Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 948/2006Usnesení NS ze dne 10.08.2006

EcliECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.948.2006.1
Důvod dovolání

265b/1g


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 948/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2006 o dovolání obviněného O. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2006, sp. zn. 1 To 26/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 20/2005 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. M. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 48 T 20/2005, byl obviněný O. M. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění krajského soudu se jich dopustil tím, že v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2005 předložil postupně v C. v J.-E. s vědomím, že se jedná o padělky, celkem 101 ks padělaných bankovek nominální hodnoty 100 USD jako zástavu za poskytnutí finančních prostředků české měny pro jeho další hru, které mu z vlastních zdrojů ve výši 202.000,- Kč po telefonické dohodě s manželem M. S. vydala obsluhující M. S. následně po uplynutí přibližně čtrnáctidenní lhůty od zástavy pod slibem vrácení půjčených finančních prostředků české měny vydal poškozený M. S. obviněnému celkem 58 ks bankovek z celkového počtu 101 ks bankovek nominální hodnoty 100 USD daných mu obviněným do zástavy, avšak obviněný žádné finanční prostředky české měny poškozenému nevrátil, a ten proto pojal podezření, že se jedná o padělky, věc oznámil policii a jí vydal i zbytek bankovek v počtu 43 ks, u nichž Česká národní banka v P. zjistila, že se jedná o padělky se stupněm nebezpečnosti 2 – nebezpečné, uvedeným jednáním tak obviněný způsobil M. S. škodu ve výši 202.000,- Kč.

Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 5. 2006, sp. zn. 1 To 26/2006, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Vrchní soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že jím brojí proti kvalifikaci předmětného skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že v daném případě měla být aplikována toliko skutková podstata podle § 140 odst. 1 tr. zák., neboť podle jeho názoru nebyl stíhaným jednáním naplněn zákonný znak „udání“ padělaných peněz jako pravých. Obviněný poukazuje na č. 29/1982 Sb. rozh. trest. a je přesvědčen, že zmíněný znak je naplněn pouze prodejem padělaných cizozemských peněz, placením za poskytnuté služby anebo jejich darováním. V této souvislosti opakuje, že na poškozeného M. S. apeloval, aby padělané peníze, které mu dal do zástavy, nesměnil. Podle tvrzení obviněného zůstává věc, která je předána do zástavy, ve vlastnictvím toho, kdo jí do zástavy dává. Namítl, že v době složení peněž do zástavy neměl vědomost o jejich charakteru s tím, že poukázal na svou vůli peníze ze zálohy vyplatit. Dovolatel zdůraznil, že shodný právní názor prezentovala v rámci odvolacího řízení i státní zástupkyně, která navrhla zrušení rozsudku krajského soudu a překvalifikaci stíhaného jednání na trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák.

V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení vrchního soudu a věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že dovolacím námitkám obviněného nelze přisvědčit, a to s ohledem na ustálenou judikaturu. Konkrétně uvedla, že pro naplnění znaku „udá“ padělané nebo pozměněné peníze jako pravé stačí jakékoli pachatelovo odevzdání padělaných nebo pozměněných peněz jiné osobě jako pravých, např. při půjčce, prodeji padělaných cizozemských peněz, při placení za poskytnuté služby, při dání peněz do zástavy, při výměně za cizozemské peníze anebo při darování. Má za to, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestu dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží pouze k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř.

Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného O. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování (k tomu viz č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

Shora uvedené podmínky dovolatel splnil, pokud namítal, že zjištěným jednáním nenaplnil zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 aliena druhá tr. zák. z důvodu absence zákonného znaku „udání“ padělaných peněz jako pravých.

Nejvyšší soud však shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným.

Trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. spáchá pachatel, který padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Jednání pachatele, který si opatřil či přechovával padělané nebo pozměněné peníze s úmyslem udat je jako pravé a který je také jako pravé následně udal, lze právně posoudit jen jako trestný čin podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., nikoli též podle § 140 odst. 1 tr. zák. (č. 33/2005 Sb. rozh. trest.).

Trestný čin podle § 140 odst. 2 aliena druhá tr. zák. vyžaduje, aby pachatel padělané nebo pozměněné peníze udal jako pravé. Udáním se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí jakékoli jednání, kterým se dostávají padělky z držby osoby jedné do držby osoby druhé, přičemž není rozhodné, jakým způsobem naložili s padělanými a pozměněnými penězi jejich noví držitelé. Udání bude zpravidla znamenat uvedení takových peněz do oběhu placením, směňováním, výměnou např. za drobné nebo za vyšší peníze, darováním nebo jinými možnými způsoby (srovnej č. 58/1978 Sb. rozh. trest.).

Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný O. M. předal 101 kusů padělaných bankovek nominální hodnoty 100 USD jako zástavu za poskytnutí půjčky finančních prostředků české měny ve výši 202.000,- Kč, které obdržel prostřednictvím M. S. od M. S. za účelem hry v jeho kasinu. V posuzovaném případě byly bankovky jako pravé obviněným odevzdány prostřednictvím svědkyně M. S. do držby provozovatele zmíněného zábavního podniku M. S., tedy do držby osoby třetí, a je tudíž irelevantní, zda obviněný chtěl, aby mu po určitém čase byly zase vráceny in natura, jak tvrdil. Trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. byl totiž dokonán již tím okamžikem, kdy padělky byly obviněným jako pravé bankovky za účelem vyplacení půjčky předány jiné osobě. Ohrožení zájmu chráněného uvedeným trestným činem nenastává teprve dalším jejich rozšířením, ale již při prvním udání padělků jako pravých peněz.

Všechny tyto skutečnosti proto vedou k potvrzení závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování padělaných peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. obviněným, poněvadž pro naplnění znaku \"udá“ padělané peníze jako pravé stačí jakékoliv pachatelovo odevzdání padělaných peněz jiné osobě jako pravých, např. i odevzdání padělaných bankovek cizí měny jako zástavy při půjčce.

IV.

Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného popsaného jako trestného činu padělání a pozměňování padělaných peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.

Proto dovolání obviněného O. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. srpna 2006

Předseda senátu

JUDr. Robert Fremr

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru