Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1138/2011Rozsudek NS ze dne 12.10.2011

HeslaŘízení o odvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1138.2011.1
Důvod dovolání

265b/1l

Dotčené předpisy

§ 253 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1138/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 dovolání obviněného L. H., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 9 To 274/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 97/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného L. H. zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 1 T 97/2010, byl obviněný L. H. uznán vinným dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dvěma pokračujícím přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem krádeže § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – sever, vydaného dne 14. 7. 2010, doručeného obviněnému dne 29. 9. 2010, sp. zn. 1 T 152/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to štípacích kleští bočních s červenými rukojeťmi. Tímtéž rozsudkem byl jmenovaný obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody a taktéž o vině a trestech spoluobviněných M. J. a M. B. a o zproštění obžaloby obviněných M. J. a M. P.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání jednak sám, jednak prostřednictvím obhájce. Podáním datovaným dne 5. 5. 2011 obviněný sdělil Okresnímu soudu Plzeň - město, že své odvolání bere zpět a souhlasí jak s výší trestu, tak se zařazením do věznice s ostrahou (č. l. 993). Podání došlo soudu prvního stupně dne 6. 5. 2011. Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 1 T 97/2010, vzal předseda senátu soudu prvního stupně podle § 250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání obviněného proti výše označenému rozsudku Okresního soudu Plzeň - město na vědomí.

Dne 17. 5. 2011 sdělil obviněný soudu prvního stupně, že trvá na svém původním odvolání, a zároveň znovu podal odvolání (č. l. 1024). Dne 19. 5. 2011 byl vyslechnut k okolnostem zpětvzetí odvolání a uvedl, že neví, kdo toto podání psal, podpis na zpětvzetí odvolání není jeho, že nikdy neměl v úmyslu vzít podané odvolání zpět a že na něm trvá (č. l. 1035). Věc byla předložena Krajskému soudu v Plzni, který usnesením ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 9 To 274/2011, podle § 253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako podané osobou, která znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež opřel o důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, jelikož nikdy nevzal své odvolání zpět.

Odvolacímu soudu vytkl, že nesprávně dospěl k závěru, že pisatelem zpětvzetí odvolání je právě odsouzený, a to pouze na základě své vlastní úvahy, přestože tato otázka je otázkou odbornou, určenou pro znalce z oboru písmoznalectví. Bylo podle něho povinností soudu vyžádat si k objasnění této skutečnosti odborné vyjádření nebo přibrat znalce. Odvolací soud však takto nepostupoval, čímž došlo k pochybení v procesu dokazování. Dovolatel tvrdil, že ze srovnání písma použitého na zpětvzetí odvolání a jeho písma je na první pohled zřejmé, že se jedná o pokus napodobit jeho písmo. Upozornil, že ve zpětvzetí odvolání je nápadně velké množství hrubých pravopisných chyb, což se s obvyklou kulturou jeho písemného projevu zásadně neshoduje. Vyvozoval, že autorem zpětvzetí mohl být někdo z okruhu spoluobviněných osob, které byly v rozhodné době ve stejné věznici a v jejichž neprospěch vypovídal. V den, kdy bylo odesláno zpětvzetí odvolání, žádný dopis Okresnímu soudu Plzeň – město neposílal a ani nepředával vrchnímu dozorci věznice. Popsal systém odesílání korespondence z věznice, který podle něho nevylučuje, aby byl třetí osobou označen jako odesílatel, a to i na obálce, a aby takové podání bylo předáno vrchnímu dozorci. Vyjádřil přesvědčení, že odvolání bylo vzato zpět podáním třetí osoby, která zfalšovala jeho podpis, napodobila jeho písmo, což nemůže být důvodem, který by zabránil řádnému projednání odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho přístupu k druhé instanci. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Dovolatel zároveň požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že podstatným z hlediska řešení otázky, zda v daném případě byl obviněný zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně, je, zda odvolání vzala zpět osoba oprávněná, tedy obviněný. Připomněla, že poté, co obviněný namítl, že podpis na podání ze dne 5. 5. 2011, jímž bere zpět své odvolání, není jeho, vyslechl obviněného k této okolnosti okresní soud. Odvolací soud pak srovnával písmo na předmětném podání ze dne 5. 5. 2011 s písmem obviněného na jiných podáních, která učinil. Další důkaz byl proveden zprávou věznice P., z níž se podává, že dne 5. 5. 2011 v ranních hodinách předal obviněný dozorci k odeslání korespondenci adresovanou Okresnímu soudu Plzeň – město, která byla následně evidována ve vězeňském informačním systému. Jiná korespondence od obviněného z věznice okresnímu soudu nebyla toho dne odeslána. Z tohoto dokazování soud uzavřel, že odvolání vzal zpět obviněný jako osoba oprávněná. Tento úkon tak shledal účinným a rozhodl podle § 253 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně konstatovala, že odpovídají-li okolnosti tvrzené odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí skutečnosti (což nemohla z předloženého spisového materiálu posoudit), nelze námitky obviněného shledat opodstatněnými. Navrhla, aby za tohoto předpokladu dovolací soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání uvedl, že není žádný důvod cokoliv měnit na stanovisku obsaženém v písemném vyjádření, a proto se k němu připojil a učinil i stejný konečný návrh, tedy aby bylo dovolání obviněného odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž nebyly splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř.

Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.

Obviněný v intencích takto vymezeného důvodu dovolání skutečně namítl, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání proto, že bylo podáno osobou, která znovu podala odvolání, které již v téže věci předtím vzala výslovně zpět, a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn relevantně.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení soustředil svoji pozornost k otázce, zda obviněný vzal původní odvolání zpět přípisem datovaným 5. 5. 2011. Podle jeho názoru je nepochybné, že písmo na podání odpovídá písmu obviněného na jiných jeho podáních, a podle názoru odvolacího soudu by také bylo absurdní, aby někdo jiný za obviněného bez jeho vědomí zmiňovaný projev vůle učinil. Za nejdůležitější pak odvolací soud označil zjištění obsažené ve sdělení Věznice P. Z něj se podává, že obviněný v ranních hodinách 5. 5. 2011 předal vrchnímu dozorci k odeslání korespondenci adresovanou Okresnímu soudu Plzeň – město, která následně byla evidována ve vězeňském informačním systému. Jelikož jiná korespondence od obviněného okresnímu soudu z věznice toho dne odeslána nebyla, je to podle závěru odvolacího soudu právě obviněný, kdo zaslal soudu podání se zpětvzetím původně podaného odvolání, a proto nemůže obstát jeho tvrzení, že původně podané odvolání nevzal zpět. Obviněný tak původně podané odvolání výslovně podáním z 5. 5. 2011 vzal zpět, tudíž nezbylo než jeho odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnout bez věcného přezkoumání.

Obviněný, jak již bylo vyloženo, s úvahami odvolacího soudu nesouhlasil a znovu opakoval, že zpětvzetí odvolání z 5. 5. 2011 nepsal ani nepodepsal on, ale naznačoval, že podání mohl napsat někdo ze spoluobviněných, v jejichž neprospěch vypovídal a kteří byli v rozhodné době umístěni ve stejné věznici. Za chybu pokládal, že soud si neopatřil odborné vyjádření či znalecký posudek k řešení odborné otázky, jakou autorství sporného textu je, a nesouhlasil ani s jeho závěry spojenými s evidencí korespondence ve věznici. Namítal, že „v praxi probíhá korespondence ve věznici tím způsobem, že si vrchní dozorce nejdříve přebere poštu od většího počtu odsouzených a eviduje ji podle vybraných obálek až následně...Třetí osoba mohla označit odsouzeného H. jako odesílatele na obálce a odevzdat ji vrchnímu dozorci. Vrchní dozorce si pak mohl chybně učinit závěr o tom, že mu rozhodného dne předal zásilku se zpětvzetím odvolání právě odsouzený H.“.

Ve veřejném zasedání konaném o jeho dovolání doplnil, že tou osobou by mohl být spoluobviněný M. P., který byl sice nakonec obžaloby zproštěn, ale on dříve vypovídal v jeho neprospěch. Žádný konkrétní poznatek o této skutečnosti však nemá, je to pouze jeho úsudek.

K námitkám obviněného, jež se týkaly evidence korespondence ve Věznici P., dovolací soud vyžádal vyjádření Věznice P., jakož i stanovisko vrchního dozorce k přebírání a evidenci korespondence obviněných. Podle sdělení Vězeňské služby České republiky, Věznice P., ze dne 21. 9. 2011 je při přijímání a evidenci korespondence obviněných postupováno následovně: Vrchní dozorce ráno krátce po šesté hodině obejde všechny cely svěřeného oddílu, kde od obviněných přebere veškerou korespondenci k odeslání. Evidenci podléhá pouze úřední a doporučená korespondence, proto si ji vrchní dozorce současně při přebírání řadí a odděluje od dopisů, jež evidenci nepodléhají. Právě proto, že se úřední zásilky evidují, věnuje jim vrchní dozorce zvýšenou pozornost a přímo při přebírání zásilek kontroluje, zda obsahují všechny náležitosti včetně jména, příjmení a data narození odesílatele. Při tomto postupu není pravděpodobné, že by převzal dopis od třetí osoby z jiné cely a nevšiml si, že údaje uvedené na obálce nesouhlasí. V této souvislosti bylo významné, že dne 5. 5. 2011 bylo ppor. S., vrchním dozorcem, na celém oddílu evidováno pouze 6 zásilek úřední nebo doporučené korespondence, a to včetně předmětné zásilky. Evidence se provádí v elektronické podobě bezprostředně po přebrání veškeré korespondence od obviněných na oddíle. Z vyjádření ppor. J. S., vrchního dozorce, ze dne 20. 9. 2011 se podává, že veškerou korespondenci vybírá při ranním pohovoru s obviněnými. Postupuje po jednotlivých celách a ihned po předání dopisů si odděluje a řadí korespondenci úřední od obyčejné. Následně kontroluje, zda je na úřední korespondenci uvedeno jméno, příjmení obviněného a datum narození, jelikož se korespondence eviduje v programu VIS na PC. Takto postupoval i dne 5. 5. 2011, a proto není pravděpodobné, že by převzal dopis od třetí osoby z jiné cely a nevšiml si, že údaje uvedené na obálce nesouhlasí. Evidence do PC se zadává hromadně po vybrání veškeré korespondence od všech obviněných.

Obviněný k výše uvedeným vyjádřením uvedl, že evidence korespondence probíhá ve skutečnosti jinak, že vrchní dozorce nekontroluje odesílatele na obálkách, jež od jednotlivých obviněných přebírá.

Nejvyšší soud coby soud dovolací po doplnění dokazování ve shodě s odvolacím soudem sdílí přesvědčení, že nebyl rozumně zpochybněn závěr, že zpětvzetí odvolání datované dnem 5. 5. 2011 učinil právě obviněný L. H. Ani dovolací soud nezjistil žádné značné odlišnosti nejen v písmu, ale ani v kulturnosti písemného projevu obviněného (viz např. č. l. 985, 1023-1025, 1040, 1055, 1078), jež jsou k zaznamenání v tomto podání a v jiných písemných podáních, k nimž se dovolatel bez pochybností hlásí. Jde-li konkrétně o podpis, je pravda, že je představován pouze „parafou“, jak udává obviněný, nicméně právě taková podoba podpisu se často objevuje na protokolech o jeho výpovědích v přípravném řízení (č. l. 383 a násl.). Významně nemůže závěr o tom, že autorem tohoto podání včetně podpisu na něm uvedeného je právě obviněný, zpochybnit ani jeho tvrzení, že za podpis píše i datum narození, které se ve zpětvzetí odvolání skutečně nachází na jiném místě. Přijmout nelze ani vysvětlení obviněného, že skutečným autorem podání, které obsahuje nejen datum narození obviněného, ale i správné označení soudu včetně spisové značky, může být některý ze spoluobviněných, umístěných v téže věznici, v jejichž neprospěch vypovídal, a to nejspíše M. P., jak upřesnil ve veřejném zasedání. Ve výpovědích obviněného totiž nelze zaznamenat žádný relevantní údaj, který by bylo možné reálně vyhodnotit jako výpověď nejen v neprospěch spoluobviněných M. J. či M. B., ale též M.P., jež by navíc byla objektivně způsobilá vzbudit jejich snahu přivodit mu újmu jako odplatu za to, jak vypovídal. Je sice pravda, že dovolatel na samém počátku trestního stíhání učinil výpověď v neprospěch obviněného M. P., tu však ještě v přípravném řízení v jeho prospěch změnil a setrval na této změně i v hlavním líčení a spoluobviněný M.P. byl především právě proto obžaloby zproštěn. Nutno také uvést, že by taková osoba musela vědět, že obviněný podal proti označenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, přičemž nelze nepoznamenat, že po vyhlášení rozsudku si ponechal lhůtu (č. l. 924). V tomto ohledu jde toliko o ničím nepodloženou spekulaci obviněného, což on sám do jisté míry připouští, jejímž účelem je odvrátit pozornost od něj jako logického autora zpětvzetí odvolání.

Vyvráceny byly i námitky obviněného zpochybňující přijímání a evidenci úřední korespondence ve Věznici v P. Jak ze sdělení věznice, tak vyjádření vrchního dozorce jasně vyplývá, že není pravděpodobné, aby si vrchní dozorce, který bezprostředně po převzetí úřední korespondence kontroluje, zda taková zásilka obsahuje všechny náležitosti včetně jména, příjmení a data narození odesílatele, nevšiml, že údaje zde uvedené nesouhlasí s údaji osoby, která mu zásilku předala. Pominout nelze ani zjištění, že dne 5. 5. 2011 jiná korespondence od obviněného okresnímu soudu odeslána nebyla a z celého oddílu bylo vrchním dozorcem evidováno pouze 6 zásilek úřední nebo doporučené korespondence, a to včetně předmětné zásilky obviněného.

Ani dovolací soud proto neshledal žádný vážný důvod pro zpochybnění závěru odvolacího soudu, že to byl právě obviněný L. H., kdo Okresnímu soudu Plzeň – město adresoval zpětvzetí odvolání datované dnem 5. 5. 2011. Za takových okolností nepokládal za potřebné doplnit dokazování o odborné vyjádření či znalecký posudek z oboru písmoznalectví, jak se tohoto dovolatel též domáhal. Odvolací soud proto nepochybil, když odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl, aniž by je věcně přezkoumal. V konkrétním případě nelze hovořit o tom, že obviněnému byl odepřen přístup k druhé instanci, poněvadž procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení nebyly splněny.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není důvodné, a proto je podle § 265j tr. ř. zamítl. Se zřetelem k tomu nebylo třeba zabývat se návrhem na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. října 2011

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru