Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 22/2001Usnesení NS ze dne 06.02.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.22.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 22/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2001 stížnost obžalovaného V. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 2 Ntv 1/2001, a rozhodl takto:

Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. se napadené usnesení ohledně obžalovaného V. M. zrušuje. Podle § 72 odst. 1 tr. ř. se obžalovaný V. M. propouští z vazby na svobodu.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaných V. M. a J. U. v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně jako soudu prvního stupně pod sp. zn. 2 T 28/99 a u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 3 To 9/2001 prodloužena do 31. 3. 2001.

Obžalovaný V. M. podal v zákonné lhůtě proti usnesení stížnost, v níž namítl nesprávnost závěrů Vrchního soudu v Olomouci o důvodu vazby a o splnění podmínek pro její prodloužení nad dobu dvou roků. Z obsahu a smyslu stížnosti obžalovaného V. M. je zřejmé, že opravným prostředkem sleduje takovou změnu napadeného usnesení, která by vedla k jeho propuštění z vazby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, pokud se týká obžalovaného V. M., i řízení, které této části usnesení předcházelo, a shledal, že stížnost je důvodná.

Na obžalovaného V. M. byla podána obžaloba pro návod k trestnému činu vydírání podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy obžalovaný V. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 2 T 28/99, uznán vinným přípravou k trestnému činu vydírání podle § 7 odst. 1 tr. zák., § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu též ohledně obžalovaných J. U. a Z. H. Proti rozsudku podali odvolání státní zástupce a obžalovaní V. M., J. U. a Z. H. Veřejné zasedání před odvolacím senátem Vrchního soudu v Olomouci bylo nařízeno na 28. 2. 2001.

Obžalovaný V. M. je ve vazbě od 1. 2. 1999. V nynějším stadiu řízení je ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Konec doby dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno podle § 71 odst. 3 tr. ř., připadl na 1. 2. 2001. Více než 15 dnů před uplynutím této lhůty předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci navrhl prodloužení vazby. Jiný senát Vrchního soudu v Olomouci vazbu prodloužil do 31. 3. 2001.

Rozhodnutí, jímž byla vazba obžalovaného V. M. prodloužena, je v rozporu se zákonem.

Základním předpokladem prodloužení vazby nad dobu dvou roků podle § 71 odst. 3 tr. ř. je to, že i v tomto stadiu řízení trvá důvod vazby ve smyslu § 67 odst. 1 tr. ř.

Vrchní soud v Olomouci došel k závěru, že u obžalovaného V. M. nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. obava, že obžalovaný bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Tento závěr vyvodil Vrchní soud v Olomouci z povahy žalované trestné činnosti, která měla charakter vyděračského jednání za účelem získání peněz, a z toho, že před zadržením byl obžalovaný v silné finanční tísni. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na to, že pokud jde o důvod vazby na straně obžalovaného V. M., nedošlo k žádné změně oproti stavu, který tu byl v době dřívějších rozhodnutí o vazbě.

Pochybením Vrchního soudu v Olomouci ovšem je, že si náležitě neujasnil výjimečnost institutu prodloužení vazby nad dobu dvou roků podle § 71 odst. 3 tr. ř. Toto ustanovení, které stanoví, že vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, je provedením ústavně garantované zásady, že vazba je omezena jen na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. sice zároveň vymezuje podmínky, při jejichž splnění lze vazbu prodloužit nad dva roky, avšak takový postup je výjimkou z ústavně zakotvené zásady, že vazba je časově limitována. Z toho vyplývá, že okolnosti, o které se prodloužení vazby nad dva roky opírá, musí být výjimečné a objektivně závažné.

Úvahy o výjimečnosti a závažnosti okolností, na jejichž podkladě je možné prodloužit vazbu nad dva roky, je třeba vztáhnout již k samotné otázce existence vazebních důvodů podle § 67 odst. 1 tr. ř. Tyto důvody musí být v době, kdy vazba trvá již dva roky, dány s takovou intenzitou, která koresponduje s výjimečností prodloužení vazby nad dva roky. Pokud v této době intenzita důvodů vazby výrazně poklesla, není zásadně možné vazbu prodloužit.

Obžalovaný V. M. se měl jednání, které mu je kladeno za vinu dopustit "v přesně nezjištěnou dobu před 26. 6. 1998" (bod 1 obžaloby), resp. "v přesně nezjištěnou dobu před 13. 10. 1998" (bod 2 obžaloby). Od doby, kdy se měl obžalovaný trestné činnosti dopustit, tu tedy je tak velký časový odstup, který již sám o sobě významně zeslabuje intenzitu vazebního důvodu, jímž je obava z pokračování v trestné činnosti. K tomu přistupuje skutečnost, že podle obžaloby šlo ze strany obžalovaného jen o dva případy vyděračského jednání za účelem získání peněz od dvou věřitelů. Do té doby obžalovaný nebyl odsouzen pro žádný trestný čin. V době mezi žalovaným jednáním a vzetím do vazby, což je nezanedbatelné období několika měsíců, se obžalovaný nedopustil ničeho, co by bylo možné označit za pokračování v trestné činnosti, pro kterou je stíhán.

Tyto okolnosti ve svém souhrnu ovlivňují intenzitu vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. v nynějším stadiu řízení do té míry, že již ji nelze považovat za slučitelnou s výjimečným charakterem prodloužení vazby nad dobu dvou roků. Obava z pokračování v trestné činnosti, pro kterou je stíhán, je u obžalovaného V. M. v nynějším stadiu řízení dána již v tak malé míře, že nemůže být reálným podkladem k prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř.

U obžalovaného V. M. tedy v nynějším stadiu řízení již není v potřebné míře dán důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu prodloužení vazby a obžalovaný musí být propuštěn z vazby na svobodu podle § 72 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení v části týkající se obžalovaného V. M. a propustil ho z vazby na svobodu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 6. února 2001

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru