Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 909/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaDovolací důvody
Nebezpečné vyhrožování
Omezování osobní svobody
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
Vydírání
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.909.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku

§ 175 odst. 1,2 písm. e) tr. zákoníku

§ 171 odst. 1 tr. zákoníku

§ 353 odst. 1 tr. zá...

více

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 909/2020-799

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání obviněného T. Š., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 10 To 90/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 93/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. Š. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2020, č. j. 16 T 93/2019-695, byl obviněný T. Š. shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a zločinem vydírání pole § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (bod 1. výroku o vině tohoto rozsudku), přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2.), přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku (bod 3.), pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem omezování domovní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožovaní podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4.), přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.), přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6.) a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku (bod 7.).

2. Za trestné činy popsané v bodech 1. až 3. a za další sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku a § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 let, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 10,72 g omamné látky konopí, a rovněž bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti. Za trestné činy uvedené v bodech 4. až 7. byl potom obviněný odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnném trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to dvou kovových teleskopických obušků a vzduchové pistole. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody.

3. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedených trestných činů jednáním spočívajícím v tom, že

1. v době nejméně od měsíce srpna 2017 do 7. 9. 2018 v XY, kde v té době žil ve společné domácnosti se svou družkou, poškozenou N. F., narozenou XY, dále v XY, v bytě své matky B. Š., narozené XY, kde se v průběhu jejich společného soužití též v přesně nezjištěných obdobích společně zdržovali, psychicky a fyzicky týral svou družku poškozenou N. F. tak, že ji fyzicky napadal nejprve přibližně jednou do měsíce údery dlaní do obličeje, poté se útoky stupňovaly a poškozenou fyzicky napadal jednou až dvakrát za 14 dní a následně téměř každý druhý den, a to otevřenou dlaní nebo údery pěstí do obličeje, přičemž jí při tomto jednání vulgárně urážel slovy „děvka, píča, špinavej kanál, jsi úplně k hovnu“ a podobně, dále jí kroutil ruce za tělo, tímto si vynucoval od poškozené poslušnost, aby plnila jeho příkazy, a takto si vynutil i heslo k jejímu facebookovému profilu, ze kterého následně psal jménem poškozené osobám, které měla poškozená v přátelích nebo se kterými si psala, a když jí odpověděly, tak poškozenou fyzicky napadal s tím, že mu je nevěrná, dále ji v jednom případě fyzicky napadl v blízkosti autobusového nádraží v XY, kde ji doběhl, chytil ji za vlasy a hlavou jí udeřil o obrubník, ve dvou případech v létě 2018 ji fyzicky napadl v místě bydliště R. V., matky poškozené, v obci XY, kde do poškozené kopal, házel s ní o zem a tahal ji za vlasy, čímž jí způsobil drobná zranění v podobě pohmožděnin, přičemž jí nadával, že je „špinavá mrdka, kurva“ a podobně, a celé jeho jednání vyvrcholilo dne 6. 9. 2018, kdy poškozenou nejprve napadl údery a kopy do obličeje a dalších částí těla, poté jí přikázal, aby šla do koupelny, aby nedělala v domě nepořádek, v koupelně pak poškozenou chytil za vlasy, nejméně dvakrát jí udeřil hlavou o zeď, a když spadla na zem, tak vzal do ruky násadu od koštěte a opakovaně ji udeřil do kolen, zad a hlavy, přičemž tímto jednáním poškozené způsobil mnohočetné hematomy po těle a tržnou ránu na hlavě, která si vyžádala lékařské ošetření v Oblastní nemocnici Náchod, a jednání se dopustil i přesto, že si byl vědom, že může poškozené ublížit na zdraví takovým způsobem, že bude omezena na běžném způsobu života nejméně po dobu 7 dnů, k čemuž jen shodnou okolností nedošlo, a bezprostředně poté poškozené v úmyslu ji přimět, aby o jeho jednání jako svědek před orgány činnými v trestním řízení nevypovídala, pohrozil, že pokud věc oznámí na policii, tak ji zabije, krátce poté se podařilo poškozené z místa společného bydliště utéci a v důsledku tohoto napadení se z místa společného bydliště odstěhovala a soužití s ním ukončila,

2. dne 1. 2. 2019 v době od 17:00 hodin do 18:00 hodin v Náchodě, ulici XY, doběhl poškozenou N. F., narozenou XY, a údery pěstí do hlavy a dalších částí těla a údery gumovou hadicí ji fyzicky napadal, následně se poškozené podařilo z místa utéci na zadní dvůr restaurace S. v Náchodě, ulice XY, kde lopatou rozbila okno do restaurace, kde se ze strachu z jeho dalšího jednání ukryla, a tímto jednáním poškozené způsobil hematom v obličeji a bolestivost v 5. až 7. mezižebří, což si vyžádalo lékařské ošetření bez následného omezení v obvyklém způsobu života,

3. dne 28. 2. 2019 v době nejméně od 9:15 hodin do 11:35 hodin v Broumově, při jízdě z Broumova ve směru na Polici nad Metují, ve svém osobním motorovém vozidle tovární značky Mercedes-Benz C 200 Kompressor 203 K, r. z. XY, černé barvy, které v uvedené době řídil, v přihrádce pod loketní opěrkou vedle sedadla řidiče přechovával pro vlastní potřebu sáček s 5,01 g sušiny konopí obsahující 11,23 % THC a sáček s 5,71 g sušiny konopí obsahující 13,42 % THC, tedy celkem 10,72 g sušiny konopí s celkovým obsahem 1,326 g THC, přičemž konopí je zařazeno mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a takto jednal, ač věděl o jakou látku se jedná a aniž by k jejímu držení disponoval povolením Ministerstva zdravotnictví České republiky k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky nebo s prekursory podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

4. dne 10. 4. 2019 v době od 23:00 hodin do 23:59 hodin v místě svého bydliště v XY, poté, co poškozenou N. F., narozenou XY, požádal, aby mu k obci XY přivezla hever k výměně pneumatik, v čemž mu vyhověla, a poté, co jej poškozená na jeho žádost doprovodila do místa jeho bydliště na cigaretu a pervitin, který oba v té době i dříve užívali, vzal poškozené její mobilní telefon a požadoval po ní přístupové heslo na Facebook, což odmítla, načež ji v bytě uzamkl, čímž jí znemožnil z bytu odejít, na krátkou dobu sám z bytu odešel, a poté, co se vrátil, poškozené zepředu svázal látkovými pouty ruce, kolem krku jí omotal šátek, jehož konec jí dal do pusy jako roubík, šátek utáhl tak, že nemohla dostatečně dýchat, a poškozenou začal kopat a bít, při čemž použil i kovový teleskopický obušek, který si do bytu přinesl, na krk jí opakovaně přiložil elektrický paralyzér, přičemž výbojem, který z paralyzéru vyšel, jí způsobil na krku drobné krevní výronky, a dále jí způsobil mnohočetná povrchní poranění bérce, zhmoždění obou předloktí a bolestivost obou kolen, což si vyžádalo lékařské ošetření bez následného podstatnějšího omezení v obvyklém způsobu života, a jednání se dopustil i přesto, že si byl vědom toho, že tímto jednáním může poškozené ublížit na zdraví takovým způsobem, že bude omezena na běžném způsobu života nejméně po dobu 7 dnů, k čemuž však jen shodou okolností nedošlo, a přitom poškozené vyhrožoval „že ji zabije, že si na internetu objednal plynovou pistoli, kterou si objednal na ni“, a kufříkem od pistole ji bil do hlavy, což v poškozené vzbudilo důvodnou obavu z jeho dalšího jednání, zejména obavu o její život a zdraví, neboť se obávala dalšího fyzického napadání, poté poškozenou rozvázal a šel s ní před dům na cigaretu, přičemž poškozená využila jeho chvilkové nepozornosti a utekla,

5. dne 10. 4. 2019 v době od 23:50 hodin do 23:59 hodin v XY, bezprostředně po napadení poškozené N. F., narozené XY, popsaném výše pod bodem 4., poškozené pohrozil, že ji po vykouření cigarety zbije, nesmiluje se nad ní a zabije ji, přičemž tímto jednáním vzbudil v poškozené obavu o své zdraví a život, a proto poškozená z místa utekla tak, že přelezla plot,

6. v období nejméně od 24. 3. 2019 do 12. 4. 2019 z místa svého bydliště v XY či jeho okolí v té době již bývalé přítelkyni N. F., narozené XY, která s ním v té době nekomunikovala či komunikovala pouze minimálně, zaslal ze svého mobilního telefonu číslo XY či prostřednictvím emailu na jí užívaný mobilní telefon (telefonní číslo XY, XY, XY) nejméně 21 SMS zpráv, kterými jí vyhrožoval zejména usmrcením a těžkou újmou na zdraví způsobem způsobilým vzbudit důvodnou obavu, když již v minulosti, v době jejich společného soužití, poškozenou opakovaně fyzicky napadal, ve znění: „Te zabiju ty devko zkurvena“, „To garantuje ze budes litovat dne kdy jsi si na me poprvé otevrela tlamu ty devko zkurvena“, „Ty kurvo spinava.. Pockam tady 5 minut, jestli neprijdes tak chcipni ty fetacka kurvo“, „Nedas si rict??tak aby jsi osoustala toho krypla starého jeste jednou pac ja te zabiju“, „Dostanes jak zmrd devko“, „Ty dostanes mrdko spinava at se z toho vyklube nejapnej forek a nebo cokoliv jiného stejne te dobiju ty zmrdecku zkurvenej“, „Zabiju ty kurvo“, „Prisaham bohu ty devko zkurvena ze chcipnes ty umrdance zasranej“, „Tohle jsi Irepiskla ty mrdko a pokud si to neuvědomuješ tak ver tomu ze brzy ti to dojde..Ja ti tu tvoji picu rozkopu..Ty uz si v zivote nezasukas ty devko zkurvena“, „Zabiju te ty kurvo!!“, „Za tohle te zabiju ty devko!!“, „Zabiju ty kurvicko!!“, „Zabiju te ty kurvo“, „Zabiju ty mrdko“, „Ty humuspica spino zabiju tebe i toho vyjebanyho dusana. Jsi ho musela jet pojebat kdyt ma ten svatek“, „Ty kurvo ja te fakt zabiju“, „Te zabiju ty mrdko zkurvena“, „Po dobrym si to pojd odpuchat za devko zasrana i kdyz ted uz to po dobrym nepujde ted dostanes tak ci onak a muzes si za to sama“, „Oty kurvo vymastena me nebudes furt vysirat..na to zapomen nebo chces snad abych ti fakt ublizil“, „Takze te zabiju ty devko zkurvena“, „Kurvo zasrana..vytetuju ti to na hubu "JSEM HNUSNA DEVKA, KOURIM ZA PECKU"“, přičemž poškozené zasílal i další SMS zprávy, kterými ji soustavně slovně napadal, například výrazy jako „kurvička, zmrdeček, píča, mrdka, žumpa, děvka, kurva vymrskaná, děvka zasraná“ a podobně,

7. v období nejméně od 8. 4. 2019 do 12. 4. 2019 z místa svého bydliště v XY či jeho okolí své v té době již bývalé přítelkyně N. F., narozené XY, která s ním v té době nekomunikovala či komunikovala pouze minimálně, zaslal ze svého mobilního telefonu číslo CX či prostřednictvím emailu na jí užívaný mobilní telefon (telefonní číslo XY, XY, XY) nejméně 6 SMS zpráv, kterými si za použití pohrůžek násilí, zejména pohrůžkou jejího usmrcení, vynucoval, aby se chovala dle jeho představ a požadavků, a aby si jej ve svém mobilním telefonu odblokovala, aby s ní mohl komunikovat i telefonicky, ve znění: „Koukej si me ty mrdko spinava odblokovat ti rikam nebo te zabiju ty mrdko“, „Jestli se zase pujdes vyjednat tak te zabiju“, „Ti rikam ze te zabiju pokud se budes furt chovat jako spinava zumpa“, „Kde jsi ty devko??okamzite te chci videt jinac te Zabiju ty kurvo“, „Chces rozspalat ty kurvo drza??kde jsi mas 5 minut na odpověď pak si me neprej“, „A jestli se dneska nevratis tak te zabiju i toho tvého jindru“,

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 5. 2020, č. j. 10 To 90/2020-735, podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že k jednání popsanému v bodech 2., 3., 6. a 7. rozsudku soudu prvního stupně se částečně doznal, resp. vinu nepopřel, napadá však závěry týkající se skutků popsaných bod body 1., 4. a 5., neboť ve vztahu k nim došlo k nesprávnému právnímu posouzení, soudy se nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami a rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Především soudy nesprávně vyhodnotily věrohodnost výpovědi poškozené N. F., toto vyhodnocení ani přesvědčivě neodůvodnily a jednání tak nebylo prokázáno mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Poukázal na znalecké posudky, vyhotovené stran poškozené z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí a dospělých, z nichž vyplynulo, že je osobou závislou na psychoaktivních látkách, o osobnost nezralou, prakticky neorientovanou, nezralost se přitom projevuje zejména v oblasti socioemoční, v oblasti seberegulace a seberealizace. U poškozené byl rovněž zjištěn sklon ke zkreslování reality a k popírání některých skutečností. Významná část svědeckých výpovědí popisuje jednání a osobnost poškozené shodně, resp. potvrzuje její nevěrohodnost a zpochybňuje útoky obviněného a jejich intenzitu. Navíc poškozená v průběhu řízení měnila výpověď, kterou tak nelze považovat za přesvědčivou. Dále pak namítl nesprávné právní posouzení, pokud bylo jednání kvalifikováno jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku. Soudy nesprávně dovodily, že obviněný od srpna 2017 do 7. 9. 2008 týral poškozenou, ačkoli s ní navázal známost v září 2017, poté u něj poškozená asi tři měsíce bydlela, následně se však přestěhovala k D. V., jehož výslech navrhoval, ale tento návrh nebyl akceptován. Poškozená rovněž využívala k bydlení chalupu V. F., bydlela u V. V. a přespávala též u R. V. S obviněným nebydlela, pouze se v rámci vztahu stýkali a někdy u sebe vzájemně přespávali. Nežili však ve společném obydlí, jejich vztah nebylo trvalý, ale opakovaně se rozcházeli a scházeli, jednalo se tak spíš o vzájemné navštěvování. Pokud přitom týraná osoba nežila s pachatelem ve společném obydlí, nemohl být, ani v případě útoků, které lze jinak považovat za týrání, spáchán trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zákoníku.

6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že námitky předložené obviněným jsou opakováním jeho obhajoby užité v celém předchozím řízení. Souhlasila s názorem soudů činných dříve ve věci, že místně bylo jednání obviněného vázáno na různé adresy, což bylo odvislé od způsobu jeho života i života poškozené, nicméně mezi nimi existoval v danou dobu vztah druha a družky, byť užívali různé byty a domy a v určitých přechodných obdobích bydleli i samostatně. Nedošlo však žádným z nich k trvalému opuštění společného obydlí. Jednání obviněného pak jednoznačně vyplynulo z výpovědi poškozené, ale i dalších svědků.

8. Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

9. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož nevyužil.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

12. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění.

13. K tomu je potřeba zmínit, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.

14. V první části podaného mimořádného opravného prostředku ovšem obviněný napadl primárně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Tvrdil totiž, že soudy činné dříve ve věci, ve vztahu ke skutkům, popsaným pod body 1., 4. a 5. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Náchodě, nesprávně hodnotily výpověď poškozené N. F., z níž vycházely. V daném rozsahu tedy námitky obviněného směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, což s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.

15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).

16. V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně odpovídajícím způsobem zhodnotil a svůj postup, za akceptace soudem odvolacím, vysvětlil v odůvodnění rozsudku.

17. Jen obiter dictum proto Nejvyšší soud konstatuje, že bylo důvodně vycházeno především z výpovědi poškozené N. F., učiněné v přípravném řízení. Tento svůj postup soudy opřely zejména o závěry PhDr. Věry Tomáškové, znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie dětí a dospělých, která sice popsala poškozenou jako osobu nezralou (a prakticky orientovanou, nikoli prakticky neorientovanou), nicméně také v důsledku obavy z osamění závislou na neuspokojivých vztazích. Vztah s obviněným poškozená považovala za velmi tíživý, ale nedokázala se z něj vymanit a své problémy řešit, a proto kladla důraz na jeho zachování. U poškozené byl zjištěn sklon ke zkreslování reality (avšak nikoli k patologické lhavosti), což však z psychologického hlediska nevyvrací opakované vystavení fyzickému a psychickému násilí, ke kterému mezi obviněným a poškozenou docházelo. Agresorem byl přitom obviněný a poškozená obětí, která se ho bála a byla vůči němu submisivní. V návaznosti na to se u poškozené projevil syndrom týrané osoby, mimo jiné v podobě manipulace s realitou a naučené bezmocnosti, v jejímž rámci bagatelizovala vinu obviněného a naopak obviňovala sama sebe. Původní motivací poškozené (při podání trestního oznámení a při výpovědi v přípravném řízení) byla snaha chránit se, měla strach, později došlo pro její psychickou závislost na obviněném a pro její snadnou ovlivnitelnost ke změně postoje. Závěr o věrohodnosti prvotní výpovědi poškozené tak byl podložen. Agresivní jednání obviněného vůči poškozené potom, byť různým způsobem podle toho, které momenty byli schopni svými smysly vnímat, navíc popisovali svědci V. F., R. V., B. F., M. Š., V. V. a J. S., soudy nepřehlédly ani lékařské zprávy o zranění poškozené a skutečnosti vyplývající z kopií zpráv, zasílaných mezi mobilními telefony užívanými obviněným a poškozenou a ze záznamů telefonních hovorů z výkonu vazby obviněným, resp. z dopisu psaného obviněným poškozené (stran skutku popsaného pod bodem 4.). Podpůrně pak bylo důvodně zohledněno i odsouzení obviněného pro své obdobné chování vůči předchozí přítelkyni L. M.

18. Zjištění vyplývající z naznačených důkazů jsou ve svém souhrnu dostatečným podkladem pro výše zmíněný výrok o vině, konkrétně pro jeho body 1., 4. a 5., proti kterým dovolání směřuje, jež na ně logicky navazují. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že obviněný sám své útoky (ve zmíněných bodech) popřel a obdobně se vyjádřila zejména jeho matka B. Š., popřípadě že poškozená, zjevně pod vlivem komunikace s ním, svoji výpověď před soudem do jisté míry změnila ve prospěch obviněného.

19. Nejvyšší soud ke stručně uvedeným zjištěním nakonec doplňuje, že na existenci extrémního nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).

20. Pod deklarovaný dovolací důvod nicméně bylo možné, byť s určitou mírou tolerance a za zdůraznění výchozího skutkového stavu, podřadit druhou námitku obviněného, podle níž nebyl naplněn zákonný znak skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spočívající v tom, že pachatel musí útočit na osobu žijící s ním ve společném obydlí.

21. Zmíněného zločinu se dopustí, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Společné obydlí přitom vyjadřuje specifický znak tohoto trestného činu, že pachatelé, kteří týrají jiné osoby, tak činí vůči osobám blízkým a dalším osobám žijícím s nimi ve společném obydlí, v důsledku čehož je u nich dána specifická forma vzájemné závislosti vyplývající ze skutečnosti, že tyto osoby obývají společné obydlí, a proto jsou mezi nimi vytvořeny zvláštní vztahy vyplývající ze společného bydliště (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1941).

22. Jak potom vyplynulo ze svědeckých výpovědí, obviněný s poškozenou navázal vztah nedlouho po propuštění z předchozího výkonu trestu odnětí svobody, a poté spolu žili, resp. i bydleli. Vzhledem k tomu, že oba zneužívali návykové látky a nebyli ani v trvalém pracovním poměru, činili tak na různých místech, a to na chalupě otce poškozené V. F., u matky obviněného B. Š., popřípadě i jinde. Nejvyšší soud proto konstatuje, že zmíněný znak aplikované skutkové podstaty v podobě žití ve společném obydlí byl v případě jednání obviněného, uvedeného v bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, zjevně naplněn, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že místo pobytu obviněného s poškozenou se v průběhu vymezeného období měnilo a odvíjelo se, jak uvedl odvolací soud, od jejich způsobu života, popřípadě ani skutečnost, že s ohledem na konfliktnost vztahu docházelo k občasným rozchodům a odchodům jednoho z jeho účastníků, a poté k opětovnému návratu. Lze doplnit, že soudy činné dříve ve věci správně odlišily takto charakterizované období a období po 7. 9. 2018, tedy po závažnějším útoku obviněného vůči poškozené, po kterém sice oba nadále udržovali vztah (viz např. přepisy textových zpráv), ale žili do určité míry odděleně, tedy souhrnně řečeno období, ve kterém by již znak žití ve společném obydlí dán nebyl.

23. Hmotněprávní posouzení skutku uvedeného v bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o výslovně obviněným napadenou kvalifikaci jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, tak bylo shledáno správným, což značí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl.

24. Nejvyšší soud proto závěrem konstatuje, že dovolací námitky obviněného nejsou z části podřaditelné pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod, v části zbylé jim nelze přisvědčit. Proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Josef Mazák

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Radek Doležel

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru