Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Tcu 40/2020Usnesení NS ze dne 09.09.2020

HeslaPrávní styk s cizinou
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2020:8.TCU.40.2020.1
Dotčené předpisy

§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

8 Tcu 40/2020-21

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 9. 9. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

I.

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky K. B., nar. XY v XY, bytem XY, zdržujícího se též na adrese XY, rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 8 Hv 46/17i, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, a to pro trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 druhý a třetí případ zákona o omamných látkách [písm. A) bod I) výroku rozsudku] a pro trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 pátý případ, odst. 2 řádek 1 zákona o omamných látkách [písm. A) bod II) výroku rozsudku], a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

II.

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky K. B., nar. XY v XY, bytem XY, zdržujícího se též na adrese XY, rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 8 Hv 46/17i, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, a to pro trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými látkami podle § 27 odst. 1 řádek 1 první a druhý případ, odst. 2 zákona o omamných látkách [písm. A) bod III) výroku rozsudku], a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, se zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 8 Hv 46/17i, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, byl K. B. uznán vinným, že:

A) proti předpisům vyvážel omamnou látku, totiž piko alias pervitin alias cryslal meth, obsahující metamfetamin,

I) v množství větším než malém (§ 28b zákona o návykových látkách) za vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatel (§ 12 trestního zákoníku) s osobami níže uvedenými, které jsou zvlášť stíhány, převážně v XY, z části také v XY a XY, vyvážel z Česka a Slovenska do Rakouska tak, že transportoval omamnou látku převážně osobním motorovým vozidlem do Rakouska, a sice

1) sám od léta 2016 do 21. 3. 2017 v několika záběrech celkem 130 gramů pika obsahujícího 78 gramů čisté substance metamfetaminu;

2) společně s M. R. od 22. 11. 2016 do 21. 3. 2017 celkem 50 gramů pika obsahujícího alespoň 30 gramů čisté substance metamfetaminu, a sice

a) společně s G. D. a jeho přítelkyní 30 gramů z Česka;

b) společně s J. J. alespoň 20 gramů ze Slovenska;

II) přenechával jiným množství větší než malé (§ 28b zákona o omamných látkách), a sice

pro výdělečné účely množství větší než malé tak, že početných záběrech od 22. 11. 2016 do 21. 3. 2017 ve XY celkem alespoň 127 gramů piko, obsahujícího alespoň 76,2 gramů čisté substance metamfetaminu, se ziskem alespoň 50,00 euro prodával početným odběratelům, a sice A. K. a M. R. (celkem alespoň 82 gramů), J. J. (alespoň 10 gramů), M. J. (35 gramů) a dalším neznámým odběratelům, přičemž již byl dvakrát odsouzen za trestné činy podle § 28a odst. 1 zákona o omamných látkách, totiž k 46 Hv 6/16m dne 4. 4. 2016 a k 62 Hv 109/16a dne 21. 11. 2016, pokaždé Zemským soudem pro trestní věci ve XY;

III) nabýval a vlastnil výlučně pro osobní potřebu, a sice

1) od konce listopadu 2016 do 21. 3. 2017 ve XY, XY a na jiných místech v několika záběrech nepatrná množství piko.

Takto popsané jednání jmenovaného Zemský soud v Eisenstadtu právně kvalifikoval: pod písm. A) bodem I) jako trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 druhý a třetí případ zákona o omamných látkách,

pod písm. A) bodem II) jako trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 pátý případ, odst. 2 řádek 1 zákona o omamných látkách, a

pod písm. A) bodem III) jako trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými látkami podle § 27 odst. 1 řádek 1 první a druhý případ, odst. 2 zákona o omamných látkách.

Za to jej Zemský soud v Eisenstadtu odsoudil za použití § 28 trestního zákoníku podle trestní sazby § 28a odst. 2 zákona o návykových látkách k trestu odnětí svobody na dobu 3,5 (tři a půl) roku a podle § 389 odst. 1 trestního řádu k náhradě nákladů trestního řízení. Podle § 38 odst. 1 řádek 1 trestního zákoníku dále stanovil, že se odpykaná vyšetřovací vazba od 21. 3. 2017, 10:45 hod. do 2. 10. 2017, 12:58 hod. započítává do uloženého trestu odnětí svobody, že podle § 19a odst. 1 trestního zákoníku se nařizuje zabavení zajištěného mobilního telefonu značky Nokia s červeným bodem, zajištěné váhy na gramy a zajištěné připravené láhve od Coca-Coly, že podle § 20 odst. 1 a 3 trestního zákoníku se částka 6.350,00 euro prohlašuje za propadnutou, a že podle § 26 odst. 1 trestního zákoníku ve spojení s § 34 zákona o omamných látkách se nařizuje zabavení zajištěné omamné látky.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 13. 8. 2020 Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“), že na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Zemského soudu v XY XY ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 8 Hv 46/17i, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky. K návrhu připojilo i nezbytné podklady pro rozhodnutí, zejména český překlad odsuzujícího rozsudku.

Nejvyšší soud podaný návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. jsou splněny jen částečně.

Podle citovaného ustanovení platí, že Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného opisu rozhodnutí vyplývá, že K. B. je občanem České republiky a byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz rozhodnutí č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (resp. skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 č. 269/1994 Sb. (viz rozhodnutí č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. zamítne.

S ohledem na výše uvedené podmínky Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odsouzení K. B. pro skutky, v nichž Zemský soud v Eisenstadtu v rozsudku ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. 8 Hv 46/17i, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, spatřoval jednak trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 druhý a třetí případ zákona o omamných látkách [jednání pod písm. A) bodem I) výroku rozsudku], jednak trestný čin obchodování s omamnými látkami podle § 28a odst. 1 pátý případ, odst. 2 řádek 1 zákona o omamných látkách [jednání pod písm. A) bodem II) výroku rozsudku], se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky, konkrétně dvou trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., neboť ve vztahu k těmto trestným činům tak byla shledána vzájemná trestnost.

Nejvyšší soud kromě zjištěné vzájemné obecné trestnosti též posuzoval – se zřetelem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku – požadované materiální hledisko, tedy závažnost obou výše popsaných skutků. Dospěl přitom k závěru, že šlo o společensky škodlivé jednání, které bylo provedeno více útoky, bylo motivováno zištným úmyslem (slovy rozsudku „pro výdělečné účely“) a bylo jím poškozeno dobré jméno České republiky v sousední zemi.

Oproti tomu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku popsaného pod písm. A) bodem III) výše uvedeného výroku rozsudku Zemského soudu v Eisenstadtu, který spočíval v tom, že K. B. „nabýval a vlastnil výlučně pro osobní potřebu, a sice od konce listopadu 2016 do 21. 3. 2017 ve XY, XY a na jiných místech v několika záběrech nepatrná množství piko“, a jenž soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovoleného nakládání s omamnými látkami podle § 27 odst. 1 řádek 1 první a druhý případ, odst. 2 zákona o omamných látkách.

Takové jednání obviněného – už s ohledem na soudem zjištěné „nepatrné množství piko“ – však nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky (v úvahu by sice mohla přicházet aplikace § 284 odst. 1 tr. zákoníku, který však po formální stránce vyžaduje, aby se tak stalo „v množství větším než malém“, k čemuž v dané věci nedošlo). A jelikož v úvahu nepřicházelo ani použití jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., ohledně cizozemského odsouzení K. B. v této části (tj. ohledně výše popsaného skutku a trestného činu) zamítl.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti částečně vyhověl, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. tohoto usnesení, a částečně (ve výroku pod bodem II. tohoto usnesení) jeho návrh zamítl. Při respektu k výše citovanému rozhodnutí č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud – s přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž se na K. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou – současně určil, že z trestu odnětí svobody, který byl K. B. uložen Zemským soudem v Eisenstadtu na dobu 3,5 (tři a půl) roku, připadá v prvém případě část trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců, zatímco v druhém případě činí část trestu odnětí svobody 3 (tři) měsíce.

Pro úplnost lze dodat, že pro přiměřenost trestu odnětí svobody, který byl K. B. uložen shora uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, svědčí i to, že při postihu v České republice by byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou na dvě léta až deset let (případně i peněžitým trestem). Jestliže mu byl Zemským soudem v Eisenstadtu uložen (vedle dalších sankcí) trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, je zřejmé, že tato výměra je ještě v první čtvrtině trestní sazby, kterou by byl ohrožen za obdobné trestné činy i podle právní úpravy platné v České republice.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Poučení:

V Brně dne 9. 9. 2020

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru