Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Tdo 893/2009Usnesení NS ze dne 12.08.2009

EcliECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.893.2009.1

přidejte vlastní popisek

7 Tdo 893/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 8. 2009 o dovolání, které podal obviněný M. B. A. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 6 To 342/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 40/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 2007, sp. zn. 7 T 40/2007, byl obviněný M. B. A. F. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dva roky.

Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný od přesně neurčené doby, ale nejméně dne 14. 6. 2007, kdy byl kolem 23,55 hodin v P., kontrolován hlídkou Policie ČR v pasáži L., se zdržoval na území České republiky, ačkoli mu byl pobyt na území České republiky zakázán rozhodnutím Policie ČR - Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha ze dne 9. 9. 1999, č. j. PSP-1-1608/OCP-c-99, formou správního vyhoštění na dobu deseti let a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Policejního prezidia – Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 6. 6. 2000, č. j. PPR-6872/RCP-c-228-99, které nabylo právní moci dnem 25. 7. 2000, s tím, že mu bylo uloženo vycestovat do 30 dnů od pominutí překážky v podobě omezení osobní svobody, tj. od 7. 3. 2002.

O odvolání, které podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 6 To 342/2007. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na deset let.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. S odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. napadl výrok o uložení trestu vyhoštění. Namítl nepřípustnost uložení tohoto trestu. Poukázal na to, že na území České republiky má dceru a družku, se kterou hodlá uzavřít sňatek. Ohradil se proti zjištění Městského soudu v Praze, že o dceru nejevil zájem, a předložil doklady svědčící o tom, že jí i jejím pěstounům adresoval různé poštovní zásilky. Vyjádřil názor, že trest vyhoštění odporuje zájmu na spojování rodin a že jeho uložení je vyloučeno ustanovením § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Námitky, které obviněný vznesl proti výroku o uložení trestu vyhoštění, nezakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Uvedené námitky spadají jen pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je mimo jiné uložení nepřípustného druhu trestu. Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu, přičemž důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že nesouhlas s uložením určitého druhu trestu z hlediska jeho hmotně právní přípustnosti lze uplatnit jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto se Nejvyšší soud dále již nezabýval tou částí dovolání, v níž obviněný odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V posuzované věci byl trest vyhoštění přípustným druhem trestu. Jde o trest, který je zakotven v ustanovení § 27 písm. ch) tr. zák. a jeho přípustnost v dané věci vyplývá z ustanovení § 28 odst. 1 tr. zák. O nepřípustný druh trestu by šlo tehdy, jestliže by byl uložen v rozporu s některým z ustanovení § 57 odst. 3 písm. a) až f) tr. zák. Obviněný vytkl, že mu byl trest vyhoštění uložen v rozporu s ustanovením § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Podle tohoto ustanovení soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Citované ustanovení je konstruováno tak, že všechny uvedené podmínky musí být splněny současně. Za situace, kdy obviněnému bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění, nelze dojít k závěru, že obviněný má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, byť by se tu fakticky zdržoval. Okolnost, že obviněný má na území České republiky dceru, nevylučuje uložení trestu vyhoštění. Lze jen dodat, že nezletilá dcera L., má státní občanství České republiky a nachází se v pěstounské péči. Otázkou skutečného vztahu obviněného k dceři se Městský soud v Praze podrobně zabýval a v souladu s výsledky dokazování konstatoval, že korespondence obviněného pochází prakticky jen z doby, kdy obviněný vykonával trest odnětí svobody, a že jinak se obviněný o dceru nezajímal. Obviněný připojil k dovolání listiny označené jako „záznamy z jednání na Úřadu městské části Praha 4“, podle nichž obviněný před úřadem sdělil, že se chce stýkat s dcerou, že na ni platí výživné, že již splatil dluh na výživném z minulosti, že jí posílá dárky a že pěstouni s ním odmítají komunikovat. Je však třeba zdůraznit, že záznamy zachycují jednání, ke kterému došlo dne 1. 6. 2009 a dne 15. 6. 2009, tedy v době poté, co Městský soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem. Již z tohoto důvodu jde o okolnosti, které se nijak nedotýkají správnosti napadeného rozsudku. Osoba, kterou obviněný označil za družku, s níž hodlá uzavřít sňatek, není matkou nezletilé L. Těžko lze tudíž dojít k závěru, že tu je kolize trestu vyhoštění se zájmem na spojování rodin. Je tedy evidentní, že výrok o uložení trestu vyhoštění je plně slučitelný s ustanovením § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. a že tomuto ustanovení nijak neodporuje.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Ačkoli napadený rozsudek je ze dne 29. 8. 2007, obviněnému byl doručen až dne 30. 4. 2009 a spis byl ve stavu umožňujícím rozhodnutí o dovolání předložen Nejvyššímu soudu dne 28. 7. 2009. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2009

Předseda senátu

JUDr. Petr Hrachovec

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru