Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 992/2017Usnesení NS ze dne 30.08.2017

HeslaDovolací důvody
Ohrožení pod vlivem návykové látky
Vražda
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.992.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 140 odst. 2, 3 písm. b), písm. i) tr. zákoníku

§ 274 odst. 1 tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3840/17 ze dne 03.01.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 992/2017-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 3 To 22/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 7/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2016, č. j. 10 T 7/2016-891, byl obviněný v bodě 1) uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b), i) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na dvacet let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 1 KZV 19/2016, pro další skutek, ve kterém obžaloba spatřovala pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně v bodě 1) dopustil uvedeného zločinu tím, že v nočních hodinách z 11. 4. 2016 na 12. 4. 2016 v rodinném domě č. p. … v obci K., okres B.-v., v pokoji za kuchyní po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou družku poškozenou J. S., nacházející se ve 23. až 25. týdnu těhotenství, svázal jí ruce řemenicí od šlapacího šicího stroje a nohy šlemi, znemožnil jí tak pohyb a účinnou obranu, položil ji na postel a po dobu přibližně tří až čtyř hodin jí opakovaně s přestávkami dusil. Nejprve ji ucpával ústa a nos rukou, později k dušení používal igelitovou tašku a potravinářskou fólii. Na závěr jí nacpal do úst smotek potravinářské fólie a ovázal jí ústa nátělníkem s vědomím, že uzavření dýchacích cest vede během několika minut k bezvědomí a smrti postiženého. Odešel z místnosti, kde poškozenou nechal, a když se po několika minutách vrátil zpět, poškozená nejevila známky života, neboť na následky dušení zemřela. Poté obviněný zakryl tělo poškozené na posteli, později její tělo přemístil do voděodolného vaku. Dne 16. 4. 2016 v 17:49 hod. obviněný oznámil prostřednictvím por. Pavla Kouřila úmrtí poškozené Policii ČR.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný i státní zástupce odvoláními, na základě kterých Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 3 To 22/2017-966, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil k výjimečnému trestu odnětí svobody na dvacet tři let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný namítl nesprávné posouzení subjektivní stránky trestného činu vraždy. Celé jednání mělo být rozdělené na dvě fáze a soud jej neměl hodnotit jako celek. První fázi označil obviněný za výslechovou, kdy pouze chtěl získat informace od poškozené a nebylo jeho úmyslem ji usmrtit, ani nebyl srozuměn s následkem či povědomím, že by smrt mohla nastat. Poškozená podle obviněného komunikovala, dušení bylo kontrolované, přerušované s rozestupy, aby se mohla uklidnit a napít. Ve druhé fázi, po vložení smotku fólie do úst poškozené, kdy tato měla dýchací cesty volné a nos nezakrytý, vidí obviněný svůj podíl na její smrti minimální, neboť jeho jednání k tomuto následku nesměřovalo. Nemohl předpokládat, že během této krátké doby několika minut jeho nepřítomnosti, kdy poškozená po vložení smotku fólie nejevila známky dušení, by se její část mohla rozmotat a mohlo dojít k jejímu vdechnutí. Soud podle obviněného pochybil, pokud dovodil jeho srozumění se smrtelným následkem.

V této souvislosti obviněný poukázal na závěry znaleckého posudku, podle kterého nebyly na poškozené nalezeny znaky značnějšího násilí či poranění signalizující obranu, což podle obviněného potvrzuje, že poškozená nemusela pociťovat nebezpečí a mohla na to pohlížet jako na hru. Znalec potvrdil, že poškozená v mezidobí volně dýchala, tedy v první fázi nelze podle obviněného hovořit o jednání směřujícím k jejímu usmrcení. Obviněný dále poukázal na vyjádření znalce, že by nemělo dojít za obvyklých okolností k udušení, pokud má člověk zakrytá pouze ústa, a obviněný tedy nemohl předvídat, že poškozená fólii vdechne.

K soudem zmiňovaným zkušenostem obviněného ze zdravotnictví obviněný dodal, že i s přihlédnutím k těmto zkušenostem poškozenou vyslýchal, neboť byl přesvědčen, že jí žádné riziko nehrozí. Jeho znalosti však nedosahují takové míry, aby si byl vědom, v jaké vzdálenosti se nachází záklopka v dutině ústní a jaký předmět ji může zacpat. Podle názoru obviněného nebyla naplněna ani vědomostní složka nepřímého úmyslu.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky soudů obou stupňů ohledně trestného činu vraždy a ve výroku o trestu zrušil a sám obviněného zprostil obžaloby, případně aby přikázal příslušnému soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil tak, že obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy, tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Shodnou námitku ovšem uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, a pokud obviněný v dovolání opakuje námitky již uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Soudy obou stupňů podle státního zástupce věc posoudily správně a s námitkami obviněného se srozumitelně a přesvědčivě vypořádaly. Za nesmyslné tvrzení obviněného označil státní zástupce námitku, že s ohledem na absenci znaků násilí a poranění na těle poškozené tato nemusela pociťovat nebezpečí a mohla brát vše jako hru. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že poškozená se po prvotním opuštění místnosti obviněným snažila rozvázat a osvobodit, což následně ještě vystupňovalo agresivitu obviněného.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

V dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Obviněný v dovolání brojí výhradně proti naplnění subjektivní stránky zločinu vraždy, což lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Tuto námitku ale uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů a ty se s otázkou zavinění dostatečně vypořádaly. Pro stručnost lze v tomto směru odkázat na příslušnou část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 19 a 20) a též rozsudku soudu druhého stupně (str. 5 a 6). Obviněný se projednávaného skutku dopustil v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. Srozumění pachatele u nepřímého úmyslu vyjadřuje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. chováním pachatele. Způsobení takového následku však není přímým cílem pachatele, ani nevyhnutelným prostředkem (přímo ho nechce), neboť pachatel sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným. Přitom je však pachatel vždy srozuměn s tím, že realizace tohoto cíle předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem jednání pachatele, s kterým je však srozuměn. Na takové srozumění pak při uvedeném aktivním kladném vztahu k zamýšleným či vážně zvažovaným reálným skutečnostem na podkladě rozhodných okolností lze usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný, a to ať už by šlo o jeho vlastní zásah, nebo o zásah někoho jiného. Trestní zákoník v § 15 odst. 2 stanoví, že srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 593/2016).

Obviněný po dobu několika hodin poškozené opakovaně bránil v dýchání, a to dokonce pomocí různých předmětů. Na závěr jí znemožnil dýchání pomocí smotku igelitové fólie a navíc jí obvázal ústa namočeným nátělníkem. Takto ji ponechal, byť na kratší dobu, samotnou bez pomoci a zcela bez možnosti si pomoc přivolat. Nemohl tedy počítat s tím, že by poškozená sama nebo někdo další mohl udušení zabránit. S tím, že může k jejímu udušení dojít, musel být obviněný srozuměn vzhledem k okolnostem i s ohledem na svoje zdravotnické zkušenosti. Skutek obviněného je přitom nutné brát jako jedno kontinuální jednání, neboť poškozenou po celou dobu držel svázanou a po celou dobu jí různým způsobem bránil v dýchání. Námitka obviněného, že poškozená s jeho jednáním souhlasila, byla rovněž vyvrácena (viz str. 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ze skutečnosti, že se poškozená snažila rozvázat během doby, kdy obviněný poprvé opustil místnost, bylo zjevné, že s uvedeným jednáním nesouhlasila. Ani Nejvyšší soud nemá pochybnost o naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku. Námitky obviněného jsou proto zjevně neopodstatněné.

Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný totožné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru