Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tz 10/2001Usnesení NS ze dne 24.01.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.10.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tz 10/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 1. 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch a v neprospěch obviněného O. Š., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 4 Zt 782/2000, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 4 Zt 782/2000, byla podle § 171 odst. 1 tr. ř., § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. věc obviněného O. Š., stíhaného pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., postoupena Dopravnímu inspektorátu Okresního ředitelství Policie České republiky v Olomouci.

Skutek, pro který bylo trestní stíhání obviněného zahájeno a jehož se týká postoupení věci, spočíval v tom, že obviněný dne 30. 6. 2000 kolem 20.00 hodin v podnapilém stavu řídil osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf Combi 1,9 TDI po silnici od obce L. směrem na obec M., okr. O., v důsledku požití alkoholu a nepřiměřené rychlosti, tedy jednáním v rozporu s ustanoveními § 5 odst. 2 písm. b), § 16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., vjel po projetí levotočivé zatáčky do protisměru, narazil do stromů a způsobil tak spolujezdci M. Ž. zlomeninu pravé klíční kosti bez posunu kostních úlomků, tržně zhmožděnou ránu levého ušního boltce a oděrky kůže na pravé ruce s dobou léčení 4 až 6 týdnů.

Rozhodnutí o postoupení věci odůvodnila státní zástupkyně zjištěním, že poškozený neutrpěl nejzávažnější z uvedených zranění, tj. zlomeninu pravé klíční kosti, při dopravní nehodě, ale již dříve, když sám spadl ze srázu. V dalším státní zástupkyně poukázala na to, že zbývající zranění jsou tak nepodstatná, že neodpovídají ublížení na zdraví ve smyslu § 223 tr. zák. Dospěla zároveň k závěru, že ze strany obviněného může jít o přestupek.

Usnesení státní zástupkyně nabylo právní moci dne 8. 9. 2000.

Ministr spravedlnosti podal dne 16. 1. 2001 ve prospěch i v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení o postoupení věci s tím, že státní zástupkyně rozhodla na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neúplného hodnocení důkazů. Podle ministra spravedlnosti nebylo zatím možné spolehlivě posoudit otázku, kdo byl v době nehody řidičem vozidla. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že část důkazů připouští i možnost, že řidičem byl ve skutečnosti sám poškozený M. Ž., u něhož hladina alkoholu v krvi v době nehody přesahovala 1 promile. To ve spojení s okolností, že vozidlo bylo podstatně poškozeno, byť výše škody zatím nebyla zjištěna, ukazuje podle námitek ministra spravedlnosti na to, že mohlo jít o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen nebyl.

Pokud jde o otázku, kdo byl v době nehody řidičem vozidla, ze shodných výpovědí obviněného O. Š. a poškozeného M. Ž. a z protokolu o nehodě v silničním provozu vyplývá, že vozidlo řídil obviněný. Tento závěr koresponduje se skutečností, že obviněný byl od 28. 6. 2000 majitelem vozidla. Přitom z ničeho se ani nenaznačuje jakýkoli důvod, pro který by obviněný měl řízení svého vozidla svěřit poškozenému. Významnou okolností je to, že po nehodě obviněný mezi zdravotními obtížemi, které pociťoval, obzvláště zdůrazňoval bolest na hrudní části těla. Naprotitomu poškozený si na nic takového nestěžoval a žádné zranění v oblasti hrudníku u něho nebylo zjištěno. Podle posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tato okolnost spolu s tím, že byla zjištěna deformace volantu, svědčí pro úsudek, že řidičem havarovaného vozidla byl obviněný. Znalec v posudku vysvětlil, že kromě bolesti hrudníku nebylo u obviněného zjištěno žádné zranění a že poranění hrudníku je typickým následkem nárazu těla řidiče na volant, aniž by zároveň nutně muselo dojít ke zlomenině hrudní kosti nebo žeber. Poškozený měl v době nehody zlomenou pravou klíční kost. Toto zranění podle shodných výpovědí obviněného a poškozeného utrpěl již před nehodou, kdy během jízdy požádal obviněného, aby mu zastavil, protože se mu chtělo na záchod. Z výpovědi obviněného i poškozeného vyplývá, že poškozený na krajnici upadl, což sám poškozený vysvětlil tím, že pod ním ujela hlína, a následně spadl ze srázu dolů, podle obviněného asi 3 metry. Podle výpovědí obviněného i poškozeného spadl poškozený na pravé rameno a od té doby v něm pociťoval silnou bolest. Lékařským vyšetřením pak byla prokázána zlomenina pravé klíční kosti. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ve svém posudku potvrdil, že zlomenina pravé klíční kostí mohla u poškozeného vzniknout mechanismem, který popsal poškozený ve své výpovědi. Není tedy žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby bylo zpochybňováno zjištění, že poškozený měl pravou klíční kost zlomenou již v době před dopravní nehodou. Toto zjištění je významné i v souvislosti s posouzením otázky, kdo byl v době nehody řidičem vozidla. Z tohoto hlediska je nelogické, aby vozidlo řídil poškozený, jehož schopnost řídit byla objektivně prakticky vyloučena bolestivým a značně omezujícím zraněním, při kterém nebylo možné, aby poškozený potřebným způsobem mohl manipulovat volantem, ovládat řadící páku apod.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona zpochybňoval zjištění, že obviněný byl v době nehody řidičem vozidla, odkazem na výpovědi svědků M. Z. a R. H. Svědek M. Z. byl členem posádky jiného vozidla, které projíždělo místem nehody a na tomto místě zastavilo, takže svědek viděl situaci po nehodě. Svědek R. H. byl velitelem družstva Hasičského záchranného sboru v Olomouci, které se na místo nehody dostavilo za účelem vyproštění osob z havarovaného vozidla. Ministr spravedlnosti namítal, že z výpovědí těchto svědků vyplývají ohledně umístění těl obviněného a poškozeného v havarovaném vozidle poznatky nasvědčující tomu, že na místě řidiče byl poškozený a že tedy vozidlo v době nehody řídil poškozený. K tomu je však třeba dodat, že svědek M. Z. i svědek R. H. se na místě nehody ocitli až s určitým časovým odstupem od doby, kdy k nehodě došlo. Přitom z výpovědi poškozeného M. Ž. je zřejmé, že v průběhu této doby došlo v havarovaném vozidle k takovému pohybu obviněného i poškozeného, při kterém oba změnili svou polohu, která byla výsledkem nehody. Poškozený podrobněji popsal svou polohu bezprostředně po nehodě tak, že seděl na ruční brzdě, nohy měl v místě spolujezdce a hlavu v prostoru u řidičových dveří, a zároveň uvedl, že obviněný na něm jakoby seděl. Dále poškozený vysvětlil, že obviněného ze sebe shodil na sedadlo spolujezdce, zároveň zpod něho vyprostil svou nohu a snažil se dostat ven dveřmi řidiče. Obviněný se na průběh událostí bezprostředně po nehodě nepamatoval. Za tohoto stavu nelze výpovědi svědků M. Z. a R. H. považovat za důkaz o tom, v jaké pozici se těla obviněného a poškozeného nacházela bezprostředně po nehodě v tom smyslu, že by šlo o pozici, která by byla výsledkem průběhu nehody. Oba svědkové se na místo dostavili až v době, kdy viděli pozici, která byla výsledkem pohybů, k nimž došlo v havarovaném vozidle po nehodě. Poznatky svědků M. Z. a R. H. proto nejsou důkazem, který by mohl přesvědčivě zpochybnit zjištění, že řidičem vozidla v době nehody byl obviněný.

Jak již bylo vysvětleno, zlomeninu pravé klíční kosti utrpěl poškozený již před dopravní nehodou. Toto zranění poškozeného tedy není v příčinné souvislosti s jednáním obviněného jako řidiče, který při jízdě porušil pravidla silničního provozu a způsobil dopravní nehodu. Zbývající zranění spočívající v tržně zhmožděné ráně na levém ušním boltci a v oděrkách kůže na pravé ruce jsou natolik drobná, že nedosahují intenzity zákonného znaku "ublížení na zdraví" ve smyslu trestného činu podle § 223 tr. zák. Postavit obviněného před soud pro trestný čin ublížení za zdraví podle § 223 tr. zák. proto nepřichází v úvahu.

Pokud jde o otázku, zda a do jaké míry byl obviněný v době řízení motorového vozidla ovlivněn alkoholem, je třeba poukázat na to, že se nepodařilo spolehlivě zjistit hladinu alkoholu v krvi obviněného, protože z důvodů které zůstaly nevysvětleny, se ztratil odebraný vzorek krve obviněného. Bez vyšetření hladiny alkoholu v krvi obviněného je protokol o lékařském vyšetření do té míry neúplný, že z něho nelze činit spolehlivé závěry v tom směru, že by vliv alkoholu dosáhl u obviněného takového stupně, aby bylo možné uvažovat o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 201 tr. zák.), nehledě na to, že u obviněného není dána žádná z dalších podmínek odpovědnosti za tento trestný čin, které jsou stanoveny v § 201 písm. a) až d) tr. zák.

Za tohoto stavu státní zástupkyně nijak nepochybila, pokud věc obviněného O. Š. postoupila správnímu orgánu, který byl v době rozhodnutí příslušný k tomu, aby věc projednal jako přestupek. Výrok napadeného usnesení je meritorně správný, i když lze vytknout určitou neúplnost odůvodnění napadeného usnesení. Nejvyšší soud pokládá za nutné upozornit také na to, že státní zástupkyně měla ve výroku napadeného usnesení popsat skutek, jehož se postoupení týká, tak, aby tento popis v souladu se skutečnými zjištěními vyplývajícími z důkazů obsahoval pouze okolnosti odůvodňující podezření, že byl spáchán přestupek, a nikoli okolnosti převzaté ze sdělení obvinění, jež původně odůvodňovaly podezření ze spáchání trestného činu, tj. zejména způsobení zlomeniny pravé klíční kosti poškozenému, které se v průběhu vyšetřování nepotvrdilo. Tato dílčí nepřesnost v popisu skutku ovšem rovněž neovlivnila meritorní správnost výroku o postoupení věci.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2001

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru