Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tdo 1020/2016Usnesení NS ze dne 10.08.2016

HeslaKrádež
Poškození cizí věci
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1020.2016.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku

§ 228 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

8 Tdo 1020/2016-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2016 o dovolání obviněného D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 55 To 5/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 160/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 4 T 160/2015, byl obviněný D. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že

dne 11. 5. 2014 nejpozději kolem 03.08 hod. přijel osobním motorovým vozidlem tov. zn. Audi A6., černé barvy, přes pole s cukrovou řepou, kterou pojezdil nejméně ve dvou pásech o délce 600 m, ke škodě spol. SALIX MORAVA, a. s., od obecní cesty mezi půdním blokem D. t. a blokem Z., k zadní části areálu bývalého zemědělského družstva v H. M., okres P., ul. R., vešel do areálu, kde rozbil skleněnou výplň okna, kudy vnikl do kanceláře agronomů, kterou prohledal a odtud odcizil ke škodě společnosti SALIX MORAVA, a. s., IČ: 25380893, se sídlem Revoluční 130/30, Horní Moštěnice, 1 ks notebook zn. Lenovo šedé barvy typ 0769-ESG, se síťovým aparátem zn. Lenovo a myší k počítači zn. Pleomax, 1 ks notebook zn. Fujitsu černé barvy typ AH 530, se síťovým aparátem zn. Fujitsu, 1 ks notebook zn. Lenovo červené barvy typ 1143-HJG, se síťovým aparátem zn. Lenovo a myší k počítači zn. Logitech, 1 ks notebook zn. Lenovo červené barvy typ 1143-HJG, se síťovým aparátem zn. Lenovo, 1ks flash disk zn. Logitech MX 1100, 6 ks tužkových alkalických baterií AAA zn. Panasonic Evolta, 1 ks visací zámek zn. Tokoz se třemi klíči, 1 ks spektrometr PZO RR 12 s koženým černým obalem na zip, 3 ks plechovek s barvou Industrol Universal, každá objemu 4 l, uzamčenou kovovou příruční pokladnu, šedé barvy s finanční hotovostí 22 594 Kč, a ke škodě poškozeného P. D. ve Š., trvale bytem M., 20 ks stravenek v hodnotě á 80 Kč, čímž způsobil poškozené společnosti SALIX MORAVA, a. s., škodu odcizením ve výši 63 194 Kč a poškozením ve výši 7 100 Kč a poškozenému P. D. škodu odcizením ve výši 1 600 Kč.

2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon podle § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněným v rozsahu stanoveném trestním zákoníkem. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku pak stanovil zkušební dobu v trvání 4 let a podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. V rámci úhrnného trestu soud prvního stupně obviněnému dále uložil trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když konkrétní věci ve výroku rozsudku podrobně identifikoval.

3. Okresní soud v Přerově rozhodl také o náhradě škody. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. stanovil obviněnému povinnost zaplatit poškozené společnosti SALIX MORAVA, a. s., IČ: 25380893, se sídlem Revoluční 130/30, Horní Moštěnice, částku ve výši 7 100 Kč, a poškozenému P. D., trvale bytem M., částku ve výši 1 600 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost SALIX MORAVA, a. s., se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl tak, že je usnesením ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 55 To 5/2016, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

5. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Dítěte, LL.M. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozsudek soudu nalézacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

6. Napadená rozhodnutí jsou podle dovolatele ztížena extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Oba soudy měly porušit princip presumpce neviny a tím základní zásady spravedlivého procesu zejména tak, že své skutkové závěry opřely pouze o nepodložené domněnky a nezákonné dovozování viny.

7. Konkrétně se obviněný zaměřil hlavně na trasologické stopy na parapetu rozbitého okna napadeného objektu a na lavičce pod ním, jež byly následně ztotožněny právě s jeho obuví. K tomuto důkazu vytkl, že byl zajištěn až poté, co dovolateli byly na služebně Policie ČR odebrány jeho osobní věci i oblečení, a to včetně předmětných bot. Navíc z dostupných listin, fotografií ani dalších podkladů nelze zjistit, zda je uvedená trasologická stopa skutečně tou, jež byla ztotožněna s jeho obuví. V této souvislosti zdůraznil, že v napadeném objektu nebyl a že tato skutečnost nebyla žádným důkazem vyvrácena nebo zpochybněna, s výjimkou zmiňované „pochybné“ stopy.

8. Dovolatel se rovněž vymezil proti svědecké výpovědi P. R., který popsal pachatele jako osobu asi 170 cm vysokou v tmavém oblečení. Připomenul, že jmenovaný svědek viděl pachatele pouze z dálky a ve tmě; z takového popisu proto nelze jakkoliv vycházet. Učinit závěr o shodě s osobou obviněného je naprosto nepřijatelné a rozhodnutí o jeho vině na tomto základě pak zcela nezákonné. Dále namítl, že ve vykradeném objektu nebyly nalezeny stopy jeho DNA, pachové či jiné stopy. Stejně tak v jeho oblečení nebyly stopy po skle z rozbitého okna. Konstatoval tedy, že s ohledem na naprostou absenci důkazů, které by byly schopny prokázat jeho vinu, je nutné považovat skutkové závěry soudu prvního stupně za nepodložené a neodůvodněné.

9. Z výše uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 4 T 160/2015, a rovněž napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 55 To 5/2016, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně u něho činná písemně sdělila Nejvyššímu soudu, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně udělila souhlas s rozhodnutím za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

13. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

14. Dovolatel uplatnil jako druhý dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně, a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod, zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu, publikované pod č. 40/2014 Sb.).

15. Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný neuplatnil žádné námitky hmotněprávní povahy. Brojil výhradně proti výpovědní hodnotě či způsobu zajištění jednotlivých důkazů, způsobu jejich hodnocení či neexistenci jiných (z jeho pohledu podstatných) důkazů a na základě toho se domáhal změny konečných skutkových zjištění, které by vyznělo v jeho prospěch v tom smyslu, že se posuzovaného jednání nedopustil. Soudům vytýkal, že jejich postupem byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Proto se Nejvyšší soud na otázku dodržení tohoto ústavně garantovaného práva zaměřil, žádné pochybení však v tomto ohledu neshledal.

16. Nutno podotknout, že verzi obviněného o tom, že měl vézt jakéhosi známého (jehož ani nedokázal identifikovat), chtěl si zkrátit cestu přes pole (což žádná zkratka nebyla), do cesty mu vběhla srna atd., považovaly již oba soudy nižších stupňů za nevěrohodnou. Hlavní ovšem je, že pro jeho trestnou činnost svědčí celá řada vzájemně souladných důkazů (nejen dovolatelem rozporovaná trasologická stopa či výpověď svědka P. R.). Zejména jde o svědecké výpovědi osmi policistů zasahujících na místě činu. Možnost, že by se tito policisté dopustili vůči obviněnému určitého komplotu, že by jako svědci křivě vypovídali, nebo dokonce nezákonným způsobem opatřili usvědčující důkaz, nepovažoval ani Nejvyšší soud za pravděpodobnou. Ke spolehlivému závěru soudů o dovolatelově vině pak přispěl i nález jím odcizených věcí v křoví poblíže místa, kde byl zadržen.

17. Dále je vhodné připomenout, že námitky, které jsou obsahem podaného dovolání, obviněný uplatňoval jak během řízení před soudem prvního stupně, tak i v rámci řízení odvolacího. Oba soudy nižších instancí se s nimi uspokojivě a dostatečně podrobně vypořádaly (srov. strany 11 až 13 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a strany 3 až 5 usnesení odvolacího soudu). Jelikož Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožnil, z hlediska procesní ekonomie zcela postačuje na uvedené pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat.

18. Lze proto shrnout, že oba soudy nižších stupňů postupovaly s respektem k ustanovením § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a celkově i ke všem pravidlům zaručujícím obviněnému právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud z tohoto důvodu neshledal nutnost zásahu do jimi ustáleného skutkového stavu. Takový postup je ostatně postupem výjimečným, nespadajícím přímo do rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Není-li proto porušení pravidel spravedlivého procesu v dovolacím řízení shledáno a dovolatel zároveň neuplatní žádné námitky hmotněprávního charakteru (jak tomu bylo v daném případě), není tento dovolací důvod naplněn [a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. z logiky věci také ne] a Nejvyššímu soudu tak nevzniká povinnost se podaným dovoláním nadále věcně zabývat.

19. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 8. 2016

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru