Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1062/2004Usnesení NS ze dne 22.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1062.2004.1

přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1062/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání obviněného Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 55/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá.

Odůvodnění:

Obviněný Z. V. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 4 To 86/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, které podal proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 1 T 55/2003. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. P. a Š. M. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 10. 4. 2003 v U., ve sklepě svého domu za pomoci tří maskovaných mužů ozbrojených nunčakem a dřevěnou tyčí nutil poškozeného J. P., který na jeho výzvu přijel, k vydání vozidla tov. zn. Ford Tranzit, jako zástavu za nezaplacený dluh, přičemž poškozený mu pod vlivem této pohrůžky bezprostředního násilí vydal klíče od vozidla včetně dokladů a obviněný vozidlo odvezl prostřednictvím svého syna M. V. do svého objektu v obci K.

Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že skutek, jímž byl uznán vinným, se nestal, a proto musí být nesprávné i jeho hmotně právní posouzení. Vytkl, že soud prvního stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vyslechl pouze všechny svědky obžaloby, nikoliv již též obhajoby, v důsledku čehož porušil jeho právo obhajoby i zásadu rovnosti stran. Upozornil, že soud se nezabýval osobou poškozeného J. P., jeho kriminální minulostí ani současným životem. Doplnil, že motivem jednání poškozeného a jeho rodiny bylo zbavit se dluhu vůči němu a jeho manželce. Vyjádřil přesvědčení, že vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně, přičemž k řádnému objasnění věci je třeba provádět další důkazy. Dovolacímu soudu předložil prohlášení poškozených Š. M. a J. P. ze dne 15. 7. 2004, z jehož obsahu podle něj plyne, že se vůči žádnému z nich násilí nedopustil.

Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítl toliko neúplné dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Prostějově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. V podstatě vytkl, že soud prvního stupně neprovedl k řádnému objasnění věci všechny potřebné důkazy, poněvadž nevyslechl jím navrhované svědky. Namítl, že rozhodnutí o jeho vině bylo opřeno výlučně o svědky obžaloby, aniž by se soud přesvědčivě vypořádal s otázkou jejich věrohodnosti a případné motivace jejich jednání. V souladu s již dříve uplatněnou obhajobou, s níž se zevrubně vypořádal již soud prvního stupně, uvedl, že se násilí vůči poškozenému a ani skutku v té podobě, jak byl soudy popsán, nedopustil. Učinily-li soudy odlišný závěr, nesprávně hodnotily výpovědi slyšených svědků v jeho neprospěch a nezabývaly se všemi rozhodnými okolnostmi.

Je tak evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se žádného trestného činu, tedy ani trestného činu loupeže nedopustil. V intencích tohoto závěru je třeba pohlížet i na obsah jím předloženého prohlášení poškozených ze dne 15. 7. 2004. Z obsahu tohoto prohlášení se navíc podává, že Š. M. a J. P. potvrdili normalizaci vztahů s obviněným, že „přijali jeho vysvětlení a z tohoto pohledu považují věc za překonanou a vyřešenou“. Nevyplývá z něj, že by se obviněný skutku, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak vyvozoval dovolatel.

Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem (aniž by bylo lze hovořit o zjevném či dokonce extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a skutečnými výsledky provedeného dokazování), obviněný žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotně právních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. září 2004

Předsedkyně senátu

JUDr. Věra Kůrková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru