Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 46/2001Usnesení NS ze dne 04.04.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.46.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 46/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. 4. 2001 stížnosti obviněných V. B., V. K., a S. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 6 Ntv 2/01, a rozhodl takto:

I. Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných V. B., V. K. a S. G. zamítají.

II. Podle § 72 odst. 1 tr. ř. se obvinění V. B., V. K. a S. G. ponechávají ve vazbě nadále z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením byla vazba obviněných V. B., V. K. a S. G. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 4/2001 prodloužena podle § 71 odst. 3 tr. ř. do 1. 9. 2001.

Proti usnesení podali obvinění V. B., V. K. a S. G. v zákonné lhůtě stížnosti.

Obviněný V. B. namítl nedůvodnou zdlouhavost dosavadního řízení. Projevil nesouhlas s tím, že by na jeho straně byly dány vazební důvody. Poukázal na rodinné zázemí, které má v České republice. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení v části, která se ho týká.

Obviněný V. K. svou stížnost do doby konání neveřejného zasedání senátu Nejvyššího soudu blíže nezdůvodnil.

Obviněný S. G. namítl, že pokud by orgány činné v trestním řízení důsledně respektovaly zásady vazebního řízení, mohly být všechny potřebné úkony provedeny v rámci lhůty dvou roků vazby a nebylo by nutné vazbu prodlužovat. Navrhl takovou změnu napadeného usnesení, se kterou by bylo spojeno jeho propuštění z vazby nebo alespoň podstatné omezení doby, na kterou byla jeho vazba prodloužena.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Obvinění jsou na podkladě podané obžaloby stíháni pro účastenství na trestném činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Z citace ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. je zřejmé, že jde o účastenství ve formě pomoci k trestnému činu. Trestní stíhání se nachází ve stadiu po podání obžaloby. Hlavní líčení dosud nebylo nařízeno. Společně s obviněnými, jejichž vazba byla napadeným usnesením prodloužena, je stíhán také obviněný T. Č., který není ve vazbě.

Obvinění V. B., V. K. a S. G. jsou ve vazbě od 29. 4. 1999 z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Konec doby dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., připadá na 29. 4. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty navrhla předsedkyně senátu Městského soudu v Praze prodloužení vazby.

Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obviněných prodloužil do 1. 9. 2001.

S Vrchním soudem v Praze je třeba souhlasit především v tom, že u obviněných stále trvá důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obvinění jsou cizinci a do České republiky přicestovali v souvislosti se svými obchodními aktivitami, jejichž součástí se stalo i jednání, pro které jsou stíháni. K území České republiky nemají v podstatě žádný vztah, který by jakkoli garantoval, že se zde budou zdržovat a podrobí se trestnímu řízení. Obvinění V. B. a V. K. jsou společníky obchodní společnosti, která sídlí v B. v M. Obviněný S. G. pracuje pro společnost, která sídlí v K. na U. I to podporuje úvahu, že obvinění nemají zájem na tom, aby po dobu trestního stíhání setrvávali na území České republiky. Vzhledem k tomu, že obžalobou je jim kladeno za vinu účastenství na způsobení škody ve výši 4 450 000 USD, je namístě uvažovat o tom, že jim hrozí uložení vysokého trestu. Z toho všeho vyplývá obava, že při pobytu na svobodě uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli, zvláště když toho mohou bez obtíží dosáhnout vycestováním z území České republiky. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitce obviněného V. B., podle níž tento obviněný má na území České republiky určité rodinné zázemí a může se zdržovat u své sestry, která dlouhodobě bydlí a pracuje v K. n. O. Obviněný V. B. byl zadržen v penzionu ve S., uváděl tento penzion jako své bydliště na území České republiky a nijak se nezmínil o tom, že by se zdržoval u sestry v K. n. O. S tím koresponduje výpověď T. Č., který svou součinnost s ostatními obviněnými popsal tak, že „s Ukrajinci jezdil, živil je a platil jim ubytovnu\", za což měl slíbenou odměnu 1 000 USD. Vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je tedy dán i u obviněného V. B., přičemž nepřichází v úvahu, aby vazba z tohoto důvodu mohla být nahrazena slibem obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., který je třeba považovat za nedostatečný k tomu, aby zajistil přítomnost obviněného pro účely trestního stíhání.

Na druhé straně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s Vrchním soudem v Praze v tom, že by u obviněných nadále trval důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Vazbu podle citovaného ustanovení totiž nelze odůvodňovat obavou z toho, že obvinění budou působit na spoluobviněného T. Č. Takto bylo možné vazbu obviněných odůvodňovat do doby, než byl spoluobviněný T. Č. vyslechnut, neboť podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. je důvodem vazby obava z toho, že obvinění budou působit na svědky či spoluobviněné, kteří dosud nebyli vyslechnuti. Obviněný T. Č. již byl v přípravném řízení vyslechnut a z ničeho nevyplývá, že by měl být ještě vyslýchán k nějakým podstatným skutečnostem, kterých se jeho výslech v přípravném řízení zatím netýkal. Odkaz Vrchního soudu v Praze na to, že „na trestné činnosti měly podíl i osoby zdržující se na území cizího státu, které ve věci nebyly vyslechnuty\", je natolik nekonkrétní, že z něho nelze ve vztahu k důvodnosti vazby obviněných nic dovozovat. Je nutné připomenout, že podle § 67 odst. 1 tr. ř. je vazba důvodná pouze tehdy, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které odůvodňují některou z obav uvedených pod písm. a) až c). Paušálním konstatováním, že nějaké osoby nebyly vyslechnuty, aniž by bylo jasné, o které osoby jde, k jakým skutečnostem by měly být vyslechnuty, jaký je jejich vztah k obviněným apod., není možné přesvědčivě odůvodnit vazbu. Za tohoto stavu lze jen uzavřít, že vazební důvod uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněných již pominul.

Vrchní soud v Praze zhodnotil dosavadní průběh trestního stíhání obviněných a ve shodě se stavem řízení konstatoval, že v rámci lhůty dvou roků trvání vazby nemohlo být trestní stíhání skončeno pro obtížnost věci. Podstatou jednání, které je obviněným kladeno za vinu, je velmi komplikovaná machinace s padělanými bankovními šeky zahraniční banky, přičemž tato machinace se měla uskutečnit v mezinárodním měřítku. Z toho vyplývalo také složité a zdlouhavé získávání potřebných důkazů cestou mezinárodní právní pomoci. Je možné uvažovat o tom, že některé úkony mohly být provedeny s větším urychlením a že obžaloba mohla být v souladu s ustanovením § 17 tr. ř. podána u Městského soudu v Praze a nikoli u Obvodního soudu pro Prahu 1, který nebyl věcně příslušný, takže muselo být konáno řízení, jehož výsledkem bylo postoupení věci příslušnému soudu. Z hlediska celkové délky řízení to však mělo jen dílčí význam. Primárně byla délka řízení ovlivněna obtížností věci a nikoli nějakou dlouhodobější nečinností či jiným projevem liknavosti orgánů trestního řízení. Z rámce důvodů, které jsou z hlediska zákonných podmínek prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. akceptovatelné, se vymyká pouze zmínka o „zatíženosti senátu\" Městského soudu v Praze. Touto okolností, která spadá výlučně do sféry organizace výkonu soudnictví, nelze prodloužení vazby odůvodňovat a Nejvyšší soud k ní nijak nepřihlížel. Přesto se ztotožnil s tím, že trestní stíhání obviněných nemohlo být ve lhůtě dvou roků trvání vazby skončeno vzhledem k obtížnosti věci, která byla v uvažovaném ohledu základním důvodem.

Dále se Nejvyšší soud ztotožnil s úsudkem Vrchního soudu v Praze o tom, že propuštěním obviněných na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, i s tím, jak Vrchní soud v Praze tento úsudek odůvodnil.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu prodloužil, se jeví jako nezbytně nutná jednak vzhledem k povaze, rozsahu, závažnosti a komplikovanosti projednávané věci, jednak vzhledem ke stadiu, v němž se trestní stíhání nachází. Nejvyšší soud však považuje za nutné připomenout, že další průběh řízení musí bezvýhradně odpovídat požadavkům ustanovení § 71 odst. 1 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že výrok o prodloužení vazby je správný bez ohledu na to, že Vrchní soud v Praze dospěl k nesprávnému závěru o vazbě obviněných též podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto Nejvyšší soud zamítl stížnosti obviněných jako nedůvodné, avšak zároveň rozhodl, že obvinění se ponechávají ve vazbě nadále jen z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. dubna 2001

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru