Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 311/2001Rozsudek NS ze dne 09.01.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:7.TZ.311.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tz 311/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. ledna 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Č., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 2 T 111/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 2 T 111/2001 ,

bylporušenzákon

v ustanovení § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu v neprospěch obviněného P. Č.

Tento trestní příkaz se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi podal dne 11. 6. 2001 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi obžalobu na obviněného P. Č. pro skutek kvalifikovaný v jednočinném souběhu jako trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák., kterého se obviněný podle obžaloby dopustil tím, že dne 14. 4. 2001 kolem 19.20 hodin řídil v podnapilém stavu s obsahem nejméně 1,80 g/kg alkoholu v krvi po silnici od obce B. na D. C., okres M. B., osobní vozidlo tovární značky Škoda 120 LS SPZ přesto, že mu byla rozhodnutím Dopravního inspektorátu Policie České republiky Mladá Boleslav ze dne 6. 11. 2000 uložena pokuta v částce 10.000,- Kč a zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, mimo jiné za řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu.

Samosoudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi vydal ve věci dne 22. 6. 2001 pod sp. zn. 2 T 111/2001 trestní příkaz, kterým uznal obviněného P. Č. vinným v souladu s podanou obžalobou a podle § 201, § 35 odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil k peněžitému trestu ve výši 50.000,- Kč za současného stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a dále k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu sedmi let. Vydaný trestní příkaz nabyl dne 9. 8. 2001 právní moci.

Proti shora uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky u Nejvyššího soudu České republiky ve prospěch obviněného P. Č. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu v neprospěch obviněného.

V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti v prvé řadě vycházel z toho, že skutkový stav byl v předmětné trestní věci natolik objasněn, že byly dány podmínky pro rozhodnutí věci bez hlavního líčení trestním příkazem. Obviněný P. Č. byl při řízení vozidla přistižen, ke svému jednání se doznal a byl usvědčen lékařskou zprávou. Zjištěný skutkový stav byl také správně posouzen.

K pochybení ovšem podle ministra spravedlnosti došlo ve výroku o trestu, pokud jím byl uložen trest zákazu činnosti ve výměře sedmi let. Tento druh trestu byl sice uložen s přihlédnutím ke všem zákonným hlediskům, v rozporu s citovaným ustanovením § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu však došlo k jeho uložení trestním příkazem, který připouští maximální výměru trestu zákazu činnosti pouze do pěti let. Věc měla být tudíž podle názoru ministra spravedlnosti projednána v hlavním líčení.

Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu zákazu činnosti z napadeného trestního příkazu, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána a zabýval se rovněž řízením, které vydání napadené části trestního příkazu předcházelo.

Shledal, že stížnost pro porušení zákona, podaná ve prospěch obviněného P. Č. ministrem spravedlnosti České republiky, je důvodná, neboť napadeným trestním příkazem k porušení zákona v ohledu ministrem spravedlnosti vytýkaném skutečně došlo a zákon byl takto porušen v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud se přitom ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti i v tom směru, že v řízení, které vydání shora citovaného trestního příkazu předcházelo, byl skutkový stav řádně provedenými důkazy náležitě zjištěn a žádné vady nevykazuje ani použitá právní kvalifikace skutku. Skutkový stav byl tudíž opatřenými důkazy spolehlivě prokázán a samosoudci Okresního soudu v Mladé Boleslavi tak formálně nic nebránilo v tom, aby bez projednání trestní věci obviněného P. Č. v hlavním líčení v ní vydal v souladu s ustanovením § 314e odst. 1 tr. řádu trestní příkaz.

Podle § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu však lze trestním příkazem uložit trest zákazu činnosti v maximální výměře pěti let. Pokud samosoudce okresního soudu shledal jako přiměřený zásadám o ukládání trestu, zakotveným v ustanoveních § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., trest zákazu činnosti ve výměře sedmi let, se kterým se včetně konkrétní stanovené výměry ztotožnil v odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku i ministr spravedlnosti, musel odsuzující rozhodnutí (rozsudek) vydat na podkladě standardního trestního procesu v hlavním líčení.

Pokud tak neučinil, a ve věci rozhodl trestním příkazem, kterým překročil maximální pětiletou nepřekročitelnou výměru ukládaného trestu zákazu činnosti, vskutku porušil v neprospěch obviněného P. Č. zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu, jak ministr spravedlnosti namítl.

Třeba dodat, že skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest zákazu činnosti přesahující výměru, kterou připouští ustanovení § 314e odst. 2 písm. c) tr. řádu, ale v rámci maximální sazby, obecně stanovené trestním zákonem pro tento druh trestu, sice neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. řádu. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadné rozhodnutí vydané na základě vadného postupu řízení ve smyslu § 266 odst. 1 tr. řádu (srov. též č. 28/1998 Sb. rozh. trest.).

Nejvyšší soud České republiky proto vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného P. Č. v podobě konkretizované v rozsudečném výroku, mimořádným opravným prostředkem napadený trestní příkaz zrušil, současně zrušil všechna případně obsahově navazující rozhodnutí, která takto pozbyla svého zákonného podkladu, a Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dalším řízení bude ve věci jednat a rozhodovat při splnění zákonných procesních podmínek samosoudce tohoto okresního soudu a pokud shledá, že dosavadním skutkovým zjištěním a zákonu skutečně odpovídá trest zákazu činnosti výměrou přesahující hranici pěti let, nařídí ve věci hlavní líčení, ověří provedeným dokazováním aktuální stav věci a na podkladě uvedených zjištění, podle potřeby doplněných dalšími důkazy, plně zákonně ve věci rozhodne.

V takovém hlavním líčení samosoudce (event. senát) pochopitelně není vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestů, původně uložených trestním příkazem, pro úplnost však Nejvyšší soud připomíná, že stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného P. Č. a Nejvyšší soud České republiky takto také porušení zákona vyslovil. V dalším řízení tak budou všechny orgány v tomto trestním řízení případně činné ve vztahu ke stížností pro porušení zákona napadenému trestnímu příkazu ve smyslu § 273 tr. řádu vázány zákazem reformace in peius, a v novém řízení tak nemůže dojít k jakékoliv změně tohoto rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 9. ledna 2002

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru