Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 177/2001Usnesení NS ze dne 19.12.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.177.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 177/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2001 stížnost odsouzeného E. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 7 To 118/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost odsouzeného E. V. zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 1 T 57/99, byl odsouzený E. V. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a byl mu podle § 219 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 1, 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to pistole zn. Parabellum model 08 ráže 9 mm. Uvedeného trestného činu se odsouzený dopustil tím, že „dne 16. 8. 1998 v přesně nezjištěné době od 19.00 do 20.00 hod. v D., M. n. v bytě manželů V. v obývacím pokoji vystřelil 5 ran z neoprávněně držené pistole (shora uvedené zn. a výr. čísla) po své manželce J. V., s úmyslem ji zastřelit, však v důsledku své podnapilosti a celkového rozrušení a rychlého útěku poškozené z bytu, tuto nezasáhl“.

Proti tomuto rozsudku podal odsouzený odvolání, které bylo Vrchním soudem v Praze dne 30. 10. 2001 pod sp. zn. 7 To 118/01 podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Odsouzený v odůvodnění svého opravného prostředku – odvolání, podal návrh na vyloučení senátu Vrchního soudu v Praze složeného z předsedkyně senátu JUDr. J. M. a soudců JUDr. A. N. a JUDr. P. Z. z důvodu podjatosti.

Podjatost odsouzený spatřuje v tom, že senát Vrchního soudu v Praze (ve složení shora) rozhodoval již jednou o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a úmyslně podle odsouzeného porušil revizní princip a tím zakryl, že pokus trestného činu vraždy je proti němu zkonstruován, že podal návrh na prodloužení jeho vazby i přesto, že je ve vazbě podle svého přesvědčení držen neoprávněně a že nedodržel ustanovení zákona zaručující jeho obhajobu. Na základě těchto skutečností je odsouzený přesvědčen, že u shora uvedených soudců (senátu) není zaručeno nestranné a nepodjaté rozhodování ve věci.

Senát Vrchního soudu v Praze dne 30. 10. 2001 rozhodl pod sp. zn. 7 To 118/01 tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M., JUDr. A. N. a JUDr. P. Z. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí v trestní věci E. V., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 57/99, a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/01.

Proti tomuto usnesení podal odsouzený po jeho vyhlášení stížnost.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je nedůvodná.

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje § 30 tr. ř. Z ustanovení § 30 odst. 1, odst. 2 tr. ř. mj. vyplývá, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká nemůže nestranně rozhodnout. Dále je mj. po podání obžaloby také vyloučen soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Aplikace ustanovení § 30 odst. 3 tr. ř. v daném případě nepřichází v úvahu.

Nejvyšší soud, který je podle § 31 odst. 3 tr. ř. příslušný k projednání stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí ze spisu zjistil pouze to, že senát ve složení předsedkyně senátu JUDr. J. M., JUDr. A. N. a JUDr. P. Z. ve věci odsouzeného E. V. rozhodoval o jeho odvolání již 8. 8. 2000 pod sp. zn. 7 To 87/2000, kdy rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a), b) c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. JUDr. P. Z. podal jako osoba uvedená v § 71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. návrh na prodloužení vazby odsouzeného nad lhůtu dvou roků, když tomuto návrhu bylo vyhověno.

Shora uvedené skutečnosti však nejsou okolnostmi, které by měly v daném, případě odůvodňovat postup podle § 30 odst. 1, odst. 2 tr. ř. jak se odsouzený mylně domnívá.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal námitku odsouzeného nedůvodnou a nebyly zjištěny ani jiné okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že soudci JUDr. J. M., JUDr. A. N. a JUDr. P. Z. jsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci již pravomocně odsouzeného E. V. ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 118/01, byla stížnost odsouzeného jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnutá.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 19 . prosince 2001

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru