Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 59/2001Usnesení NS ze dne 02.05.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.59.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 59/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. května 2001 stížnost obviněného L. R., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 11. 4. 2001, sp. zn. 9 Ntv 2/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného L. R. zamítá.

Odůvodnění:

Obviněný L. R. je v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 129/2000 stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, kvalifikovanou mimo jiné jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.

Usnesením Vrchního soudu v Praze z 11. 4. 2001, sp. zn. 9 Ntv 2/01, byla vazba obviněného L. R., vykonávaná v této trestní věci, podle § 71 odst. 3 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu prodloužena do 4. října 2001.

Proti usnesení o prodloužení vazby podal obviněný L. R. řádně a včas stížnost, kterou podrobně písemně zdůvodnil jak sám, tak prostřednictvím svého obhájce JUDr. L.P. Obviněný L. R. v odůvodnění svého vlastnoručně sepsaného opravného prostředku především a opakovaně zdůraznil, že se jakékoliv trestné činnosti, kladené mu obžalobou za vinu, nedopustil, a že je tudíž ve smyslu obžaloby naprosto nevinen. Dále obviněný poukázal na řadu pochybení, kterých se podle jeho názoru orgány činné v tomto trestním řízení dopustily, připomenul i svůj vážný zdravotní stav, a vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší soud posoudí a rozhodne věc spravedlivě. Z celého obsahu podané stížnosti je evidentně patrno, že obviněný L. R. podaným opravným prostředkem brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně o prodloužení vazby a domáhá se toho, aby uvedené usnesení bylo zrušeno a stěžovatel byl propuštěn z vazby na svobodu.

Obhájce ve prospěch obviněného kromě toho zdůraznil, že k tomu, aby bylo možno prodloužit vazbu obviněného podle § 71 odst. 3 tr. řádu, musí být vzhledem k tomu, že je takto omezována svoboda obviněného nad lhůtu stanovenou právě ustanovením § 71 odst. 3 tr. řádu, splněny dvě podmínky. Jednak musí i nadále trvat důvody vazby, v tomto případě důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a dále musí být zjištěny jiné závažné důvody, pro které by vazební řízení nebylo možno skončit ve lhůtě dvou let, včetně toho, že nedošlo k nedůvodným průtahům zaviněným orgány trestního řízení a musí být konkrétní poznatky, že v případě propuštění obviněného na svobodu by došlo ke zmaření, případně podstatnému ztížení trestního řízení.

Pokud jde o samotné vazební důvody, odůvodnění napadeného usnesení je podle názoru obhajoby velice neurčité a neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by ospravedlňovaly další trvání, resp. prodlužování vazby, přičemž není možné považovat každou cestu obviněného do ciziny s platným cestovním dokladem za skutečnost, která by odůvodňovala vzetí obviněného do vazby. Obviněný L. R. nikdy nepopíral svůj záměr vycestovat z České republiky, nikdy však také nevypověděl, že se nechtěl vrátit zpět, přičemž vždy udával cíl a záměr své cesty. Žádné konkrétní skutečnosti, nasvědčující obavě z útěkových záměrů obviněného nebyly zjištěny, obviněný nepopíral skutečnosti řádně zjištěné v trestním řízení, které nepovažuje za trestné, a naopak od samého počátku trestního řízení maximálně spolupracoval s orgány v něm činnými, projevoval skutečný zájem o objasnění celého případu, má stálé bydliště, vede řádný život a pečuje o rodinu, na kterou je citově vázán.

Obviněný však neshledal ani důvody pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. řádu, neboť případ není podle jeho mínění svým rozsahem a závažností nijak mimořádný a dosavadní průběh vyšetřování byl navíc zatížen průtahy, v důsledku kterých byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, zásada přiměřenosti, vyjádřená v ustanovení § 2 odst. 4 tr. řádu.

Obviněný L. R. proto prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky k jeho stížnosti napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v plném rozsahu zrušil a stěžovatele neprodleně propustil z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud České republiky z podnětu obviněným L. R. podané stížnosti především zkoumal naplnění procesních podmínek řízení o tomto opravném prostředku, shledal stížnost přípustnou a obviněného L. R. osobou oprávněnou k podání této stížnosti a mohl tudíž za této procesní situace z podnětu stížnosti obviněného ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu meritorně přezkoumat jak správnost výroku napadeného usnesení, tak správnost řízení jemu předcházejícího. Shledal však, že stížnosti nelze vyhovět.

Podle zjištění Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze na podkladě zcela konkrétních skutečností, týkajících se jak osoby obviněného L. R., včetně jeho osobnostních dispozic, zahraničních kontaktů a aktivit a způsobu života před zadržením a vzetím do vazby v této trestní věci, tak mimořádně závažné a rozsáhlé majetkové trestné činnosti, kladené mu v tomto trestním řízení za vinu, dospěl k oprávněnému a důkazně dostatečně podloženému závěru, že u tohoto obviněného i nadále trvají zákonné důvody vazby, předpokládané ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Obviněnému nadále naprosto reálně hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a trvá tedy obava, že z obavy před faktickým výkonem tohoto trestu se bude skrývat nebo dokonce z území České republiky uprchne, a to tím spíše, že v předchozím průběhu řízení byl dokonce zadržen při snaze o výjezd z území republiky.

Konkrétní charakter soudem prvního stupně opodstatněně zjištěných vazebních důvodů přitom nedovoluje učinit oprávněný závěr o tom, že by bylo v tomto stadiu řízení možno vazbu obviněného L. R. nahradit zárukou nebo slibem, jak předpokládá ustanovení § 73 tr. řádu, popřípadě peněžitou zárukou, zakotvenou ustanovením § 73a tr. řádu.

Navíc intenzita naplnění a specifická povaha důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, správně konstatovaných u obviněného L. R. Vrchním soudem v Praze, činí i v současné době zcela opodstatněným i další závěr vrchního soudu o tom, že propuštěním tohoto obviněného na svobodu by naprosto reálně hrozilo přinejmenším podstatné ztížení nebo dokonce zmaření dosažení účelu trestního řízení (srovnej ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu).

A není pochyb ani o tom, že trestní stíhání obviněného L. R. nebylo možno, především s ohledem na obtížnost a rozsáhlost, také však důkazní komplikovanost této trestní věci, pravomocně skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě, přičemž v postupu orgánů činných v tomto řízení v přípravném řízení trestním nebyly zjištěny žádné nedůvodné průtahy a závažnější nezákonné průtahy neshledal Nejvyšší soud ani v řízení po podání obžaloby. Podmínky pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu a pro další prodloužení vazby byly tudíž podle názoru Nejvyššího soudu České republiky z důvodů shora uvedených splněny.

Úvahy o opodstatněnosti postupu vrchního soudu podle citovaného ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu lze navíc uzavřít konstatováním, že Vrchní soud v Praze skutečně prodloužil vazbu obviněného podle zjištění Nejvyššího soudu toliko na dobu nezbytně nutnou k provedení procesních úkonů pro pravomocné spravedlivé a zákonné skončení věci zásadních a nezastupitelných.

To ovšem samozřejmě nic nemění na tom, že pokud v dalším řízení vazební podmínky odpadnou nebo pokud nebude splněna kterákoliv ze zákonem požadovaných podmínek pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu, bude nezbytné rozhodnout o propuštění obviněného L. R. z vazby na svobodu. Bez ohledu na to, zda bude tomuto obviněnému v dalším řízení i nadále hrozit uložení vysokého trestu odnětí svobody či zda jeho případným propuštěním na svobodu bude hrozit zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Naproti tomu se Nejvyšší soud nezabýval a zabývat ani nemohl skutkovými a procesními námitkami, které obviněný L. R. uplatnil v odůvodnění svého opravného prostředku, směřujícího právě proti rozhodnutí o prodloužení vazby, a kterými polemizoval o důvodnosti samotného obvinění a následného trestního stíhání. V řízení o prodloužení vazby nelze meritorně řešit otázku viny obviněného, neboť v tomto řízení je třeba zodpovědět výhradně otázku, zda existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu (srov. článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), zda je dán některý ze zákonných vazebních důvodů a zda jsou splněny zákonné důvody pro prodloužení lhůty vazby ve smyslu § 71 odst. 3 tr. řádu.

Podobně nemůže být sám o sobě zákonným důvodem pro propuštění obviněného z vazby jeho nepříznivý zdravotní stav, pokud konkrétní charakter zdravotních obtíží existující vazební důvody pro svoji povahu přímo nevylučuje.

Existence shora uvedených zákonných předpokladů pro použití § 71 odst. 3 tr. řádu v tomto řízení zjištěna a prokázána byla, za stávajících procesních podmínek tak Nejvyšší soud České republiky neshledal obviněným L. R. podaný opravný prostředek důvodným a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu proto stížnost tohoto obviněného, směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o prodloužení jeho vazby, zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 2. května 2001

Předseda senátu

JUDr. Zdeněk Sovák

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru