Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 934/2019Usnesení NS ze dne 14.08.2019

HeslaDovolací důvody
Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.934.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.

§ 265l odst. 1 tr. ř.

§ 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 934/2019-626

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 8. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 3 To 586/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 13/2017, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2019, č. j. 3 To 586/2018-591.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2018, č. j. 4 T 13/2017-501, byl obviněný uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dvě léta.

Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil tohoto přečinu tím, že dne 5. 6. 2015 v době od 9:00 hod. do 10:57 hod. v budově Okresního soudu v Bruntále při hlavním líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 185/2014 proti obžalovanému J. H., přestože byl řádně poučen podle § 106 tr. ř. a byl mu připomenut znalecký slib, vypověděl při svém výslechu jako znalec závěry ze svého znaleckého posudku z oboru silniční dopravy vypracovaného dne 2. 4. 2015 v XY pod č. 1137-09/2015, a dále se v rámci své výpovědi na tento odvolával, přičemž jeho závěry byly vyhodnoceny odvolacím Krajským soudem v Ostravě dne 24. 11. 2015 pod č. j. 6 To 486/2015-255 jako nejasné a neúplné, když zejména ve svých závěrech kategoricky uvedl, že cyklistka R. L. narazila do vozidla Audi J. H. a nikoli naopak, z jeho posudku vyplynulo, že R. L. byla jedinou osobou, která mohla zabránit střetu, když u J. H. žádné možnosti k odvrácení střetu neshledal, přestože bylo na základě revizního znaleckého posudku, který vypracoval Ústav soudního inženýrství VUT v Brně, zapsaný v seznamu znaleckých ústavů oddílu II., zjištěno, že

- znalec M. S. nepoužil při vypracování svého znaleckého posudku všechny dostupné spisové materiály o předmětné dopravní nehodě, vycházel pouze z popisu události nastíněného obžalovaným J. H., fotodokumentace Policie ČR a záznamů z hlavního líčení u soudu,

- dospěl k závěrům o rychlosti vozidel, analyzoval nehodový děj a určil jedinou variantu střetu vozidel, ačkoli ani všechny dostupné materiály nebyly pro vyhodnocení průběhu dopravní nehody dostatečné a umožňovaly více variant řešení,

- ve svých závěrech nezmínil technicky přijatelné řešení, podle něhož obžalovaný J. H. narazil do cyklistky R. L., a dále neuvedl, že obžalovaný J. H. mohl zabránit střetu vozidel, pokud by jel více vpravo, čímž by získal lepší výhled doleva, a mohl tak přerušit najíždění do křižovatky,

- v neposlední řadě pak na obrázku na straně 26 svého znaleckého posudku znázornil jízdní kolo čelně narážející do levého předního rohu vozidla Audi, ačkoli nejprve na straně 20 svého znaleckého posudku uvedl, že: „ z polohy oděrek na rámu kola vyplývá, že v okamžiku kolize se kolo nacházelo předním kolem před automobilem", tedy z technického hlediska podle objektivně zjištěných stop nejprve uvedl jinou střetovou pozici, než jakou dále pro své výpočty, simulace a závěry uvažoval.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 3 To 586/2018-591, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když soud druhého stupně nesprávně uzavřel, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu. Trestnost jednání obviněného se odvíjela od podání znaleckého posudku z oboru dopravy v trestní věci Okresního soudu v Bruntále vedeném pod sp. zn. 3 T 185/2014, která byla vedena proti obžalovanému J. H. ohledně dopravní nehody, a dále od rozvedení skutečností vztahujících se k tomuto znaleckému posudku. V přípravném řízení v uvedené věci nebyl policejním orgánem přibrán znalec z oboru dopravy, neboť zajištěné podklady neskýtaly předpoklad pro to, že by ve věci mohl být znalecký posudek vůbec vypracován. I přesto obviněný přijal od obžalovaného J. H. zadaný znalecký úkol a dne 2. 4. 2015 vypracoval inkriminovaný znalecký posudek, který dne 5. 6. 2015 u hlavního líčení po řádném poučení stvrdil. Jako podklad pro vypracování znaleckého posudku přijal od obžalovaného J. H. vybrané listiny trestního spisu. Přestože obviněný sám připustil, že policie nezměřila přesnou polohu otisků rukou na kapotě, on sám neviděl ani vozidlo ani jízdní kolo, takže neznal výšku otěrů na předním nárazníku a na bočním rámu jízdního kola, takže tyto nebyl schopen porovnat, nemohl z fotografií určit přesné poškození zadního kola bicyklu, neučinil žádné kroky k doplnění těchto nedostatečných podkladů. Při formulaci svých znaleckých závěrů vycházel pouze z popisu události nastíněné zadavatelem posudku, z fotodokumentace Policie ČR a z protokolu o hlavním líčení. Soud druhého stupně skutkové závěry potvrdil, nicméně označil chybějící podklady za nepodstatné. Obviněný však měl fakticky nahlédnout do trestního spisu, neboť bez toho nemohl učinit závěr o tom, zda jsou předložené materiály kompletní. Jestliže neprovedl sám jakékoliv šetření, nemohl objektivně zadat přesné údaje o poloze oděrek a otisků. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že obviněný věděl o nedostatečnosti předložených podkladů a přesto neučinil žádné kroky k tomu, aby tyto nejasnosti odstranil. Při formulování znaleckých závěrů vycházel pouze z výpovědí účastníků dopravní nehody, přestože tyto nebyly potvrzeny objektivními zjištěními, důkazy či stopami. Znalecký posudek obviněného odpovídal poslední verzi výpovědi obžalovaného J. H. a zcela odmítal verzi jinou. V tomto smyslu pak prezentoval závěry znaleckého posudku, přičemž nezmínil žádnou variantu, podle které mohl nehodě zabránit právě řidič automobilu, ale naopak tvrdil, že nehodě mohla zabránit výlučně cyklistka. Závěry dalšího znaleckého posudku z oboru dopravy vypracovaného Ing. Ivanem Krejsou jsou přitom diametrálně odlišné. Z revizního znaleckého posudku vyplynulo, že vzhledem k absenci vstupních údajů není možné nehodový děj podrobně analyzovat, takže stanovení možnosti odvrácení střetu je možné pouze v rovině teoretické. Podle revizního znaleckého posudku oba znalci postupovali metodicky správně pro analýzu nehodového děje, závěry jsou technicky přijatelné, přičemž k vzájemným rozporům došlo v důsledku nedostatečných podkladů. Nedostatkem obou posudků je to, že znalci dospěli k jednoznačným závěrům, ačkoliv dostupné materiály toto neumožňovaly. Na rozdíl od obviněného ale znalec Ing. Ivan Krejsa nevyloučil jinou verzi nehodového děje na základě předložených podkladů. S ohledem na specifičnost znaleckého posudku jako druhu důkazního prostředku v trestním řízení, kdy soudce – právník posuzuje výsledek zkoumání odborných otázek, u nichž on sám není odborně kvalifikován, může dojít k justičním omylům v případě podání nepravdivého znaleckého posudku. V případech, kdy závěry znalce mají být opřeny o různé subjektivní údaje, které jsou rozporné, nejednoznačné nebo se vzájemně vylučují, měl by znalec vypracovat podmíněný nebo alternativní závěr pro všechny možné varianty řešení. Definitivní závěr o spolehlivosti podkladových materiálů a výběr jedné z variant řešení musí učinit orgán činný v trestním řízení, nikoliv znalec. Pokud podklady vedou k více řešením, musí se znalec vyjádřit ke všem podstatným variantám, přičemž pokud se k jedné přikloní, musí své závěry řádně zdůvodnit. Znalec rovněž může, případně by měl odmítnout vypracování znaleckého posudku, pokud mu předložené podklady neumožňují znalecký úkol splnit. V daném případě tedy byla naplněna i subjektivní stránka trestného činu. Skutková věta popisuje absenci snahy obviněného o shromáždění veškerých podkladů pro objektivní zhodnocení nehodového děje, jeho vědomost o více možných variantách řešení, přesto však přijal a zastal jedinou variantu, podle níž nemohl zadavatel posudku (řidič J. H.) jakkoli nehodě zabránit. V jednání obviněného je třeba spatřovat úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl o svém postavení znalce, stejně tak jako o nutnosti postupovat svědomitě, odborně a nestranně a podat znalecký posudek s úplným posouzením nehodového děje, včetně všech v úvahu přicházejících variant řešení. Třebaže znal tyto své povinnosti i nedostatečnost podkladů, přesto takto neúplný znalecký posudek podat chtěl a podal, což postihuje § 346 odst. 1 tr. zákoníku a v posudku a své výpovědi u hlavního líčení zamlčel další varianty řešení, což postihuje § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce a uvedl, že s rozsudkem odvolacího soudu souhlasí a pokládá jej za naprosto správný a zákonný. V dovolání shledává opakování výtek, které již v trestním řízení zazněly a nejsou důvodné. Státní zástupce v dovolání uvedl nová tvrzení, přičemž nové námitky v mimořádném opravném prostředku nemají místo. Zdůraznil závěr znaleckého ústavu, že posudek byl vypracován metodicky správně. Důležité je, že vycházel ze všech podstatných podkladů, neměl potřebu a nebylo nutné nahlížet do trestního spisu a dosud mu to ani nebylo vytýkáno. Všechny relevantní podklady řádně konstatoval v nálezové části posudku a shrnul, s jakými vstupními údaji pracoval. Nesouhlasí se závěrem, že variant průběhu nehodového děje mohlo být nekonečně mnoho a že by se rychlosti daly pouze odhadovat. Rozebral a předložil dva modely průběhu nehodového děje vycházející z vypočtených střetových poloh a rychlostí, přičemž každá z variant má ilustrovat průběh nehodového děje podle obou výpovědí o místě střetu. Zdůraznil, že jeho posudek nemůže být nepravdivý či zkreslený, pokud je podle znaleckého ústavu vypracován metodicky správně a jeho závěry jsou technicky přijatelné. Dále zopakoval svoji obhajobu a odkázal na stanovisko uvedené v odůvodnění svého odvolání.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Stěžejní námitkou dovolání je, že obviněný svým jednáním naplnil objektivní i subjektivní stránku přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Pokud soud druhého stupně dospěl k závěru, že žalovaný skutek (posuzovaný původně podle § 346 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku) nenaplňuje skutkovou podstatu tohoto přečinu a na základě toho obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Tuto námitku státního zástupce lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud ji shledal důvodnou. Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nebo b) takovou okolnost zamlčí. Znalec může naplnit znaky tohoto trestného činu, jestliže v písemném znaleckém posudku nebo při výslechu, v němž podává znalecký posudek nebo jej doplňuje, uvede úmyslně nepravdivý popis okolností, které v rámci znalecké činnosti zjistil, nebo zjištění okolností podstatného významu zamlčí, eventuálně úmyslně učiní v takto podávaném znaleckém posudku nepravdivý závěr (k tomu srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3245). Je nutno dojít k závěru, že v daném případě obviněný vypracoval na žádost J. H. neúplný znalecký posudek z oboru silniční dopravy č. 1137-09/2015 ze dne 2. 4. 2015 (č. l. 95-132) a posléze v témže duchu u hlavního líčení dne 5. 6. 2015 vedeném ve věci dopravní nehody obžalovaného J. H. pod sp. zn. 3 T 185/2014, po řádném poučení znalce podle § 106 tr. ř. a připomenutí znaleckého slibu závěry z tohoto posudku interpretoval (viz protokol o hlavním líčení č. l. 136-162). Ve znaleckém posudku přitom specifikoval, že z technického hlediska došlo k dopravní nehodě tak, že cyklistka narazila do osobního vozidla a nikoli naopak (viz znalecký posudek č. l. 128). Stejný závěr přitom stvrdil i u výše specifikovaného hlavního líčení (viz protokol o hlavním líčení č. l. 145). Obviněný se vyjádřil k možnosti odvrácení střetu, přičemž tyto shledal pouze na straně cyklistky.

Nelze přitom opomenout, že obviněný při zpracování znaleckého posudku vycházel pouze z podkladů předložených mu obžalovaným J. H. (resp. jeho obhájcem) a z vyjádření účastníků dopravní nehody. K dispozici měl tedy velmi malé množství vstupních údajů, na základě kterých přikročil k vypracování znaleckého posudku, ve kterém přesto dospěl toliko k jedinému a jednoznačnému závěru. Nejvyšší soud podotýká, že z výše specifikovaného protokolu o hlavním líčení vyplývá, že v průběhu výslechu připustil možnost i jiných vstupních údajů, týkající se např. rychlosti osobního automobilu před okamžikem střetu a podobně, než ze kterých ve znaleckém posudku vycházel. Ačkoliv sám připustil, že neměl k dispozici všechny podklady, nenahlédl do trestního spisu a podklady se nesnažil doplnit. Nepřesvědčil se ani, zda trestní spis neobsahuje další důležité informace o předmětné dopravní nehodě, které by byly s to poskytnout podstatné vstupní údaje ke zpracování znaleckého posudku. Obviněný se tedy nekriticky spokojil s údaji poskytnutými obžalovaným J. H. Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že není ve věci rozhodující, že obviněný nepoužil při vypracování znaleckého posudku všechny dostupné spisové materiály, když mu chyběly pouze úřední záznamy o podaném vysvětlení účastníku dopravní nehody a tyto neobsahovaly údaje odlišné od údajů, které tyto osoby uvedly u hlavního líčení. Obviněný měl do spisu nahlédnout, aby vyloučil, že spis neobsahuje další podstatné údaje, které by jako proměnnou mohl využít při zpracování znaleckého posudku a mohly by mít na jeho závěry vliv. Pokud tak obviněný neučinil, Nejvyšší soud uzavírá, že jeho přístup byl značně liknavý a nic na tom nemění ani skutečnost, zda spis v tomto případě další podstatné údaje obsahoval či nikoliv.

Ze závěrů revizního znaleckého posudku C 1584, vypracovaného Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, ze dne 7. 11. 2016 (č. l. 270 a násl.) vyplývá, že vzhledem k absenci vstupních údajů není možné nehodový děj analyzovat s jednoznačným závěrem, neboť by bylo možné vytvořit nekonečně mnoho variant vzájemného pohybu účastníků v čase a tedy i jejich grafických znázornění. Je tedy zjevné, že k vypracování věrohodného a objektivně přijatelného znaleckého posudku chybí dostatek jednoznačných a průkazných vstupních údajů. Při jejich nedostatku neměl obviněný vůbec přistoupit k vypracování znaleckého posudku a už vůbec ne k formulaci jediného možného závěru. Pokud tedy obviněný dospěl k jednomu, podle něj jednoznačnému závěru, pochybil a znalecký posudek nelze považovat za správný, resp. úplný. Pochybení přitom nijak nezhojil ani při svém výslechu u hlavního líčení, kdy na znalecký posudek odkazoval a obhajoval jeho závěry. Toto pochybení přitom mohlo mít vliv na výsledek trestního řízení vedeného proti obžalovanému J. H., pod sp. zn. 3 T 185/2014. Křivá výpověď nebo nepravdivý znalecký posudek se musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Zda jde o takovou okolnost, vždy nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. Nemusí se však jednat o okolnost mající rozhodující význam. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat (v trestním řízení půjde o všechny okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí o vině nebo trestu, o uložení ochranného opatření nebo o nároku poškozeného). Nevyžaduje se, aby v důsledku křivé výpovědi nebo nepravdivého znaleckého posudku bylo vydáno nesprávné rozhodnutí anebo došlo k nesprávnému zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (k tomu srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3245-3246). Ačkoliv byly postupy obviněného při zpracování znaleckého posudku mechanicky správné a technicky přijatelné a nastínil pouze jednu možnou variantu nehodového děje, nelze než konstatovat, že zpracovaný znalecký posudek je neúplný, neboť nezahrnuje, ba naopak vylučuje další možné nehodové děje. Primární pochybení obviněného však spočívá i v tom, že ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že nemá k dispozici kompletní podklady k předmětné dopravní nehodě nezbytné ke kompletní analýze nehodového děje, přesto nevyvinul jakoukoliv snahu podklady doplnit, zkompletovat a získat informace ze všech dostupných materiálů tak, aby mohl objektivně zhodnotit nehodový děj, případně zjistit, že na základě takovýchto kusých údajů nelze znalecký posudek s jednoznačným závěrem vypracovat. Přesto znalecký posudek s jednoznačným závěrem o jediném možném průběhu nehodového děje vypracoval, předal zadavateli a takto neúplný posudek při výslechu v hlavním líčení 5. 6. 2015 v trestní věci vedené proti obžalovanému J. H. pod sp. zn. 3 T 185/2014, stvrdil a zamlčel okolnost, která měla podstatný význam pro rozhodnutí, a to konkrétně, že v daném případě pro nedostatek podkladů nelze dospět k jednoznačnému závěru o technicky přesném nehodovém ději, neboť existuje mnoho možných variant. S ohledem na výše uvedené je nutno uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil jak subjektivní, tak i objektivní stránku trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru je namístě podotknout, že soudy se dosud nesprávně vypořádaly s naplněním znaku „zamlčení okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí“ a v jednání obviněného shledávaly naplnění znaku „uvedení nepravdy o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí“ ve smyslu § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný přitom uváděl jako jednoznačný závěr pouze jedinou variantu nehodového děje, čímž zamlčel ve smyslu § 346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, že jich mohlo být více, které by mohly vyznívat i v neprospěch obžalovaného J. H. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud pokládá za nutné doplnit, že obviněný vypracoval na žádost obhajoby obžalovaného J. H. písemný znalecký posudek ze dne 2. 4. 2015, evidovaný pod č. 1137-09/2015 a předal jej zadavateli, přičemž věděl, že bude použit v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 185/2014 jako důkaz. Zákonný znak spočívající v „podání znaleckého posudku“ podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku je v případě písemně vypracovaného znaleckého posudku naplněn tím, že znalec vyhotoví posudek a předá ho zadavateli, popřípadě jiné osobě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1483/2009).

Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnými. Proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2019, č. j. 3 To 586/2018-591, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tento je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 28. 2. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 22. 7. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 8. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru