Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 69/2001Usnesení NS ze dne 07.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.69.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 69/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 6. 2001 stížnosti obviněných J. R., a mladistvého M. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 2 Ntv 14/01, a rozhodl takto:

I. Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. R. zamítá.

II. Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. se napadené usnesení v části týkající se obviněného mladistvého M. R. zrušuje. Podle § 71 odst. 2 tr. ř. se návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze na prodloužení vazby obviněného mladistvého M. R. v trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 130/2000 z a m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze analogicky podle § 72 odst. 1 tr. ř. prodloužil vazbu obviněných J. R., B. L. a mladistvého M. R. v trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze pod sp. zn. KZv 130/2000 do 23. 8. 2001.

Proti usnesení podali v zákonné lhůtě stížnosti obvinění J. R. a mladistvý M. R.

Obviněný J. R. ve stížnosti namítl, že se nedopustil trestné činnosti, pro kterou je stíhán, a že orgány činné v trestním řízení měly dostatek času k tomu, aby zjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zpochybnil napadené usnesení i v otázce samotných důvodů vazby. Z obsahu a smyslu stížnosti obviněného J. R. je patrno, že sleduje takovou změnu napadeného usnesení, která by vedla k jeho propuštění z vazby.

Obviněný mladistvý M. R. ve stížnosti poukázal na dosavadní délku vazby, kterou označil za neúměrnou ve vztahu k výsledku trestního stíhání, který lze podle jeho názoru reálně očekávat. Také tento obviněný namítl, že u něho nejsou dány důvody vazby. Obviněný mladistvý M. R. v závěru stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby ho propustil z vazby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, pokud se týká obviněných J. R. a mladistvého M. R., a dospěl k následujícím závěrům.

Obvinění J. R. a mladistvý M. R. jsou stíháni ve společném řízení, které je vedeno také proti obviněné B. L. Obviněnému J. R. je kladeno za vinu spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a dalších trestných činů. Obviněnému mladistvému M. R. je kladeno za vinu spáchání trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve formě pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy po podání obžaloby byla věc pravomocně vrácena státnímu zástupci k došetření postupem podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.

Ve vazbě jsou obviněný J. R. od 23. 3. 2000 a obviněný mladistvý M. R. od 12. 3. 2000. Oba obvinění jsou ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř.

Trestní stíhání obviněných se nachází ve stadiu přípravného řízení a v jeho rámci již byla překročena lhůta šesti měsíců trvání vazby stanovená v § 71 odst. 2 tr. ř. Tato lhůta byla prodloužena do 23. 5. 2001. V této době byl spis u Vrchního soudu v Praze v souvislosti s rozhodováním tohoto soudu o stížnostech, které obvinění podali proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 10 T 29/2000, pokud jím bylo o vazbě rozhodnuto podle § 192 tr. ř., § 72 odst. 2 tr. ř. a analogicky podle § 71 odst. 2 tr. ř. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o stížnostech obviněných, navrhl další prodloužení vazby v přípravném řízení nad dobu šesti měsíců. Tento návrh učinil dne 4. 5. 2001. Jiný senát Vrchního soudu v Praze o tomto návrhu rozhodl napadeným usnesením.

Pokud jde o obviněného J. R., lze souhlasit s tím, že u něho jsou nadále dány důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. Obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, je reálná, neboť obviněný se ve skutečnosti po delší dobu nezdržoval v místě, které formálně uváděl jako své bydliště, má velmi dobré předpoklady k tomu, aby bez obtíží měnil místa svého skutečného pobytu a byl tak nedosažitelný pro orgány činné v trestním řízení, v posuzované věci mu hrozí vysoký trest, přičemž v jiné trestní věci mu byl pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, který je vykonatelný. Obava, že obviněný bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, reálně hrozí ve vztahu k výslechu svědkyně P. K. Její výpověď před zahájením trestního stíhání je jako důkaz nepoužitelná. Po zahájení trestního stíhání sice již byla jednou vyslechnuta, avšak její výslech neposkytuje zatím dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu, protože byl proveden nedostatečně a musí být opakován a zaměřen na další dosud neobjasňované okolnosti. Přitom obviněný měl podle toho, co mu je kladeno za vinu, tuto svědkyni využívat k prostituci s jinými osobami a k distribuci heroinu, podávat ji heroin a sám ji také pohlavně zneužívat. Mezi obviněným a svědkyní je tedy takový vztah, který ukazuje na poměrně snadnou možnost jejího ovlivnění. Reálná je nakonec i obava z toho, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, protože je bez zaměstnání, nemá legální zdroj příjmů a bez obtíží by se mohl uchýlit zejména k dalšímu prodeji drog.

Pokud by byl obviněný J. R. propuštěn na svobodu, je evidentní, že by tím mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak je vymezen v § 1 odst. 1 tr. ř. S ohledem na povahu a míru vazebních důvodů by takto mohl být dotčen zejména zájem na náležitém zjištění trestných činů a na předcházení a zamezování trestné činnosti.

Doba, na kterou byla vazba obviněného J. R. v přípravném řízení prodloužena (do 23. 8. 2001), se jeví jako nezbytně nutná vzhledem tomu, jak má být přípravné řízení doplněno.

Námitka obviněného J. R., že nespáchal žádnou trestnou činnost, není důvodem k tomu, aby Nejvyšší soud na napadeném usnesení cokoli měnil. Pro rozhodnutí o vazbě postačí, že vůči obviněnému je důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti. V tomto ohledu není rozhodující, že uvedené podezření je zatím z podstatné části založeno na úkonech, které nejsou použitelné jako důkaz při rozhodování o vině v hlavním líčení.

Neopodstatněná je také námitka, že orgány činné v trestním řízení měly dostatek času ke zjištění skutkového stavu ve věci obviněného J. R. Porovná-li se povaha, rozsah a závažnost jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, a charakter dokazování s délkou dosavadní vazby, lze ještě akceptovat úsudek, že jde o nezbytnou dobu trvání vazby.

Stížnost obviněného J. R. tedy není důvodná.

Nejvyšší soud si byl vědom toho, že prodloužení vazby v přípravném řízení postupem podle § 71 odst. 2 tr. ř. je jinak vázáno na návrh státního zástupce. Přihlédl však k tomu, že i když řízení bylo formálně ve stadiu přípravného řízení, neměl státní zástupce spis v dispozici a nemohl proto příslušný návrh učinit. Spis byl v rámci řízení o opravných prostředcích, podaných proti jiným výrokům rozhodnutí, jímž se věc ocitla ve stadiu přípravného řízení, u Vrchního soudu v Praze. Z toho logicky plyne, že návrh na prodloužení vazby učinil předseda senátu, který o těchto opravných prostředcích rozhodoval.

Pro další postup řízení ve věci obviněného J. R. považuje Nejvyšší soud za nutné poukázat na to, že ze spisu vyplývají některé závažné okolnosti, které do budoucna zpochybňují nezbytnost vazby tohoto obviněného. Ve spise je založeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. Nt 328/2000, ze kterého je zřejmé, že obviněný byl v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 190/92 pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a že tento trest dosud nevykonal. Z ničeho není zřejmé, že by nemohlo být přikročeno k výkonu tohoto trestu. Tím by odpadla potřeba omezovat osobní svobodu obviněného vazbou v projednávané věci. Výkonu uvedeného trestu nebrání ani to, že podle obsahu citovaného usnesení Městského soudu v Praze má být obviněný předán k výkonu tohoto trestu ve Slovenské republice podle čl. 31 smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (č. 209/1993 Sb.). Dokud obviněný skutečně nebyl předán k výkonu trestu v cizině, nachází se na území České republiky a je v dispozici orgánů České republiky, je možné pravomocně uložený trest vykonat bez ohledu na probíhající řízení o předání obviněného k výkonu trestu v jeho domovském státě. Pokud by obviněný trest vykonal na území České republiky, k jeho předání nedojde, případně se bude předání týkat jen výkonu zbytku trestu.

Pokud jde o obviněného mladistvého M. R., je možné uvažovat o tom, že na jeho straně jsou dány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., a to v podstatě vzhledem k těm skutečnostem, které vyložil Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení. Vazební důvod uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněného mladistvého M. R. nelze přesvědčivě vyvozovat z toho, že v přípravném řízení má být znovu vyslechnuta svědkyně P. K. Ve věci obviněného mladistvého M. R. potřeba nového výslechu této svědkyně nevyvstává, neboť byla vyslechnuta dne 26. 6. 2000 (č. l. 221-228 spisu) způsobem umožňujícím v dalším řízení použít tento důkaz. Výpověď svědkyně je do určité míry nejasná v otázce, kdy se měl obviněný mladistvý M. R. vůči ní dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu, ale ze souvislostí lze na tuto dobu usuzovat.

Avšak ani při existenci důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. se Nejvyšší soud nemohl s Vrchním soudem v Praze ztotožnit v tom, že je namístě vazbu obviněného mladistvého M. R. v přípravném řízení prodloužit. Brání tomu ta část ustanovení § 71 odst. 2 tr. ř., v níž je stanoveno, že vazba může trvat i v přípravném řízení jen nezbytně nutnou dobu. Okolnost, že ve věci obviněného mladistvého M. R. dosud neskončilo přípravné řízení, je jen důsledkem toho, že obviněný mladistvý je stíhán ve společném řízení s dalšími osobami, které jsou starší než osmnáct let. Významné je to, že obviněného mladistvého M. R. se netýkají důvody, pro které byla věc po předběžném projednání obžaloby vrácena státnímu zástupci k došetření. Tyto důvody se vztahují k obviněným, kteří jsou osobami staršími než osmnáct let. Konání společného řízení tu je v rozporu s ustanovením § 296 tr. ř. Podle tohoto ustanovení společné řízení proti mladistvému a osobě starší než osmnáct let lze konat jen výjimečně, je-li to nutné pro všestranné a objektivní objasnění věci nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody. V posuzovaném případě souvisí důvod společného řízení patrně s tím, že trestného činu znásilnění se měl obviněný dopustit vůči P. K. Nešlo však o společné jednání obviněného mladistvého M. R. a ostatních obviněných vůči této osobě. Ostatní obvinění se vůči P. K. také měli dopustit jednání, v němž jsou spatřovány různé trestné činy, avšak na jejich jednání neměl obviněný mladistvý M. R. žádnou účast. Potřeba všestranného a objektivního objasnění věci obviněného mladistvého M. R. nevyžadovala, aby obviněný mladistvý byl stíhán ve společném řízení s osobami staršími než osmnáct let. Pro konání společného řízení tu ve skutečnosti nebyl ani jiný důležitý důvod. Společné řízení se jeví naopak jako překážka urychleného skončení trestního stíhání obviněného mladistvého M. R. Je vyloučeno, aby důsledky tohoto stavu, který vznikl porušením ustanovení § 296 tr. ř., byly přenášeny do sféry omezení osobní svobody mladistvého na dobu, která již zjevně přesahuje nezbytně nutnou dobu trvání vazby ve smyslu § 71 odst. 2 tr. ř. Vezme-li se v úvahu povaha skutků, které jsou obviněnému mladistvému M. R. kladeny za vinu, okruh dokazovaných skutečností, rozsah potřebného dokazování a to, že v podstatě všechny důkazy ve věci obviněného mladistvého již byly provedeny a dalšímu postupu řízení v jeho věci brání jen důsledky nesprávně konaného společného řízení, je zřejmé, že meze, v nichž bylo možné dobu trvání vazby pokládat za nezbytně nutnou, již byly překročeny. Nepřichází proto v úvahu další prodloužení vazby obviněného mladistvého M. R. bez ohledu na to, že důvody vazby u něho lze jinak dovodit, a na to, jaké důsledky pro další řízení bude mít jeho propuštění.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zamítl stížnost obviněného J. R. (bod I výroku) a z podnětu stížnosti obviněného mladistvého M. R. zrušil napadené usnesení v části, která se ho týká, s tím, že zamítl návrh na prodloužení jeho vazby (bod II výroku).

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru