Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 954/2004Usnesení NS ze dne 31.08.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.954.2004.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 954/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2004 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 7 To 200/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 319/2003 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 3 T 319/2003, byl obviněný J. P. uznán vinným trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., za které mu byl uložen podle § 242 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu v okrese B. na dobu tří let, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresní soudu v Blansku ze dne 27. 4. 2002, sp. zn. 1 T 109/2002, a další obsahově navazující rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byl obviněný uznán vinným ještě trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a dalším trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., přičemž podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení dalšího trestu za tyto trestné činy. Kromě toho bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Odvolání obviněného J. P. bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 7 To 200/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím všem výrokům o vině. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se zrušení napadeného usnesení a toho, aby Krajskému soudu v Brně bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že proti výroku o vině prvním trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku rozsudku) podal obviněný dovolání, které je zjevně neopodstatněné, a že proti výroku o vině ostatními trestnými činy podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. byl v bodě 3 rozsudku posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě spočíval v tom, že obviněný dne 2. 4. 2000 v dopoledních hodinách společně s dalším mužem v obci P., okr. P., násilím vyvlekl z kuchyně domu č. 265 A. K., a poté ihned vyměnil zámek u vstupních dveří, čímž poškozené a ostatním rodinným příslušníkům znemožnil návrat zpět.

Obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s námitkou, že o trestný čin nešlo, protože spolu s dalšími osobami byl v domě oprávněně, původní vlastníci ztratili vlastnické právo k domu a poškozená se svými rodinnými příslušníky byla v domě protiprávně.

Tato námitka nemůže obstát a evidentně není s to zvrátit výrok o vině obviněného trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Násilné vyvlečení poškozené, které v době činu bylo více než 84 let, z domu, v němž se zdržovala, naplňovalo zákonné znaky uvedeného trestného činu. Trestnost činu, který měl znaky trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., nebyla vyloučena tím, že obviněný byl v domě oprávněně. Otázka, zda se obviněný v domě, kde došlo k útoku proti poškozené, nacházel oprávněně či neoprávněně, by byla významná pouze v případě, že by skutek byl posuzován z hlediska znaků trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Tímto trestným činem však obviněný v rámci právní kvalifikace skutku uvedeného v bodě 3 rozsudku nebyl uznán vinným. Z hlediska znaků trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., jehož se obviněný dopustil v domě, kde se zdržovala poškozená, otázka, zda do domu vstoupil oprávněně či neoprávněně, nemá žádný význam. Pro úplnost lze jen dodat, že ani v případě, že by poškozená užívala dům v důsledku změny vlastnických poměrů neoprávněně, není trestnost činu posouzeného jako vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. vyloučena. Spáchání trestného činu totiž nemůže být prostředkem k odstranění namítaného protiprávního stavu (k tomu slouží v souladu se zákonem právní instituty, např. vyklizení).

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, které směřovalo proti výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. v bodě 3 rozsudku, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Proti ostatním výrokům o vině uplatnil obviněný námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistil soud. Je tedy možné namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat, že soud zjistil skutkový stav nesprávně, a domáhat se změny skutkových zjištění soudu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy jsou přípustné právní námitky proti tomu, jak byl kvalifikován skutkový stav zjištěný soudem, a nejsou přípustné s k u t k o v é námitky směřující proti tomu, jak soud zjistil skutkový stav, a sledující změnu skutkového stavu, který je předmětem právního posouzení.

Námitky, které obviněný uplatnil proti výroku o vině trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 4/b rozsudku), mají v celém rozsahu skutkovou povahu, protože směřují proti tomu, jak Okresní soud ve Znojmě zjistil skutkový stav, jak hodnotil provedené důkazy, jak se vypořádal s rozpory mezi nimi, a jaká zjištění z důkazů vyvodil. Proti uvedené části rozsudku obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by spočívala v tom, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, a která by tak korespondovala se zákonným dovolacím důvodem. Obviněný sice formálně takový dovolací důvod deklaroval, ale opřel ho o námitky, které ho obsahově nenaplňují.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného, které směřovalo proti výroku o vině trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 4/b rozsudku) odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž se na podkladě tohoto dovolání uvedenou částí výroku o vině meritorně zabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2004

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru