Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 922/2011Usnesení NS ze dne 09.11.2011

HeslaPojistný podvod
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.922.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

265b/1l

Dotčené předpisy

§ 250a odst. 1, 3 tr. zák.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 315/12
soudce zpravodaj doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.


přidejte vlastní popisek

7 Tdo 922/2011-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. listopadu 2011 dovolání obviněné I. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 61 To 456/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 50/2008, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. K. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2010 byla obviněná I. K. (dále jen: „obviněná") uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle 250a odst. 1, 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, a za tento trestný čin byla odsouzena podle § 250a odst. 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009 k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009, byl výkon trestu podmíněně odložen na dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částku 429.933,-Kč na náhradu škody. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost ALLIANZ pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3 odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věci občanskoprávních.

Podkladem odsuzujícího výroku soudu se stalo zjištění, že obviněná I. K. po předchozí dohodě s odděleně stíhanými obviněnými M. N. a M. K. v úmyslu vylákat pojistné plnění z řetězové dopravní nehody, ke které mělo dojít dne 26. 6. 2006 kolem 20:45 hodin v P. , ul. V. , v úrovni sloupu veřejného osvětlení obviněná dne 4. 7. 2006 oznámila tuto událost prostřednictvím vyplněného formuláře „Oznámení škodní události" na pracovišti likvidace pojistných událostí společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s., v Praze 9, ul. Kolbenova č. 5a, čímž uplatnila nárok na pojistné plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla ze smlouvy vztahující se k vozidlu původně spoluobviněného M. N. u pojišťovny ALLIANZ, a.s., kterou uzavřela u této pojišťovny jeho manželka D. N. , když pojistná událost byla vedena pod č. …, a ke vzniku škody způsobené na osobním motorovém vozidle, které řídila, a to tov. zn. PEUGEOT 406, mělo dojít tak, že do jejího motorového vozidla narazilo zezadu osobní vozidlo tov. zn. NISSAN ALMERA, řízené obviněným M. N., přičemž uplatněné poškození na vozidle v důsledku nahlášené dopravní nehody bylo obviněné vyplaceno dne 13. 9. 2006 pojistné plnění společností ALLIANZ, a.s., v celkové výši 38.501,- Kč, ačkoliv následně bylo znaleckými posudky zjištěno, že uvedená poškození všech vozidel jsou z technického hlediska nepřijatelná pro popsaný průběh dopravní nehody a nekorespondují s popisovaným průběhem dopravní nehody, čímž vyplacením plnění všem původně spoluobviněným vznikla společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s., škoda ve výši 429.933,- Kč. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání proti všem jeho výrokům.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 61 To 456/2009, bylo její odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obviněná podala proti usnesení odvolacího soudu prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a 1) tr. ř. Namítla, že se odvolací soud ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s právním posouzením skutku podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. Je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a to včetně posouzení, že trestný čin byl spáchán ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Poukázala na to, že pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatnila nárok na pojistné plnění z titulu odpovědnosti za škodu ze smlouvy, kterou uzavřela D. N. a nikoliv obviněná, a odvolací soud se s tím ztotožnil, došlo rozhodnutím soudů obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Podle názoru obviněné není jednání, kterým byla uznána vinnou, trestným činem, protože nespadá pod skutkovou podstatu trestného činu upravenou v § 250a odst. 1 tr. zák. Obviněná uvedla, že z oznámení škodné události ze dne 29. 6. 2006 jednoznačně vyplývá, že je učinila samostatně. Z těchto důvodů se obviněná také domnívá, že ji nelze odsoudit ani k náhradě škody v celkové výši, která měla být vyplacena všem třem obviněným jako účastníkům nehody, protože výše odškodnění je závislá na úvaze pojišťovny. Nelze proto ani uvažovat o úmyslu způsobit škodu oznámením škodné události.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 61 To 456/2009, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 11. 2010, sp. zn. 1 T 50/2008, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné nevyjádřil.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení." Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Obviněná byla uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu a takovým činem způsobí škodu nikoli malou.

Ustanovení § 250a tr. zák. o pojistném podvodu obsahuje v odstavcích 1 a 2 dvě samostatné skutkové podstaty. První z nich naplní ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, na rozdíl od skutkové podstaty podle druhého odstavce, kterou naplní ten, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Úmyslné vyvolání pojistné události je takové jednání pachatele, kterým úmyslně způsobí konkrétní skutečnost, ze které vzniká povinnost pojistitele poskytnout plnění. Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 113/2009 Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 1 T 113/2009, byli obvinění M. N. a M. K. uznáni vinnými každý trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3, 4 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, které podle skutkových zjištění spáchali tím, že „po předchozí dohodě s odděleně stíhanou obviněnou I. K. v úmyslu vylákat pojistné plnění ze smyšlené řetězové dopravní nehody, kterou na místě zinscenovali, a ke které mělo dojít dne 26. 6. 2006 kolem 20,45 hodin v P. , ul. V. v úrovni sloupu veřejného osvětlení

1) obviněný M. N. dne 30. 6. 2006 oznámil tuto událost prostřednictvím vyplněného formuláře „ Oznámení škodní události" na pracovišti likvidace pojistných událostí společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s. v P. , ul. K. , čímž uplatnil nárok na pojistné plnění z titulu pojištění škody na vozidle způsobené nehodou na základě smlouvy komplexní autopojištění, kterou uzavřela u této pojišťovny jeho manželka D. N. , kdy pojistná událost byla vedena pod č. .., vznik škody způsobené na osobním motorovém vozidle, které řídil a to tovární značky Mitsubishi Pajero, ke které mělo dojít tak, že do vozidla, které řídila odděleně stíhaná obviněná I. K. , a to tov. zn. PEUGEOT 406, narazilo zezadu osobní vozidlo tov. zn. NISSAN ALMERA, které řídil obviněný M. K. , a to v důsledku řetězové reakce, kdy do vozidla NISSAN ALMERA narazilo vozidlo MITSUBISHI PAJERO, řízené obviněným M. N. , přičemž uplatněným poškozením na vozidle v důsledku nahlášené dopravní nehody z uvedené smlouvy mu bylo dne 11. 9. 2006 vyplaceno pojistné plnění společností Allianz, a. s., v celkové výši 227.732,- Kč,

2) obviněný M. K. dne 28. 6. 2006 oznámil prostřednictvím vyplněného formuláře „ Oznámení škodní události" na pracovišti likvidace pojistných událostí společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s. tamtéž v P. , K. , nárok na pojistné plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla z uvedené smlouvy uzavřené manželkou obviněného M. N. , přičemž uplatněným poškozením na vozidle v důsledku nahlášené dopravní nehody bylo obviněnému vyplaceno dne 13. 9. 2006 pojistné plnění společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s., v celkové výši 163.700,- Kč,

a odděleně stíhané obviněné I. K. bylo vyplaceno pojišťovnou ALLIANZ, a.s., z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla z uvedené smlouvy dne 13. 9. 2006 plnění v celkové výši 38.501,- Kč, ačkoliv následně bylo znaleckými posudky zjištěno, že uvedená poškození jsou z technického hlediska nepřijatelná pro popsaný průběh dopravní nehody a nekorespondují s popisovaným průběhem dopravní nehody, čímž vyplacením plnění všem původně spoluobviněným vznikla společnosti ALLIANZ pojišťovna, a.s., škoda ve výši 429.933,- Kč" .

Za tento trestný čin byl obviněný M. N. odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, 2 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného stanovení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti během zkušební doby podle svých sil a možností uhradit škodu. Obviněný M. K. byl odsouzen podle § 250a odst.4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1, 2 tr. zák. a § 59 odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku za současného stanovení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti během zkušební doby podle svých sil a možností uhradit škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody spolu s odděleně stíhanou obviněnou I. K. poškozené ALLIANZ pojišťovně, a.s., částku 429.933,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost ALLIANZ pojišťovna, a.s., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jedinou právní námitkou obviněné je námitka, že trestný čin byl spáchán ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s obviněnými M. K. a M. N. a že tedy došlo k nesprávné právní kvalifikaci podle § 9 odst. 2 tr. zák. Tuto námitku však vzhledem ke skutkovým zjištěním v této věci i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 1 T 113/2009 Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.

Podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Ze zásad, na nichž je založeno spolupachatelství, vyplývá, že každý ze spolupachatelů odpovídá za celý rozsah společného jednání a za celý následek, který vzešel ze společného jednání. Na trestní odpovědnost pachatelů nemá vliv to, jakým dílčím aktem se každý z nich podílel na společném jednání a jaká část následku byla způsobena tímto dílčím aktem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1348/2011).

Nejvyšší soud rozhodoval v trestní věci obviněné I. K. o jejím předcházejícím dovolání usnesením ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 675/2010 a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 456/2009 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 1 T 50/2008 a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Proto v řízení o novém dovolání obviněné v téže trestní věci mohl přezkoumat pouze ten úsek řízení, k němuž došlo po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 675/2010. Vzhledem k tomu, že trestní věc obviněných M. N. a M. K. byla vyloučena ze společného řízení a obviněná byla souzena sama, nebrání tato okolnost posouzení jednání obviněné i původně spoluobviněných jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, nehledě k tomu, že podle tohoto ustanovení, byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jakoby trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Z obou trestních spisů vyplývá, že byly naplněny zákonné znaky spolupachatelství, neboť trestný čin pojistného podvodu byl spáchán společným jednáním všech tří spolupachatelů. Vzhledem ke znění § 9 odst. 2 tr. zák. není podle judikatury Nejvyššího soudu ani nutné uvádět uvedené ustanovení trestního zákona ve výroku rozsudku, i kdyby jím bylo rozhodnuto o všech obviněných, neboť se nejedná o vývojové stádium trestného činu. Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněné proti výroku o náhradě škody, protože povinnost k náhradě škody poškozené pojišťovně byla uložena i obviněným M. N. a M. K. společně s obviněnou I. K.

Protože obviněná v dovolání uplatnila z větší části námitky skutkové, které nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a její právní námitku shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, rozhodl o dovolání obviněné tak, že dovolání jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2011

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru