Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 150/2001Usnesení NS ze dne 31.10.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.150.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 150/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2001 stížnost obžalovaného V. Y., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001, sp. zn. 7 Ntv 11/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného V. Y.

zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obžalovaného V. Y. a spoluobžalovaného I. Y. v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2001 prodloužena do 14. 1. 2002.

Proti usnesení o prodloužení vazby podal obžalovaný V. Y. v zákonné lhůtě stížnost, ve které namítl, že nesouhlasí s důvody vazby, které považuje vrchní soud za stěžejní pro jeho další setrvání ve vazbě, neboť vzhledem k tomu, že svědek Hájek má svědčit výhradně k trestné činnosti, ze které je obviněn I. Y. a svědek Š. nemůže uvést žádnou podstatnou a novou skutečnost, není podle názoru obžalovaného dán důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle mínění obžalovaného sama skutečnost, že je cizím státním příslušníkem a není vázán na území České republiky, nemůže být dostatečným důvodem pro jeho další setrvání ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Závěrem podané stížnosti obžalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a obžalovaného propustil z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný V. Y. je na podkladě podané obžaloby stíhán pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Trestní stíhání je ve stadiu, kdy již byl Městským soudem v Praze jako soudem prvního stupně vyhlášen dne 12. 10. 2001 rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, když pro výkon uloženého trestu byl obžalovaný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obžalovanému byl dále uložen trest vyhoštění. Téhož dne zamítl městský soud žádosti obou obžalovaných o propuštění z vazby na svobodu, když u obžalovaných již shledal pouze vazební důvod uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Obžalovaný V. Y. je ve vazbě od 14. 10. 1999. Do vazby byl vzat (také spoluobžalovaný I. Y.) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, kdy byly shledány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno ustanovením § 71 odst. 3 tr. ř., uplynula 14. 10. 2001. Ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. navrhl předseda senátu městského soudu prodloužení vazby obžalovaných.

Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem, pokud vazbu obžalovaných prodloužil do 14. 1. 2002.

V době, kdy Vrchní soud v Praze ve věci rozhodoval, dospěl k opodstatněnému závěru, že u obžalovaného jsou dány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. tak, jak je podrobně rozvedeno v odůvodnění usnesení napadeného stížností. Vzhledem k vazebnímu důvodu uvedenému v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze přehlédnout skutečnost zmíněného a nevyslechnutého svědka jak rozvedl ve svém usnesení vrchní soud. V nynějším stadiu řízení již tento důvod vazby dán není, neboť došlo k výslechu svědka a byl vyhlášen ve věci rozsudek. Sám městský soud, který rozhodoval o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby korigoval vazební důvody, a shledal, že v současném stadiu řízení je dán již jen důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s názorem vysloveným Vrchním soudem v Praze v předmětném usnesení pokud jde o důvod vazby uvedený v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nadále trvá obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, který byl nepravomocně obžalovanému uložen v trvání patnácti roků.

Nejvyšší soud se rovněž ztotožnil se závěrem vrchního soudu, že trestní stíhání obžalovaného nebylo skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby, když uvedený stav je důsledkem obtížnosti projednávané věci a jiných závažných důvodů uvedených v § 71 odst. 3 tr. ř. Lze konstatovat, že dosavadní průběh trestního stíhání nebyl poznamenán průtahy, které by vyplývaly z dlouhodobější nečinnosti případně liknavosti orgánů činných v trestním řízení. Obžaloba byla ve věci obžalovaného podána 10. 1. 2001. I přesto, že věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření, avšak toto usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření bylo k podané stížnosti státního zástupce vrchním soudem zrušeno a Městskému soudu v Praze uloženo, aby ve věci jednal a rozhodl, bylo hlavní líčení nařízeno v dubnu 2001 na červen roku 2001. Dne 12. 10. 2001 byl vyhlášen nepravomocný rozsudek.

Za správný považuje Nejvyšší soud také závěr vrchního soudu v tom, že pokud by byl obžalovaný V. Y. propuštěn z vazby na svobodu, hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak stanoví § 1 odst. 1 tr. ř.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze vazbu obžalovaného prodloužil, tj. do 14. 1. 2002, se jeví jako doba nezbytně nutná ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř., když sám vrchní soud v době svého rozhodování tuto stanovil, aniž by v té době bylo již ve věci rozhodnuto. Vrchní soud v odůvodnění svého usnesení rovněž konstatoval, že prodloužená lhůta trvání vazby obžalovaného se jeví dostatečnou k vyřízení věci, včetně případného odvolacího řízení. Ve vztahu k městskému soudu je nutno poukázat na důsledný postup podle § 71 odst. 1 tr. ř. při vyhotovení rozhodnutí a předložení spisu odvolacímu soudu, aby tento mohl rozhodnout v termínu, který vyplývá ze zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené rozhodl Nejvyšší soud tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obžalovaného V. Y. jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. října 2001

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru