Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 945/2017Usnesení NS ze dne 31.08.2017

HeslaPorušování domovní svobody
Znásilnění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.945.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku

§ 178 odst. 1,2 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 945/2017-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání obviněného M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 13 To 84/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 37/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 8 T 37/2016, byl obviněný M. N. uznán vinným v bodě 1 zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 2, 3 přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 4 přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně ve prospěch obviněného proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 13 To 84/2017. Z podnětu obou odvolání byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a výrok o vině přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině zločinem znásilnění obviněný vytkl, že ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně nevyplývá, že by se ze strany poškozené jednalo o nedobrovolnou soulož, a z toho vyvozoval námitku, že nešlo o trestný čin. Ve vztahu k výroku o vině přečinem porušování domovní svobody obviněný namítl vadné právní posouzení skutku, neboť nebylo zjištěno, jakým způsobem vnikl do cizího bytu a překonal překážku bránící vniknutí. Dodal, že poškozená se svým partnerem mu naopak bránili z bytu odejít. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

K výroku o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku

Zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, spáchá-li uvedený čin souloží.

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kolíně spočíval v tom, že obviněný dne 7. 10. 2015 v době od 9,35 hodin do 10,30 hodin v obývacím pokoji svého rodinného domu v obci P., okr. K., násilím donutil k souloži svou bývalou manželku A. N., tak, že jí přehodil přikrývku přes ruce, strhl ji na matraci na zem, položil ji do polohy ležmo na břicho, svázal jí ruce blíže nezjištěnou textilií za záda, sedl jí na spodní část zad, začal ji jednou rukou osahávat na přirození, druhou rukou onanoval, pak jí stáhl kalhoty s kalhotkami do půlky hýždí, zezadu se na ni položil, pronikl jí penisem do pochvy, po dobu asi jedné až dvou minut přirážel a poté poškozené rozvázal ruce se slovy, že on toho bude litovat, přičemž poškozená po celou dobu nedobrovolné soulože obviněnému říkala a křičela, že to nechce, štípala ho do břicha, snažila se rukama vyvléci z úvazu a obrátit se z polohy na břiše, ale to se jí nepovedlo.

Uvedená skutková zjištění naplňují zákonné znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku včetně toho, že ze strany poškozené šlo o nedobrovolnou soulož, ke které ji obviněný donutil násilím. Násilím tu bylo již přehození přikrývky přes ruce poškozené s následným stržením na zem, položením do polohy ležmo na břiše a svázáním jejích rukou. O nedobrovolnosti soulože jasně svědčí slovní odmítavé projevy poškozené a její usilovná, byť neúspěšná, snaha vymanit se ze svázání a z polohy na břiše. Za těchto okolností bylo i ze subjektivního hlediska obviněného evidentní, že jde o nedobrovolnou soulož vynucenou násilím. S tím koresponduje také zjištění, že obviněný v závěru svého jednání pronesl slova v tom smyslu, že činu bude sám litovat, což ukazuje na to, že si byl vědom nedobrovolnosti soulože ze strany poškozené.

Zjištění, že soulož nebyla ze strany poškozené dobrovolná, je podloženo jednak tím, jak skutek popsala poškozená ve své svědecké výpovědi, a nepřímo také tím, že se s věcí svěřila své matce a svému druhovi. V tomto ohledu je svědecká výpověď poškozené podporována výpověďmi svědků D. P. (matka poškozené) a J. B. (druh poškozené). Oba svědci potvrdili, že poškozená jim skutek popsala způsobem, z něhož je jasně patrno, že k souloži jí obviněný donutil násilím. Pokud soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené jako věrohodnou a učinily ji základním východiskem svých skutkových zjištění, měly pro takový postup plně přijatelný podklad.

Nejvyšší soud tudíž neměl důvodu k tomu, aby do výroku o vině obviněného zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku jakkoli zasahoval.

K výroku o vině přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku

Přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného, překoná-li při uvedeném činu překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kolíně spočíval v tom, že obviněný dne 8. 11. 2015 v době od 21,00 hodin do 21,46 hodin v K., U N. …, vstoupil do domu, ve druhém patře nezjištěným způsobem otevřel zavřené dveře bytu č. … opatřené z venkovní části kovovou koulí, bez souhlasu poškozených A. N. nebo M. P., které byt obývají, vnikl do bytu a přešel do obývacího pokoje, kde se schoval za gauč a kde ho následně našla poškozená A. N.

Uvedený skutek evidentně naplňuje znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku bez ohledu na to, že se nepodařilo zjistit, jakým konkrétním způsobem a za použití jakého konkrétního prostředku obviněný vnikl do bytu, který obývaly jeho bývalá manželka A. N. a její sestra M. P. Byt měl zavřené dveře, které byly zvenčí opatřeny tzv. koulí a které nebylo možné zvenčí volně otevřít. Vstup do bytu byl tedy podmíněn překonáním uzavřených dveří jako překážky bránící vniknutí. Jestliže se obviněný bez souhlasu některé z oprávněných osob ocitl v takto uzavřeném bytě, je jasné, že překonal překážku bránící vniknutí.

Trestnost činu není dotčena namítanou okolností, že poškozená se svým partnerem bránili obviněnému opustit byt. Ve skutečnosti se jednalo o to, že poškozená zavolala policii, když našla obviněného v bytě, že mezitím se na místo dostavil její partner a že oba chtěli zadržet obviněného do příjezdu policie (§ 76 odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud tedy neměl důvodu k tomu, aby na výroku o vině obviněného přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku cokoli měnil.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výrok o vině obviněného zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku odpovídá zákonu. Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněného oběma trestnými činy ponechán nedotčen, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2017

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru