Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tvo 122/2001Usnesení NS ze dne 29.08.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:7.TVO.122.2001.1

přidejte vlastní popisek

7 Tvo 122/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2001 stížnosti obviněných M. F. a obviněného P. R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2001, sp. zn. 3 Ntv 12/2001, a rozhodl takto:

Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Podle § 71 odst. 3 tr. ř. se návrh vrchního státního zástupce v Olomouci na prodloužení vazby obviněných M. F. a P. R. v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod ČVS KVJM-308/22-99 z a m í t á.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba obviněných M. F. a P. R. v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Brně pod ČVS KVJM-308/22-99 prodloužena do 26. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podali oba obvinění ve lhůtě stanovené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnosti. Obviněný M. F. v podané stížnosti poukazuje na to, že dle jeho názoru nejsou dány důvody vazby uvedené v ustanovení § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. Dále ve své stížnosti poukazuje obviněný na to, že přípravné řízení nebylo vedeno dostatečně koncepčně, o čemž svědčí dvojí vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Uvedené skutečnosti vedly podle obviněného bezpochyby k průtahům v řízení, na kterých nemá žádný podíl. Závěrem své stížnosti navrhl, aby usnesení Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a on propuštěn z vazby na svobodu.

Obviněný P. R. stížnost, kterou včas podal, nezdůvodnil ani prostřednictvím svého obhájce.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že stížnosti byly podány důvodně.

Oba obvinění jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost, kdy se jedná o trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se dopustili jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., kdy výše způsobené škody měla činit 5 870 000,- Kč.

Obviněný M. F. a obviněný P. R. byli vzati do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 8. 1999, sp. zn. 7 Nt 4227/99, s počátkem vazby od 26. 8.1999, když u obou obviněných byly shledány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. V současné době byly shledány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. u obviněného M. F. a důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. u obviněného P. R. Vrchním soudem v Olomouci byla vazba obviněných při existenci shora uvedených vazebních důvodů prodloužena do 26. 10. 2001, když návrh na prodloužení vazby obviněných podal vrchní státní zástupce více než 15 dnů před skončením dvouleté lhůty trvání vazby.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v rozporu se zákonem, pokud vazbu obviněných prodloužil.

S Vrchním soudem v Olomouci lze v podstatě souhlasit jen v tom, že u obviněného M. F. jsou dány důvody vazby uvedené v § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a u obviněného P. R. uvedené v § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. V této části lze odkázat na podrobné zdůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci.

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky, a pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout vrchní soud.

Jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud se ztotožnil částečně s napadeným usnesením pouze v tom, že na straně obviněných jsou i v tomto stadiu řízení dány shora uvedené důvody vazby. Existující vazební důvod však sám o sobě nestačí pro závěr, že jsou dány důvody pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. Nelze v daném případě souhlasit se závěrem vrchního soudu v tom, že daná trestní věc má charakter věci obtížné, kdy vrchní soud poukazuje na rozsah spisového materiálu, kdy dovozuje, že s ohledem na přístup obou obviněných je nutno provádět poměrně obsáhlé dokazování k tomu, aby mohla být najisto postavena otázka jejich odpovědnosti za zažalované jednání obviněných. V tomto směru je nutno zdůraznit, že je povinností orgánů činných v trestním řízení ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nelze tedy návrhy obviněných na doplnění dokazování odůvodňovat délku dosavadního přípravného řízení a ve svém důsledku nemohou sloužit ke zdůvodnění prodloužení vazby obviněných nad zákonnou lhůtu trvání vazby.

V této souvislosti je předně nutno poukázat na dosavadní stav a průběh trestního stíhání obviněných a poukázat na skutečnosti, které se podílely na tom, že uvedená trestní věc se i po dvou letech nachází stále v přípravném řízení. V této trestní věci bylo trestní stíhání obviněných zahájeno v druhé polovině roku 1999 a již dne 6. 4. 2000 podal státní zástupce obžalobu u Krajského soudu v Brně. Sama tato skutečnost již podstatně snižuje hodnověrnost tvrzení, že se jedná o věc obtížnou. Po podání obžaloby a prostudování spisu rozhodl Krajský soud v Brně dne 18. 5. 2000 o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Stížnost státního zástupce proti tomuto usnesení krajského soudu byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2000, sp. zn. 2 To 105/2000, kdy se soud druhého stupně ztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně vrátil věc orgánům přípravného řízení k došetření.

Opětovně byla obžaloba podána dne 25. 1. 2001 a lze ztěží akceptovat závěr o obtížnosti věci pokud vezme soud v úvahu dobu, která měla stačit orgánům přípravného řízení k došetření, dále nelze přehlédnout ani to, kolik svědků bylo navrženo ke slyšení (8) a výpovědi kolika svědků měly být čteny (5). Dále musí Nejvyšší soud poukázat také na to, že po vrácení věci při druhém podání obžaloby měl spis 668 stran, což nevybočuje z běžného rámce trestní agendy. Pokud pak jde o skutek, ten měl spočívat v jednom protispolečenském jednání. Další nezanedbatelnou skutečností, kterou vrchní soud přehlédl je to, že věc byla opětovně podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrácena dne 8. 2. 2001 státnímu zástupci k došetření. Přehlédnuto nemělo být ani to, co bylo důvodem opětovného vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. 2 To 45/2001, vyplývá mj. i to, že orgány přípravného řízení nerespektovaly rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně v otázce zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., kdy neprovedly některé z důkazů, na jejichž nezbytném provedení se soudy obou stupňů shodly ve smyslu shora uvedeného ustanovení trestního řádu.

Ze skutečností shora uvedených je tedy nepochybné, že po dobu od 6. 4. 2000 se snaží orgány přípravného řízení odstraňovat nedostatky, pro které jim byla trestní věc obviněných vrácena již dvakrát k došetření. V těchto skutečnostech je třeba spatřovat důvody, pro které nebyla doposud tato věc pravomocně skončena.

Lze tedy konstatovat, že projednávaná věc z hlediska povahy a způsobu provedení žalované trestné činnosti, z hlediska okruhu dokazovaných skutečností ani z hlediska rozsáhlosti a dostupnosti důkazů nijak podstatně nepřekračuje takový rámec obtížnosti, který je při projednávání trestních věcí krajskými soudy jako soudy prvního stupně obvyklý.

Nelze pominout ani to, že prodloužení vazby nad dobu dvou roků je výjimkou z ústavně garantované zásady časového omezení vazby (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že skutečnosti, o které se prodloužení vazby nad zákonem stanovený limit dvou roků opírá, musí mít zcela výjimečnou povahu.

Pokud tedy trestní stíhání nebylo skončeno v rámci lhůty dvou roků trvání vazby, není tento stav důsledkem obtížnosti projednávané věci ani jiných závažných důvodů ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Nedostatky v činnosti orgánů činných v trestním řízení nemohou být přičítány k tíži obviněných a jimi zdůvodňováno prodloužení vazby obviněných. Nedostatek podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř., kterou zákon vyžaduje k prodloužení vazby, není možné kompenzovat úvahami o závažnosti projednávané trestné činnosti, která je obviněným kladena za vinu, úvahami o důvodnosti vazby z hlediska § 67 odst. 1 tr. ř. ani úvahami o tom, zda a jak propuštění obviněných na svobodu případně ovlivní průběh dalšího řízení. Nejsou-li splněny skutečně všechny zákonné předpoklady pro prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř., nelze takové prodloužení vazby jako výjimečný zásah do ústavně zaručené osobní svobody akceptovat.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a zamítl návrh na prodloužení vazby obviněných M. F. a P. R.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 29. srpna 2001

Předseda senátu

JUDr. Jan Engelmann

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru