Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 177/2001Rozsudek NS ze dne 31.07.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.177.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tz 177/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. P. proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2001, ČVS OVHK-121/20-2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu za podmínek uvedených v § 272 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2001, ČVS OVHK-121/20-2000,

bylporušenzákon

v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu a tímto usnesením a v řízení, které jeho vydání předcházelo, dále v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu ve prospěch obviněného J. P.

Toto usnesení se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Na základě opatření vyšetřovatele Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 15. 8. 1997, ČVS OVV 335/20-97, bylo J. P. sděleno obvinění pro trestnou činnost kvalifikovanou jako tři samostatné trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

Prvého trestného činu podvodu se měl obviněný J. P. dopustit tím, že jako podnikatel s obchodním jménem J. P. – S. H. K., i přesto, že na něho jako podnikatele byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 1995, č. j. 113/94-15, vyhlášen konkurz, nadále zčásti osobně a zčásti prostřednictvím pověřených osob nakupoval a odebral v průběhu první poloviny roku 1996 stavební materiál u firmy R. K. S., a. s., H. K., přičemž za účelem zvýhodněného odběru zboží s ohledem na již zmíněné vyhlášení konkurzu neoprávněně dne 11. 1. 1996 podepsal s firmou R. K. S., a. s., H. K., smlouvu, ve které se zavázal od této firmy odebrat v roce 1996 zboží v minimální hodnotě 5.000.000,- Kč, avšak po celou dobu výše popsané obchodní spolupráce i při podpisu zmíněné smlouvy zatajil, že je proti jeho firmě vyhlášen konkurz, nebyl schopen odebrané zboží řádně a včas uhradit, zboží použil pro své podnikatelské aktivity, vystavené faktury (specifikované ve výroku opatření vyšetřovatele) neuhradil a takto způsobil poškozené firmě R. K. S., a. s. škodu ve výši 276.936,- Kč.

Druhého trestného činu podvodu se měl obviněný dopustit obdobným podvodným jednáním koncem roku 1996 ke škodě poškozené M. G. (škoda 22.076,40 Kč), třetího opět obdobným způsobem počátkem roku 1997 ke škodě poškozené firmy S. k. M., s. r. o. (škoda 31.532,10 Kč).

Dne 24. 9. 1998 bylo obviněnému J. P. sděleno obvinění pro další skutky, kvalifikované jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., dva trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterých se měl dopustit kromě jiného tím, že dne 8. 2. 1996 v H. K. vylákal na poškozeném R. Š. částku 1.900.000,- Kč, ačkoliv věděl, že ji nebude schopen řádně a v termínu vrátit zpět v plné výši a takto způsobil poškozenému škodu ve výši 1.500.000,- Kč a dále tím, že poškodil práva vlastních věřitelů na uspokojení jejich pohledávek za firmou J. P. – S. tím, že zmenšil aktiva svého majetku zastavením nemovitosti uvedené na LV pro KÚ Hr. K., a objekt bydlení včetně dalšího pozemku ve prospěch R. Š., jak je uvedeno ve smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 2. 1996 a dne 1. 4. 1997 v H. K. shora zmíněnou nemovitost včetně všech uvedených parcel prodal za částku 4.500.000,- Kč R. Š.

Dne 12. 11. 1999 sdělil vyšetřovatel obviněnému J. P. obvinění pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák., kterého se měl obviněný dopustit tím, že zmenšil aktiva svého majetku tím, že prodal dne 24. 4. 1997 v H. K. O. J. nemovitosti uvedené na LV pro KÚ H. K., obec H. K., a to dům se stavební parcelou a pozemkové parcely - zahrada za částku 3.700.000,- Kč bez toho, aby uvedenou částku použil k úhradě pohledávek vlastních věřitelů a takto poškodil jejich práva.

Dne 19. 1. 2000 bylo obviněnému J. P. vyšetřovatelem sděleno obvinění pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin porušení povinnosti o konkurzu a vyrovnání podle § 126 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že poté, co byl na jeho firmu prohlášen konkurz a byl ustanoven správce konkurzní podstaty JUDr. J. P., který opakovaně vyzval obviněného k předložení požadovaných podkladů z účetnictví, potřebných pro správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty, na tyto výzvy nereagoval, a to ani přes opakované rozhodnutí soudu ze dne 25. 3. 1997 a ze dne 9. 11. 1999, aby tak učinil, a tímto ztížil výkon funkce správce konkurzní podstaty a ohrozil úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkurzní podstaty.

Konečně dne 16. 6. 2000 sdělil vyšetřovatel obviněnému J. P. obvinění pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se měl obviněný dopustit v období od 17. 3. 1995 do 24. 9. 1996 celkem sedmi útoky se škodou v úhrnné výši více než 710.000,- Kč.

Dne 21. 9. 2000 předložil vyšetřovatel státnímu zástupci trestní spis s návrhem na podání obžaloby pro veškerou trestnou činnost, shora uvedenou, pro kterou bylo obviněnému J. P. v této věci postupně sděleno obvinění. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové však věc vrátil dne 13. 12. 2000 přípisem pod sp. zn. 2 KZv 130/98 podle § 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu vyšetřovateli k doplnění s tím, že v průběhu dosavadního vyšetřování nebyly ve věci provedeny všechny důkazy, k jejímu řádnému objasnění potřebné.

Vyšetřovatel, aniž by provedl veškeré procesní úkony, jejichž realizace mu byla státním zástupcem uložena, trestní stíhání obviněného J. P. zčásti zastavil a ohledně zbývající trestné činnosti podal opětovně návrh na podání obžaloby, shodný s návrhem původním. Tento procesní postup byl dozorujícím státním zástupcem kupodivu akceptován.

Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2001, ČVS OVHK-121/20-2000, které nabylo právní moci dne 19. 1. 2001, tak bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného J. P. pro tři jednotlivé skutky kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pokus trestného činu poškozování věřitele podle § 8 odst. 1, § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák.

Těchto deliktů se měl obviněný J. P. dopustit tím, že jako soukromý podnikatel s obchodním jménem J. P. – S., H. K., i přesto, že na něho jako podnikatele byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 1995, sp. zn. K 113/94, které nabylo právní moci dne 6. 2. 1997, vyhlášen konkurz,

1) dne 8. 2. 1996 v Hradci Králové vylákal na poškozeném R. Š. částku 1.900.000,- Kč, ačkoliv věděl, že uvedené finanční prostředky nebude schopen řádně a v termínu vrátit zpět v plné výši, vrátil toliko 450.000,- Kč a nadále poškozenému R. Š. dluží 1.450.000,- Kč,

2) pokusil se poškodit práva vlastních věřitelů na uspokojení jejich pohledávek za firmou J. P. - S. tím, že jednal s úmyslem zmenšit aktiva svého majetku zastavením nemovitosti uvedené na LV pro KÚ H. K., obec H. K., okres H. K. a objekt bydlení, včetně dalšího pozemku, ve prospěch R. Š., jak je uvedeno ve smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 8. 2. 1996, kterou obviněný J. P. podepsal v H. K. zmíněného dne a dále se dne 1. 4. 1997 v H. K. neoprávněně pokusil na R. Š. převést shora specifikované nemovitosti kupní smlouvou z téhož dne, přičemž převod nemovitostí podle zmíněné kupní smlouvy nebyl Katastrálním úřadem v H. K. proveden, a tímto jednáním by v případě jeho dokonání byla způsobena škoda 4.500.000,- Kč ke škodě padesáti ve výroku usnesení jmenovitě uvedených věřitelů,

3) poškodil práva vlastních věřitelů na uspokojení jejich pohledávek za firmou J. P. - S. tím, že zmenšil aktiva svého majetku a prodal dne 24. 4. 1997 v H. K., O. J. nemovitosti uvedené na LV pro KÚ H. K., obec H. K., a to dům se stavební parcelou a pozemkové parcely 2067 - zahrada za částku 3.700.000,- Kč bez toho, aby uvedenou částku použil k úhradě pohledávek vlastních věřitelů a takto poškodil jejich práva, přičemž jeho jednání je dokumentováno kupní smlouvou ze dne 24. 4. 1997 mezi manžely J. P. a M. P. jako prodávajícími a O. J. jako kupujícím, kdy nemovitosti byly prodány za částku 3.700.000,- Kč, přičemž vklad práva byl Katastrálním úřadem v H. K. povolen rozhodnutím, vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 19. 5. 1997 s právními účinky vkladu ode dne 29. 4. 1997 a takto způsobil podle znaleckého posudku škodu ve výši 4.500.000,- Kč ke škodě svých věřitelů.

Proti shora uvedenému pravomocnému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v šestiměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. řádu u Nejvyššího soudu České republiky v neprospěch obviněného J. P. stížnost pro porušení zákona, neboť tímto rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného.

V písemném odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti především zdůraznil, že důvody postupu vyšetřovatele nejsou z napadeného usnesení o zastavení trestního stíhání obviněného J. P. zcela zřejmé, neboť toto usnesení z hlediska svého odůvodnění odporuje ustanovení § 134 odst. 2 tr. řádu a je tedy podle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné. Vyšetřovatel odůvodnil zastavení trestního stíhání pouze obecně tím, že se nepodařilo prokázat úmyslné zavinění ze strany obviněného, které je obligatorním znakem subjektivní stránky uvedených trestných činů, a dále se odůvodněním svého procesního postupu nezabýval.

Podle ministra spravedlnosti však, pokud jde o zastavení trestního stíhání obviněného J. P. pro jednání popsané pod bodem 1/ výroku napadeného usnesení, kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., je nepochybné, že pro takovéto rozhodnutí neexistovaly zákonné důvody. Obviněný J. P. sice popírá podvodný úmysl, připustil však, že poškozenému R. Š. neřekl, že peníze potřebuje na splacení jiných dluhů, ani to, že na majetek obviněného byl vyhlášen konkurz. Z provedených důkazů přitom nevyplynulo, že by toto jednání nevykazovalo znaky trestného činu, a to zejména s ohledem na okolnosti případu a na majetkovou situaci obviněného v době vypůjčení peněz.

Dalším důvodem, který bránil procesnímu postupu, vyšetřovatelem zvolenému, pak byla podle ministra spravedlnosti skutečnost, že popsané podvodné jednání obviněného J. P. bylo pouze jedním z dílčích útoků pokračujícího jednání, naplňujícího zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., vedeného totožným záměrem pachatele opatřovat si takto prostředky pro svoje potřeby, spojeného obdobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. V důsledku rozhodnutí vyšetřovatele tudíž došlo k zastavení trestního stíhání pro celé toto pokračující jednání obviněného.

Podmínky pro zastavení trestního stíhání obviněného J. P. však nebyly podle ministra spravedlnosti dány ani v případě trestné činnosti popsané pod body 2/ a 3/ výroku napadeného usnesení vyšetřovatele, kvalifikované jako pokus, resp. dokonaný trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Ani v tomto případě není s ohledem na neodůvodnění zvoleného procesního postupu zřejmé, jakými úvahami byl vyšetřovatel veden, když rozhodl o trestním stíhání obviněného, skutečností však zůstává, že v pokynu státního zástupce, kterým byla věc vrácena vyšetřovateli k doplnění, je ve vztahu k tomuto jednání zdůrazněno, že podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, jsou úkony úpadce ohledně majetkové podstaty vůči konkurzním věřitelům neúčinné. Vyšetřovatel patrně právě s ohledem na to rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, pochybil však tím, že neprovedl důkazy státním zástupcem uložené. Teprve po provedení těchto důkazů bylo totiž možné o věci objektivně rozhodnout, v žádném případě ovšem nebylo dosud shromážděnými důkazy prokázáno, že by toto jednání nevykazovalo znaky stíhaného trestného činu, neboť obviněný jednal v úmyslu zmenšit svůj majetek a tím zmařit uspokojení nároků jednotlivých věřitelů.

Vyšetřovatel tudíž nepostupoval podle názoru ministra spravedlnosti v této věci tak, aby mohl být řádně zjištěn skutkový stav, přičemž na základě neúplného dokazování vyvodil závěry odporující ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Zastavením trestního stíhání obviněného J. P. pro část trestné činnosti navíc vyšetřovatel znemožnil postih obviněného pro další závažnou trestnou činnost, neboť shora uvedené jednání bylo nutno posoudit jako jednání pokračující.

Ministr spravedlnosti České republiky proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu porušení zákona v navrhované podobě vyslovil, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil, a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení a zabýval se rovněž správností postupu řízení, které jeho vydání předcházelo.

Shledal, že stížnost pro porušení zákona, podaná v neprospěch obviněného J. P. ministrem spravedlnosti České republiky, je důvodná, neboť napadeným usnesením k porušení zákona ve všech ohledech ministrem spravedlnosti vytýkaných skutečně došlo a zákon byl takto porušen ve prospěch obviněného.

Nejvyšší soud České republiky přitom pro stručnost odkazuje na přiléhavé a posuzovanou problematiku plně vyčerpávající odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona, shora reprodukované, neboť v tomto případě se s argumentací stěžovatele plně ztotožnil.

Nejvyšší soud České republiky proto vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněného J. P. v podobě konkretizované v rozsudečném výroku, mimořádným opravným prostředkem napadené usnesení zrušil, současně zrušil všechna případně obsahově navazující rozhodnutí, která takto pozbyla svého zákonného podkladu, a vyšetřovateli Policie České republiky Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V dalším řízení bude vyšetřovatel povinen především odstranit shora vytýkanou neúplnost dosavadního dokazování, respektovat pokyny státního zástupce, obsažené v pokynu ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 2 KZv 130/98, ověřit aktuální stav věci a na podkladě uvedených zjištění, podle potřeby doplněných dalšími aktuálními důkazy, plně zákonně ve věci rozhodnout.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně v neprospěch obviněného J. P. a Nejvyšší soud České republiky takto také při dodržení podmínek uvedených v ustanovení § 272 odst. 1 tr. řádu porušení zákona vyslovil. V dalším řízení nebude proto žádný z orgánů v tomto trestním řízení činných ve vztahu k napadenému usnesení ve smyslu § 273 tr. řádu vázán zákazem reformace in peius, a v novém řízení tak může dojít i ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 31. července 2001

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru