Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 68/2019Rozsudek NS ze dne 08.10.2019

HeslaPřerušení výkonu trestu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.68.2019.1
Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5 tr. ř.

§ 325 odst. 1 tr. ř.

§ 315 odst. 2 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

7 Tz 68/2019-48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela projednal ve veřejném zasedání dne 8. 10. 2019 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti v neprospěch obviněného J. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 Nt 2901/2019-14, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 Nt 2901/2019-14,

byl porušen zákon

v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 325 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. S.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 3 T 3/2015, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 2 To 33/2016, byla odvolání obviněného i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, směřující v jeho neprospěch, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Uvedenými rozhodnutími bylo kromě toho rozhodnuto i ohledně dalších tří spoluobviněných.

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. 6. 2017, č. j. 3 T 83/2017-50, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný J. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. f) tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 4 měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Zmíněného přečinu se obviněný dopustil tím, že v době od 12. 8. 2016 do 27. 12. 2016 19.45 hod. v XY č. p. XY, okres Karlovy Vary, kde se v uvedené době zdržoval, a v XY, XY, nenastoupil do Věznice Plzeň výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti let, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 3 T 3/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 2 To 33/2016, když byl vyzván, aby uvedený trest odnětí svobody nastoupil nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy, kterou převzal dne 3. 8. 2016, následně byl Krajským soudem v Plzni dne 25. 8. 2016 pod sp. zn. 3 T 3/2015 vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, po obviněném bylo pátráno a do výkonu trestu byl dodán až policejním orgánem dne 27. 12. 2016, přičemž v nastoupení do výkonu tohoto trestu mu nebránily žádné závažné překážky.

Dne 30. 6. 2017 byl Okresním soudem v Karlových Varech ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 83/2017 nařízen výkon uloženého trestu odnětí svobody. Současně bylo rozhodnuto, že obviněný nastoupí výkon tohoto trestu po vykonání trestu předchozího, tj. uloženého ve věci Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. 3 T 3/2015.

Usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 1 Nt 834/2017, bylo podle § 320 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný vykoná oba shora uvedené tresty ve věznici s ostrahou.

Dne 10. 1. 2019 byl Okresnímu soudu v Karlových Varech doručen návrh obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 325 odst. 1 tr. ř. ze zdravotních důvodů. Obviněný uvedl, že byl pro bolesti převezen do vězeňské nemocnice ve Vazební věznici Praha – Pankrác, kde mu byly diagnostikovány poruchy zdraví, odpovídající těžké nemoci. Spolu s žádostí byla soudu doručena propouštěcí zpráva Chirurgického oddělení Vazební věznice Praha – Pankrác ze dne 12. 12. 2018, z níž vyplynuly závěry vyšetření obviněného, předpoklad dalšího postupu v léčbě a konečné doporučení, že je schopen věznění.

V návaznosti na zmíněný návrh obviněného okresní soud dne 14. 1. 2019 vyžádal u Generálního ředitelství Vězeňské služby vyjádření, zda zdravotní stav obviněného umožňuje výkon trestu odnětí svobody, a poté dne 28. 1. 2019 nařídil na 13. 2. 2019 veřejné zasedání k projednání uvedeného návrhu. V průběhu veřejného zasedání obhájce obviněného předložil soudu odborné vyjádření MUDr. Robina Strnada, soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, vycházející z propouštěcí zprávy Chirurgického oddělení Vazební věznice Praha – Pankrác ze dne 12. 12. 2018, zmíněné v předchozím odstavci. Znalec konstatoval, že obviněný je indikován k odstranění žlučníku, nicméně s ohledem na doposud učiněné závěry bude namístě provést další vyšetření, která mohou vést k navazujícím indikacím a komplikacím. Proto doporučil léčbu ve zdravotnickém zařízení typu krajské nebo fakultní nemocnice, poskytující specializovanou chirurgickou i komplementární péči.

Po projednání věci rozhodl Okresní soud v Karlových Varech usnesením dne 13. 2. 2019, č. j. 2 Nt 2901/2019-14, tak, že obviněnému podle § 325 odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, uložený Krajským soudem v Plzni a Okresním soudem v Karlových Varech ve shora citovaných věcech, a to do 30. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že se po vyhlášení usnesení státní zástupce i obviněný vzdali práva stížnosti, nabylo ihned právní moci a obviněný byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

Následující den, tedy 14. 2. 2019, bylo Okresnímu soudu v Karlových Varech doručeno stanovisko Oblastní lékařské komise č. 2 Zdravotnické služby VS ČR, jíž byl postoupen dotaz soudu ze dne 14. 1. 2019 k vyřízení ve spolupráci s Věznicí Ostrov. V něm byl popsán aktuální zdravotní stav obviněného a bylo konstatováno, že je stabilizovaný a Vězeňská služba ČR mu poskytuje a ve spolupráci s mimorezortními poskytovateli zdravotnických služeb zajišťuje potřebnou zdravotní péči.

Ministryně spravedlnosti podala dne 3. 7. 2019 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 Nt 2901/2019-14. O návrhu obviněného na přerušení trestu odnětí svobody rozhodoval věcně nepříslušný soud. Obviněný totiž v danou dobu vykonával trest uložený Krajským soudem v Plzni. Jestliže o jeho návrhu na přerušení výkonu trestu rozhodoval soud okresní, bylo rozhodnutí učiněno soudem věcně nepříslušným. Navíc bylo rozhodováno senátem ve veřejném zasedání za účasti státního zástupce, ačkoliv podle zákonné úpravy stačilo, aby ve věci rozhodoval předseda senátu bez nařízení veřejného jednání. Další porušení zákona shledala v tom, že o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného bylo rozhodnuto předčasně, bez toho, že by byl náležitě a dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Soud totiž rozhodoval v situaci, kdy disponoval dvěma v podstatě protichůdnými vyjádřeními, a to jednak propouštěcí zprávou Chirurgického oddělení Vazební věznice Praha – Pankrác ze dne 12. 12. 2018, z níž vyplývá, že obviněný byl schopen věznění, a jednak odborným vyjádřením MUDr. Robina Strnada, v němž bylo doporučeno provést plánovaný zákrok ve specializovaném centru typu fakultní nebo krajské nemocnice. Přitom soud rozhodl, aniž by vyčkal doručení stanoviska Vězeňské služby ČR ke zdravotním stavu obviněného, ačkoliv si tuto zprávu vyžádal (a ta mu byla doručena bezprostředně po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu).

Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněného, a to v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 232 tr. ř. a § 315 odst. 2 tr. ř.

Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona do doby konání veřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i jemu předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen, a to ve prospěch obviněného J. S.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 232 tr. ř. rozhoduje soud ve veřejném zasedání tam, kde to zákon výslovně stanoví.

Podle § 315 odst. 2 tr. ř. rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

Podle § 320 odst. 2 tr. ř. u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Podle § 325 odst. 1 věta před středníkem tr. ř. je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.

Nejvyšší soud k první části argumentace uvedené ve stížnosti pro porušení zákona konstatuje, že je namístě jí přisvědčit. Především obviněný v době podání své žádosti o přerušení výkonu trestu odnětí svobody vykonával trest (a mělo tomu tak být až do prosince roku 2022) uložený mu Krajským soudem v Plzni v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 3/2015, jako soudem prvního stupně. Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů přitom obecně vzato činí soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2 tr. ř.). Pokud jde potom o výše citované ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř., podle něhož u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává, je nutné je vykládat jako speciální k § 315 odst. 2 tr. ř., případně měnící (pouze) místní příslušnost soudu, nikoli věcnou (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád III. § 318 až 471. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3743). Jak dovodila i soudní praxe, ve smyslu § 320 odst. 2 tr. ř. je nutno za soud, v jehož obvodu se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1975 Sb. rozh. tr.). Rozhodl-li tedy ve věci obviněného J. S. okresní soud, došlo k porušení zákona, a to v § 315 odst. 2 tr. ř., neboť nebyl věcně příslušným soudem k tomuto rozhodnutí, ale tímto byl Krajský soud v Plzni.

Současně je pochybením, pokud rozhodoval senát ve veřejném zasedání, neboť, jak rovněž bylo zmíněno, přerušit výkon trestu odnětí svobody může podle § 325 odst. 1 tr. ř. předseda senátu. O přerušení výkonu trestu rozhoduje předseda senátu věcně příslušného soudu bez nařízení jednání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád III. § 318 až 471. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3771). I zde je namístě stížnost pro porušení zákona v zásadě akceptovat a dovodit rozpor s § 325 odst. 1 tr. ř., když lze konstatovat, že rozhodnutí senátu a navíc i ve veřejném zasedání je vyšší, kvalifikovanější formou rozhodnutí, než rozhodnutí (pouze) předsedy senátu bez nařízení jednání. Na druhé straně nepřisvědčil Nejvyšší soud ministryni spravedlnosti v tom, že by došlo tímto postupem k porušení zákona ve prospěch obviněného i v § 232 tr. ř., když z výše uvedeného vyplývá, že toto ustanovení pouze obecně upravuje, kdy soud koná ve veřejném zasedání, ale primární pochybení soudu spočívalo v tom, že nerozhodl předseda senátu ve smyslu § 325 odst. 1 tr. ř., které speciálně upravuje procesní postup v takovémto případě. Není tedy namístě konstatovat porušení zákona i dalších, pouze obecných ustanovení trestního řádu, s porušeným ustanovením pouze souvisejících.

V poslední části ministryně spravedlnosti namítá předčasnost rozhodnutí okresního soudu, pokud rozhodl, aniž by byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Rovněž v tomto směru shledává Nejvyšší soud podaný mimořádný opravný prostředek důvodný. Okresní soud měl ke dni konání veřejného zasedání k dispozici shora uvedenou propouštěcí zprávu, podle níž byl obviněný schopen výkonu trestu odnětí svobody s tím, že stran jeho zdravotního stavu byly předpokládány další léčebné úkony. Znalec MUDr. Robin Strnad obviněného osobně nevyšetřil a pouze na základě zmíněné propouštěcí zprávy dovodil, že jsou zde rizika, která nejsou vyloučena a která si mohou vyžádat specializovanou péči krajské či fakultní nemocnice. Ačkoli popsané listiny vyjadřovaly rozdílné závěry (navíc odborné vyjádření spíše podmíněně), okresní soud nevyčkal doručení v souladu se soudní praxí vyžádaného stanoviska Vězeňské služby ČR, jejíž zdravotnické složky měly obviněného osobně v péči a znaly jeho aktuální zdravotní stav, ale rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Je zjevné, že okresní soud nezjistil řádně skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Rozsah nezbytného skutkového stavu je vymezen § 325 odst. 2 tr. ř., tedy zjištěním, zda byl obviněný stižen těžkou nemocí. O tu jde přitom zpravidla tehdy, jestliže buď hrozí obviněnému bezprostřední nebezpečí smrti, nebo jestliže jde o chorobu, jejíž léčení nelze odložit na dobu po skončení výkonu trestu odnětí svobody bez nebezpečí pro zdraví obviněného, ani nelze neodkladně poskytnout zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby ČR, ani ji nelze krátkodobě zajistit při přerušení výkonu trestu podle § 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3/1974-24 Bulletinu Nejvyššího soudu České republiky). Závěr, že by právě takové podmínky byly naplněny, z provedených důkazů nijak přesvědčivě nevyplývá, resp. důkazy jsou pro takový závěr nedostatečné. Pokud ministryně spravedlnosti navrhovala vyslovení porušení zákona i v § 2 odst. 6 tr. ř., pak v tomto směru se Nejvyšší soud se stížností neztotožnil, neboť způsob hodnocení důkazů v dané věci již jen navazuje na zjištěné porušení zákona v § 2 odst. 5 tr. ř. spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu a tedy není namístě vyslovit porušení zákona i v tomto pouze navazujícím ustanovení.

Úvahy, které okresní soud vedly k napadenému rozhodnutí, nejsou známé, neboť se oprávněné osoby vzdaly práva stížnosti a učinily prohlášení ve smyslu § 136 odst. 3 tr. ř., proto napadené rozhodnutí neobsahuje odůvodnění.

Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Okresní soud v Karlových Varech nepostupoval v souladu se zákonem, pokud rozhodl podle § 325 odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému.

Po zjištění popsaných vad se Nejvyšší soud zaobíral tím, zda působí ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Stížnost pro porušení zákon byla ministryní spravedlnosti podána výhradně v jeho neprospěch. Pokud jde o vydání rozhodnutí senátem ve veřejném zasedání v rozporu s § 325 odst. 1 tr. ř. a nikoli předsedou senátu bez jednání, úroveň ochrany obviněného, stanovená zákonem (trestním řádem), byla (chybně) zvýšena, neboť věc byla (chybně) projednána kontradiktorním způsobem, za účasti obviněného i jeho obhájce. Pochybení tedy působilo ve prospěch obviněného. Postup soudu v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. se pak rovněž projevil ve prospěch obviněného, neboť bylo předčasně vydáno rozhodnutí podle § 325 odst. 1 tr. ř., akceptující jeho návrh. V daném ohledu bylo tedy namístě stížnost pro porušení zákona akceptovat a dovodit porušení zákona v citovaných dvou ustanoveních ve prospěch obviněného.

Jinou situaci však Nejvyšší soud dovodil stran první části stížnostní argumentace. Byť byla shledána rovněž důvodnou, podstatou zjištěné vady byl chybný postup v neprospěch obviněného, neboť navzdory pravidlu ve smyslu § 315 odst. 2 tr. ř. bylo o přerušení výkonu trestu na podkladě návrhu obviněného rozhodnuto nižším (okresním) soudem namísto soudu vyššího (krajského), tedy zde byla snížena úroveň ochrany obviněného, stanovená zákonem. Proto i když lze předložené námitce přisvědčit, nebylo možné v daném bodu vyhovět podanému mimořádnému opravnému prostředku, výslovně zaměřenému v neprospěch obviněného, neboť se nejedná o vadu působící ve prospěch obviněného, a tudíž ani porušení zákona v § 315 odst. 2 tr. ř. nebylo vysloveno ve výroku.

Nejvyšší soud na základě výše uvedeného a v návaznosti na podanou stížnost pro porušení zákona směřující v neprospěch obviněného tudíž shledal, že usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 2. 2019, č. j. 2 Nt 2901/2019-14, byl porušen zákon, a to v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 325 odst. 1 tr. ř. Zmíněné vady vyznívají ve prospěch obviněného, Nejvyšší soud proto pouze podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona tzv. akademickým výrokem, neboť nepřicházel v úvahu postup podle § 269 odst. 2 a násl. tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 10. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru