Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 165/2001Usnesení NS ze dne 31.07.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.165.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tz 165/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2001 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného A. V., proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, bylo rozhodnuto tak, že obviněnému A. V. se podle § 227 tr. ř. neukládá trest za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., a to při nezměněném výroku o vině tímto trestným činem v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57. Rozsudek ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, nabyl právní moci dne 26. 9. 1992.

Ministr spravedlnosti podal dne 27. 6. 2001 ve prospěch obviněného A. V. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, s tím, že výrok o vině trestným činem vyhýbání se vojenské službě podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. je nezákonný. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. ř., § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., aby zrušil napadený rozsudek a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Býv. Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl napadeným rozsudkem o tom, že obviněnému se za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. neukládá trest s odkazem na ustanovení § 227 tr. ř., za situace, kdy:

1) obviněný byl uvedeným trestným činem pravomocně uznán vinným rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57,

2) tento rozsudek byl v rehabilitačním řízení konaném podle zákona č. 119/11990 Sb. zrušen podle § 14 odst. 1 písm. f) tohoto zákona pouze ve výroku o trestu, a to pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92,

3) trestní stíhání obviněného bylo podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno s ohledem na amnestii prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, a to pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92,

4) obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá.

Z uvedených souvislostí je zřejmé, že býv. Vojenský obvodový soud v Brně rozhodoval napadeným rozsudkem, tj. rozsudkem ze dne 10. 9. 1992, za situace, kdy o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. bylo pravomocně rozhodnuto. Ve výroku o vině tímto trestným činem totiž nebyl v rehabilitačním řízení zrušen odsuzující rozsudek, tj. rozsudek ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57. Tento rozsudek byl v rehabilitačním řízení zrušen jen ve výroku o trestu, což mimo jiné znamená, že výrok o vině zůstal rehabilitačním rozhodnutím nedotčen. Další trestní stíhání obviněného, které pokračovalo po právní moci rehabilitačního rozhodnutí, se vedlo jen jako řízení o uložení trestu, a pokud bylo zastaveno z důvodu účasti obviněného na amnestii prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960, nedotklo se to nijak výroku o vině. Tím, že obviněný prohlásil, že na projednání věci trvá, vznikl stav, kdy jeho trestní stíhání mělo pokračovat, avšak pouze jako řízení o uložení trestu, protože nadále tu byl pravomocný výrok o vině. Odpovídajícím výsledkem tohoto řízení byl výrok, že obviněnému se trest neukládá, učiněný s odkazem na ustanovení § 227 tr. ř. napadeným rozsudkem.

Námitky, které ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uplatnil proti výroku o vině, se míjejí cílem, pokud byla stížnost pro porušení zákona podána proti rozsudku, jímž bylo rozhodováno pouze o uložení trestu, a nikoli proti rozsudku, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o vině. Jestliže ministr spravedlnosti chtěl stížností pro porušení zákona dosáhnout toho, aby byl přezkoumán a poté i zrušen výrok o vině, měl ji podat proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57, resp. proti té jeho části, která je dosud v právní moci. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona lze usuzovat, že podle názoru ministra spravedlnosti se zákon o soudní rehabilitaci, tj. zákon č. 119/1990 Sb., vztahoval i na výrok o vině. V této souvislosti lze jen poznamenat, že ministr spravedlnosti tedy měl stížnost pro porušení zákona případně podat proti pravomocnému usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo v rehabilitačním řízení rozhodnuto jen o zrušení výroku o trestu a nikoli též výroku o vině.

Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, která byla podána proti rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 10. 9. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo rozhodováno jen o uložení trestu a nikoli též o vině obviněného, Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat správnost výroku o vině v rozsudku býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 9. 8. 1957, sp. zn. 3 T 233/57, ani správnost výroku, který v rehabilitačním řízení učinil býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 11. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92 a kterým zůstal výrok o vině nedotčen. Uvedená rozhodnutí, tj. rozsudek ze dne 9. 8. 1957 a usnesení ze dne 11. 6. 1992, nemohl Nejvyšší soud přezkoumávat ani jako řízení předcházející napadenému rozsudku ze dne 10. 9. 1992. Řízením, které předcházelo napadenému rozsudku, je ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. pouze řízení konané poté, co obviněný svým podáním ze dne 9. 7. 1992 prohlásil, že trvá na projednání věci, a reagoval tak na usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 2. 7. 1992, sp. zn. 1 Rtv 22/92, jímž bylo vzhledem k amnestii prezidenta republiky zastaveno trestní stíhání (vedené ovšem jen jako řízení o uložení trestu).

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadeným rozsudkem zákon porušen nebyl, a proto stížnost pro porušení zákona zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2001

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru