Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 51/2017Rozsudek NS ze dne 30.08.2017

HeslaOpravné prostředky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TZ.51.2017.1
Dotčené předpisy
§ 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.

přidejte vlastní popisek

7 Tz 51/2017-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., projednal ve veřejném zasedání dne 30. 8. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné P. M., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016, a v řízení, jež mu předcházelo,

byl porušen zákon

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné P. M.

Toto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Mělník, oddělení kriminální služby a vyšetřování ze dne 4. 10. 2016, č. j. KRPS-200304-49/TČ-2016-010671, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné P. M. pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Proti usnesení policejního orgánu podala obviněná stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016. Usnesení státní zástupkyně bylo téhož dne, tj. 24. 10. 2016, v právní moci.

Ministr spravedlnosti podal dne 28. 7. 2017 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Poukázal na to, že policejní orgán usnesením o zahájení trestního stíhání rozhodl na podkladě pokynu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Vytkl, že za této situace měl s ohledem na ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. o stížnosti obviněné rozhodnout státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, aby zrušil napadené usnesení a také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Příslušnost orgánu, který rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, se v posuzované věci řídí ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tedy tzv. autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává dozor nad přípravným řízením, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V dané věci policejní orgán svým usnesením zahájil trestní stíhání obviněné na podkladě pokynu, který mu k tomu výslovně dala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku přípisem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. ZK 330/2016. I když státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku vykonávala dozor nad přípravným řízením ve věci obviněné P. M., nemohla rozhodovat o stížnosti obviněné proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání právě v důsledku té skutečnosti, že k usnesení dala policejnímu orgánu pokyn. Za uvedeného stavu byl k rozhodnutí o stížnosti obviněné příslušný nadřízený státní zástupce, jímž je nutno rozumět státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Jemu měl policejní orgán prostřednictvím státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku předložit věc k rozhodnutí.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že na tomto závěru nic nemění okolnost, že pokyn k zahájení trestního stíhání a usnesení o zamítnutí stížnosti obviněné vydaly dvě různé státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Pokud ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. stanoví příslušnost státního zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci vykonávajícímu dozor nad přípravným řízením, není to vázáno na fyzickou totožnost osoby dozorujícího státního zástupce s osobou státního zástupce, který dal k usnesení policejního orgánu souhlas nebo pokyn. V případě fyzické odlišnosti osob obou státních zástupců je pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. podstatné, že jde o státní zástupce téhož státního zastupitelství. Dá-li k usnesení policejního orgánu souhlas nebo pokyn dozorující státní zástupce určitého státního zastupitelství, pak o stížnosti proti takovému usnesení nemůže rozhodnout žádný státní zástupce tohoto státního zastupitelství, ale musí vždy rozhodnout státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství.

Z toho, jak je postavení státního zastupitelství vymezeno v čl. 80 Ústavy a v § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu. Mezi „úkoly vyplývající z trestního řádu“ náleží i dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (hlava desátá, oddíl pátý trestního řádu). Podle § 23 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství a jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.

Z citované právní úpravy postavení státního zastupitelství a státního zástupce logicky vyplývá, že pro posouzení příslušnosti státního zástupce k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu nemůže být z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodná fyzická totožnost osoby dozorujícího státního zástupce s osobou státního zástupce, který dal k usnesení souhlas nebo pokyn. Podstatné je to, že když oba jsou státními zástupci téhož státního zastupitelství, musí se postupovat podle té části ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., která stanoví příslušnost nadřízeného státního zástupce, tj. státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství.

O stížnosti obviněné P. M. proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neměla rozhodovat státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Policejní orgán měl jejím prostřednictvím věc předložit k rozhodnutí státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o stížnosti obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak toto rozhodnutí učiní státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze.

Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v namítaných ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. První ustanovení upravuje rozsah přezkumu usnesení z podnětu stížnosti a druhé ustanovení upravuje postup orgánu rozhodujícího o stížnosti, není-li stížnost důvodná. Ve stížnosti pro porušení zákona bylo vytýkáno pouze to, že o stížnosti rozhodla státní zástupkyně, která k tomu nebyla příslušná. V návaznosti na to se Nejvyšší soud zabýval věcí jen z tohoto hlediska. Nejvyšší soud nepřezkoumával věcnou opodstatněnost výroku o zamítnutí stížnosti, neboť to ani nebylo předmětem námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. Přezkoumat usnesení o zahájení trestního stíhání z hledisek uvedených v § 147 odst. 1 tr. ř. a posoudit, zda stížnost je či není důvodná, přísluší státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze jako orgánu, který byl podle zákona povolán k rozhodnutí.

Poučení: : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru