Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 923/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaDůvody dovolání
Práva obviněného
Zanedbání povinné výživy
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.923.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 196 odst. 1 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 923/2020-259

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání obviněného J. F., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 5 To 377/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 109/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 11. 2019, č. j. 4 T 109/2019-182, byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že v době od března 2018 do 19. 9. 2018 na okrese Litoměřice ani jinde neplatil výživné na svého syna AAAAA (pseudonym), nar. XY, ačkoli mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona a byla mu stanovena i dohodou, schválenou rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 4. 2016, č. j. P 230/2014-380, ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž za uvedené období tak dluží matce nezletilého D. F., nar. XY, na výživném částku 39 800 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. 5 To 377/2019-231, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

4. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem obviněný následně napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že od 19. 9. 2018 byl ve výkonu trestu odnětí svobody a byl proto u něj dán důvod nutné obhajoby. Dne 8. 4. 2019 byl předveden příslušníky vězeňské služby k výslechu, který probíhal ve věznici prostřednictvím videokonferenčního zařízení, aniž byly splněny podmínky uvedené v § 52a tr. ř. Ekonomičnost a rychlost trestního řízení, uvedené v protokolu, jsou v této souvislosti nepatřičné. U výslechu požadoval přítomnost své obhájkyně, která se však z účasti omluvila, a proto odmítl vypovídat. Přestože nepodepsal žádný protokol, je ve spisu založen protokol o výslechu, jehož obsahem je jeho vyjádření k věci samé. Fakticky tak při výslechu neměl obhájce, ačkoli ho z důvodu nutné obhajoby měl mít, nebyla mu ani umožněna před úkonem porada s obhájcem, přičemž související námitka je v protokolu zachycena. Tuto námitku opakoval i v písemném podání policejnímu orgánu ze dne 13. 6. 2019, které nebylo zohledněno. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že nebyly naplněny znaky výše zmíněného přečinu, protože ve věci nebylo provedeno úplné dokazování. Navrhoval totiž výslech svědka A. B., který měl potvrdit, že D. F. zaslal v květnu 2018 částku 500 EUR. Odvolací soud návrh odmítl s tím, že tento důkaz nemůže být přínosem ke zjištěnému skutkovému stavu, navíc se o předmětné skutečnosti obviněný nezmínil při svém výslechu, jehož řádnost ovšem obviněný současně napadá. Nebyla tak naplněna podmínka neplacení výživného po dobu delší než čtyři měsíce.

5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnut.

6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že v přípravném řízení nebylo postupováno v rozporu s ustanoveními zajišťujícími obhajobu prostřednictvím obhájce. Obviněný se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a byla mu ustanovena obhájkyně. Z přítomnosti u výslechu obviněného se omluvila, obviněný se nicméně po zákonném poučení rozhodl vypovídat. Z dovolání se pak ani nepodává dopad zmíněné skutečnosti, neboť obhájkyně se následně všech úkonů osobně nebo v zastoupení substitutem účastnila a předmětná výpověď z přípravného řízení nebyla podkladem pro odsouzení. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný nesprávnost právního posouzení dovozoval z neakceptace návrhu na doplnění dokazování. Obviněný tak měl zřejmě na mysli vadu v podobě opomenutého důkazu, na kterou však přímo nepoukázal. Zmíněným důkazním návrhem se tak nezabývala, a to i s přihlédnutím k absenci jeho možného přínosu, který konstatoval již odvolací soud.

7. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

11. Obviněný své dovolání v první části výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle něj lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho mít měl.

12. Naplnění zmíněného důvodu nastává zejména při porušení ustanovení o nutné obhajobě (srov. § 36 tr. ř.). Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Současně však naplnění tohoto důvodu není založeno při jakémkoli (resp. každém) porušení práva na obhajobu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3158).

13. Obviněný, poněkud nejednoznačně, shledával naplnění dovolacího důvodu podle v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. [popř. za užití § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] v tom, že úkon v řízení, konkrétně jeho výslech dne 8. 4. 2019, byl nesprávně prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, a současně v tom, že při tomto výslechu odmítl vypovídat, a přesto je ve spisu založen jím nepodepsaný protokol o úkonu, zachycující jeho výpověď. Zároveň ale také uvedl, že vypovídal, ač mu nebyla umožněna porada s obhájkyní, která u úkonu nebyla přítomna, přičemž tato námitka je v protokolu zachycena.

14. Jak je zřejmé ze spisového materiálu, usnesením policejního orgánu ze dne 22. 2. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného. Protože se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, uloženého v jiné věci, byl u něj dán důvod nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a byla mu, neboť si sám žádného obhájce nezvolil, dne 7. 3. 2019 ustanovena obhájkyně JUDr. Eva Podstavková. Na den 8. 4. 2019 byl nařízen výslech obviněného, a to prostřednictvím videokonferenčního zařízení. O jeho konání byla obhájkyně vyrozuměna, ovšem z přítomnosti u něj se písemně omluvila a souhlasila s jeho konáním bez ní (č. l. 30 trestního spisu). Obviněný, jak je zřejmé z protokolu o výslechu, avšak současně i z pořízeného videozáznamu, byl na jeho počátku (mimo jiné) poučen, resp. informován, o omluvě obhájkyně, o svém právu vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu s tím, že však není povinen vypovídat (§ 33 odst. 1 tr. ř.), a rovněž o tom, že v případě postupu v podobě užití videokonferenčního zařízení osoba, jíž se úkon týká, protokol o něm nepodepisuje (§ 56 odst. 1 tr. ř.), nicméně poté se rozhodl k věci vyjádřit.

15. Nejvyšší soud konstatuje, že pro naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je v zásadě nerozhodný způsob provedení úkonu (výslechu obviněného), tedy zda bylo využito videokonferenčního zařízení či nikoli, neboť taková skutečnost na závěr, zda obviněný měl či neměl obhájce, nemá bez dalšího podstatný vliv. Proto lze k námitkám obviněného jen obiter dictum a ve stručnosti konstatovat, že o provedení výslechu nebo jiného úkonu prostřednictvím videokonferenčního zařízení podle § 52a tr. ř. rozhoduje příslušný orgán činný v trestním řízení. Může přitom přihlédnout i ke stanovisku osob, jichž se takový úkon týká, ale není jím vázán. Využití videokonferenčního zařízení je z důvodu zajištění bezpečnosti a hospodárnosti vhodné zejména v případě výslechu osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 8 Tdo 38/2020).

16. Dále Nejvyšší soud uvádí, že obviněný při tomto úkonu, ač byl řádně poučen, podal svoji výpověď, tedy není možné přijmout jeho výklad, také se míjející s tvrzeným dovolacím důvodem, jenž se naznačuje z dovolání, že vypovídat odmítl, a přesto je součástí spisového materiálu protokol, jenž jeho (údajnou) výpověď zachycuje. Obviněnému tak lze pouze přisvědčit, že tento protokol je jím nepodepsaný, což je ovšem nutným důsledkem fyzické nepřítomnosti obviněného u vyslýchající osoby a plně zohledněno v ustanovení § 56 odst. 1 tr. ř. (nicméně přílohou protokolu je videozáznam výpovědi).

17. Pod uplatněný dovolací důvod je tak možné podřadit pouze námitku obviněného, že u předmětného výslechu neměl obhájkyni, ač ji s ohledem na § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. mít měl. Jak je ovšem zřejmé z již výše naznačeného průběhu rozhodných momentů přípravného řízení, obviněný obhájkyni měl, neboť mu byla již cca měsíc před konáním úkonu ustanovena. V přípravném řízení je potom obhájce oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit (§ 165 odst. 2 tr. ř.). Tato účast je právem, nikoli povinností obhájce (srov. naopak § 202 odst. 4 věta poslední tr. ř., podle kterého v případě nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce, resp. obdobně § 263 odst. 3 tr. ř.). Obhájkyně obviněného se z účasti při výslechu obviněného omluvila, tedy nevyužila svého práva, přičemž obviněný po potřebném poučení její nepřítomnost akceptoval a výpověď podal. Je navíc třeba doplnit, že obsáhlou a shodně vyznívající výpověď obviněný podal i v hlavním líčení, které tvoří těžiště trestního řízení, v přítomnosti své obhájkyně, s níž se soudy činné ve věci následně vypořádaly.

18. Větší relevanci pro posouzení celého momentu pak nemá konstatování obviněného, učiněné v průběhu výslechu, kdy sdělil, že mu před úkonem (a po již zmíněném poučení a informaci) nebyla umožněna porada s obhájkyní a ve své výpovědi dále pokračoval, ani že svůj pozdější a v dovolání opakovaný názor sdělil policejnímu orgánu již v přípise ze dne 13. 6. 2019.

19. Souhrnně řečeno, právo na obhajobu obviněného nebylo nijak porušeno, tedy nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. [popř. za užití § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].

20. Obviněný své dovolání dále opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [případně za využití § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. Podle něj lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., a v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy již v jeho rámci (v rozhodnutí soudu prvního stupně) došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.

21. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

22. Obviněný ovšem, byť v dovolání tvrdil nesprávnost hmotněprávního posouzení, konkrétně neexistenci znaku aplikované skutkové podstaty uvedené v § 196 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v neplnění vyživovací povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce, své tvrzení primárně odvíjel od pochybení v procesu dokazování. Namítl totiž, že v květnu 2018, tedy v době, kdy se měl dopouštět trestné činnosti, zaslal D. F. na výživném 500 EUR, což měla prokázat výpověď svědka A. B., kterou navrhl, avšak soudy to neakceptovaly. Jeho námitky tedy v daném rozsahu směřují proti rozsahu dokazování, resp. proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

23. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří situace, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).

24. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení, které nadto obviněný ve svém dovolání nijak konkrétně nenamítal, v této věci shledat nelze. Především důkaz v podobě výslechu svědka A. B. soudy neopomněly, ale jak soud prvního stupně na str. 5 svého rozsudku, tak soud odvolací v odst. 17 usnesení, dostatečně pečlivě vyložily, proč návrhu nevyhověly, a to s odkazem na jeho nadbytečnost, což je namístě akceptovat (srov. i nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Ostatně dokazování nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. tak, že orgány činné v trestním řízení, tedy i soud, mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování, což se v dané věci stalo. Současně ve věci není dán ani stav svévolného hodnocení důkazů, neboť mezi nimi a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry není žádný, natož extrémní rozpor, neboť skutková zjištění na ně logicky a plně navazují, resp. lze je z nich nepochybně dovodit. Provedené důkazy totiž plně prokazují závěr, že obviněný po vymezenou dobu neplnil svoji vyživovací povinnost, resp. splnil ji pouze v okrajovém rozsahu.

25. V daném rozsahu se tedy námitky obviněného s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [případně za využití § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] zcela míjí.

26. Pro úplnost Nejvyšší soud ve stručnosti doplňuje, že obviněný, jak již bylo řečeno, v dovolání zmínil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l tr. ř., který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný důvod tak obsahuje dvě alternativy. Podle první lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (jako podaný opožděně, neoprávněnou osobou či s obsahovými nedostatky). K tomu však v konkrétní trestní věci obviněného nedošlo, protože odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. napadené výroky i řízení jim předcházející věcně přezkoumal a poté odvolání podle § 256 tr. ř., tedy po věcném přezkoumání, zamítl. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho alternativě druhé lze potom dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Takto obviněný namítl naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., k čemuž již bylo podáno vyjádření výše. Ani v daném rozsahu tedy obviněnému nebylo možné přisvědčit.

27. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného v části není podřaditelná pod uplatněné ani žádné jiné dovolací důvody, v části zbylé jí nelze přisvědčit. Proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru