Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 92/2001Rozsudek NS ze dne 30.05.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.92.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tz 92/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. J. S., proti usnesení vyšetřovatelky Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, ČVS OVCB-919/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu za podmínek uvedených v § 272 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:

Pravomocným usnesením vyšetřovatelky Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, ČVS OVCB-919/2000, a v řízení, které jeho vydání předcházelo,

bylporušenzákon

v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve prospěch obviněného Ing. J. S.

Citované usnesení se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Pravomocným usnesením vyšetřovatelky Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, ČVS OVCB-919/2000, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného Ing. J. S. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se měl obviněný dopustit tím, že počínaje měsícem září 1999 do konce měsíce dubna 2000 neplnil řádně svou zákonnou povinnost ke svým dětem M., a V., ve výši 1.350,- Kč (měsíčně) dle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 C 231/92 ze dne 3. 7. 1992 a k nezletilým M., a N., ve výši 1.000,- Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích pod č. j. Nc 360/99-12, počínaje dnem 1. 6. 1999 k rukám matky dětí V. H., a do 30. 4. 2000 dluží na výživném celkem na všechny děti nejméně 15.750,- Kč s tím, že v měsíci srpnu 1999 zaplatil částku ve výši 1.000,- Kč a v měsících lednu až březnu 2000 vždy 2.000,- Kč k rukám syna M., s tím, že tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Citované usnesení nabylo právní moci dne 11. 11. 2000. Stížnost matky dětí V. H., podaná proti tomuto rozhodnutí, byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1413/2000, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako podaná osobou k tomuto opravnému prostředku neoprávněnou.

Proti shora uvedenému pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti dne 25. 4. 2001 u Nejvyššího soudu České republiky v neprospěch obviněného Ing. J. S. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného.

V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti především zdůraznil, že vyšetřovatelka odůvodnila své rozhodnutí tím, že obviněný Ing. J. S. v období od srpna 1999 do dubna 2000 hradil výživné ve výši 2.350,- Kč k rukám svého syna M. S., což jmenovaný jako svědek potvrdil, přičemž uvedená částka měla sloužit synovi k úhradě školního internátu a nákladů dojíždění. Ohledně uvedeného tvrzení svědka ovšem zůstalo podle názoru ministra spravedlnosti dokazování neúplné, neboť nebyl proveden podrobnější výslech svědka M. S. k nákladům ubytování, stravování a dojíždění, nebyla opatřena zpráva příslušného internátu a nebyl vyslechnut svědek V. F., který údajně svému příbuznému M. S. údajně též na studium finančně přispíval.

Vyšetřovatelka však podle ministra spravedlnosti především pochybila tím, že v dosavadním trestním řízení učiněná skutková zjištění nesprávně hodnotila, když zřejmě zcela nekriticky akceptovala obhajobu obviněného Ing. J. S. Obviněný totiž uvedl, že úhrada výživného v podobě výplaty částky odpovídající výživného na všechny čtyři děti k rukám syna M. byl ústně dohodnut se svědkyní V. H., a to i s ohledem na to, že dvojčata M. a N. údajně nejsou ve skutečnosti dětmi obviněného. Toto tvrzení je ovšem důkazně zcela nepodložené a navíc nemůže podle mínění ministra spravedlnosti obviněného nikterak zbavit trestní odpovědnosti.

Obviněný Ing. J. S. měl vyživovací povinnost vůči čtyřem dětem a v takových případech je nutno podle ministra spravedlnosti zvlášť trvat na placení výživného k rukám matky, která jedině může rozhodnout o účelném rozdělení těchto peněz k uspokojení potřeb všech dětí. V daném případě snad mohly být materiální potřeby syna M. uspokojovány i v míře vyšší než nezbytné, ovšem za cenu nedostatku finančních prostředků na výživu zbývajících tří dětí.

Obviněný takto svým jednáním jednostranně zvýhodňoval jedno ze svých dětí ve zjevném úmyslu získat je na svou stranu ve svých sporech s matkou a jeho obhajobu ohledně údajného splnění vyživovací povinnosti tak bylo možno popřípadě zohlednit jedině ve vztahu k synovi M. ; vyživovací povinnost vůči ostatním třem dětem nesplnil. Pouze pro úplnost přitom ministr spravedlnosti podotkl, že do plnění vyživovací povinnosti nelze podle dlouholeté judikatury zahrnout dary, které obviněný svým dětem poskytl.

Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil, stejně jako obsahově navazující usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.

Shledal, že stížnost pro porušení zákona, podaná v neprospěch obviněného Ing. J. S. ministrem spravedlnosti České republiky, je důvodná, neboť napadeným usnesením k porušení zákona ve směru ministrem spravedlnosti vytýkaném skutečně došlo a zákon byl takto porušen ve prospěch obviněného.

Ministr spravedlnosti České republiky především oprávněně zaujal v podaném mimořádném opravném prostředku stanovisko, že plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat konkrétní oprávněnou osobu povinným nelze kompenzovat nebo nahradit jakýmkoliv plněním v jakékoliv výši a podobě, adresovaným jiné oprávněné osobě nebo osobám (a tím méně jakémukoliv adresátovi jinému).

A správně rovněž ministr spravedlnosti ve své argumentaci zdůraznil, že za výživné ve smyslu § 213 tr. zák. o trestném činu zanedbání povinné výživy nelze považovat příležitostná plnění v době styku povinné osoby s dětmi, která mají povahu dárků či jiných podobných plnění, nesměřujících k uspokojování odůvodněných potřeb nezletilých dětí ve smyslu § 96 odst. 1 zák. o rodině (srov. kupř. č. 17/1997 Sb. rozh. trest.).

Přiléhavě ovšem ministr spravedlnosti poukázal i na to, že stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného Ing. J. S. bylo vydáno za procesní situace, kdy skutkový stav nebyl reálně dostupnými důkazy dostatečně zjištěn a současně konkretizoval důkazy, kterými mělo být dokazování přinejmenším ještě doplněno.

Tato skutečnost sice nic nemění na shora uvedených závěrech právní povahy, objasnění uvedených skutečností však bylo potřebné pro spolehlivý závěr o naplnění či nenaplnění materiální podmínky trestnosti činu.

Nejvyšší soud České republiky proto vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. J. S. v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, mimořádným opravným prostředkem napadené usnesení zrušil, současně zrušil všechna případně obsahově navazující rozhodnutí, která takto pozbyla svého zákonného podkladu (včetně usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 1 Zt 1413/2000) a vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dalším řízení bude vyšetřovatel povinen především zjistit odstranit shora vytýkanou neúplnost dosavadního dokazování, ověřit aktuální stav věci a na podkladě uvedených zjištění, podle potřeby doplněných dalšími aktuálními důkazy, plně zákonně ve věci rozhodnout.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně v neprospěch obviněného Ing. J. S. a Nejvyšší soud České republiky takto také při dodržení podmínek uvedených v ustanovení § 272 odst. 1 tr. řádu porušení zákona vyslovil. V dalším řízení nebude proto žádný z orgánů v tomto trestním řízení činných ve vztahu k napadenému usnesení ve smyslu § 273 tr. řádu vázán zákazem reformace in peius, a v novém řízení tak může dojít i ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 30. května 2001

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru