Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1120/2004Usnesení NS ze dne 27.10.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1120.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1120/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2004 o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 To 571/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 3 T 61/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 3 T 61/2003, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že „v období od 16. 2. 2001 do 14. 8. 2002 v K. jako jednatel společnosti A. s. K., s. r. o., se sídlem K. užíval pro označení vlastních výrobků uváděných do oběhu - vín různých značek plněných v lahvích, etikety s nápisem A. s. K. a s grafickým vyobrazením erbu ve tvaru štítu skládajícího se z červenobílých rovnoramenných trojúhelníků, kdy se jednalo o označení zaměnitelné s označením výrobků společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., se sídlem K., která své výrobky označuje etiketami s registrovanou ochrannou známkou s nápisem A. v. s. a erbem ve tvaru štítu, rozděleného na čtyři části, kdy v levé horní a pravé dolní části štítu jsou dvě řady červenobílých rovnoramenných trojúhelníků, shodné s těmi, které používá na svých výrobcích společnost A. s. K., s. r. o., a takto uvedl do oběhu výrobky označované známkou snadno zaměnitelnou s registrovanou ochrannou známkou společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., a dále neoprávněně užíval obchodní jméno firmy A. s. K., s. r. o., které bylo snadno zaměnitelné s obchodním jménem společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., kdy tato byla firmou s dřívějším právem“.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 150 odst. 2 tr. zák. za použití § 314e odst. 1 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Poškozený A. v. s. K., spol. s r. o., byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 To 571/2003, byl z podnětu odvolání podaného obviněným do výroku o vině i trestu zrušen rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 150 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce JUDr. PhDr. O. Ch. proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata ani jednoho z trestných činů kladených mu za vinu. Namítl, že označení firem ani jejich etikety nemohly být považovány a vyhodnoceny jako vzájemně zaměnitelné, a zdůraznil přitom markanty odlišující jak obě obchodní jména, tak i označení výrobků používané společností A. s. K., s. r. o., od ochranné známky patřící poškozenému. V této souvislosti zpochybnil závěry znaleckého posudku, protože se domnívá, že z nich lze dovodit, že každé označení obsahující výrazy „a.“ a „s.“ by bylo nutné považovat za porušení práv k ochranné známce. Uvedl, že na základě soudních sporů mezi oběmi společnostmi došlo později ke změně obchodního jména i tvaru etikety. Zdůraznil, že po celou dobu nejednal úmyslně, ale v dobré víře, že postupuje v souladu se zákonem, a byl v tom utvrzován i bezproblémovým zápisem nově vzniklé společnosti do obchodního rejstříku. Poukázal na objektivní nezaměnitelnost výrobků obou společností a na to, že si nikdy na trhu objektivně nekonkurovaly, protože nedošlo k jejich souběžné výrobě. V návaznosti na tato tvrzení zpochybnil naplnění materiálního znaku výše uvedených trestných činů a ve vztahu k této skutečnosti zdůraznil i to, že jeho jednání nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Vysvětlil, že společnost A. s. K., s. r. o., vznikla v podstatě v důsledku potřeby zajistit výrobu mešního vína pro liturgické účely, kterou dříve zajišťovala právě poškozená společnost, avšak ta již nadále toto víno vyrábět nemohla. Podle jeho názoru to byla naopak společnost A. v. s. K., spol. s r. o., kdo uváděl klienty v omyl, když na svých výrobcích uváděla sídlo firmy v K., ačkoli veškerá výroba byla provozována v H.

Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K předmětnému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí jeho obsahu i průběhu předchozího řízení konstatovala, že námitky uplatněné obviněným jsou obsahově podřaditelné pod jím zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že ustanovení § 150 tr. zák. je tzv. blanketní normou odkazující na jiné právní předpisy, a proto odvolací soud postupoval správně, když odkázal na příslušná ustanovení zák. č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) a zák. č. 137/1995 Sb. (o ochranných známkách) a v kontextu s nimi byla vyřešena i předběžná otázka týkající se ochrany práva k obchodnímu jménu a ochranné známce ve prospěch společnosti A. v. s. K., spol. s r. o. S poukazem na zaměnitelné prvky obchodního jména a etiket obou společností dále vyjádřila své přesvědčení, že soud druhého stupně správně vyhodnotil negativní dopad těchto podobností v označení výrobků na schopnost zákaznické veřejnosti rozlišit obě firmy a jejich produkty. Domnívá se, že obviněný prokazatelně věděl o existenci druhé firmy a stejně tak věděl i o jejím názvu a ochranné známce, neboť již od počátku vzniku společnosti A. s. K., s. r. o., byly otázky zaměnitelnosti obou firem předmětem široké medializace ve sdělovacích prostředcích a firma A. s. K., s. r. o., byla na porušování pravidel hospodářské soutěže firmou A. v. s. K., spol. s r. o., opakovaně upozorňována. Státní zástupkyně se ztotožnila rovněž se závěrem odvolacího soudu ohledně naplnění materiální stránky obou trestných činů, pokud byl stupeň jejich společenské nebezpečnosti vyhodnocen jako vyšší než nepatrný. Společenskou nebezpečnost spatřuje zejména v negativním odrazu jednání obviněného v hospodářských výsledcích A. v. s. K., spol. s r. o. Vzhledem k tomu, že námitky obviněným uplatněné v dovolání jsou opakováním těch, které vznesl již v odvolacím řízení a jimiž se podrobně zabýval a vypořádal se s nimi Krajský soud v Brně, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Rovněž konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem formulovaným v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., a shledal také, že dovolací důvod uplatněný v dovolání lze podřadit pod důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný ve svém dovolání vyjádřil pochybnosti o naplnění některých znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a správnost použité právní kvalifikace zpochybnil i pro absenci materiálního znaku.

Nejvyšší soud však shledal, že podané dovolání není opodstatněné.

Trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, a podle § 150 odst. 2 písm. a) tr. zák. se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné.

Podle zákonného vymezení těchto skutkových podstat jde o právní normu s blanketní dispozicí, což znamená, že jde o normu, která sama o sobě neupravuje všechny vztahy, které pod ni lze podřadit, ale odkazuje obecně na normu nebo více norem určitého druhu, v tomto konkrétním případě především na zákon o ochranných známkách č. 137/1995 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zák. č. 137/1995 Sb.“) a na zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „obch. zák.“).

Podle § 1 zák. č. 137/1995 Sb. je ochrannou známkou označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popřípadě jejich kombinací, určené k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů a zapsané do rejstříku ochranných známek, vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví.

Ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 137/1995 Sb. majiteli ochranné známky zaručuje výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochranou známkou, pro které je zapsána, nebo ji užívat s těmito výrobky či službami.

Vymezením ustanovení § 14 odst. 1 zák. č. 137/1995 Sb. je zaručeno, že bez souhlasu majitele ochranné známky nikdo nesmí užívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána, nebo je užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami, zejména umísťovat je na výrobky nebo jejich obaly, nabízet či uvádět na trh výrobky takto označené, nebo je skladovat za tímto účelem, dovážet nebo vyvážet výrobky s tímto označením, či užívat tato označení v obchodním jménu, korespondenci či reklamě.

Obchodní zákoník (ve znění platném v době činu, tedy ve znění novely č. 370/2000 Sb. účinné od 1. 1. 2001) v ustanovení § 8 odst. 1 upravuje, že obchodní firma (dále jen „firma“) je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Podle § 9 odst. 2 obch. zák. firmou obchodní společnosti nebo družstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Firmou právnické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku na základě zvláštního právního předpisu a která vznikla před tímto zápisem, je její název. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu.

Ustanovení § 10 odst. 1 zák. č. 137/1995 Sb. vymezuje, že firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu.

Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný jako jednatel společnosti A. s. K., s. r. o., se sídlem K., užíval pro označení vlastních výrobků uváděných do oběhu - vín různých značek plněných v lahvích - etikety s nápisem A. s. K. a s grafickým vyobrazením erbu ve tvaru štítu skládajícího se z červenobílých rovnoramenných trojúhelníků, kdy se jednalo o označení zaměnitelné s označením výrobků společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., která své výrobky označuje etiketami s registrovanou ochrannou známkou s nápisem A. v. s. a erbem ve tvaru štítu rozděleného na čtyři části, kdy v levé horní a pravé dolní části štítu jsou dvě řady červenobílých rovnoramenných trojúhelníků shodné s těmi, které používá na svých výrobcích společnost A. s. K., s. r. o., a takto uvedl do oběhu výrobky označované známkou snadno zaměnitelnou s registrovanou ochrannou známkou společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., a dále neoprávněně užíval obchodní jméno firmy A. s. K., s. r. o., které bylo snadno zaměnitelné s obchodním jménem společnosti A. v. s. K., spol. s r. o., kdy tato byla firmou s dřívějším právem.

Pro závěr o tom, zda jde o zaměnitelná označení ve vyjádření obou vyobrazení na srovnávanými firmami používaných etiketách, vycházely oba soudy z toho, jaké znaky jsou v rámci ochranné známky registrovány, neboť od této základní skutečnosti se odvíjejí další porovnávací postupy. Podle Úřadu průmyslového vlastnictví je registrována jen jedna národní ochranná známka patřící společnosti A. v. s., spol. s r. o., shora blíže označené, jejíž datum vzniku přednosti označuje den 16. 4. 1998 a jejímž majitelem jsou A. v. s. K., spol. s r. o., K., jak správně zjistil soud prvního i druhého stupně. Jako datum zápisu je uveden den 26. 7. 1999, což je datum, od něhož majitel nabývá svých práv k ochranné známce.

Jestliže obviněný považuje za nesprávné posouzení otázky, že došlo k porušení výhradních známkových práv majitele ochranné známky ve smyslu § 150 odst. 1 tr. zák., je nutné poukázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, na základě jakých skutečností byl oběma soudy závěr o snadné zaměnitelnosti těchto známek učiněn. Lze pak pouze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu ke znaku snadné zaměnitelnosti konstatoval, že „… označení používané firmou A. s. K., s. r. o., pro vlastní produkované výrobky s grafickým vyobrazením erbu ve tvaru štítu skládajícího se z červenobílých rovnoramenných trojúhelníků je barevně, tvarem a počtem těchto trojúhelníků shodné se základním motivem ochranné známky firmy A. v. s. …“. Poukázal rovněž na skutečnost, z níž pro svůj závěr také vyšel, že „… na etiketách, kterými byly opatřeny výrobky firmy obviněného, byla ve středu etikety vyobrazena celá ochranná známka poškozené firmy, byť v šedé barvě …“. Rovněž konstatoval, že „… na etiketách obou firem je použit stejný druh písma při označení obchodních jmen těchto firem …“ (str. 8 rozsudku).

Nejvyšší soud se ztotožnil též s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v odůvodnění jeho rozhodnutí ohledně zaměnitelnosti označení obchodního jména firmy A. s. K., s. r. o., jak jsou jako znaky obsaženy ve skutkové podstatě trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 2 tr. zák., s obchodním jménem firmy A. v. s. K., spol. s r. o. Za dostatečné lze proto považovat, že obchodní jméno A. s. K. je vlastně celé obsaženo v obchodnímu jménu firmy A. v. s., což již samo o sobě vyvolává předpoklad o zaměnitelnosti těchto dvou firem.

Pro úplnost ve vztahu k naznačeným úvahám považuje Nejvyšší soud za vhodné pouze poukázat na terminologickou nejednotnost vzniklou v důsledku legislativní změny obchodního zákoníku. Obchodním jménem se před 1. 1. 2001 rozuměl název, pod kterým podnikatel činil právní úkony při své podnikatelské činnosti (§ 8 obch. zák.). Od 1. 1. 2001 došlo k nahrazení tohoto pojmu v obchodním zákoníku pojmem firma.

Pokud obviněný ve svém dovolání namítal, že nejednal úmyslně, ale v dobré víře, že postupuje v souladu se zákonem, jde také o výhradu, kterou již vyjádřil ve svém řádném opravném prostředku, a soud druhého stupně se s ní v rámci odůvodnění svého rozhodnutí v potřebném rozsahu vypořádal, pokud rozvedl, že obviněný jednal ve formě nejméně nepřímého úmyslu dle § 4 písm. b) tr. zák., neboť věděl o existenci firmy A. v. s. K., spol. s r. o., a to i o jejím názvu i ochranné známce. V této spojitosti poukázal i na důkazy svědčící o široké medializaci dané problematiky v době páchání činu i na to, že obviněný byl nejméně od března roku 2001 zástupcem firmy A. v. s. K., spol. s r. o., upozorňován na porušování pravidel hospodářské soutěže. Nelze mít proto pochybnosti o tom, že obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit takové porušení nebo ohrožení, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Ve vztahu k posouzení subjektivní stránky činu nebyly vytýkané nedostatky zjištěny.

Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené výše shledal, že právní posouzení skutku ve výroku napadeného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 3 T 61/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 To 571/2003, jako trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. a jako trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 2 tr. zák. je zcela správné a odpovídající zákonu. Soud nalézací posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. Se závěry soudu prvního stupně týkajícími se výroku o vině se pak plně ztotožnil i soud druhého stupně, a to po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu nalézacího, přičemž tento se současně bez pochybností a logicky vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v odvolacím řízení. Je nutné zdůraznit, že námitky uvedené obviněným v dovolání jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v rámci řízení před soudem druhého stupně. Z těchto důvodů je třeba dospět k závěru, že dovolání obviněného J. K. je zjevně neopodstatněné, a proto ho Nejvyšší soud jako takové podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. října 2004

Předseda senátu

JUDr. Jan Bláha

Vypracovala

JUDr. Milada Šámalová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru