podle českých předpisů. Nebyly však na nich nalezeny známky o provádění úprav, které by je opět uschopnily ke střelbě. Žádná ze zbraní nebyla schopna střelby, což snižuje závažnost jednání obviněného a jeho škodlivost, ale množství zbraní a opakované jednání obviněného, který byl držitelem zbrojního průkazu a má znalosti ohledně zbraní, vedlo tento soud k úsudku, že uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, toliko v přestupkovém řízení, by nebylo dostatečné (str. 6, bod 14.).

31. Odvolací soud se otázkou právního posouzení skutku z podnětu odvolacích námitek obviněného zabýval podrobněji. Upozornil, že zbraně zajištěné u obviněného spadají do kategorie A–s výjimkou brokovnice zn. Winchester (kategorie C). Nezpochybnil, že žádná ze zbraní, resp. hlavních částí zbraní, nebyla způsobilá ke střelbě. U všech zbraní byly zjištěny stopy po provádění znehodnocení, to však nebylo provedeno v souladu s vyhláškou č. 371/2002 Sb., šlo zejména o chybějící znehybnění svarem. Protože zbraně nebyly řádně znehodnoceny v souladu s odpovídajícími právními předpisy, nebylo tak dostatečně zabráněno tomu, aby došlo k jejich reaktivaci, riziko reaktivace se pouze snížilo. Odvolací soud zmínil, že u ohrožovacího trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku postačí ke vzniku nebezpečné situace už jen to, že osoba bez povolení drží střelnou zbraň. Jde tak o abstraktní nebezpečí, které není spojováno s tím, aby nebezpečná situace fakticky vznikla, ale postačí existence okolností odpovídajících znakům zákona. Podle závěru odvolacího soudu skutečnost, že obviněný hromadil a opatřoval si zbraně, které nebyly (aktuálně) způsobilé ke střelbě, tak nemá vliv na právní posouzení jednání ve smyslu § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (str. 4, body 15., 16. usnesení).

32. Z hlediska případné aplikace zásady subsidiarity trestní represe odvolací soud zdůraznil, že je třeba zvážit všechny aspekty posuzovaného jednání, a to i ve světle kritérií § 39 odst. 2 tr. zákoníku. Připustil, že posuzovaný skutek do určité míry vybočuje z řady běžně se vyskytujících trestných činů daných skutkových podstat, a to právě z důvodu nezpůsobilosti předmětných zbraní ke střelbě. Na druhé straně ovšem nelze podle jeho mínění přehlédnout, že šlo celkem o devět zbraní (resp. jejich hlavních částí), nadto zařazených vesměs do kategorie A. Nelze proto podle něj hovořit o nedostatečné společenské škodlivosti případu. Především ale nelze pominout, že obviněný byl v minulosti ve dvou případech trestně stíhán pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku (skutky ze dne 28. 3. 2012 a 13. 4. 2013), přičemž odvolací soud také zrekapituloval výsledky těchto řízení a mimo jiné připomněl, že ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 266/2013 (skutek ze dne 13. 4. 2013) šlo taktéž o zbraně, jejichž znehodnocení nebylo provedeno v souladu s vyhláškou č. 371/2002 Sb. Za takové situace i tento soud konstatoval, že prostředky mimotrestního působení by v daném případě byly naprosto nedostatečné (str. 5, 6, bod 20. usnesení).

33. Dovolatel s těmito závěry odvolacího soudu, jimž v zásadě přisvědčil i státní zástupce, nesouhlasil. Měl za to, že právě schopnost či neschopnost střelby představuje u střelné zbraně hranici mezi trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku a přestupkem podle § 76 zákona o zbraních. Je-li střelná zbraň znehodnocena způsobem, že není schopna střelby, třebaže uvedené znehodnocení nesplňuje podmínky vyhlášky č. 371/2002 Sb., nutno podle jeho mínění zjednat nápravu prostředky správního práva, a nikoliv práva trestního. Počet zbraní neschopných střelby, držených výlučně pro sběratelské účely, opakování stejného porušení zákona či postoj obviněného při úvaze o naplnění potřebné míry společenské škodlivosti nehrají žádnou roli.

34. Dovolací soud nepokládá námitky obviněného za zcela liché. Stěžejní otázkou je, zda, případně jak, může ovlivnit závěr o naplnění znaků přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku okolnost, že hromaděné a opatřované zbraně nejsou způsobilé ke střelbě, avšak nebyly znehodnoceny způsobem stanoveným zákonem a tedy v souladu s relevantní vyhláškou č. 371/2002 Sb. Dovolací soud v zásadě přisvědčuje názoru, že a priori není ani za takové situace vyloučen závěr o naplnění znaků trestného činu nedovoleného ozbrojování ve smyslu § 279 tr. zákoníku. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1455/2015, na něž státní zástupce případně odkázal, je takový závěr implicitně obsažen, třebaže zde řešená situace není zcela shodná s nyní posuzovaným případem. Ze zjištění soudů (jakož i hodnotících úvah Nejvyššího soudu) se podávalo, že v tehdy posuzované věci se pachatel trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že si jednak bez povolení opatřil a přechovával zbraň kategorie B, dále zakázané zbraně kategorie A či hlavní díly takových zbraní, aniž by mu byla policií udělena příslušná výjimka, dále tři zbraně hromadně účinné (samopaly), přičemž se nejednalo o znehodnocené zbraně patřící mezi zbraně kategorie D, neboť ač vykazovaly známky znehodnocení a převážná část z nich nebyla v zajištěném stavu způsobilá ke střelbě, nebyly znehodnoceny v souladu s požadavky tuzemské právní úpravy, a současně bez povolení hromadil zakázané střelivo a střelivo do zbraní kategorie B, a to ve značném množství. Nešlo tedy, jako v posuzovaném případě, výlučně o opatření a přechovávání zbraní, které nebyly v zajištěném stavu způsobilé střelby, vykazující znaky znehodnocení, jež však v úplnosti neodpovídá požadavkům vyhlášky č. 371/2002 Sb.

35. Dovolací soud nesdílí přesvědčení dovolatele, že právě schopnost zbraně ke střelbě je jednoznačně hranicí mezi vyvozením trestní odpovědnosti a odpovědnosti podle jiných právních předpisů na straně druhé. Není sporu o tom, že okolnost, že ani jedna ze zbraní v zajištěném stavu nebyla způsobilá ke střelbě, přičemž všechny vykazovaly stopy po prováděné deaktivaci, aniž by se ale jednalo o znehodnocení korespondující se všemi hledisky uvedenými ve vyhlášce č. 371/2002 Sb., je okolností relevantní a ve světle aplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku ji nelze pominout, neboť má význam zásadní. Této skutečnosti si ostatně byly vědomy jak nalézací soud, tak i odvolací soud, avšak hlediska, jež v této souvislosti zvažovaly, nelze označit za úplná, a tudíž ani závěry, k nimž dospěly, za zcela správné.

36. Z odůvodnění rozhodnutí soudů implicitně vyplývá, že soudy pokládaly posuzovaný přečin za méně závažný, a proto se také zevrubně zabývaly otázkou jeho společenské škodlivosti. Společenskou škodlivost, jak již bylo dříve zmíněno, nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu. Soudy, zejména pak odvolací soud, v této souvislosti soustředily svoji pozornost ke způsobu provedení činu, a to s akcentem na povahu a počet bez potřebného povolení hromaděných a opatřovaných zbraní, ale také vzaly v potaz skutečnost, že v minulosti již byl obviněný opakovaně pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku trestně stíhán. Dovolací soud pokládá tato kritéria za relevantní, má však za to, že je třeba uvážit i další hlediska.

37. Dovolací soud ve shodě se soudy nižších stupňů nepomíjí, že za znehodnocenou zbraň lze považovat toliko zbraň, která byla znehodnocena postupem stanoveným právním předpisem. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví balistická expertiza (č. listu 28–30), jeho doplnění (č. listu 13, 14), jakož i z výpovědi znalce kpt. Mgr. Iva Mučky (č. listu 98) se podává, že na zajištěných 4 zbraních a 5 hlavních dílech zbraní byly zjištěny specifikované stopy po provádění deaktivace, žádná z těchto zbraní ale nemá charakter znehodnocené zbraně podle současných platných právních předpisů, přičemž znalecký posudek také konkretizoval absenci právními předpisy vyžadovaných náležitostí. Žádná z těchto zbraní nebyla způsobilá ke střelbě a nebyly na nich shledány žádné pokusy o reaktivaci. Z potvrzení nalézacím soudem označených společností (str. 5, bod 11. rozsudku) vyplývá, že kulovnice Mauser K-98, výrobní číslo XY, kulomet M53 výrobní číslo XY, a samopal PPŠ 43, výrobní číslo XY, byly znehodnoceny podle předpisů platných ve Slovenské republice.

38. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení zabýval způsobem provedení činu, povahou a počtem zbraní, jež obviněný bez povolení u sebe přechovával (v obecné rovině); zdůraznil, že skutek do určité míry vybočuje z řady běžně se vyskytujících trestných činů daných skutkových podstat právě pro nezpůsobilost předmětných zbraní ke střelbě. K této skutečnosti, již lze důvodně mít za snižující společenskou škodlivost, přistupuje také další skutečnost, a to že nedovoleně držené zbraně byly znehodnoceny, byť povaha znehodnocení plně neodpovídala požadavkům právních předpisů. Znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví balistická expertíza, konkretizoval jednak stopy po prováděné deaktivaci, jednak také důvody, pro které zjištěná deaktivace neodpovídá požadavkům vyhlášky č. 371/2002 Sb. K úplnému skutkovému zjištění o stavu zbraní a k zodpovědnému posouzení společenské škodlivosti pokládá dovolací soud za potřebné doplnit znalecký posudek, eventuálně doplnit dokazování o výslech znalce, k otázce, jak náročná by byla reaktivace zbraní podle stavu, v němž byly zajištěny. Znalec nechť podle jemu dostupných možností označí technické postupy vedoucí k tomuto cíli a nechť je finálně vyhodnotí na stupnici alespoň v kategoriích „snadná“, „obtížná“ „velmi obtížná až nemožná“.

39. Vedle doplnění dokazování v tomto rozsahu na soudu prvního stupně bude, aby v úvahách o společenské škodlivosti činu uvážil vedle již zmiňovaných zásadních hledisek vážících se ke způsobu provedení činu (zejména povaha a počet zbraní) i osobu obviněného, a to nejen co do jeho předchozích trestních stíhání pro přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, ale i co do motivu jeho činu. Podle stávajících zjištění není podstatných pochyb o tom, že zbraně pro obviněného představovaly nejen předmět jeho sběratelského zájmu, ale patrně i zdroj příjmu.

40. Na základě komplexního pečlivého vyhodnocení všech relevantních hledisek vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku nechť soud prvního stupně znovu posoudí, zda společenská škodlivost v konkrétním případě skutečně neodpovídá ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné právní kvalifikace, a není proto vhodné uplatňovat trestní represi, či zda naopak jsou splněny všechny předpoklady pro uplatnění trestní odpovědnosti a trestněprávních důsledků s ní spojených. V tomto kontextu nelze pominout, že jednoznačně nestojí ani otázka, zda jednání obviněného nutno posoudit jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jak dosud činily soudy, nebo věc postoupit jinému orgánu s tím, že nejde o trestný čin, ale zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek (v tomto případě přestupek podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních), jak se toho domáhá obviněný. Dovolací soud již dříve upozornil, že recentní judikatura (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 44/1977 Sb. rozh. tr.) zastává názor, že hromadění, vyrábění nebo opatřování zbraní bez povolení je trestné podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku jen za předpokladu, že jejich množství a účinnost znamená pro bezpečnost společnosti a lidí takový stupeň ohrožení, který je srovnatelný s tím, jaké nebezpečí vyplývá alespoň z jedné zbraně hromadně účinné. Bude proto na nalézacím soudu, aby se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu vyhodnotil, zda jsou splněny i tyto podmínky, či zda společenská škodlivost činu neodpovídá spíše jen závažnosti spojované s přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by shledal, že právě a jen znaky tohoto přečinu lze v jednání obviněného spatřovat, bylo by nutno odpovídajícím způsobem reagovat na povahu tohoto přečinu jako trestného činu hromadného a předchozí odsouzení obviněného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn 5 T 266/2013 nejméně v popisu skutku (návrh na potrestání spolu s trestním příkazem byly v označené věci obviněnému doručeny dne 15. 11. 2013). Za takových okolností nelze vyloučit, že redukcí doby páchání skutku (při zachování jeho totožnosti) by mohlo dojít i k omezení počtu bez povolení opatřených a přechovávaných střelných zbraní nebo jejich hlavních částí (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 11/2010 Sb. rozh. tr.).

41. Se zřetelem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud vyvodil, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 4 To 43/2018, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 4 T 66/2017, zrušil. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí o dovolání (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Bude tedy na něm, aby v rozsahu uvedeném v tomto rozhodnutí provedl důkaz nejméně doplněním znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví balistické expertízy, eventuálně výpovědí znalce. Nelze vyloučit, že k řádnému objasnění věci bude nezbytné opatřit a provést i důkazy další a bude na soudu prvního stupně, aby opatřil a provedl i tyto. Teprve poté nechť soud znovu hodnotí provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a o vině obviněného znovu rozhodne. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 1. 2019

JUDr. Věra Kůrková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru